Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
RIGORÓZNÍ PRÁCE
2010 Mgr. Martina Válová
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE U NEMOCNÉHO ČLENA CÍRKVE
ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
Rigorózní práce
Autor: Mgr. Martina Válová 2010
Abstract
The Seventh-day Adventist Church in the Czech Republic belongs among
churches with the number of members lower than ten thousand. Nevertheless, this
Christian church achieved considerable reputation particularly thanks to a big amount of
pro-social activities.
The goals of the paper, which addresses the particularities of the nursing care for
ill Seventh-day Adventist Church members, were set as follows: 1) to find out
information necessary for providing good-quality nursing care for the Seventh-day
Adventist Church members, 2) to identify expectations and possible problems
associated with hospitalisation of the Seventh-day Adventist Church members and 3) to
detect the medical staff knowledge concerning the Seventh-day Adventist Church. For
the research part of the paper following research questions were set: 1)Does an ill
member of the Seventh-day Adventist Church need a different approach during the
treatment? 2) Is a hospitalized member of the Seventh-day Adventist Church a source of
possible problems? 3) How do the Adventists perceive the current approach of the
health workers? From the qualitative part of the research, which was created with
interviews with Adventists and so tried to disclose cultural phenomena significant for
the nursing practice, following hypotheses result: H 1 the nurses are unable to define the
Adventists limitations that would need a specific approach during the hospitalisation
and H 2 the nurses do not know the Seventh-day Adventist Church. For the research
part of the paper even the third hypothesis was set: H 3 Nurses with academic and
higher professional education know the term multicultural/transcultural nursing in
contrast to nurses with secondary and secondary specialized education. For obtaining
the information and fulfilling the research goal and for answering the research questions
and verification of the hypotheses following methods were used: half structured
dialogue with respondents inspired by the Giger and Davidhizar model, unstandardized
questionnaire of own construction; selected facts from the half structured dialogues with
respondents were written down into charts; for evaluation of the unstandardized
questionnaires describing statistics and the Microsoft Excel program and for detection
of dependencies the coincidence test x2 and charts for identification of critical x2 values
were used. The interviews with Adventists took place in Písek, the questionnaire
investigation ran among nurses in the hospital in Písek. From most of the interviews
with Adventists a demand for vegetarian food resulted and most Adventists do not drink
black coffee, black tea and none of them drinks alcohol. Adventists refuse neither
diagnostic nor therapeutic treatment and do not have special demands on health workers
or medical facilities. Adventists are quite satisfied with the current approach of health
workers. The results of the questionnaire research gave a rough sketch of nurses’
informedness regarding not only the Seventh-day Adventist Church but are also an
indicator of the attitude to the area of multicultural nursing – nurses are unable to define
the Adventists’ limits that would need a specific approach during the hospitalization and
nurses do not know the Seventh-day Adventist Church. The terms intercultural and
transcultural can be defined by nurses with academic and higher professional education
in contrast to sisters with secondary education.
In the nursing praxis it is possible to use the created standard of the nursing care,
which is a part of this paper and which specifies single criteria necessary for goodquality
nursing care for a Seventh-day Adventist Church member.
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma „Specifika ošetřovatelské péče u nemocného
člena Církve adventistů sedmého dne“ vypracovala samostatně pouze s použitím
pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se
zveřejněním své rigorózní práce, a to v nezkrácené podobě / v úpravě vzniklé
vypuštěním vyznačených částí archivovaných Zdravotně sociální fakultou elektronickou
cestou, ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou
v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách.
V Českých Budějovicích……………….
……………………………………
podpis autora rigorózní práce
Poděkování bych na tomto místě chtěla věnovat Mgr. Ditě Novákové, Ph.D. a B.Th.
Václavu Vondráškovi, kazateli Církve adventistů sedmého dne, za cenné připomínky,
podporu a motivaci při psaní rigorózní práce.
Úvod ............................................................................................................................... 10
1 Současný stav......................................................................................................... 11
1.1 Ošetřovatelství a význam individualizované péče.......................................... 11
1.1.1 Multikulturní/transkulturní přístup ............................................................ 21
1.1.2 Ošetřovatelské modely týkající se transkulturního ošetřovatelství............. 24
1.2 Náboženství a jeho specifika .......................................................................... 26
1.2.3 Náboženská situace ČR na začátku nového milénia.................................. 26
1.2.4 Potřeba náboženské zkušenosti................................................................... 27
1.2.5 Funkce náboženství..................................................................................... 28
1.2.6 Příčiny vstupu do náboženské skupiny....................................................... 28
1.2.7 Věřící člověk jako pacient .......................................................................... 30
1.3 Církev adventistů sedmého dne...................................................................... 32
1.3.8 Významné osobnosti a historie církve........................................................ 34
1.3.8.1 William Miller .................................................................................... 34
1.3.8.2 Josef Wolff.......................................................................................... 36
1.3.8.3 Ellen Gould Whiteová ........................................................................ 37
1.3.9 Společenství................................................................................................ 39
1.3.9.1 Církev Adventistů sedmého dne v české zemi ................................... 39
1.3.10 Učení církve............................................................................................ 41
1.3.10.1 Základní věroučné výroky Církve adventistů sedmého dne............... 41
1.3.11 Zachovávání soboty................................................................................ 49
1.3.12 Péče o umírající ...................................................................................... 52
1.3.13 Postoj k interrupci................................................................................... 55
1.3.14 Další stanoviska, usnesení a postoje církve............................................ 57
1.3.15 Životospráva a životní styl...................................................................... 59
1.3.15.1 Vegetariánství ..................................................................................... 61
1.3.16 Zdravý životní styl – NEW START ....................................................... 62
1.3.17 Aktivity Církve adventistů sedmého dne................................................ 63
1.3.17.1 ADRA (Adventist Development and Reliéf Agency) ........................ 63
1.3.17.2 Advent-Orion nakladatelství a vydavatelství...................................... 65
1.3.17.3 Vězeňská duchovenská služba............................................................ 66
1.3.17.4 Kaplanská služba ................................................................................ 67
1.3.17.5 Další aktivity Církve adventistů sedmého dne ................................... 68
1.3.17.6 Teologický seminář............................................................................. 72
2 Cíle práce, výzkumné otázky a hypotézy............................................................ 74
2.1 Cíle práce ........................................................................................................ 74
2.2 Výzkumné otázky ........................................................................................... 74
2.3 Hypotézy......................................................................................................... 74
3 Metodika výzkumu ............................................................................................... 75
3.1 Použité metody ............................................................................................... 75
3.2 Organizace a průběh výzkumu ....................................................................... 75
3.3 Charakteristika sledovaného souboru ............................................................. 76
4 Výsledky................................................................................................................. 77
4.1 Rozhovory s členy Církve adventistů sedmého dne....................................... 77
4.1.1 Rozhovory s členy CASD zpracované do tabulek.................................... 106
4.2 Interpretace výsledků nestandardizovaných dotazníků ................................ 120
4.3 Analýza dat pomocí χ2 testu ....................................................................... 138
5 Diskuze................................................................................................................. 144
6 Závěr .................................................................................................................... 157
7 Seznam použitých zdrojů ................................................................................... 165
8 Klíčová slova........................................................................................................ 177
9 Přílohy.................................................................................................................. 178
9.1 Seznam příloh ............................................................................................... 178
SEZNAM ZKRATEK
ADRA Adventist Development and Reliéf Agency
ARO anesteziologicko – resuscitační oddělení
Bc. bakalář
B. Th. bakalář teologie
CASD Církev adventistů sedmého dne
ČR Česká republika
Di.S. diplomovaný specialista
ICN International Council of Nurces
JIP jednotka intenzivní péče
LNP léčebna následné péče
Mgr. magistr
SŠ střední škola
SZŠ střední zdravotnická škola
VOŠ vyšší odborná škola
VŠ vysoká škola
10
Úvod
Současná moderní společnost žije ve světě, který ztrácí hranice. Žijeme ve
společnosti, která se stává díky globalizaci stále multikulturnější. V naší republice se
můžeme běžně setkávat s mnoha jedinci odlišných kultur, náboženství a národností. O
cizincích, kteří žijí v naší republice, jsou nyní základní informace dostupné, ačkoli
tomu dřív tak nebylo. Každý z nás, kdo má zájem se v oblasti multikultury vzdělávat,
v,í co je pro obyvatele různých národností typické. Nepřetržitě vznikají nové publikace
a v odborných časopisech i běžném denním tisku lze nalézt mnoho informací o lidech,
kteří odešli ze své rodné země, aby se v České republice na dobu přechodnou nebo
trvalou usadili. Média nás informují o důvodech, proč si cizinci zvolili právě naši zemi
k životu, k práci, a třeba i k založení rodiny. Také výzkum v ošetřovatelství se naplno
zabývá minoritními skupinami obyvatel a objasňuje tuto problematiku sestrám. Cíle
těchto výzkumů jsou naprosto jasné – získat informace o lidech, kteří jsou
potencionálními pacienty, poskytnout sestře „návod“ a tím usnadnit péči o takového
pacienta. Protože jak se může sestra kvalitně postarat o klienta, kterému nerozumí a o
kultuře jeho země nic neví? Jak může sestra adekvátně uspokojit potřeby člověka
z úplně odlišné společnosti tak, aby nedošlo k sorrorigenii?
Sestra musí být dostatečně připravena řešit specifické problémy různých komunit ve
zdraví i v nemoci. Pouze zdravotník, který je vzdělaný v oblasti multikulturního
ošetřovatelství, je schopen poskytnout nemocnému kulturně přiměřenou péči, která
respektuje kulturní odlišnosti. Takový profesionál bere kulturní rozdíly jako výzvu a
příležitost. Pro sestru, která se v této oblasti neorientuje, může znamenat kontakt
s cizincem stres a subjektivní nepříjemné pocity, které se poté odrazí v poskytované
ošetřovatelské péči.
Lidé, kteří k nám přicházejí odjinud, by měli být poznáváni, společnost by se
měla seznamovat s jejich kulturou a chápat ji jako přínos a obohacení, nikoli jako
ohrožení a zátěž. Pokud se cizinec stane pacientem a ocitne se v péči zdravotnického
personálu, potřebuje pomoc a pochopení.
11
Multikulturní péče se zabývá nejen národnostními menšinami, ale i dalšími
minoritami, které jsou definované nějakým sociologicky významným společným
znakem. Jedná se například o náboženské menšiny a jazykové a rasové skupiny. Tyto
menšiny se početně nemohou rovnat dominantní skupině, tvořící společnost a pro svoje
kulturní či fyzické charakteristiky jsou většinou vyčleněny od ostatních příslušníků
společnosti a dominantní skupina se k nim chová nerovným a odlišným způsobem.
Členové menšin jsou si často vědomi určitého sociálního znevýhodnění (64).
Práce předkládá základní informace týkající se současného moderního
ošetřovatelství, včetně pohledu na sestru, jakožto představitelku individualizované
ošetřovatelské péče. Dále se práce orientuje na minoritní skupinu členů Církve
adventistů sedmého dne, snaží se shrnout základní informace o této církvi, která
v naší republice získává uznání veřejnosti za společensky přínosné aktivity. Pro lepší
ilustraci problematiky je práce doplněna o obecné informace o náboženství. Standard,
který je součástí práce, by měl přispět k lepší informovanosti sester v transkulturní
oblasti a tím i ke zvýšení kvality a efektivity ošetřovatelské péče poskytované členům
Církve adventistů sedmého dne.
1 Současný stav
1.1 Ošetřovatelství a význam individualizované péče
Ošetřovatelství představuje v současnosti samostatnou vědní disciplínu, jejímž
předmětem je poskytování ošetřovatelské péče zdravým i nemocným jedincům,
rodinám a celým komunitám. Zaměřuje se na ochranu a udržení zdraví, na prevenci
vzniku chorob, na co nejrychlejší navrácení zdraví, pokud už k nemoci došlo, a na
pomoc při důstojném umírání. Objektem ošetřovatelské péče je člověk se svými
fyzickými, psychickými, sociálními a duchovními potřebami. Proto má ošetřovatelství
holistické zaměření a chápe jedince jako celostní objekt, ne jako chorobu a právě
z tohoto důvodu, hraje významnou roli individualizovaná péče.
12
Rozvoji ošetřovatelství napomáhají, kromě vlastního ošetřovatelského
výzkumu, mnohé vědní oblasti, jako například biologické a medicínské vědy,
psychologie, sociologie, pedagogika a další.
Individualizované péče, která je pacientovi „šitá na míru“, sestra dosáhne pouze
za těchto podmínek:
• plně se chopí své role
• plní hlavní funkce vyplývající z jejího povolání
• realizuje kvalitně a aktivně ošetřovatelský proces
• produktivně komunikuje s nemocným
• vychází z ošetřovatelské etiky
• ví, jakým způsobem adekvátně uspokojit potřeby pacienta
• celoživotně se vzdělává (51)
Role sestry
V každé společenské skupině plní člověk určitou roli a každý je vždy nositelem
několika rolí. Od sociální role se ve společnosti vždy očekává určité chování, proto i pro
roli sestry platí určité vzory chování, a to zejména univerzalismus, emocionální
neutralita a kolektivní orientace. Role sestry nebyla vždy taková, jakou ji známe dnes,
ale s rozvojem ošetřovatelství se její role postupně měnila od charitativní činnosti ve
středověkých špitálech, přes pomocníka lékaře až k samostatnému, aktivnímu,
vzdělanému členu zdravotnického týmu. Podstatné je, že role sestry se mění i dnes,
neboť dosažení a udržení standardu péče vyžaduje na sestrách nové dovednosti a
vědomosti, kterých v minulosti nebylo třeba (51).
