Mýticko-etický rozměr Her na hrdiny – Václav LACINA

Anotace:

Hry jsou funkčním modelem lidské svobody. Od prvotního dětského hraní až po komplexní systémy a způsoby příběhového hraní Her na Hrdiny se tato podobnost zpřesňuje ve vývoji ne nepodobném triádě Hegelova Objektivního ducha. Příběh je nejvyšším kritériem dobra. Čím větší máme rozhled a čím kritičtější jsme k normám a zvyklostem společnosti, v níž žijeme, tím větších příběhů jsme schopni se zúčastnit. Jejich hraním můžeme od sebe oddělit svobodnou a nesvobodnou část naší osobnosti a vychovávat se tak k uvědomělé svobodě. Lidské jednání sestává ze složek vyjádřených Aristotelskými příčinami. Účinek je počátečním impulsem k jednání. Látka je naší materiální schopností působit na okolní svět. Tyto dvě příčiny jsou zdrojem nesvobody a elementárním zlem. Forma je naším rozvažováním nad následky našeho konání. Účel je naše schopnost stanovovat si pevné pozitivní cíle, které jsou konečnou motivací našeho jednání. Forma a účel jsou elementárními dobry našeho jednání a činí nás svobodnými. Naše svoboda je aktuální ve chvíli správného jednání, kdy sloučíme všechny čtyři jeho zdroje do dokonalého souladu. Co se týče kvality, je naše absolutní svoboda nekonečná. Omezená je pouze kvantitativně. Proto je důležité se rozhodovat o jejím uplatňování v závislosti na důležitosti problémů, s nimiž se setkáváme. …víceméně

Abstract:

Games are the functional model to the human freedom. From the primal children?s play to the complex systems and narrativistic ways of the Role-Playing is the analogy getting more accurate in develop similar to the Hegelian triad of the Objective spirit. By the playing, we are able to separate the liberate and non-liberate part of our personality and by doing so, tutor ourselves to the conscious freedom. Story is the goodness' highest criterion. The larger our ideas is and the more critical is our approach to the norms and conventions of the society we are living in, the bigger is the story we are able to take part in. Human acting consists from the parts described by Aristotle's causes. Efficient cause is the starting impulse to our action. Material cause is our ability to affect surrounding world. These two causes are the source of lack of freedom and so they are the elemental evil. The formal cause is considering the consequences of our acting. Final cause is our ability to set out solid positive ends that are the final motivation of our acting. The formal and the final cause are the elemental goods to our acting, making us free. Our freedom is actual only in the moment of right acting, when we will link together all four it's sources to the perfect harmony. By the quality, our absolute freedom is infinite. It's limitations are only in the way of it's quantity. That's why is important to make decisions about it's assertion in dependence of importance of the solved problems. …víceméně