Fyzioterapie u hallux valgus – Vít ŠIMEK

Anotace:

ABSTRAKT Úvod: Tato bakalářská práce se zabývá problematikou hallux valgus, tedy vbočeného palce, a možnostmi jeho konzervativní léčby. Popisuje využití různých fyzioterapeutických metod zaměřených na snížení bolesti, zlepšení funkčního postavení chodidla a korekci omezené abdukce palce. Cíl práce: Cílem práce je přispět k řešení problematiky fyzioterapie u pacientů s hallux valgus volbou a aplikací vhodných fyzioterapeutických metod. Metodika: Studie je zpracována formou kazuistiky. Po podrobné anamnéze byl proveden kineziologický rozbor, který zahrnoval aspekční hodnocení stoje k identifikaci asymetrií a posturálních odchylek, měření rozsahu pohybu pomocí goniometru, svalový test dle Jandy a antropometrická měření dolních končetin. Na základě získaných dat byl sestaven krátkodobý rehabilitační plán, realizovaný 1-2× týdně po dobu šesti týdnů. Intervence zahrnovaly techniky mobilizace měkkých tkání, dynamickou neuromuskulární stabilizaci (DNS), proprioceptivní neuromuskulární facilitaci (PNF), akrální koaktivační terapii (ACT), aktivní cvičení podle metody Spiraldynamik?, korekci vbočeného palce pomocí mechanických korektorů a kinesiotaping. Na začátku každé terapeutické jednotky bylo provedeno subjektivní i objektivní hodnocení stavu pacientky, včetně vnímané bolesti a vyšetření měkkých tkání (aspekcí a palpací). Výsledky: Po intervenci došlo ke zlepšení stability chodidla, zmírnění bolesti a zlepšení pohybových stereotypů při chůzi. Bylo pozorováno mírné snížení valgozity palce a celkové zlepšení funkčního postavení nohy. Úhel valgozity palce na pravé noze se snížil z 25° na 20° a na levé noze z 35° na 33°. Závěry: Fyzioterapie zaměřená na aktivní cvičení a mobilizaci měkkých tkání měla pozitivní vliv na stav pacientky s hallux valgus. Došlo ke zlepšení rozsahu pohybu v postižených kloubech, ke zvýšení pohyblivosti měkkých tkání v okolních strukturách a k ústupu subjektivně vnímané bolesti. Pravidelná terapie také přispěla k lepší stabilitě chodidla a k optimalizaci pohybových stereotypů při chůzi. …víceméně

Abstract:

SUMMARY Introduction: This bachelor's thesis focuses on hallux valgus (also known as a bunion) and explores possibilities for its conservative treatment. It describes the use of various physiotherapeutic methods aimed at reducing pain, improving functional foot alignment, and addressing limited abduction of the big toe. Objective: The objective of this study is to contribute to the understanding of physiotherapy approaches for patients with hallux valgus by selecting and applying appropriate therapeutic methods. Methodology: The study is based on a case report. After a detailed patient history was taken, a kinesiological analysis was performed. This included visual assessment of standing posture to identify asymmetries and postural deviations, range-of-motion measurements using a goniometer, muscle testing according to Janda, and anthropometric measurements of the lower extremities. Based on the collected data, an individualized rehabilitation plan was carried out in one to two therapy sessions per week over a six week period. The interventions involved soft tissue mobilization techniques, Dynamic Neuromuscular Stabilization (DNS), Proprioceptive Neuromuscular Facilitation (PNF), Acral Coactivation Therapy (ACT), active exercises following the Spiraldynamik? method, mechanical correctors for bunion realignment, and kinesiotaping. At the start of each therapy session, both subjective and objective evaluations of the patient's condition were conducted, including pain perception and assessment of soft tissue status (through inspection and palpation). Results: Improvements were observed in foot stability, pain reduction, and overall gait patterns. A slight decrease in the valgus position of the big toe was noted, accompanied by improved functional alignment. Specifically, the valgus angle of the right foot decreased from 25° to 20°, while the left foot showed a reduction from 35° to 33°. Conclusions: Physiotherapy focused on active exercises and soft tissue mobilization had a positive impact on the patient's condition. Notable changes included an increased range of motion in the affected joint, decreased soft tissue tension in surrounding structures, and reduced subjectively perceived pain. Regular therapy sessions contributed to better foot stability and the optimization of movement patterns during walking. …víceméně