Funkce sestry
Hlavní funkce sestry hrají při péči o klienta významnou roli, protože ošetřování
nemocných je ovlivňováno chováním a jednáním sestry, a úzká kvalitní spolupráce
sestry a nemocného urychluje terapeutický a ošetřovatelský proces. Mezi hlavní funkce
sestry se řadí řízení a poskytování ošetřovatelské péče jednotlivcům, rodinám i
skupinám, výuka pacientů i zdravotnického personálu, aktivní začlenění sestry do
13
zdravotnického týmu a rozvoj ošetřovatelské praxe a výzkumu. Ve snaze dosáhnout
lepších výsledků se zavádí stále novější a modernější způsoby práce. I dokonalejší
zručnost v ošetřovatelské praxi se dá označit za výsledek výzkumu v ošetřovatelství,
který má za cíl také zvyšovat vědomosti sester.
Kvalitu ošetřovatelské péče netvoří pouze ošetřovatelské výkony, ale zejména
z hlediska nemocného ji podstatně ovlivňuje chování a jednání sestry. Pokud se mezi
nemocným a sestrou vytvoří vzájemný pozitivní vztah, pak je možná úzká spolupráce
sestry s nemocným a terapeutický i ošetřovatelský proces se urychluje. Z uvedeného
vyplývá, že v případě, kdy sestra jedná nevhodně, nemocného poškozuje, a léčbu i
ošetřovatelskou péči komplikuje (51).
Ošetřovatelský proces
Ošetřovatelský proces je odrazem iniciativy a aktivity sestry, která poznala svého
pacienta, jenž často své potřeby nesignalizuje dostatečně, hlouběji. Člověk je v
ošetřovatelském procesu chápán holisticky, jako celek, na který působí celá řada
faktorů, ovlivňujících jeho zdravotní stav. Ošetřovatelský proces má pro pacienta své
výhody, a to kvalitní plánovanou péči, která směřuje k uspokojení potřeb, soustavnou
péči a účast nemocného na péči. Pro sestru proces přináší tyto výhody: uspokojení ze
samostatné práce, důsledné a systematické vzdělání, odborný růst, vyhýbání se
rozporům se zákonem, splnění ošetřovatelských norem, a v neposlední řadě splnění
norem akreditovaných nemocnic.
Ošetřovatelský proces bývá charakterizován jako otevřený, dynamický a
přizpůsobivý systém, který individualizuje přístup k potřebám každého pacienta. Je
plánovitý, cílený, přizpůsobuje se osobním potřebám nejen pacienta, ale i jeho rodiny a
společnosti. Ošetřovatelský proces umožňuje tvořivý přístup sestry a pacienta při
hledání řešení zdravotního problému, kroky procesu jsou ve vzájemném vztahu, a proto
bývá označován jako proces cyklický, který nemá začátku ani konce. Důležité je, že
zdůrazňuje zpětnou vazbu, která vede k opětovnému posuzování nebo k revizi plánu
péče. Poslední fakt, který lze dodat k ošetřovatelskému procesu, je ten, že proces je
obecně použitelný pro všechny věkové kategorie a typy pacientů. Ošetřovatelský proces
14
má pět fází, které jsou logickým pořadím, určujícím, jak přistupovat k nemocnému.
Kroky procesu jsou posuzování a zhodnocení nemocného, stanovení ošetřovatelských
diagnóz, plánování ošetřovatelské péče, realizace, aktivní ošetřovatelská péče a
vyhodnocení efektu poskytnuté péče. Všechny tyto kroky spolu úzce souvisí a
navzájem se ovlivňují (51, 100, 101, 110).
Komunikace sestry s pacientem
Není jednoduché komunikovat s člověkem, který se nachází v náročné životní
situaci, má bolesti, strach, trpí úzkostí, je smutný nebo agresivní. Sestra se musí nejen
domluvit. Musí navíc získat a předat kvalitní informace a navíc pacienta povzbudit, dát
mu naději a pocit důvěry. Sestra musí zvládat komunikaci nejen s těmito nemocnými,
ale musí se orientovat i v oblastech komunikace, které jsou specificky sesterské. Mezi
tyto zvláštní oblasti patří umění domluvit se s pacientem, který má změněno chování
spojené s příchodem nemoci, domluvit se s dítětem, s nemocným s problémovým
chováním (deprese, úzkost, narcismus, neuróza, psychiatrické onemocnění),
s pacientem se změnou intelektu, s pacientem se závažným onemocněním, s nemocným
s různými typy postižení (sluchu, zraku, řeči, pohybového aparátu, mentální postižení) a
s klienty sociálně problematickými (122).
Komunikace je v obecné rovině definována jako sdělování a výměna informací
prostřednictvím signálů a prostředků, jako je slovo, písmo, gesta, minika, proxemika a
další řeč těla, dále pomocí tisku, rozhlasu a ostatních médií. Komunikační proces, který
tvoří základ ošetřovatelské péče, má vždy pět základních složek, z nichž chybí-li
některá, komunikace začít nemůže. Mezi složky komunikace patří komunikátor
(mluvčí), komuniké (zpráva), komunikant (příjemce), zpětná vazba (reakce, odpověď) a
situační kontext.
Komunikovat lze verbálně a neverbálně. Verbální komunikace sděluje informace
pomocí slov, které se u jednotlivých lidí liší dle jejich kultury, věku, vzdělání a
sociálně-ekonomického postavení. Dobrá sestra dokáže vyjádřit základní informace
jednoduchým způsobem, pomocí běžných a pochopitelných slov, citlivě k potřebám
pacienta. Chybou je, pokud sestra v komunikaci sklouzne k autoritativnímu přístupu a
15
k rutině, kdy nereaguje na projevy pacienta. Z projevu sestry by měla vždy vyzařovat
spolehlivost, jistota, profesionalita a projev by měl být vždy evalvační (39, 51, 52, 105).
Neverbální komunikací se nazývá řeč nebo mluva těla, a často o pocitech
pacienta napoví více, než komunikace verbální. Patří sem chůze a držení těla,
proxemika, posturika, mimika, pantomimika (gestikulace), haptika a zrakový kontakt.
Sestra může pomocí neverbálních prostředků mnohem snadněji vyjádřit emoce (i
negativní), sounáležitost, porozumění a empatii.
V ošetřovatelství nevystačíme s komunikací, kterou používáme v běžném životě.
Sestra musí ovládat komunikaci sociální, která je neplánovaná a odehrává se při
neformálním setkání s pacientem, dále komunikaci strukturovanou s určitým
plánovaným obsahem a komunikaci terapeutickou, díky které se pacient snaží
překonávat přechodný stres, vycházet s lidmi a překonávat fyzické i psychické
překážky.
K dosažení kvalitní oboustranné komunikace sestry s nemocným je nutné
respektovat tyto požadavky: schopnost empatie, individuální přístup,úctu k pacientovi,
pozitivní vztah k pacientovi.
Mezi specifické komunikační techniky, které by sestře neměly činit problém, je
aktivní naslouchání, kladení otázek (pozor na sugestivní otázky), zrcadlení (reflexe),
sumarizování a mlčení.
Pokud sestra s nemocným povede rozhovor, pak základní podmínkou je vztah
důvěry a spolupráce. Existuje několik typů rozhovorů a záleží jen na sestře, jak tento
záměrný a organizovaný dialog povede. Vždy by však výstupem z rozhovoru měly být
přínosné informace, které přispějí k blahu pacienta. Je možné využít rozhovor
individuální nebo skupinový, diagnostický nebo terapeutický, standardizovaný,
nestandardizovaný nebo volný. Před vlastním rozhovorem musí být jasný cíl rozhovoru
a v ideálním případě jsou zajištěny vnější vhodné podmínky. Všechny důležité
informace, které sestra prostřednictvím rozhovoru získá, by měly být zaznamenány do
ošetřovatelské dokumentace a využity při vlastní ošetřovatelské práci (39, 51, 52).
16
Etika v práci sestry
Etika je vědou o mravnosti a dříve byla nazývána mravovědou nebo praktickou
filozofií. Etika stanoví, co je správné (mravné) a co není (40). O etice se uvádí, že je
větví filozofie, která se snaží určovat, jak mohou být lidské činy hodnoceny jako
správné nebo špatné, a že principem celé etiky je konat dobro a vyhýbat se zlu (73).
Etické principy určují směr člověka a slouží jako normy chování.
Lidstvo má své negativní zkušenosti z oblasti medicíny (např. pokusy
nacistických lékařů, thalidomidová aféra), a to vedlo k přijetí různých opatření na
národní i mezinárodní úrovni, která měla zabránit opakování podobných událostí. Tak
vznikla Všeobecná deklarace lidských práv (rok 1948), Mezinárodní konvence o
lidských a občanských právech (rok 1950), Norimberský kodex (rok 1945), helsinská
deklarace (rok 1964) a další etické kodexy a pravidla pro oblast medicíny. V 70. letech
minulého století byly ve Spojených státech amerických definovány základní principy
medicínské etiky, která se postupně rozšířila do celého světa (51, 111).
Existují tzv. principy etiky, z nichž principy dobřečinění (beneficence) a
nepoškození (nonmaleficence) jsou známy z etiky hippokratovské. Další dva, novější,
principy jsou v moderních podmínkách nesmírně důležité. Jde o respekt k autonomii a o
princip spravedlnosti. V posledních letech však přibývá kritiků, kteří upozorňují na
nové výzvy v moderní medicíně (73).
Základním posláním ošetřovatelství je uspokojování bio-psycho-sociospirituálních
potřeb jedince, a to je důvod, proč sestra musí vycházet z principů etiky.
Předmětem etiky v ošetřovatelství jsou etické problémy ošetřovatelské praxe, jako
například vztah a postoj sestry k pacientovi, interpersonální vztahy pracovníků a
morálně dilematické problémy ošetřovatelství, kde morální přístup není vždy
jednoznačný.
Cílem etiky v ošetřovatelství je zejména humanizace lidských vztahů, usměrnění
chování a jednání při profesionálních ošetřovatelských výkonech a vhodný způsob
uspokojování fyzických, psychických, sociálních, duchovních, kulturních a jiných
potřeb klienta (51).
17
V roce 1899 byla založena společnost ICN (International Council of Nurces),
jejímž sídlem pro Evropu je Ženeva. Jde o největší mezinárodní organizaci zdravotních
sester a ošetřovatelek. Organizace přijala vlastní etický kodex. V roce 1983 byla jako
řádný člen navržena Československá společnost sester. Definitivně byla přijata za člena
v Tel Avivu v roce 1985 (40).
Etické kodexy v ošetřovatelství jsou jakási formální pravidla činností v dané
profesi a osoby v tomto povolání by se s nimi měly ztotožnit (51). Kodex sester (Příloha
1) poskytuje základní rámec, podle něhož by měly sestry činit vlastní etická rozhodnutí.
Kodex byl přijat Českou asociací sester a bude pravidelně revidován. Zásady chování
sester vycházejí z principů přijatých Mezinárodní radou sester. Na zasedání národních
představitelů této rady (v r. 1989) byla přijata zásadní ustanovení, která říkají, že
základní povinnost sestry je čtyřnásobná: podpora zdraví, prevence nemocí, navracení
zdraví a zmírňování utrpení.
Kodex sester není, bohužel, zázračným prostředkem, který by zajistil morální
chování sestry. To není v silách žádného kodexu. Mravního jednání lze dosáhnout
pouze tehdy, pokud má sestra vnitřně zakotvenou morálku a altruismus. Dalšími
možnými návody pro jednání sester jsou Etické normy v ošetřovatelském povolání
(Příloha 2), Práva pacientů (Příloha 3). Existují i další práva pacientů, která se
soustředí na specifické skupiny – např. práva hospitalizovaných dětí, práva duševně
nemocných, handicapovaných osob, umírajících aj.(40).
Evropská porada WHO o právech pacientů schválila v Amsterodamu v březnu
1994 dokument Principy práv pacientů v Evropě: Všeobecný rámec. Jedná se o zásady,
které podporují uplatnění práv pacientů v evropských členských státech EU. Na
několika místech je zdůrazněno, že při ošetřování pacienta musíme respektovat kulturu
pacienta, jeho morální hodnoty, náboženské a filosofické přesvědčení a žebříček hodnot
(64).
Potřeby nemocných
Každý člověk po celý svůj život uspokojuje různé potřeby různým způsobem.
Potřeba je charakterizována jako vlastnost organismu, která pobízí k vyhledávání
18
podmínek nutných pro život nebo vyhýbání se podmínkám, které jsou pro život
nepříznivé. Zcela zásadní pro lidskou existenci jsou primární (fyziologické) potřeby.
Naopak potřeby sekundární, vyšší, jsou nezbytné pro pocit fyzické i psychické životní
pohody. Tyto vyšší potřeby vytvářejí v životě člověka určitou hodnotovou orientaci.
Proces uspokojování potřeb je dynamický a významné místo zde zaujímá
motivace, která vyvolá reakci vedoucí k naplnění potřeby. Pokud nemocný dlouhodobě
prožívá stav nepohody v souvislosti s uspokojováním potřeb, bývá negativně ovlivněn
průběh nemoci i její prožívání. Proces uspokojování potřeb je ovlivňován mnoha
faktory, jako např. faktory obecnými (věk, pohlaví), individuálními (vzdělání, výchova),
společenskými a některými patologickými stavy.
Teorii lidských potřeb vyvinul Abraham Maslow ve 40. letech minulého století.
Rozdělil potřeby takto: potřeby biologické, potřeby bezpečí a jistoty, potřeba lásky,
sounáležitosti, náklonnosti, dále potřeba úcty, ocenění, sebeúcty a potřeba
seberealizace.
