Analýza kolumbijsko-venezuelské rivality – Kateřina NOVOTNÁ

Anotace:

Tématem bakalářské diplomové práce je analýza kolumbijsko-venezuelské rivality s cílem potvrdit následující tezi, že i přestože jsou země strategickými rivaly, tak alespoň jedna ze stran vyvolává jednotlivé eskalace záměrně,tj. užívá hrozbu ozbrojeného střetu k legitimizaci svých vnitřních pozic a k odpoutání pozornosti od domácích ekonomicko-politických jevů. Tato hypotéza je metodologicky ukotvena konceptem vycházejícím ze societální úrovně analýzy řešení konfliktů - hypotézou obětního beránka (scapegoat hypothesis, diversionary theory či diversionary theory of war), která dokládá, že státy užívají hrozbu války nebo válku samotnou právě k výše zmíněným účelům. Obsahem práce je také historický úvod do problematiky, který zobrazuje rivalitu napříč časovou osou a z kterého je patrné, že má rivalita více zlomových linií. Použitou výzkumnou metodou je potom kvalitativní srovnávací analýza realizovaná zkoumáním dvou vybraných eskalačních momentů - Andské diplomatické krize z března 2008 a diplomatické krize z přelomu července a srpna roku 2010. Obě tyto eskalace jsou rozděleny na čtyři případy (dva měsíce před eskalací v Kolumbii, dva měsíce po eskalaci v Kolumbii, dva měsíce před eskalací ve Venezuele a dva měsíce po eskalaci ve Venezuele), přičemž samotná analýza je prováděna nejdříve diachronním srovnáním - před a po v rámci jedné země a eskalace, a posléze synchronně konfrontací celkové situace v Kolumbii s celkovou situací ve Venezuele před i po eskalaci. K analytickému srovnání práce využívá tří předem nadefinovaných indikátorů, sloužících jako podmínky k potvrzení hypotézy: (1) změny v ekonomických ukazatelích země (zejména HDP, nezaměstnanost a inflace), (2) různé druhy protestů či vzbouření v zemi, a (3) změny v hodnoceních popularity prezidenta ve veřejných průzkumech mínění. Tyto hlavní indikátory jsou doplněny dalšími, avšak druhotnými ukazateli, mezi které patří například volby, migrace, násilí, názor na celkový stav země nebo chování médií. Pro potvrzení hypotézy, tudíž jednání na základě hypotézy obětního beránka, bylo třeba splnit alespoň jednu nadefinovanou podmínku, přičemž země, u které byly splněny dokonce všechny tři podmínky a která ve výsledku stanovenou tezi jako jediná potvrdila, byla Venezuela. …víceméně

Abstract:

This bachelor thesis presents an analysis of the Colombia-Venezuela rivalry with the aim to confirm the proposition that despite the fact that these countries are strategic rivals, at least one of them causes particular escalations intentionally, i.e., uses the threat of armed conflict to legitimize its internal positions and to distract attention from domestic economic and political occurrences. This hypothesis is methodologically anchored within the concept of societal-level analysis of the conflict resolution - the scapegoat hypothesis (known also as diversionary theory or diversionary theory of war), which states that countries use the threat of war or war itself for the above-mentioned purposes. The scope of the analysis is introduced by the history of the region, which shows the rivalry in the course of time and indicates multiplicity of the rivalry fault lines. The applied research method is the qualitative comparative analysis conducted by examining two selected escalating moments within the rivalry, named the Andean diplomatic crisis of March 2008 and the diplomatic crisis in late July and August 2010. Both of these escalations are divided into four cases (two months before the escalation in Colombia, two months after the escalation in Colombia, two months before the escalation in Venezuela, and two months after the escalation in Venezuela), whereas the analysis itself is performed first by diachronic comparison - before and after within a country and escalation, and then synchronously by the confrontation of the overall situation in Colombia with the situation in Venezuela before and after the escalation. Within the analytical framework, three predefined indicators are used in order to serve as conditions to prove the hypothesis: (1) changes in economic indicators of the country (especially GDP, unemployment and inflation), (2) different kinds of protests and unrest in the country, and (3) changes in the president's popularity ratings in public opinion polls. These key indicators are supplemented by secondary indicators, which include options such as elections, migration, violence, opinion on the overall state of the country or media´s behaviour. To confirm the hypothesis, and therefore, act upon the scapegoat hypothesis, at least one defined condition had to be met. The country which fulfilled all three conditions and, as a result, confirmed the thesis was Venezuela. …víceméně