Hospodářství kraje

V následující kapitole si popíšeme dnešní stav hospodářství Moravskoslezského kraj. Vyjmenujeme si významné podniky, na některých si i popíšeme, jak se jich dotkly změny, které přišli s rozpadem Československa. Neopomene taky těžbu nerostů, která zde má dlouho tradici, a popis zemědělské výroby.

Nerostné suroviny se v kraji získávají už od středověku. Nejprve se jednalo o drahé kovy, ty vystřídala těžba železných rud a dnešní hlavní těženou surovinou je černé uhlí. Nalezneme zde dále zásoby zemního plynu, štěrkopísků, vápence, žuly, mramoru, břidlice, sádrovce, cihlářských jílů.

V okolí pramenů řeky Opavy se ve 13. století rýžovalo zlato. Další zisk nerostů pokračuje těžbou olova a stříbra v Horním Benešově (okres Bruntál). Dobývání těchto surovin je v 16. století v útlumu a je nahrazeno těžbou železných rud. Ty se těžily nejen v Jeseníkách, ale také v Beskydech – Staré Hamry, Malá Morávka. V 18. století bylo v provozu několik desítek železorudných dolů v Pobeskydí, např. u Frenštátu pod Radhoštěm a Štramberku. V Jeseníkách nalezneme pozůstatky hutí v údolí Černé Opavy, významným střediskem zpracování a těžby byly také Karlovice v okrese Bruntál.

K zpracování železné rudy je potřeba paliva, nejprve se používalo dřevěné uhlí. To taky přispělo ke kácení lesů v kraji. Po objevu černého uhlí bylo dřevěné uhlí nahrazeno. Jako palivo se začal využívat kvalitní černouhelný koks. Ložiska strategické energetické suroviny pak přispěla k dalšímu rozvoji těžkého průmyslu. Mnoho dolů bylo ale pro neekonomickou těžbu už zavřeno. V provozu dnes zůstávají aktivní pouze dva doly. Těžbou černého uhlí se zabývá firma OKD (Ostravsko-karvinské doly).

Nejvýznamnějším odvětvím v průmyslu patří stále zpracování železné rudy, dále strojírenství, výroba dopravních prostředků a chemický průmysl. Továrny zpracující textil, které navazovaly na dlouhou tradici lnářství a textilní výroby, musely pod vlivem levnější konkurence ze zahraniční většinou ukončit svůj provoz.

V 18. a 19. století bylo provozováno na území Moravskoslezského kraje mnoho malých železárenských hutí. Ty nejvýznamnější patřily Olomouckému arcibiskupství. V roce 1828 byla založena v Ostravě Vítkovicích železárenská huť, a to na základě návrhu olomouckého arcibiskupa Františka Xavera Riepela. Ta se postupně rozrostla do velikého průmyslového komplexu takřka v centru města. Vlivem ekonomických problémů na konci 20. století byl podnik rozdělen na několik částí podle druhů výroby. Ty pak byly samostatně privatizovány. Provoz vysokých pecí byl ukončen z ekologických důvodů. Ocelárny (ty už dnes nejsou také v provozu) a válcovny se staly součástí firmy Evraz Vítkovice Steel. Válcovna trub spadá do společnosti Třinecké železárny – Moravia Steel. V areálu se dnes nachází i výroba Škoda Vagonka a firma Vítkovice Machinery Group, jejíž zaměření zasahuje do různých i neprůmyslových oborů.

Nová huť je dalším významným průmyslovým komplexem. Ta byla zcela nově postavena a uvedena do provozu v 50. letech 20. století. Nachází se na jižním okraji Ostravy. Tato poloha byla zvolena, aby průmyslová výroba nezasahovala tolik do města jak v případě Vítkovic. V areálu nalezneme koksovnu, ocelárnu, vysoké pece, válcovnu. Dnešním majitelem je společnost Arcelor Mittal Ostrava, jejíž zakladatel pochází z Indie.

Dalším významným centrem těžkého průmyslu je Třinec. První pec na výrobu železa zde byla zprovozněna v 30. letech 19. století. Postupně se rozrostla o slévárnu a další závody. Dnešní závod spadá do skupiny Třinecké Železárny – Moravia Steel. Její součástí jsou i další výrobny v Moravskoslezském kraji, např.: válcovna trub ve Vítkovicích, drátovna v Bohumíně a mimo něj i Metalurgia Radomsko v Polsku.