V 60.letech minulého století definovala Victoria Hendersonová 14 principů
základní ošetřovatelské péče (Příloha 4), na které je třeba se zaměřit při poskytování
péče. V ošetřovatelské praxi jsou její principy známé jako Hendersonové klasifikace
potřeb. V současnosti tvoří jeden z nejčastěji používaných teoretických modelů pro
aplikaci ošetřovatelského procesu (51, 114).
Celoživotní vzdělávání sester a ošetřovatelský výzkum
Sestra je povinna se kontinuálně vzdělávat a udržovat, rozšiřovat a prohlubovat
tak své odborné znalosti. V současnosti je trvalé vzdělávání sester zajištěno systémem
registrace sester, která je časově omezena (zpravidla na pět let). Sestry jsou registrovány
v centrálním registru sester. V průběhu registrace se sestra vzdělává – plní stanovené
podmínky (99).
Sestra se vzdělává nejen v oblasti teoretické. Technický pokrok, přinášející nové
přístroje a technologie, nutí sestru, aby získávala další a nové dovednosti. Sestra by
jinak neobstála v praxi, kde je určitá „technická zdatnost“ nezbytností.
19
Celoživotní vzdělávání úzce souvisí s ošetřovatelským výzkumem nejen proto,
že sestra získává nové poznatky z oboru díky výzkumným projektům „pasivně“ jako
čtenář nebo posluchač přednášky či konference, ale také proto, že sestra se výzkumu
přímo aktivně účastní a je nucena si tak doplnit vědomosti.
Jednotlivé univerzity a vysoké školy jsou akademickou základnou výzkumu, kde
se realizují jednotlivé výzkumné projekty, nejčastěji ve spolupráci s klinickými
pracovišti. Výzkum není přínosem pouze pro sestry, ale také pro pacienty, kterým se
bude dostávat kvalitnější péče. Dále výzkum přináší plusy pro ty, kteří ošetřovatelství
financují, organizují a působí v oblasti profesionální přípravy.
Sestry z vysokých škol, univerzit a klinických pracovišť by se měly v oblasti
ošetřovatelského výzkumu zaměřit především na problematiku např. preventivních
aktivit, etických problémů a edukace v ošetřovatelství, standardizace ošetřovatelských
postupů, zavádění ošetřovatelského procesu do praxe, multikulturní ošetřovatelské péče
a dalších (112).
Také ošetřovatelský výzkum má určité etické principy – všeobecné a specifické,
kterými se sestra-badatelka musí řídit. Všeobecné zásady platí pro vědeckovýzkumný
proces všech oborů. Specifické aspekty pro výzkum v ošetřovatelství vycházejí ze
skutečnosti, že objektem zájmu je lidská bytost. Norimberský kodex shrnuje zásady
výzkumu, jejichž objektem je člověk. K těmto zásadám časem přibyly ještě další
principy, které kladou přísnější požadavky na schvalování protokolů výzkumných
projektů, do nichž jsou zapojeni lidé (111).
Systematická výzkumná činnost v ošetřovatelství se významně odráží ve
zkvalitnění péče o nemocné nejen v nemocniční péči, ale také v oblasti péče
ambulantní, domácí a komunitní, a též na úseku prevence a výchovy ke zdraví (113).
Kvalita ošetřovatelské péče a ošetřovatelské standardy
Kvalita ošetřovatelské péče je dána sociálním a kulturním prostředím a je tak
odrazem hodnot společnosti, hodnot zdravotníků a tvůrců zdravotnické legislativy.
Kvalitní ošetřovatelská praxe je charakterizována znaky jako je například: poskytování
20
péče prostřednictvím ošetřovatelského procesu, jasná koncepce ošetřovatelství, týmová
práce, adekvátní uspokojování potřeb pacienta, stanovení reálných cílů při ošetřování
pacienta, motivace a odborná příprava personálu, dodržování etického kodexu, vědecký
základ poskytované péče a aktivní zapojení nemocných do ošetřovatelského procesu.
Kvalita ošetřovatelské péče může být posuzována podle různých kritérií,
v souvislosti s tím, zda hodnocení provádí lékař, pacient, sestra nebo pracovníci
ošetřovatelského managementu.
Zajišťování kvality ošetřovatelské péče je proces, který zahrnuje tři důležité
kroky:
1. monitorace skutečné praxe a odstraňování problémů
2. ošetřovatelský audit
3. tvorba ošetřovatelských standardů
Kvalita ošetřovatelské péče musí být měřitelná na základě objektivně
měřitelných kritérií. V ošetřovatelských standardech jsou stanoveny kritéria i definice
kvalitní péče. Ošetřovatelský standard je dohodnutá profesní norma kvality, je pro
sestru „vodítkem“ , které ukazuje zda ošetřovatelské činnosti odpovídají požadované
úrovni a vymezuje minimální úroveň péče, která má být nemocnému poskytnuta (30,
51).
Historie ošetřovatelských standardů sahá až k Florence Nightingalové, která
v krymské válce (1853-1856) sestavila první standardy zaměřené na ošetřovatelský
proces a stanovila indikátory kvality ošetřovatelské péče. V USA vznikaly první
standardy v 70. letech jako odezva na vyhlášení Charty práv pacientů. Americký
univerzitní profesor, Avedis Donabedián (1919-2000), stanovil model pro měření
kvality a zlepšení zdravotní péče na celém světě (69).
Existuje několik druhů standardů (standardy výkonu ošetřovatelské profese,
standardy ošetřovatelské péče a ošetřovatelské dokumentace, standardy vybavení
pracoviště, personálního vybavení, pracovních postupů a standardy pro vzdělávání
ošetřovatelských pracovníků), které jsou vydávány centrálně, zpravidla ministerstvem
nebo lokálně, kdy standardy zpracuje a příjme konkrétní zdravotnické pracoviště.
21
Každý standard musí obsahovat zaměření (které oblasti ošetřovatelství se
konkrétně týká), míru závaznosti (pro koho platí), cíl, výčet kritérií k zajištění cíle,
způsob hodnocení dosažené kvality a metodiku kontroly. Ošetřovatelský standard by
měl obsahovat také kritéria strukturální, procesuální a kritéria výsledku.
Má-li být hodnocena kvalita ošetřovatelské péče, je nutný ošetřovatelský audit,
který je definován jako systém hodnocení, zabezpečující kvalitu ošetřovatelské péče.
Hodnotit lze objektivně měřitelné stránky kvality ošetřovatelské péče. Subjektivní
hodnocení hledisek kvality je poměrně náročné. Audit hodnotí plnění ošetřovatelských
standardů nebo celkovou kvalitu poskytované péče za pomoci rozličných metod (30, 37,
51).
1.1.1 Multikulturní/transkulturní přístup
„Multikulturalismus tvrdí, že lidé s různými kořeny mohou žít pospolu a učit se
porozumět obraznosti druhých, mohou a měli by se bez předsudků či iluzí dívat přes
hranice rasy, jazyka, rodu a věku a učit se myslet na pozadí promíšené společnosti.
Multikulturalismus zastává skromně názor, že některé z nejzajímavějších věcí v historii
a kultuře se dějí na rozhraní různých kultur. Situace na hranicích ho nezajímají jen
proto, že jsou sami o sobě fascinující, ale protože jejich pochopení přináší světu naději
(46, s. 83-84).“
Nejen sestry jsou mylně přesvědčené, že západní etika a morálka je, nebo by
měla být, ve světě všudypřítomná. Pokud sestra nemá kulturní rozhled a není si vědoma
kulturních odlišností, pravděpodobnost stresu nebo konfliktu se během ošetřování
klienta zvyšuje. Pojem kulturní odlišnosti zahrnuje zejména obtíže ve vzájemném
porozumění, které souvisí s rozdílným jazykem, se způsobem popisu zdravotních
problémů a s rozdílnou neverbální komunikací. Dále mezi kulturní odlišnosti patří
rozdíly v pravidlech chování a zvycích a rozdíly v základních znalostech o zdraví a
nemoci, ve zvláštních přesvědčeních a léčebných praktikách a neposlední řadě rozdíly
v hodnotách (63).
22
Multikulturní přístup
V 60.-70. létech minulého století byl přijat koncept multikulturalismu na
základě kritiky dřívější koncepce asimilace migrantů. Multikulturalismus podporoval
uchovávání kultury migrantů jako předpoklad psychické stability, která je nutná
k toleranci a zdárné integraci. Postupně se však ukázalo, že tento koncept, který chápe
kulturu jako ohraničený celek, je zavádějící. V 80. letech bylo zjištěno, že
multikulturalismus spíše prohlubuje izolovanost a místo toho, aby vedl
k rovnoprávnému soužití, se vytvářejí cizinecká ghetta a objevují se tendence ke
společenskému znevýhodňování a sociální segregaci cizinců (48).
Multikulturalismus lze chápat jako požadavek rovného uznání všech lidí včetně
jejich kultur. Je opakem etnocentrismu, neboť respektuje odlišnou národnost, rasu,
etnikum, kulturu i náboženství. Základem tohoto přístupu je kulturní relativismus, který
předpokládá, že není možné zcela pochopit odlišnou kulturu, pokud nejsme jejím
příslušníkem, a každou kulturu považuje za unikátní fenomén. Ivanová výstižně
přirovnává kulturu k cibuli, která má několik vrstev. Tato „kulturní cibule“ názorně
popisuje produkty kultury, které jsou snadno viditelné a vnímatelné (tzv. zevní vrstva,
slupka), dále produkty, které lze odhalit pomaleji, bližším kontaktem s kulturou (střední
vrstva), a to, co zůstává uvnitř „kulturní cibule“ (vnitřní vrstva, jádro) jsou základní
hodnoty, pravdy o životě, normy a otázky existence. Jádro kultury je pro cizince jen
těžko rozpoznatelné a pouze dlouhodobý a intenzivní kontakt může přinést proniknutí
do zkoumané kultury (31, 47).
V literatuře je uváděn pojem „multikulturní komunikace“. Jde o komunikaci,
která ulehčuje vzájemné porozumění a sociální interakci příslušníků různých kultur. Je
charakterizována jako interdisciplinární oblast, která respektuje tradice, názory a
kulturní specifika jednotlivce nebo celé komunity. Nejedná se pouze o uplatnění
konkrétného cizího jazyka, ale též o znalost projevů neverbální komunikace, konvencí
a rituálů příslušníků cizích kultur, jejich tradic, historie a etikety (44).
23
Transkulturní přístup
Obor transkulturního ošetřovatelství se zformoval v 50. létech minulého století.
Jsou to právě sestry, které zjistily, že povrchní znalost kultur nestačí. Transkulturní
přístup se tak stává novým vzorcem pro ošetřovatelské povolání (47). Při zrodu tohoto
oboru stála Madeleine Leiningerová a její „model vycházejícího slunce“ více než třicet
let pomáhá sestrám prohlubovat vědomosti v této oblasti.
Faktory, které ovlivnily a stále ovlivňují potřebu rozvoje transkulturního
ošetřovatelství, jsou například tyto: kulturní fluktuace a míšení, trvalý vzestup
populační migrace, rozšíření elektronické komunikace, větší pohyb lékařů a sester,
zájem o lidská práva, větší požadavek kulturních menšin na adekvátní péči a širší
povědomí obyvatelstva o rozmanitosti kultur a o potřebě se smysluplně dorozumět (68).
Transkulturní ošetřovatelství je důležitá oblast teorie a praxe ošetřovatelství,
která se soustředí na porovnávání hodnot a zvyklostí jedinců a skupin náležejících do
různých kulturních prostředí. Pro transkulturalismus je typické, že nestaví do centra
pozornosti kulturu, ale obousměrnou interakci a komunikaci mezi majoritní společností
a minoritní skupinou (47). Významným rysem transkulturního ošetřovatelství je
komparativní povaha oboru, tedy srovnávání, vyhledávání rozdílností a podobností
nejen v léčbě, ale i v péči o kondici, ve vzorcích rozvoje onemocnění a ve vyrovnávání
se se smrtí. Mnohotvárnost rysů a reakcí se nazývá kulturní variabilita (68).
Cílem transkulturního ošetřovatelství je vychovat novou generaci sester, které
budou vybaveny patřičnými znalostmi, a tak bude možné poskytovat kulturně
specifickou péči (47). Teprve až sestry poznají samy sebe, pak se oprostí od kulturních
mýtů a od negativních postojů k druhým (68).
Základy multikulturního/transkulturního ošetřovatelství mají vztah k etickým
aspektům a setra by měla u pacienta odlišné kultury sledovat a hodnotit tyto oblasti:
rodinné prostředí, sociální život, politický systém, jazyk a tradice, světový pohled,
orientační hodnoty a kulturní normy, náboženství, zdravotní zásady a praxe (64).
Termíny multikulturní a transkulturní se dodnes často zaměňují nebo se
nesprávně používají k vyjádření téhož (47).
24
Neexistuje žádný univerzální a jednoduchý návod, jak pomoci pacientům
z odlišného kulturního, náboženského a sociálně-ekonomického prostředí. Zdravotníci
by si měli být vědomi, že naše evropská kultura není normou (64).
1.1.2 Ošetřovatelské modely týkající se transkulturního ošetřovatelství
Madelleine Leiningerová
V polovině 50. let, kdy začala M. Leiningerová pracovat jako sestra na dětském
psychiatrickém oddělení, si všimla velkých kulturních rozdílů mezi dětmi a jejich rodiči
i mezi dětmi a její irsko-německou kulturou. V 50. letech 20. století se začala zabývat
teorií kulturně různorodé a univerzální péče, neboť si uvědomila potřebu udělat změnu.
