SAVE – MgA. Jana ZHOŘOVÁ

Anotace:

Hlavním bodem práce je prostor a vztahy v něm, zejména ve svých osobních významech. Každý se obklopuje svým osobním prostorem, který však může být takto nazýván pouze v případě, že existuje osoba, které náleží. To znamená, že osobní ? soukromý prostor může být takovým jen v přítomnosti osoby, její mysli a těla. Pokud taková přítomnost na daném místě není, přestává být soukromým. Místu chybí ten strávený čas, který by vytvořil paměť místa a vzájemné vztahy mezi věcmi samotnými, mezi věcmi a tělem, mezi místem a myslí. Myslím, že právě uplynulá doba strávená v konkrétním prostoru tvoří to soukromí, tu intimitu. Z neznámého místa se stává to naše. Pokud je ale takový prostor neobydlený, to znamená neosobní, stává se veřejným? Nebo čím tedy je? Dal by se nazvat neutrálním, ale opozitum soukromého je veřejný. Tedy z ´veřejného prostoru´, který pro nás byl ničím, se stane soukromý, který časem nabývá na vlastní důležitosti. Je třeba ho chránit a uchovávat jeho vlastnosti. Naše území jako celek je ohraničený prostor, jehož hranice, metafora půdorysu, jakoby fyzicky umocňuje přechod do veřejného, kterým se stává už fasáda domu. Architektura jako taková má v sobě obě strany, tudíž i proto se stává předmětem mého zájmu. Při vstupu směrem dovnitř do budovy se mění přístup k prostoru. Vnímání se stává více uvolněným dalo by se říct i více tělesným. Prožitek v daném místě se stává základní jednotkou jeho vnímání, které je subjektivní a relativní. …víceméně

Abstract:

The work is based on space and relations in it, especially in its personal meanings. Each one is surrounded by his personal space, which may be so called only if there is a person who belongs. That means personal/private room can be by such only in the presence of the person?s mind and body. If there is not such a presence, given place is no longer private. The place is missing the spent time, which would create a place memory and relationship between things themselves, between the body and things, between place and mind. I think that the elapsed time spent in a particular area make the privacy and the intimacy. From an unknown place becomes ours. But if is such a space uninhabited that is impersonal, does it become public? Or what is it? It could be called neutral, but contradictory private is public. So ´public space´, which was nothing for us, became private and eventually take the value, which must be protected. Our territory is limited space, the border /metaphor of layout/ physically enhances the transition to a public. This has become the building's facade. Architecture as such has two sides; therefore, it is the subject of my interest. At the entrance inside the building is changing access to the space. Perception becomes more relaxed you might say, more physical. The experience of the given place is becoming a fundamental unit of perception, which is subjective and relative. …víceméně