Transformace oběti v Písmu. Teologie oběti.

Mgr. Josef DVOŘÁK

Disertační práce

Transformation of Sacrifice in the Scripture. Theology of Sacrifice.

Anotace:

Po diachronním porovnání nábožensko-politických systémů tří svébytných oblastí (starého Egypta, Mezopotámie a Syropalestiny) s obsahem víry starého Izraele vyvstalo určující specifikum pro kérygmaticko-teologické výpovědi Tenaku i NZ. Význam krále, kněze, proroka a smysl kultické činnosti i chrámu vychází ve všech zmíněných náboženstvích z pojetí božstva, přičemž jejich náboženské kvantity postrádají (vyjma Izraele) eschatologii. Kérygma o transcendentně imanentním Bohu Hospodinu (Otci Ježíše) je z dostupných pramenů diachronně neodvoditelné. Rovněž nemůže být považováno za pouhý výdobytek náboženské kvality synchronního přeznačování v Písmu. NZ transformuje sz. kult narativně do kérygma o oběti Otce i Syna, která skrze Zmrtvýchvstalého urovnává vztah Boha a jeho ctitele, což bylo překvapivé (neočekávané) též v soudobém židovstvu. Ani Otcové při výkladech Kristovy vědomé, ebedsky zástupné oběti nenavazují na sz. rituální odpuštění. Na základě zpracovaných podkladů předně badatelského úsilí tzv. Pražské školy a teologů kladoucích důraz na paradigma čtení Písma skrze zmrtvýchvstání (K. Skalický aj.) dospěla tato práce k následující teologické reflexi v otázce soteriologické transformace oběti: Agnus Dei, ukřižováním rituálně poražený, konstituuje nové společenství svou vlastní Paschou, která v NZ i ve víře církve nabývá též futuristní (eschatologický) rozměr. Smysl oběti se zcela uskuteční při ?pití z kalicha? Krista Pána se zmrtvýchvstalými až v souřadnicích Nového stvoření. Eucharistie se skrze bytostné přitakání Zmrtvýchvstalému stává jedinečnou ?kultickou? bohopoctou (chrámovým děním). Též v jádru patristického myšlení (inkluzivní paradigma Kristovy oběti, tj. křesťanova podobnost v poslušnosti k smrti) je oběť pojímána jako překonání odcizení Bohu změnou způsobu života vyvěrající z Kristovy oběti adresované nikoli Bohu, nýbrž lidem jakožto Boží životodárná iniciativa, která obnovuje jejich život a činí je dědici věčného života.

Abstract:

Diachronic comparison of three political and religious systems of three independent geographical areas (ancient Egypt, Mesopotamia, and Syria Palestine) with the faith of ancient Israel shows certain aspects important for the kerygmatic theological message of Tanach as well as the New Testament. Significance of the king, priest, prophet, and religious ceremonies in the temple is derived from their specific understanding of the divine. However, their religious systems completely lack (with the exception of Israel) eschatology. The message about the transcendent/immanent God Lord (Jesus' Father) is impossible to reconstruct from the available sources through diachronic methodology. Furthermore it cannot be understood as a mere result of religious synchronic redefinition of the Scriptures. The New Testament transforms the Old Testament religious system to narrative kerygma about the sacrifice of both Father and Son. It speaks about the Risen Lord, who is able to reconcile God with his adherent. Such a message is unheard of (unexpected) in the Second Temple Judaism. Even the Church Fathers do not interpret Christ's conscious ebed-like sacrifice along the lines of the ritual forgiveness of the OT. Based on the scholarly analyses from the proponents of the so called Prague school, as well as those coming from theologians stressing the paradigm of biblical interpretation through the event of resurrection, this dissertation concluded in the subject matter of soteriological transformation of the sacrifice the following: Agnus Dei, with his crucifixion being a ritual slaughter, founds the new community through his own Pasch, which has also the futuristic (eschatological) aspect both in the NT and in the faith of the early Church. The meaning of this sacrifice will be actualized in 'drinking of the chalice' by the Lord Jesus with the resurrected Church in the coming new Creation. Thus, the Eucharist becomes a unique 'cultic' homage (Temple ceremony) through existential acceptance of the risen Lord. The same concept can be found at the heart of the Patristic thinking (inclusive paradigm of Christ's sacrifice, that is Christian obedience even unto death) . The Fathers understood the sacrifice as means of overcoming alienation from God by metamorphosis of one's life based on Christ's sacrifice not to God, but to people. Such a sacrifice is life-giving activity of the Lord God himself and is able to renew the life of God's people and make them heirs to the eternal life.

Klíčová slova

Bůh, Izrael, Ježíš Kristus, kněz, král, kult, oběť, prorok

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 16. 3. 2016

Zveřejnit od: 16. 3. 2016

Obhajoba závěrečné práce

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Teologická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Teologie / Systematická teologie