Ve své teorii rozlišuje dva systémy péče – tradiční (laický, charakterizuje přenesené a
naučené poznatky a názory, které jsou využívány při zabezpečování podpory jedinců či
skupin, je ovlivňován historií kultury a výchovou) a profesionální (představuje formálně
naučenou a přenesenou péči, převládající v institucích, kde pracují zaměstnanci různých
profesí). Profesionální systém prezentuje názory majoritní části obyvatelstva a jeho
součástí jsou i sestry. Zkušenosti z praxe ukazují, že v této oblasti chybějí sestrám,
bohužel, potřebné vědomosti a poznatky (59).
Model je známý jako „model vycházejícího slunce“ (Příloha 5) a má čtyři
úrovně, seřazené od nejabstraktnější (první) po nejméně abstraktní úroveň (čtvrtou).
První úroveň zahrnuje úroveň sociálního systému a filozofický názor. Úroveň druhá
obsahuje poznatky o jedincích, skupinách a institucích v jiných zdravotnických
systémech, určuje kulturně specifické vztahy k péči o zdraví. Třetí úroveň poskytuje
specifické rysy péče a charakteristiky každého systému. Poslední čtvrtá úroveň rozvíjí
transkulturní ošetřovatelství takovým způsobem, že je poskytovaná péče shodná
s hodnotami kultury, ke které nemocný patří (5, 67, 83).
Joyce Newman Gigerová, Ruth Davidhizarová
Model autorky vytvořily v roce 1988 a je nazýván modelem kulturně
ohleduplné a uzpůsobené péče. Tento model (Příloha 6) usnadňuje kulturně ohleduplné
25
ošetřovatelské hodnocení potřeb pacienta, a tak je výběr vhodných ošetřovatelských
intervencí efektivnější (66, 106).
Model Gigerové – Davidhizarové navazuje na práci Leiningerové, rozpracovává
hodnocení stavu potřeb klienta a ošetřovatelské intervence. Model ukazuje, že každý
jedinec je kulturně jedinečný, a má být hodnocen z hlediska šesti kulturních fenoménů,
kterými jsou komunikace, interpersonální prostor, sociální začlenění, čas, individuem
kontrolované prostředí a biologické variace (106).
Právě tento ošetřovatelský model byl inspirací pro polostrukturovaný rozhovor a
získávání informací týkajících se specifik ošetřování člena Církve adventistů sedmého
dne.
Josepha Campinha – Bacote
Model, nazývaný modelem rozvoje kulturní způsobilosti, tvoří pět kulturních
kompetencí. Je zařazen do osnov multikulturní výchovy v ošetřovatelství na celém světě
a sestry jsou s jeho pomocí schopny poskytovat kulturně kompetentní péči. Jako
kulturní kompetence je popisován proces, ve kterém se sestra snaží o efektivní interakci
a spolupráci v rámci kulturního kontextu klienta, rodiny nebo komunity. Aby se sestra
stala kulturně kompetentní, musí se aktivně věnovat těmto pěti oblastem:
1) kulturní přání – jedná se o motivaci sestry mít vědomosti a zručnosti v oblasti kultury
a také hledat kulturní setkání; ideální je, pokud sestra vnímá pacienta jako jedinečnou
lidskou bytost
2) kulturní uvědomění – je to prozkoumání kulturního pozadí, tzn. uznání předpojatosti
a předsudků o člověku, který je odlišný
3) kulturní vědomosti – zahrnují získávání vědomostí o různých kulturních a etnických
skupinách; sestra přechází přes čtyři stádia hledání vědomostí – nevědomá neschopnost
(sestra neví, že jí chybějí kulturní vědomosti), vědomá neschopnost (sestra si
uvědomuje, že jí chybí vědomosti o jiné kultuře), vědomá schopnost (sestra se záměrně
učí kultuře pacienta a zajišťuje adekvátní ošetřovatelskou péči) a nevědomá schopnost
(sestra je schopna spontánně zajistit odpovídající péči nemocným z kulturně odlišného
prostředí)
26
4) kulturní zručnost – jde o schopnost zajistit kulturní údaje vztahující se k aktuálním
pacientovým problémům, včetně kvalitního fyzikálního hodnocení
5) kulturní setkání – je proces, kdy dojde k interakci sestry a pacienta z kulturně
odlišného prostředí (115).
1.2 Náboženství a jeho specifika
„Na jedné straně sice ještě přibývá ateistů a pokračuje sekularizace, na druhé straně
však roste respekt k náboženství a šíří se nová religiozita (93, s.49).“
V literatuře zabývající se tématikou náboženství lze nalézt mnoho definic, které
pojem náboženství vysvětlují. Říčan popisuje náboženství jako komplexní postoj a
z něho vyplývající přístup ke světu, k sobě samému, i k tomu, co jej přesahuje, postoj,
který respektuje určitý řád mající absolutní platnost (93). Jiná definice Říčana
konstatuje, že náboženství je fenomén velmi rozmanitý a historicky proměnlivý, a jeho
projevy se natolik liší v různých kulturách a společnostech, že někteří teoretici odmítají
užívat toto slovo v jednotném čísle a jako obecný pojem (94). Mezi sociology je
populární definice, která náboženství popisuje jako jednotný systém víry a praktik
vztahující se k posvátným věcem (odtažitým a zakázaným); systém víry a praktik, které
sjednocují všechny své přívržence ve společenství nazývaném církev. Tato definice není
založena na koncepci bohů a ukazuje náboženskou praxi jako dynamickou a sociálně
vymezenou (119).
1.2.3 Náboženská situace ČR na začátku nového milénia
Sčítání lidu, domů a bytů provedené v roce 2001 ukázalo, že v české společnosti
došlo k odcírkevnění, provázeném úpadkem tradičních křesťanských denominací. Podle
získaných údajů klesl oproti roku 1991 počet lidí hlásících se k nějaké konkrétní
náboženské skupině o více než 10% (z 43,9 % na 32,2 %). Pokles členů se ale netýkal
všech náboženských skupin, neboť mnohé naopak zaznamenaly výrazný nárůst členské
základny (např. nejvýraznější byl nárůst u Církve bratrské – 360 % oproti roku 1991). O
téměř 20 % (z 39,9 % na 59 %) vzrostl počet těch, kteří se deklarovali jako „bez
vyznání“. Zajímavým zjištěním bylo také to, že téměř o polovinu oproti roku 1991
27
klesl počet těch, kteří na otázku po náboženské příslušnosti odmítli odpovědět, což
potvrzuje skutečnost, že otázka náboženství a jeho vnímání se stala významnou součástí
života české společnosti. Z tohoto důvodu je možné říci, že 59 % populace „bez
vyznání“ nemůže být zjednodušeně interpretováno jako doklad indiferentního postoje
Čechů k náboženství, ale spíše jako signál o transformaci jeho vnímání. Jinými slovy se
dá říci, že na počátku nového milénia bylo náboženství v naší společnosti významným
tématem (121).
Přehled náboženských vyznání obyvatel ČR v roce 1991 a 2001 viz. Příloha 7.
1.2.4 Potřeba náboženské zkušenosti
U mnoha lidí se projevuje potřeba náboženské zkušenosti, která by jedinci
přinesla silný emocionální a duchovní prožitek a jistotu řádu. Tuto potřebu lze chápat
jako jednu ze základních lidských psychických potřeb. Odborníci považují za
nejdůležitější primární psychologický motiv k náboženské orientaci, potřebu oddanosti
a potřebu kořit se. Význam má z tohoto hlediska i potřeba bezpečí. Z těchto potřeb lze
odvodit tendenci být vázán k něčemu, co má takovou hodnotu, aby stálo za to být jí
oddán. Taková vazba slouží zároveň jako zdroj jistoty a bezpečí, ale způsob jejího
uspokojení může být pochopitelně různý. I nezvládnutá vlastní svoboda, která se pro
někoho může jevit jako ohrožující, souvisí se zvýšenou potřebou jistoty.
Jiná potřeba, která je náboženstvím uspokojována, je potřeba autority – potřeba
být veden a někdy se i zbavit odpovědnosti za svá rozhodnutí, dále potřeba
seberealizace, kdy si jedinec potvrdí vlastní význam a může mít pocit privilegovanosti,
neboť sounáležitost s lidmi, kteří se mu jeví jako výjimeční, slouží jako zdroj
sebejistoty. Potřeba akceptace a sociálního zakotvení je členstvím v náboženské skupině
také uspokojována, protože příslušná církev umožňuje vyjádřit svůj vztah
k transcendentnu formou obřadu a umožňuje tak jedinci sdílet zkušenosti a prožitky
s ostatními lidmi. V tomto případě vědomí příslušnosti ke skupině a emoční přijetí
touto skupinou se stává významnou složkou sebepojetí jedince. U mladých lidí může
být motivací ke vstupu do náboženské skupiny potřeba intenzivního a autentického
prožitku, který by ho vytrhl z nudy běžného života.
28
Vágnerová uvádí několik autorů, kteří blíže specifikují potřeby náboženské
zkušenosti:
1) Wilson považuje sklon k duchovnímu životu za jednu z vrozených dispozic člověka.
2) Jung popisuje náboženské prožitky jako jedinečné a nepřevoditelné na jiné psychické
zkušenosti. Deprivace této potřeby má negativní důsledky . Náboženské prožívání je
součástí archetypu bytostného Já, které souvisí s vnitřním rozvojem osobnosti.
3) Remeš vnímá potřebu náboženské zkušenosti jako projev tendence k prožitkům
posvátna a neempirickému zakotvení lidského myšlení.
4) Štampach uvádí, že potřeba náboženství vyjadřuje přijetí skutečnosti, že život
člověka je regulován a určován něčím, co nás přesahuje. Bůh je chápán jako ochránce,
jako ten, kdo odkrývá smysl života a umožňuje vyrovnat se i s negativními životními
událostmi a navíc těmto událostem přiřadit i význam (119).
1.2.5 Funkce náboženství
Náboženství má několik funkcí, které lze stručně popsat takto:
a) poskytuje podporu a útěchu v nejistém a nestálém světě
b) přispívá ke stabilitě a k udržení nezbytného sociálního i ontologického řádu
c) upřednostňuje skupinové cíle před cíli individuálními
d) nabízí takové hodnoty, které zpochybňují společností zavedené normy a
v souvislosti s tím podporuje změny stávajícího sociálního pořádku
e) umožňuje zformování a udržení identity, lepší pochopení sebe sama
f) usnadňuje přechod z jedné věkové skupiny do druhé
Obecně lze říci, že náboženství přináší pocit bezpečí a jistoty prostřednictvím účasti
na rituálu, který přivádí člověka do vztahu s něčím co je „mimo náš svět“ (119).
1.2.6 Příčiny vstupu do náboženské skupiny
Motivace ke vstoupení do náboženské skupiny může vyplývat z osobnostního
zaměření jedince. Může být projevem potřeby rozšířit své zkušenosti a možnosti, něco
nového získat, ale může být i projevem únikového chování od neuspokojivé reality.
29
Existují vývojová období jedince, která jsou typická pro bilancování a hledání
smyslu života. Vágnerová mezi tato období řadí adolescenci, střední věk (přesněji krizi
středního věku) a stáří.
Dospívání je poměrně náročné vývojové období neboť role dospělého a
povinnosti s ní spojené nejsou pro adolescenta příliš atraktivní. Mnozí jedinci mají
tendence přijetí dospělosti odkládat a setrvávají ve stavu, který Vágnerová nazývá
„adolescentním psychosociálním moratoriem“. Tento odklad může být spojen
s experimentováním, kdy je dospívající zaměřen na silné a nestandardní citové prožitky
a na sebepoznání. Může jít také o tendenci akceptovat členství ve skupině, která své
členy nenutí k samostatnosti, ale naopak je zbavuje odpovědnosti za vlastní
rozhodování. Proto jsou adepty ke vstupu do náboženských skupin nečastěji lidé mezi
15 – 25 lety věku. Mladý člověk však dozrává a hledá další řešení a cesty pro svůj život
a v tomto období může z náboženské skupiny odejít.
Střední věk s sebou přináší změny životních rolí i možnou krizi. Proto v tomto
období člověk hledá něco, co by mělo trvalý charakter a bylo spolehlivé. V této
vývojové fázi se lidé často obrací k sebereflexi a odmítají stereotypy. Snaží se prožít
něco neobvyklého, silně emotivního a autentického. Důležitý je i pocit blížícího se
stárnutí, osamělosti a prázdnoty. Člověk hledá smysl života. Náboženská skupina nabízí
radikální řešení, které oslovuje i mnoho lidí středního věku.
V období stáří je přiklonění se k duchovní orientaci dáno hlavně vědomím
vlastní smrtelnosti a také ztrátou mnoha zdrojů uspokojení, které byly dříve snadno
dostupné. Ve stáří dochází díky náboženství k posílení spirituálního zaměření.
Významným motivem pro vstup do náboženské skupiny je potřeba
transcendentního zakotvení života. Motiv se objevuje v různých vývojových fázích.
Takto zaměření lidé jsou ochotni přijmout učení, které není omezeno pouze na
materiální hodnoty a na přítomnost. Motivace bývá posílena způsobem života současné
konzumní společnosti. Transcendentní smysl života je obsažen v učení tradičních církví,
které ale často postrádají misijní zápal a nejsou schopny patřičným způsobem oslovit
mladé lidi. Historická zkušenost je totiž odnaučila slibovat snadná řešení. Tradiční
30
církve neposílají do ulic své agitátory, a proto na mladé lidi číhá nebezpečí různých
sekt.
