Oáza – Zora PEČENKOVÁ

Anotace:

Po intru, ve kterém vidíme název interpreta a písničky doslova vzkvétat z nicoty, se nacházíme na poušti. Jsme ozářeni poledním sluncem, horko a sucho v nás vzbouzí delirium. Okolí je pusté a působí na diváka dezorientačním dojmem. Nikde v okolí není žádný objekt, pomocí kterého se uchytit. Pouze slunce nad hlavou a písečné duny kolem, které se s hudbou rozpohybují a víří intenzivním způsobem, navazujícím pocit časového zmatení, podpořeného i pohybem a rotací slunce, které se následně množí a dělí. Poté co se z písku vynoří několik pyramid, začíná se divák vznášet a stoupat vysoko nad zem, následován mnoha písečnými hrobkami. Svět se vzpamatovává z levitujícího transu spolu se sonickym pádem hudby. Gravitace zafunguje, jsme vtaženi pod povrch a ocitáme se ve tmě. Tato část je kontrastem k první - dostáváme se z pouště do oázy, od žáru slunce k noční tůňce, která se postupně prosvětluje hvězdami zaplňující nebe, odrážejícím se ve vlnách pod nohama. Hra s kosmickými objekty pokračuje skrz měsíce ukazující veškeré své fáze po tančení hvězd na nebi. Postupně začínají ve vodě vzkvétat květiny, které se množí až nás začínají obklopovat a my jsme kvítím zcela zahaleni. Celé dění je podpořeno poetickými verši písně, které začínají na motivech sucha a rozkladu, dostávají se poté přes popis kapek vody a světélek k úplnému pohlcení. Využívání kontrastů, efektů množení, práce se zemí i nebem a rovnoměrném rozdělení do části spolu s formou kruhového snímání kamery, mělo za výsledek velmi symetrický vizuál, který mně i Vítkovi začal přirůstat k srdci i neformovaný do 360° videa, čímž z díla vyplynul jako bonusový výstup. …víceméně

Abstract:

Po intru, ve kterém vidíme název interpreta a písničky doslova vzkvétat z nicoty, se nacházíme na poušti. Jsme ozářeni poledním sluncem, horko a sucho v nás vzbouzí delirium. Okolí je pusté a působí na diváka dezorientačním dojmem. Nikde v okolí není žádný objekt, pomocí kterého se uchytit. Pouze slunce nad hlavou a písečné duny kolem, které se s hudbou rozpohybují a víří intenzivním způsobem, navazujícím pocit časového zmatení, podpořeného i pohybem a rotací slunce, které se následně množí a dělí. Poté co se z písku vynoří několik pyramid, začíná se divák vznášet a stoupat vysoko nad zem, následován mnoha písečnými hrobkami. Svět se vzpamatovává z levitujícího transu spolu se sonickym pádem hudby. Gravitace zafunguje, jsme vtaženi pod povrch a ocitáme se ve tmě. Tato část je kontrastem k první - dostáváme se z pouště do oázy, od žáru slunce k noční tůňce, která se postupně prosvětluje hvězdami zaplňující nebe, odrážejícím se ve vlnách pod nohama. Hra s kosmickými objekty pokračuje skrz měsíce ukazující veškeré své fáze po tančení hvězd na nebi. Postupně začínají ve vodě vzkvétat květiny, které se množí až nás začínají obklopovat a my jsme kvítím zcela zahaleni. Celé dění je podpořeno poetickými verši písně, které začínají na motivech sucha a rozkladu, dostávají se poté přes popis kapek vody a světélek k úplnému pohlcení. Využívání kontrastů, efektů množení, práce se zemí i nebem a rovnoměrném rozdělení do části spolu s formou kruhového snímání kamery, mělo za výsledek velmi symetrický vizuál, který mně i Vítkovi začal přirůstat k srdci i neformovaný do 360° videa, čímž z díla vyplynul jako bonusový výstup. …víceméně