Posledním významným centrem zpracování železa je Bohumín. Prvním strojírenským podnikem v Bohumíně byly rourovny Hahna a Eisnera (1885). V roce 1958 se místní továrny spojují do národního závodu Železárny a drátovny Bohumín (ŽDB). Po transformaci podniku na akciovou společnost se z firmy vyčleňují specializované závody. Zbylou výrobnu ŽDB odkupují (2012) Třinecké železárny – Moravia Steel. Jedním z odtržených závodů (1999) je právě Bonatrans group. Ten se zaměřuje na výrobu železničních dvojkolí. Dnes má obchodní partnery po celém světě. V roce 2012 se od ŽDB odtrhla výrobna radiátorů a kotlů Viadrus. Další dnešní významnou firmou je výrobna drátů, Bekaert Bohumín.

Veliký význam také zaujímá výroba dopravních prostředků. Asi nejznámější je produkce nákladních automobilů Tatra. Rozsáhlým průmyslovým areálem je pak výroba osobních automobilů v Nošovicích u Frýdku-Místku, tu na „zelené louce“ postavila jihokorejská Hyundai. Tím vytvořila i spoustu nových pracovních míst, které napomohly regionu. Zbylá část po privatizaci původní výroby železničních vozidel ve Studénce byla počátkem tisíciletí přemístěna do areálu Vítkovic v Ostravě.

Chemický průmysl má v kraji také dlouhou tradici. K nejstarším podnikům patří Bochemie Bohumín. Ta se zaměřuje na výrobu čistících prostředků. V Opavě vyrábí firma Balakon barvy a laky. V tomto městě také nalezneme sídlo farmaceutické firmy – Teva. Výrobou potravinových doplňků se zabývá Třinecká firma Walmark a v Havířově sídlící podnik Naturprodukt.

Významná je i výroba varhan Rieger – Kloss v Krnově. Nebo Bohumínská firma Rockwool, která produkuje izolace. V závodě Biocel Paskov se zpracovává celulóza a papír.

V 15. až 18. století byl kraj významný výrobou textilu a lnářstvím. Tyto obory s postupných rozvojem těžkého průmyslu upadaly. Finální „ránou“ pak bylo otevření globálního trhu a příchod levných textilií ze zahraničí. V kraji stále existuje světoznámá výrobna klobouků Tonak. Další významnou firmou je Lanex, který sídlí v Bolaticích (okres Opava). Předmětem výroby jsou především lana a provazy.

Potravinářský průmysl se soustředí do velkých měst. Pochází odsud značky distribuující své výrobky po celé republice. V Opavě sídlí výrobna sušenek a oplatků Opavia-Lu, mrazírny Nowaco a Oceán, konzervárna Seliko. Velké podniky na zpracování masa nalezneme v Ostravě (původně masokombinát Ostrava-Martinov, dnes MP Krásno), v Opavě, a ve Frýdku-Místku (drůbežárna Diema). Dlouhou tradici má mlékárna Kunín, ta původně sídlila u Nového Jičína. V roce 2007 se přestěhovala do Ostravy-Martinova. V kraji sídlí i několik pivovarů: Radegast v Nošovicích, Ostravar v Ostravě, Zlatovar v Opavě. V Krnově se vyrábí Kofola. Minerální voda Ondrášovka se stáčí v Moravském Berouně.

Jelikož jsou přírodní podmínky kraje rozmanité, nalezneme tady jak úrodné oblasti s intenzivní zemědělskou výrobou, tak neúrodné oblasti podhůří a hor, která jsou vhodná pouze k extenzivní výrobě. V zemědělství převládají technické plodiny nad obilninami. Pěstuje se zde hlavně řepka, brambory a pšenice. Opavsko a Novojičínsko řadíme do bramborářské oblasti. Pro Opavsko je dále specifické pěstování léčivých rostlin, heřmánku a námele. Osoblažsko a oblast Slezské nížiny spadá do řepařské oblasti. V horských a podhorských oblastech natrefíme na pole s pícninami (kukuřice, bob jarní…). V kraji jsou také vhodné podmínky na pěstování lnu.

S intenzivním živočišných chovem (prasat a skotu) se setkáme na Opavsku. Význam chovu ovcí v horských oblastech se oproti minulosti snížil, převážně z ekonomických důvodů. Největší význam chovu ovcí byl v 17. – 18. století v Beskydech. Podobný útlum taky zaznamenal chov vodní drůbeže a ryb na rybnících.