Jednotlivá náboženství mohou saturovat různé psychické potřeby, a z toho
vyplývá i jejich preference určitými lidmi. Každý člověk si volí takový směr, který mu
nabízí to, co je pro něj podstatné a osobně významné (119).
1.2.7 Věřící člověk jako pacient
Náboženské přesvědčení může ovlivnit nejen způsob života člověka, ale také
jeho postoj k nemoci a smrti. Některé religiózní skupiny neuznávají moderní vědu, jiné
mají specifické léčebné metody, například adventisté sedmého dne se (podle některých
autorů) vyhýbají užívání jakýchkoliv léků, pokud nejsou vážně nemocní (60).
V čase nemoci může duchovní přesvědčení nabýt většího významu, než kdy
jindy v životě člověka. Někteří lidé vnímají chorobu jako trest, jiní jako zkoušku víry.
Obvykle však víra pomáhá lidem akceptovat svoji chorobu. Náboženství může
posilňovat člověka během života a pomáhá mu připravit se na smrt – dává smysl životu
i smrti. Některá náboženství však mohou být v rozporu s přijatou medicínskou praxí
(např. Svědci Jehovovi nesouhlasí s krevní transfuzí).
Kterýkoliv pacient nebo jeho rodina má nárok na duchovní podporu. Sestra by
měla nemocnému zajistit návštěvu nemocničního kaplana či duchovního jeho vlastní
církve. Duchovní podporu si většinou žádají pacienti, kteří se cítí osaměle, ti, kteří mají
strach a úzkost a nemocní, jejichž choroba či následek úrazu přinesl změnu způsobu
života. Duchovní podporu bude s velkou pravděpodobností vyžadovat i pacient, kterého
nemůže navštívit duchovní jeho vlastního náboženství, i ten nemocný, který se zamýšlí
nad vztahem mezi náboženstvím a zdravím. Duchovní přesvědčení pacienta je velmi
osobní a citlivá záležitost, proto sestra musí respektovat přání nemocného a neměla by
se spoléhat na své vlastní úsudky o tom, co je podle ní dobré a co není dobré. Duchovní
zdraví může sestra posuzovat až tehdy, když se mezi ní a pacientem vytvoří
důvěryhodný vztah.
Kaplan působící v nemocnici by měl být zařazen do multidisciplinárního týmu.
Výhodou je, že je pacientům k dispozici nepřetržitě a opakovaně, je nápomocen
31
komunikaci a účastní se rozhodovacích procesů (přerušení či ukončení léčby, bývá
členem etické komise). Pokud je kaplan trvale na oddělení, jeho přítomnost nevyvolává
takové trauma, jako když kaplan přichází pouze, blíží-li se konec života. Pacient má
právo péči kaplana odmítnout (76). Nemocničním kaplanem se rozumí muž nebo žena,
poskytující pacientům, návštěvám i personálu duchovní péči, řídící práci dobrovolníků
v oblasti duchovní péče a zajišťující (podle přání pacienta) kontakt s duchovními jiných
církví - takto je osoba nemocničního kaplana definována v dohodě mezi Ekumenickou
radou církví v České republice a Českou biskupskou konferencí. Dohoda byla uzavřena
v Praze 20.11.2006 (50).
Kozierová v knize Ošetrovatěľstvo předkládá návod jak je možné provést
ošetřovatelský proces v oblasti duchovního zdraví. Používá zde termín duchovní
blaho/zdraví, který popisuje jako pocit jedince, jenž je celkově spokojený a nahlíží na
život a prožívá ho jako užitečný a příjemný, obohacující a pevně se zakořeňující do
náboženské víry a duchovních hodnot. Výše zmiňovaná autorka také popisuje, jak se
projevuje duchovní tíseň (úzkost, deprese a verbalizace strachu ze smrti) a že by si
sestra měla uvědomit vlastní náboženské názory, aby mohla zodpovědně pomáhat
druhým (60).
Je důležité objasnit pojmy jako religionistika, spiritualita, duchovenstvo a
pastorační péče, neboť jsou často používány nesprávně nebo jsou zaměňovány. Význam
slova religiózní vyjadřuje příslušnost k určitému náboženství. Význam slova spiritualita
(spirituální) bývá širší a znamená obecný vztah k nějaké nadpřirozené skutečnosti bez
vazby na konkrétní náboženství, ale může být i užší a znamená v tom případě směr
v náboženském systému (76). Často se spiritualita chápe jako zabývání se smyslem
života a pro umírající je spojována s potřebou odpuštění a usmíření. Spirituální péče
nabízí možnost pomoci porozumět příběhu života (54). Termín pastorační pochází
z latinského pascere – sytit, odtud pak pochází pastor – duchovní protestantských církví
či pastorační péče (76). Termín duchovenstvo zahrnuje pastory, kněze, rabíny, duchovní
poradce apod. Některé náboženské skupiny nemají přímo vysvěcené duchovní, ale
poskytují duchovní pomoc nemocným prostřednictvím svých členů, kteří jsou schopni
pacientům v tomto směru situaci ulehčit (107).
32
Sestra nemůže znát všechny praktiky náboženských skupin, ale je důležité, aby
znala hlavní religiózní skupiny ve kterých se pohybuje a s jejichž příslušníky přichází
v nemocniční praxi do styku. Český pacient je nejčastěji příslušníkem křesťanského
náboženství, ale v současné multikulturní společnosti se ve zdravotnickém zařízení lze
setkat i s pacienty jiných náboženství (76, 107).
1.3 Církev adventistů sedmého dne
Tuto církev řadí Vojtíšek mezi tzv. křesťanství posledních dnů. Adventisté totiž
touží vytvořit pravou, očištěnou a obnovenou církev před druhým Ježíšovým
příchodem a považují se za „církev ostatku“, tedy za nevelkou část lidstva, která unikne
soudu přicházejících posledních dnů. Taková církev je od Boha obdařena proroctvím a
jinými mimořádnými dary.
Církev, která má sklon zdůrazňovat důležitost správného biblického učení (27), je
řazena mezi protestantské církve. Slovem protestantismus je označován způsob vyznání
křesťanského náboženského života, který krystalizoval během období reformace
západní římskokatolické církve v 16. století, a který se zároveň prosadil v
protestantských církvích s reformačními kořeny. Charakteristické pro protestantské
církve je uznávání křesťanské Bible, důraz na spásu prostřednictvím pouhé Boží
milosti, důraz na osobní víru spíše než příslušnost k církvi, zjednodušení liturgie oproti
praxi předreformační církve, svátost přijímání Ježíšova těla a krve, vysluhovaná i
laikům (podobojí), odmítnutí mnišství, papežství a zvláštního postavení kněží a jejich
celibátu (124).
Adventisté nekřtí malé děti, ale vykonávají křest dospělých ponořením do vody
(60).
Církev adventistů sedmého dne, která v naší zemi působí přes sto let, se velmi
aktivně účastní mnoha činností, které jsou prospěšné společnosti a které budou
podrobněji popsány v dalších částech práce. Pro příklad uveďme jednu z tradic
adventismu, kterou je vydavatelská činnost, oslovující i necírkevní veřejnost. Církev
také vychovává adventistickou mládež skautským způsobem, a to prostřednictvím
občanského sdružení Klub Pathfinder. Ve volném spojení s adventisty jsou
33
vegetariánské restaurace Country Life a projekt zdravého životního stylu Newstart.
Tradičně silnou stránkou adventistů je misie.
Vojtíšek popisuje adventisty jako církev, která si od počátku udržuje vědomí své
jedinečnosti mezi ostatními církvemi - ty (podle názoru adventistů) nejsou poslušny
Boha v příkaze dodržovat sobotu jako den odpočinku. Pro tento výlučný postoj není
možná účast adventistů v ekumenickém hnutí. Termín „ekumenický“ se stal označením
vstřícného postoje k procesu sbližování křesťanů a jejich církví (124). Ekumenická
rada církví v České republice je společenstvím křesťanských církví, které vyznávají
Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem Starého a Nového Zákona a
usilují uskutečňovat své poslání společně ke slávě jednoho Boha, Otce i Syna i Ducha
svatého (28). Církev adventistů sedmého dne má však statut pozorovatele Ekumenické
rady církví, neboť zkušenost s komunistickou represí české adventisty poněkud
přiblížila členům ostatních církví. Cestu k ekumenismu také usnadňuje činnost
mezinárodní charitativní organizace ADRA. Adventisté si vydobyli díky organizaci
ADRA u české veřejnosti značné renomé (124), i když dotazníkové šetření týkající se
sester v písecké nemocnici ukázalo, že pouze malá část zdravotníků zná zakladatele této
humanitární organizace.
Nekompromisní dodržování adventistických příkazů některými sbory či
jednotlivci vzbudilo na veřejnosti pozornost, neboť v některých případech se jevilo
dodržování těchto příkazů jako necitlivé pro rodinné vztahy. V ojedinělých případech
šlo o jednání nebezpečné pro zdraví, např. odmítnutí zdravotní péče v sobotu. Jako
necitlivé bývají považovány některé misijní metody, které zastírají svůj původ v této
církvi, nebo ty, které se ostře negativně vymezují vůči jiným křesťanským církvím
(124). V období, kdy byla zpracovávána tato práce, se v médiích objevila informace o
pražském soukromém gymnáziu Amazon, kde byli údajně studenti nuceni do
náboženství, přestože se nejednalo o církevní zařízení. Majitelky gymnázia, které školu
zároveň vedou, patří k Církvi adventistů sedmého dne. Na gymnáziu se podle studentů,
jichž najednou dvacet ze školy odešlo, začalo ve vyučování objevovat stále více
náboženství a výtky vůči studentům ohledně šíření negativní energie. Školu čeká
34
kontrola inspektorů (12, 89). V období, kdy byl zpracováván tento text, ještě nebyl
znám závěr kontroly.
1.3.8 Významné osobnosti a historie církve
Historie církve se soustředí kolem několika jmen. Jde především o Williama
Millera, Josefa Wolfa a Ellen Gould Whiteovou (103, 121, 124).
1.3.8.1 William Miller
William Miller, rodák z Nové Anglie, byl americký vlastenec a kapitán z války
roku 1812, byl nezlomným skeptikem, z náboženství si dělal legraci a víra v Ježíše
Krista pro něj byla pouhou pověrou (103, 120). George E. Vandenman o něm píše jako
o nejúchvatnější postavě začátku 19. století. To, že dá podnět k náboženskému
probuzení, se od něj nedalo očekávat, neboť věřil, že záchranou pro společnost je
zejména vlastenectví, které ctí zákon, pořádek a poslušnost.
Do války se Miller přihlásil jako dobrovolník v roce 1812, kdy byla nezávislost
Ameriky ohrožena válkou s Brity. Spolu s ním se přihlásilo ještě čtyřicet sedm sousedů,
ovšem s podmínkou, že jim bude velet právě William Miller. Ten se vrátil do New
Yorku z rozhodující bitvy u Plattsburgu, ve které se vyznamenal, aby žil na rodné
farmě. Zde občas navštěvoval místní baptistický spolek. Nikoli kvůli své duchovní
potřebě, ale kvůli své matce. Zanedlouho však začal přemýšlet o svém duchovním stavu
a začal bojovat se svými hříchy. Miller měl myšlenky, které Vandeman popisuje ve své
knize takto: „Jak nádherné by bylo vrhnout se do náruče Spasitele a přijmout odpuštění
(120, s. 96).“
Miller se tedy začal věnovat četbě bible, o čemž později řekl, že byl tak
ohromen, že uznal, že Písmo musí být Božím zjevením. Přiznal, že v Ježíši našel přítele
a četba Bible je pro něj potěšením. Tato situace nahrávala jeho přátelům, kteří si jej
dobírali tak, jako on se dříve bezohledně vysmíval ostatním křesťanům. Millerovo
přátelé jej neustále upozorňovali na rozpory v Bibli, chtěli vysvětlit, proč si je jistý, že
právě Bible je slovo Boží. A co na to Miller? Přesvědčeně jim odporoval a tvrdil, že je-
35
li bible Boží slovo, pak v ní žádné rozpory neexistují. Sliboval, že za nějaký čas
všechno dokáže.
Do studia Bible se Miller pustil velmi svědomitě. Studoval ji pečlivě od první
kapitoly a byl si schopen zodpovídat všechny otázky, se kterými se setkával. Díky
jednomu textu nacházel smysl jiných textů a zpozoroval, že Bible vykládá sama sebe,
čímž zdánlivé nesrovnalosti mizely.
To, co nejvíce Millera na studiu Bible fascinovalo, bylo, že Ježíš přislíbil svůj
druhý příchod na zem. Toto přislíbení na něj zapůsobilo tak silně, že se cítil být povinen
šířit dál tuto zprávu o příchodu Ježíše neboli adventu (advent znamená příchod (65), a to
i přesto, že nebyl kazatelem.
Třináct let sváděl Miller vnitřní boj. Třináct let odolával představě, ze se stane
kazatelem. Jeho plány se začaly uskutečňovat roku 1831, kdy dal slovo Bohu, že bude o
jeho druhém příchodu kázat. Měl ale jednu podmínku. Ke kázání musí být vyzván. Za
hodinu na to se dostala k Millerovi zpráva. Z baptistického sboru v Dresdenu dorazil
posel, který přinesl žádost. V Dresdenu chtěli slyšet vše o druhém příchodu Ježíše.
Millerova kázání měla úspěch. Literatura mluví o stovce nevěřících, kteří
během týdne po jeho kázání přijali poselství a obrátili se ke Kristu. Miller dostával čím
dál více pozvání k promluvám, protože zvěsti o jeho poctivém biblickém kázání se
rychle šířily. Tamější církevní sbory se předháněly ve snaze získat na svou stranu
skromného člověka, který má požehnání z nebe. Nakonec tedy svou farmu opravdu
opustil a věnoval všechen čas tomuto poslání. Tehdy získal osvědčení jako baptistický
kazatel. Osvědčení o „Doporučení k duchovenské službě“ mu podepsalo čtyřicet tři
pastorů různých církví .
V té době opustilo svá místa mnoho kazatelů, kteří se rozhodli připojit
k adventnímu hnutí. Tito odborníci na Písmo, mezi kterými byli baptisté, metodisté,
luteráni, kongregacionalisté, episkopální, holandští reformovaní, sami aktivně přispívali
k Millerovu poselství. Proto se stalo, že během relativně krátké doby zalila celou zem
vlna procitnutí. Lidé se shromažďovali v mnohatisícových davech, plnili obrovské
stany, síně a jiné prostory, aby si mohli sami poslechnout vzrušující zprávu o návratu
Krista.
36
Adventní poselství, které se šířilo ze Severní Ameriky, mělo vliv na celosvětový
zájem o druhý příchod Ježíše Krista. Aktivity adventistů se rozšířily do Jižní Ameriky i
Německa. Literatura udává, že ve Švédsku a v Norsku mladí lidé a dokonce i děti, které
neuměly číst a psát, vážně vykládali o Ježíšově brzkém návratu (120).
1.3.8.2 Josef Wolff
Další výraznou postavou v adventistickém hnutí byl jeden z hlavních hlasatelů
Josef Wolff. Přezdívalo se mu též „misionář světa“. Celých osmnáct let cestoval a konal
kazatelskou činnost po světě. Navštívil Afriku, Asii, Střední Východ, Indii a Severní
Ameriku. Kongres Spojených států amerických si dokonce Wolffa pozval, aby kázal o
brzkém příchodu Ježíše Krista. Podle svého studia bible Wolff předpokládal, že se
Kristus vrátí v roce 1847, Miller Kristův návrat očekával v roce 1844.
Nezřídka se stávalo, že ti, co uvěřili v příchod Ježíše, byli ze svých církví
vyloučeni. Jiní zase odcházeli sami, v odhodlání spojit se s adventisty a očekávat s nimi
návrat Pána.
Protože polovina 19. století byla počátkem průmyslové revoluce, společnost se
v této době odvracela od náboženství a věřila ve schopnosti a možnosti člověka. Církve
všeobecně hlásaly, že se podmínky na zemi zlepší. Proto mnozí lidé nesouhlasili
s adventisty a odmítali zvěsti o návratu Ježíše.
William Miller se svými následovníky, jak je uvedeno výše, očekávali, že
Kristus přijde v roce 1844. Všichni věřící byli nevýslovně zdrceni a zklamáni, když
určený čas minul a Kristus se nenavrátil. Mnoho jich opustilo víru, jiní pokračovali ve
studiu Bible, neboť byli přesvědčeni o Ježíšově lásce k nim.
Ti, kteří vytrvali ve studiu Bible a ve víře, si uvědomili, že již prvotní křesťanská
církev také zakusila ohromné zklamání. Když Ježíš zemřel na kříži, všichni jeho
učedníci byli zdrceni. Museli snášet posměch od okolí, prožívali smutek, neboť ztratili
toho, který měl vykoupit Izrael. Přesto stále cítili přítomnost Boha, který je vedl a
ukazoval jim budoucnost.
Takto podobně i adventisté zažili velké zklamání, někteří se nechali odradit, jiní
začali hledat chyby u sebe a ještě více studovali Bibli.
37
Brzy na to se v Nové Anglii dostalo jedné adventistické skupině nové naděje
prostřednictvím jedné baptistky sedmého dne – o tom, že Bůh neodebral lidem sobotní
odpočinek. Sedmý den zůstává pro věřící připomínkou Ježíšova díla. Adventisté tuto
skutečnost přijali s velkým nadšením.
Adventisté sedmého dne odvozují svůj název od dvou základních pravd o Ježíši.
Vandeman název této církve popisuje takto: „Název „adventisté“ samozřejmě ukazuje
na jejich víru, že Ježíš brzy přijde. Druhá část názvu „sedmého dne“ dává všem na
vědomí, že mají v úctě den, který uctívá Krista jako Stvořitele a Vykupitele. A tak
název „adventisté sedmého dne“ hlásá pravdu o Ježíši, zanedbávanou pravdu, která
musela být obnovena, aby doplnila reformaci (120, s.100).“
Adventisté si při studiu bible uvědomili, že lidské tělo je chrámem svatého
Ducha. Zajímají se tedy o dobré zdraví. Byli přesvědčeni, že to, co ovlivňuje tělo,
ovlivňuje i mysl a ducha. Proto adventisté již v předminulém století upozorňovali na
škodlivost alkoholu a tabáku, na vyváženou stravu, dostatek pohybu, čerstvého vzduchu
a slunce, přiměřeného odpočinku a víru v Boha. Tak adventisté začali žít zdravým
způsobem života před více než sto lety, dávno před tím, než si podle Vandemana:
„...výživa vydobyla status plnoprávné vědy (120, s.101).“
1.3.8.3 Ellen Gould Whiteová
Důležité informace týkající se zdravého životního stylu, získali adventisté
částečně od ženy jménem Ellen Gould Whiteová. Tato žena varovala před toxicitou
tabáku již v době, kdy lékaři tabák doporučovali jako léčebnou metodu při plicních
problémech. Také varovala před nebezpečnými účinky živočišných tuků na
kardiovaskulární systém, a před nadměrným užíváním mouky a cukru.
Knihy Ellen Whiteové, jejíž učení o zdraví bylo založeno na principu, že tělo je
chrámem Ducha svatého, jsou více než devět desetiletí po její smrti stále v souladu
s vědeckým poznáním. Whiteová napsala více než padesát knih s tématy týkajícími se
výchovy dětí, praktického křesťanství, teologie, výživy a zdraví. Její nejčtenější knihou
byla publikace Cesta ke Kristu, která byla přeložena do 125 jazyků.
Vandeman si klade otázku, odkud vzala tato žena tolik informací, když se ve
škole kvůli úrazu nedostala dál než do třetí třídy? Neměla žádné zdravotnické vzdělání,
38
ale byla velmi sečtělá, měla schopnost rozlišovat myšlenky a vybírat ty nejlepší.
Adventisté věří, že její schopnost pracovat s myšlenkami byl dar od Boha (120).
Ellen Whiteová byla manželkou kazatele Jamese Whitea a v literatuře se o ní
hovoří jako o prorokyni. Právě proroctví je v církvi adventistů velmi skloňované slovo a
proroctví je přikládán velmi důležitý význam. Další proroctví této osobnosti dokázalo
přitáhnout zklamané křesťany, kteří díky ní hleděli do budoucnosti s optimismem
(124).
Přes všechny úspěchy zůstala Ellen Whiteová pokorná. Za základ křesťanské
víry pokládala vždy Bibli, byla milující křesťankou, která svým upřímným a
ušlechtilým přístupem ovlivnila tisíce lidí (120).
V literatuře jsou popisovány i další osobnosti z řad kazatelů. Patří mezi ně
Josua V. Himes, vlivný kazatel působící v kapli Chardon Street v Bostonu. Himes
spolupracoval s Millerem, kterého pozval v roce 1839 do svého kostela, aby zde vedl
sérii přednášek. Přednášky Himese tak nadchly, že Millerovi nabídl pomoc s kampaní,
neboť byl přesvědčen, že je třeba seznámit celý svět s jeho učením. V příštích čtyřech
letech Himes způsobil, že millerismus a sobotní adventismus se staly v Severní Americe
známými. Himes ale mířil ještě dál, jeho cílem bylo seznámit s učením celou planetu.
K tomu využil tištěné slovo a začal vydávat časopisy Sings of the Times (Znamení
doby) a později Midnight Cry (Půlnoční volání). Jen v roce 1842 bylo během pěti
měsíců vydáno více než 600 000 výtisků deníku Midnight Cry, ze kterého se později
stal týdeník. Himes se také věnoval vydávání velkého množství traktátů, knih a brožur.
Tento kazatel se do historie zapsal také tím, že pořádal adventistická stanová
shromáždění. První z nich zorganizoval v roce 1842 a do roku 1844 jich proběhlo více
než 130. Stan, který tvořil věřícím přístřeší, poskytoval čtyři tisíce míst k sezení.
Charles Fitch byl též populární milleritský kazatel, jehož kázání a poselství
signalizovalo zvrat ve vývoji millerismu – věřící adventisté se začali vyčleňovat
z ostatních společenství. Fitch věřícím toto vyčleňování teologicky zdůvodnil tím, že je
třeba se oddělit a vytvořit samostatné společenství, dříve než skončí zkušební lhůta pro
tuto zemi a přijde Kristus.
39
Další kazatel S.S. Snow se do literatury zapsal tvrzením o přesném stanovení dne
druhého Ježíšova příchodu a to, 22.10.1844. Jeho myšlenka věřící naprosto uchvátila,
ale očekávaný den přinesl adventistům zklamání a zmatek (57).
Jako počátek této církve, která bývá někdy nazývána „sobotními křesťany“,
Vojtíšek udává rok 1863, kdy vznikl zastřešující orgán různých adventistických skupin,
a to Generální konference. Učení nové církve bylo formováno stovkami zjevení, tisíci
článků, traktátů, knih a jiných materiálů Ellen Whiteové (124).
1.3.9 Společenství
Adventisté tvoří spíše rodinu církví nežli jednotný útvar. Nejvýznamnější mezi
nimi je Církev adventistů sedmého dne s několika miliony členů na světě. Vrcholným
orgánem je Generální konference, která sídlí v americkém státě Maryland. Současným
předsedou je Nor Jan Paulsen (*1935). Generální konference spravuje dvanáct
světových divizí, které sestávají z unií. Jednou z unií v rámci euro-africké divize je i
česko-slovenská unie (124).
K 1. červenci 2001 měla Církev adventistů sedmého dne 12 035 811 členů
organizovaných ve 47 573 sborech, které působí ve 204 zemích z celkového počtu 229
zemí uváděných na seznamu OSN (104). K 1. lednu 2007 se počet pokřtěných členů
zvýšil na 15 115 806 v 61 818 sborech (4).
V Příloze 8 jsou uvedena další číselná fakta o církvi – počty kazatelů, škol,
zdravotnických zařízení, humanitárních aktivit aj.
1.3.9.1 Církev Adventistů sedmého dne v české zemi
Antonín Šimon přinesl adventistické učení do českých zemí z Německa v první
polovině devadesátých let 19. století. On a skupinka adventistů se nejprve scházeli
v jeho domě. V roce 1902 vznikl v Praze první adventistický sbor, poté následoval
vznik několika dalších sborů v Čechách a na Moravě. Již v roce 1907 vznikla
Společnost většího světla, která tyto sbory sdružovala.
40
V období mezi válkami tito křesťané vystupovali v Československu jako Misijní
společnost adventistů sedmého dne a později jako Československá jednota adventistů
sedmého dne.
Za okupace byla činnost této církve zakázána a krátce po válce se církev dostala
do ostrého sporu s komunistickou mocí. Důvodem byl vztah k sobotě, která byla tehdy
pracovním dnem a dnem povinné školní docházky. V letech 1952 – 1956 byla církev
zrušena, její vedoucí představitelé pronásledováni a majetek zabaven. Až rok 1989
přinesl adventistům skutečnou svobodu stejně jako ostatním náboženským a občanským
skupinám (124).
Církev má čtyři organizační stupně své správy:
Sbor – organizované společenství jednotlivých věřících
Sdružení – organizované společenství sborů v určitém státě nebo území
Unie – spojuje několik sdružení
Generální konference – nejvyšší organizační jednotka sjednocující všechny unie na
světě Činnost generální konference v jednotlivých větších celcích zprostředkovávají tzv.
divize. Česko-slovenská divize je součástí Evro-Africké divize (80).
Dostupná literatura uvádí k datu 31. prosince 2001 na našem území 7 691
adventistů, kteří se scházeli ve 169 sborech a skupinách (104), jiní autoři uvádějí počet
vyšší, a to 9 757 členů církve v roce 2001 (121). Církev adventistů sedmého dne
v České republice spolu s církví na Slovensku tvoří Česko-Slovenskou unii, která sídlí
v Praze. Předsedou unie je v současnosti Mikuláš Pavlík. Praha je též sídlem českého
sdružení – předsedou je Pavel Zvolánek. Moravskoslezské sdružení má své ústředí
v Ostravě. Vzdělávání duchovních pracovníků je zajišťováno Teologickým seminářem
Církve adventistů sedmého dne v Sázavě (80, 124).
Představitelé a zástupci sborů jsou voleni členy sboru. Představitelé a zástupci
sdružení a unie jsou voleni delegáty sborů. Církev adventistů je pro finanční nezávislost
na státu a také ji důsledně dodržuje. Provoz sborů a platy kazatelů hradí členové církve
svými dary. Od roku 2008 církev v souladu se zákonem požádala o státní příspěvek na
41
mzdy duchovních. Tento státní příspěvek je vnímán jako kompenzace za majetek, který
byl církvi zabaven totalitním režimem v padesátých letech minulého století. Hodnota
tohoto dosud nenavráceného majetku se pohybuje v řádech stovek miliónů korun (80,
104).
1.3.10 Učení církve
Při studiu a zkoumání Bible jedna skupina milleritů poznala, že biblické desatero
jako den odpočinku uvádí sobotu a objevila i další opomíjené biblické zásady. Proto
hlavním rysem, který odlišuje adventisty od ostatních křesťanů je sabatismus, tedy
slavení soboty, místo tradiční křesťanské neděle. Adventisté se zdržují práce, dle
biblického modelu, od pátečního po sobotní večer. Vojtíšek uvádí původ soboty jako
dne odpočinku v souvislosti s Ellen Whiteovou a jejím proroctví o sobotě, ke kterému
byla nejspíš inspirována sobotními baptisty.
Další typickou charakteristikou adventismu je role Starého zákona, zejména jeho
předpisů týkajících se jídla, jejichž dodržování je podepřeno důrazem na zdravý životní
styl. Ve Spojených státech amerických se v 19. století adventisté projevovali nejen
důrazem na péči o hygienu, zdraví, vhodné oblečení apod., ale i v zájmu o vzdělání a
v charitativní aktivitě. Dodnes je pro adventisty druhý příchod Ježíše Krista velmi
motivující a vědomí blízkého konce není určeno žádným konkrétním datem (124).
1.3.10.1 Základní věroučné výroky Církve adventistů sedmého dne
Adventisté přijímají Bibli za své jediné vyznání víry. Z ní odvozují základní
věroučné články. Věroučné výroky jsou výrazem toho jak církev Bibli chápe a
vyjadřuje. K revizi těchto výroků může dojít při zasedání Generální konference, pokud
církev dospěje k plnějšímu pochopení nebo nalezne výstižnější výrazy (123).
Základní věroučné výroky jsou zde volně převyprávěny. V plném znění jsou
výroky uveřejněny na webových stránkách Církve adventistů sedmého dne a v knihách
G. R. Knighta Adventisté sedmého dne věří a Hledání identity.
42
1. Písmo svaté
Starý i Nový zákon jsou chápány jako psané Boží slovo, jsou vnímány jako neomylné
zjevení Boží vůle, jsou měřítkem charakteru, základem učení a spolehlivým základem
činů Boha v dějinách. Touto cestou Bůh svěřil lidem poznání nezbytné ke
spasení.
2. Trojjediný Bůh
Bůh je vnímán jako nesmrtelný, všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný a přesahující
lidské chápání. Bůh je jeden: Otec, Syn a Duch svatý.
3. Otec
Bůh je Stvořitelem, Otcem a Vládcem celého stvoření. Je spravedlivý a svatý, milostivý
a milosrdný. Vlastnosti a moc projevené v Synu a Duchu svatém jsou rovněž zjevením
Otce.
4. Syn
Syn se stal člověkem v Ježíši Kristu a skrze něj bylo stvořeno vše, byl zjeven Boží
charakter, uskutečnilo se spasení lidstva a je jím souzen svět. Bůh se v Ježíši Kristu stal
člověkem. Narodil se z panny Marie a byl počat z Ducha svatého. Žil a byl pokoušen
jako člověk. Přesto byl pravým a dokonalým ztělesněním Boží spravedlnosti a lásky.
Boží moc projevil svými zázraky a prokázal, že je Mesiáš. Zemřel na kříži místo nás a
dobrovolně trpěl. Poté vstal z mrtvých, vstoupil na nebe a slouží v nebeské svatyni v náš
prospěch. Znovu přijde, aby osvobodil svůj lid.
5. Duch svatý
Duch spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval
pisatele Bible. Naplňoval Kristův život mocí. Přesvědčuje a zve lidi a ty, kteří ho
poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu. Obdarovává církev duchovními
dary, zmocňuje ji k vydávání svědectví o Kristu.
43
6. Stvoření
Bůh je Stvořitel všeho a v Písmu podal zprávu o své stvořitelské činnosti. V šesti dnech
Bůh stvořil nebe i zemi i všechno pozemské tvorstvo a odpočinul sedmého dne onoho
prvního týdne. Sobotu tak ustanovil jako trvalou památku svého dokončeného díla.
První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo stvoření, obdrželi
vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj.
7. Přirozenost člověka
Muž a žena byli stvořeni k obrazu Boha. Byli vybaveni individualitou a schopností
svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na
Bohu. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních
projevů. Když naši první rodiče popřeli svou závislost na Bohu, tím že ho neuposlechli,
ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a
oni se stali smrtelní. Jejich potomci dědí tuto přirozenost s jejími následky. Rodí se se
slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Lidé jsou povoláni milovat Boha, milovat se
navzájem a starat se o své životní prostředí.
8. Velký spor
Celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, v němž jde o Boží
charakter, Boží zákon a Boží svrchovanou vládu nad vesmírem. Satan svedl Adama a
Evu do hříchu, a tím uvedl ducha vzpoury na naši zemi. Hřích narušil pořádek ve
stvořeném světě, znetvořil Boží obraz v lidech a zapříčinil zkázu celé země potopou.
9. Kristův život, smrt a zmrtvýchvstání
Kristova smrt je zástupná, očisťující a smiřující. Ti, kteří vírou přijímají toto smíření,
mohou mít věčný život. Celé tvorstvo může lépe chápat nekonečnou a svatou lásku
Stvořitele. Toto dokonalé smíření obhajuje spravedlnost Božího zákona, protože
odsuzuje náš hřích a poskytuje nám odpuštění. Kristovo zmrtvýchvstání zvěstuje Boží
vítězství nad mocnostmi zla. Těm, kteří smíření přijímají, zaručuje konečné vítězství
nad hříchem a smrtí.
44
10. Zkušenost spasení
Bůh ztotožnil s hříchem Krista, který hřích nepoznal, abychom se v něm směli stát před
Bohem spravedlivými. Tato víra, která přijímá spasení, vzniká působením Boží moci
prostřednictvím Písma. Skrze Krista jsme ospravedlněni a jsme přijati za Boží syny a
Boží dcery a vysvobozeni z nadvlády hříchu. Znovuzrozeni a posvěceni jsme Skrze
Ducha. Duch obnovuje naši mysl, do našeho srdce vpisuje Boží zákon lásky. Duch nám
dává moc žít svatým životem.
11. Růst v Kristu
Svojí smrtí na kříži Ježíš zvítězil nad zlem. V Ježíšově vítězství spočívá i naše vítězství
nad mocnostmi zla. I když s Kristem žijeme v pokoji, zlo se nás pokouší stále ovládat.
Posiluje nás Duch svatý, který v nás přebývá. Trvalé odevzdávání Ježíši nás osvobozuje
od břemen minulých hříchů, a tak už nežijeme ve strachu ze zlých mocností, v
nevědomosti a bezsmyslnosti dřívějšího života. Ježíš nás povolává, abychom neustále
rostli v podobu jeho povahy, abychom s ním denně udržovali spojení v modlitbách,
abychom ho chválili písněmi při společných bohoslužbách a abychom se zapojili do
misijního úkolu svěřeného církvi. Když se budeme věnovat těm, kdo žijí kolem nás,
každý okamžik a každý úkol se promění v duchovní zážitek.
12. Církev
Církev je společenství věřících. Ti vyznávají Ježíše jako Pána a Spasitele. V návaznosti
na starozákonní Boží lid jsou věřící povoláni ze světa k společné bohoslužbě, k
vzájemnému společenství, k vzdělávání se v Božím slově, k slavení večeře Páně, k
službě všem lidem a k zvěstování evangelia. Církev přijímá svou autoritu od Krista a z
Písma. Církev je Boží rodina. Členové této rodiny žijí na základě nové smlouvy. Církev
je nevěsta, za kterou Kristus zemřel, aby ji mohl posvětit a očistit.
13. Ostatek a jeho poslání
Všichni ti, kteří skutečně věří v Krista, tvoří univerzální církev. V posledních dnech, v
čase rozsáhlého odpadnutí, jsou ostatky církve povolány zachovávat Boží přikázání.
Tyto ostatky oznamují příchod hodiny soudu. Zvěstují, že spasení je možné jen v Ježíši
45
Kristu a hlásají blízkost jeho druhého příchodu. V nebi probíhá soud a na zemi je jeho
výsledkem pokání a náprava. Každý věřící je povolán k osobní účasti na tomto
svědectví.
14. Jednota Kristova těla
Církev je jedno tělo s mnoha údy. Bůh toto tělo povolává z každého národa, pokolení a
lidu. V Kristu jsme každý nové stvoření. Nesmí nás dělit rozdíly rasové, kulturní,
vzdělanostní a národnostní nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a
chudými, mezi mužem a ženou. Všichni jsme si rovni v Kristu. Bez výhrad si máme
navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista v Písmu máme podíl na stejné víře a
naději. Všem hlásáme jednotné svědectví. Tato jednota má svůj zdroj v jednotě
trojjediného Boha. Ten nás přijal za své děti.
15. Křest
Křtem vyznáváme svou víru v smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Svědčíme, že jsme
zemřeli v hříchu a chceme žít novým životem. Tímto způsobem uznáváme Krista za
Pána a Spasitele, stáváme se jeho lidem. Jsme přijati za členy jeho církve. Křest je
symbolem našeho spojení s Kristem. Je symbolem odpuštění našich hříchů . Je
potvrzením víry v Ježíše Krista a znamením pokání a koná se ponořením do vody. Křest
následuje až po důkladném vyučování z Bible a přijetí jejího učení.
16. Večeře Páně
Večeře Páně je účastí na symbolech Ježíšova těla a krve jako vyjádření víry v něho. V
tomto prožitku společenství je přítomen Kristus, který se setkává se svým lidem. Svou
účastí zvěstujeme význam Kristovy smrti. Příprava na tuto večeři zahrnuje zkoumání
vlastního svědomí, vyznání hříchů a pokání. Kristus ustanovil umývání nohou jako
symbol nového očistění a výraz ochoty vzájemně si sloužit v křesťanské pokoře. Večeře
Páně se mohou zúčastnit všichni věřící křesťané.
46
17. Duchovní dary a služebnosti
Bůh uděluje všem členům církve v každé době duchovní dary. Dary se projevují ve
schopnostech, které církev potřebuje pro splnění Bohem určených povinností. Podle
Písma mezi dary patří: víra, uzdravování, proroctví, zvěstování, vyučování, spravování,
smiřování, milosrdenství, sebeobětavá služba, laskavá ochota pomáhat lidem a
povzbuzovat je. Některé členy církve povolal Bůh pro splnění pastoračních,
evangelizačních, apoštolských a učitelských úkolů, potřebných pro přípravu členů k
službě, pro vzdělání církve, k podpoře jednoty víry a poznání Boha.
18. Dar proroctví
Jedním z darů Ducha svatého je dar proroctví, který je příznačný pro církev ostatků a
projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy Whiteové jsou trvalým a významným
ukazatelem.
19. Boží zákon
Zásady Božího zákona, které jsou vyjádřeny v Desateru a Ježíš Kristus je představil
svým životem, vyjadřují Boží lásku, vůli a úmysly týkající se lidského chování a
vztahů. Jsou závazné pro všechny lidi v každé době. Poslušnost rozvíjí křesťanský
charakter a dává vnitřní uspokojení.
20. Sobota
Po šesti dnech Stvořitel odpočinul a ustanovil sobotu pro všechny lidi jako památku
stvoření. Boží zákon vyžaduje zachovávání sedmého dne jako dne odpočinku,
bohoslužby a služby v souladu s učením a konáním Ježíše Krista. Sobota je stanovena
jako den společenství s Bohem i mezi věřícími navzájem. Je symbolem vykoupení,
znakem oddanosti Bohu i předzvěstí věčné budoucnosti v Božím království. Trvalým
znamením věčné smlouvy mezi Bohem a jeho lidem je právě sobota. Zachovávání
tohoto posvátného času od večera do večera (od západu do západu slunce) je oslavou
Boha.
47
21. Křesťanské správcovství
Bůh svěřil lidem nejen čas i příležitosti, schopnosti i majetek, ale i dary země a přírodní
zdroje. Za jejich správné užívání jsme Bohu zodpovědni. Věrnou službou Bohu a
bližním, dobrovolným odevzdáváním desátků a dobrovolnými dary pro zvěstování
evangelia a pro podporu a rozvoj církve uznáváme Boží vlastnictví. Křesťanské
správcovství je předností, kterou nám Bůh daroval proto, abychom rostli v lásce a
vítězili nad sobectvím a lakomstvím. Křesťan pociťuje radost, když mají jiní prospěch z
jeho hospodaření.
22. Křesťanský způsob života
Jsme povoláni k tomu, abychom žili zbožně. Abychom smýšleli, cítili a jednali v
souladu se zásadami Písma. Účastníme se jen toho, co podporuje křesťanskou čistotu,
zdraví a radost ze života. Zábava a činnosti ve volném čase se řídí normami
křesťanského vkusu. Při veškerém respektování kulturních odlišností má být oděv
jednoduchý, skromný a čistý. Tak jak se sluší na lidi, jejichž krása nespočívá v
zevnějších ozdobách, ale v ozdobě ducha. O své tělo se máme starat jako o chrám
Ducha svatého. Máme se přiměřeně pohybovat, odpočívat, máme dodávat tělu
nejzdravější stravu, a zdržovat se těch pokrmů, které jsou Písmem označovány za
nečisté. Nemáme užívat alkoholické nápoje, tabák, drogy a narkotika, protože toto vše
škodí našemu tělu. Místo toho se máme zapojit do všeho, co naši mysl i tělo podřizuje
Kristu, který má zájem o naše zdraví, radost a štěstí.
23. Manželství a rodina
Manželství bylo ustanoveno Bohem v ráji. Ježíš potvrdil manželství jako celoživotní
spojení muže a ženy ve společenství lásky. Manželský slib je činěn křesťanem jak
Bohu, tak i svému životnímu partnerovi. Do křesťanského manželství by měli vstupovat
lidé stejného vyznání. Pojivem tohoto svazku jsou vzájemná láska, úcta, respekt a
zodpovědnost. Svazek má zrcadlit lásku, svatost, důvěru a trvalost vztahu mezi Kristem
a jeho církví. O rozvodu Ježíš učil, že ten, kdo se rozvádí (s výjimkou smilstva partnera)
a uzavírá nový manželský svazek, dopouští se cizoložství. I když některé rodinné
svazky nejsou ideální, manželé mohou pod vlivem církve dosáhnout lásky. Bůh žehná
48
rodině a chce, aby si její členové vzájemně pomáhali k úplné zralosti. Rodiče mají vést
své děti k tomu, aby milovaly a poslouchaly Boha. Svým příkladem a slovy je mají učit,
že Kristus je laskavý vychovatel a že jsou členy Boží rodiny. Jedním z cílů poselství
evangelia pro poslední dobu je upevňování soudržnosti rodiny.
24. Kristova služba v nebeské svatyni
V nebi je svatyně, jejíž stavitelem je Pán. Zde Kristus slouží v náš prospěch, neboť zde
zpřístupňuje věřícím požehnání. Ježíš Kristus byl uveden do úřadu jako slavný
Velekněz a svou prostřednickou službu začal po svém nanebevstoupení. Roku 1844, na
konci prorockého období přešel k druhé a závěrečné fázi své usmiřující služby. Jde o
dílo vyšetřujícího soudu, který je součástí závěrečného odstraňování veškerého hříchu.
Očisťování starodávné židovské svatyně v Den smíření bylo předobrazem této
skutečnosti. V předobrazné službě byla svatyně očištěna krví obětí zvířat. Nebeské
skutečnosti se ale očišťují dokonalou obětí Ježíšovy krve. Nebeským bytostem
vyšetřující soud odhaluje, kdo z mrtvých zesnul v Kristu, a proto je v něm uznán
hodným mít podíl na prvém vzkříšení. Tento soud také ukazuje, kdo z živých zachovává
Boží přikázání a víru v Ježíše Krista a je v něm připraven k vstupu do věčného
království. Tento soud obhajuje Boží spravedlnost, která zachraňuje ty, kteří věří v
Ježíše Krista. Prohlašuje, že lidé, kteří zůstali Bohu věrní, obdrží království. Dovršení
Kristovy služby v nebeské svatyni bude pro lidi před druhým adventem znamenat
ukončení doby milosti.
25. Druhý příchod Ježíše Krista
Druhý příchod Ježíše Krista je slavným vyvrcholením evangelia a křesťanskou nadějí
církve. Spasitelův příchod bude doslovný, viditelný a celosvětový. Při Kristově návratu
budou spravedliví mrtví vzkříšeni a spolu se spravedlivými živými budou oslaveni a
vzati do nebe. Nespravedliví zemřou. Současný stav světa a naplnění většiny proroctví
naznačují, že Kristův příchod se blíží. Bůh nám nezjevil čas této události. Nabádá nás,
abychom byli připraveni.
49
26. Smrt a vzkříšení
Smrt je důsledkem hříchu. Nesmrtelný Bůh dá věčný život svým vykoupeným. Smrt je
však pro všechny lidi stavem nevědomí, a to až do dne příchodu Ježíše. Až se zjeví
Kristus, vzkříšení spravedliví a živí spravedliví budou oslaveni a půjdou vstříc svému
Pánu. O tisíc let později dojde k druhému vzkříšení nespravedlivých.
27. Tisíciletí a konec hříchu
Milénium znamená tisíciletou vládu Krista v době mezi prvním a druhým vzkříšením. V
této době budou souzeni bezbožní mrtví. Země bude pustá, bez živých lidí a obývat ji
bude satan se svými anděly. Na konci tohoto období sestoupí z nebe na zem Kristus se
svými svatými i se svatým městem. Tehdy budou vzkříšeni nespravedliví mrtví. Ti
budou spáleni ohněm a tím Bůh očistí zemi. Takto bude navěky vesmír zbaven hříšníků
a hříchu.
28. Nová země
Na nové zemi Bůh poskytne vykoupeným trvalý domov a dokonalé prostředí pro věčný
život. Se svým lidem tam bude přebývat sám Bůh. Lidé pak již nepoznají utrpení ani
smrt. Velký spor a hříchy skončí. Bůh bude vládnout na věky (57, 58, 123).
1.3.11 Zachovávání soboty
Sobotě je v této práci věnována větší pozornost, neboť je to právě sobota, která
je pro adventisty charakteristickým a významným dnem. Sobota je také příčinou debat a
sporů ve společnosti.
Dokument Jak zachovávat sobotu byl přijatý na 55. zasedání Generální
konference v Indianapolis v roce 1990.
Hlavním účelem tohoto dokumentu o zachovávání soboty je poskytnout rady
nebo návod těm členům církve, kteří touží po bohatším a smysluplnějším prožívání
soboty. Adventisté očekávají, že dokument povede ke skutečné reformě v zachovávání
soboty v celosvětovém měřítku. Sobota v sobě zahrnuje celý vztah k Bohu, připomíná,
50
co pro lidstvo Bůh vykonal v minulosti, co koná dnes a co vykoná v budoucnosti. V
době poznamenané materializmem sobota obrací lidi k duchovním hodnotám. Správně
zachovaná sobota je svědectvím o pokoji a přináší potěšení, neboť s ní věřící vstupuje
do Božího odpočinku, a je zvláštní příležitostí, kdy člověk může oslavovat Boha.
Původ soboty sahá až ke stvoření, kdy Bůh sedmého dne odpočinul od své práce.
Sobota má zvláštní význam jako trvalé znamení věčné smlouvy mezi Bohem a jeho
lidem, aby pamatovali, kdo je stvořil. Přednosti i závazky soboty platí pro všechny
národy, skupiny i společenské vrstvy. Zachovávání soboty se vztahuje na všechny
členy domácnosti včetně dětí a platí dokonce i pro hosty.
Sobota začíná na konci šestého dne týdne a trvá jeden den, od večera do
následujícího večera. Tento čas se shoduje, dle biblických zásad, se západem slunce.
Když je obtížné určit přesný čas západu slunce, za začátek soboty je považován
okamžik, kdy se začne stmívat.
V sobotu je doporučován zdravý tělesný i duchovní odpočinek, bohoslužba,
dobré skutky, zájem o potřebné a ulehčování utrpení druhých. Sobota má být prožita v
kruhu rodiny i v širším společenství. Má-li být sobota správně zachovávána, musí být i
celý týden naplánován. Dospělí členové rodiny by měli vše připravit tak, aby úkoly v
domácnosti byly dokončeny dříve, než v pátek zapadne slunce. Boha uctívají adventisté
také tím, že do jeho domu jdou pouze v čistém, reprezentativním oblečení, které je
přiměřené kultuře, ve které žijí. Členové rodiny si mohou povídat o tématech, která je
společně zajímají a udržovat duchovní ovzduší soboty. Sobotní odpoledne (po
shromáždění) by mělo být stráveno v rodinném kruhu užitečnou činností - poznávat
přírodu, navštěvovat lidi, kteří nemají možnost zúčastnit se shromáždění ve sboru, nebo
potřebují povzbuzení.
V sobotu se adventistům nedoporučuje (na základě biblických principů) běžná
práce, nakupování zboží, stravování v restauracích a placení služeb, které nám poskytli
jiní lidé, cestování za obchodními záležitostmi, ať z osobních nebo pracovních důvodů,
vykonávání zkoušek na neadventistických školách, ale ani běžná klinická a
stomatologická ošetření, odložitelné operační zákroky, svatby a pohřby.
51
V adventistických nemocnicích slouží personál lidem 24 hodin denně. Vedoucí
pracovníci však mají zvláštní zodpovědnost dohlížet, aby všechna oddělení zachovávala
správný postoj ke svěcení soboty tím, že předem vydají pokyny, co a jak se má v sobotu
konat. První lékařská pomoc se poskytuje, kdykoli je to potřeba. Avšak adventistické
instituce, ani lékaři a stomatologové by neměli poskytovat služby a klinická ošetření v
sobotu v takovém rozsahu, jak to dělají během ostatních dnů v týdnu. Také by se
neměly konat žádné běžné činnosti, které lze odložit. Úplně by se měla uzavřít ta
zařízení a oddělení, která bezprostředně nesouvisí s péčí o pacienty. V sobotu by se měl
zaměstnávat pouze minimální počet zaměstnanců, kteří jsou schopni zvládnout na
daném oddělení nezbytnou pohotovostní službu. Dále se nekonají vyšetřovací,
diagnostické a léčebné procedury, které lze snadno odložit na jiný čas, a odložitelné
operace a plánované zákroky by měly být omezené i během pátků - první pooperační
den potřebuje pacient nejintenzivnější ošetřovatelskou péči a ten pak vychází na sobotu.
Každý neadventista, který je zaměstnán v adventistickém zdravotnickém
zařízení, by měl být seznámen se zásadami adventistů sedmého dne, zvláště s
pracovním řádem instituce, který pojednává také o zachovávání soboty. Ačkoli
neadventisté nemusejí sdílet adventistická přesvědčení, měli by od samého začátku
vědět, co se od nich očekává a jak se mají zapojit do programu instituce, aby jí pomohli
dosáhnout jejího cíle.
Adventisté, kteří jsou zaměstnáni v necírkevních institucích, kde jsou konány
běžné sobotní služby, jsou povinni zachovávat zásady svěcení soboty. Aby se předešlo
situacím, kdy se členové církve dostávají do problémů se svěcením soboty, je
doporučeno několik rad, např. seznámit zaměstnavatele se svými zásadami a požadovat
takový časový rozpis, který je zbavuje sobotních služeb, dále kde to pracovní
harmonogram nebo jiné faktory znemožňují, adventisté by měli přesně vymezit úkony,
které mohou s klidným svědomím vykonávat a vyvarovat se běžných prací.
Vedoucí oddělení pro styk s veřejností by měl být pověřen, aby sledoval vývoj
situací, které by mohly podkopávat svobodu shromažďovat se v sobotu. Pokud je to
nezbytné a vzniklá situace by mohla mít nepříznivý dopad na členy církve, měl by se
pověřený pracovník církve obrátit na zodpovědné činitele a hledat řešení. Takto je
52
možné zabránit, aby byly přijaty zákony, které by mohly zbavit adventisty práva světit
sobotu nebo toto právo omezit (49).
1.3.12 Péče o umírající
Lidé, kteří se v životě řídí Biblí, považují realitu smrti za součást dnešního
lidského stavu způsobeného hříchem. Věčný život je věřícími chápán jako dar, jenž je
udělován každému, kdo přijme spasení skrze Ježíše Krista. Věrní křesťané očekávají
Ježíšův druhý příchod jako konečnou realizaci své nesmrtelnosti.
I křesťané mohou být povoláni pečovat o umírající a sami stát tváří v tvář
smrti.
Bolest i utrpení postihuje každý lidský život a fyzické, duševní i citové utrpení je
všeobecnou skutečností. Lidské utrpení však nemá pro věřící spasitelnou nebo
záslužnou hodnotu. Podle Bible žádné ani sebevětší lidské utrpení nemůže odčinit
hřích. Jediné dostatečné je utrpení samotného Ježíše Krista. Písmo křesťany vyzývá, aby
v utrpení nezoufali, ale aby se učili poslušnosti, trpělivosti a schopnosti vytrvat
v soužení. Bible také učí, že služba lidem v utrpení je důležitá křesťanská povinnost.
Moderní poznatky medicíny rozšířily složitost rozhodování při péči o umírající.
V minulosti se mohlo pro prodloužení lidského života udělat jen velmi málo. Možnosti
současné medicíny oddálit smrt přinesly závažné etické otázky, a některé z těchto
otázek jsou kladeny na oficiálních stránkách Církve adventistů sedmého dne: „Omezuje
křesťanská víra používání takových prostředků? Kdy máme právo prodloužit život za
cenu zvětšení bolesti a utrpení na konci života? Kdo smí taková rozhodnutí udělat? Jaká
omezení, pokud vůbec nějaká, může položit křesťanská láska v případech, kdy se jedná
o ukončení lidského utrpení (84)?“
Obvykle se o těchto otázkách hovoří jako o eutanazii. Adventisté vnímají v
souvislosti s tímto termínem mnoho nejasností. Původní a doslovný význam tohoto
slova je "dobrá smrt", řecky eu – dobře, správně a thanatos – smrt (53, 73). V současné
době se tento termín používá ve dvou odlišných významech. Eutanazie často označuje
"usmrcení z milosti" nebo záměrné ukončení života pacienta proto, aby se předešlo
bolestivému umírání nebo ulehčilo pacientově rodině nebo společnosti. (tzv. aktivní
53
eutanazie.) Pojem eutanazie se také nevhodně používá v souvislosti s odepřením nebo
ukončením lékařských zákroků, které uměle prodlužují lidský život, a umožněním
člověku zemřít přirozeně (tzv. pasivní eutanazie).
Adventisté věří, že umožnit pacientovi, aby zemřel tím, že odmítne lékařský
zákrok, který jen prodlouží utrpení a posune smrt, se morálně liší od těch zákroků, které
mají přímý záměr ukončit lidský život. Adventisté se snaží řešit etické otázky konce
života tak, aby projevili svou víru v Boha a aby ukázali, jak jsou schopni projevovat
lásku k bližnímu. Uznávají, že život byl stvořen Bohem jako jedinečný dar, který by
měl být udržován a ochraňován. Proto také podporují využití moderní medicíny k
prodloužení lidského života. Prostředky medicíny by však měly být využívány citlivě a
měly by zmírňovat utrpení. Věřící nepovažují za nutné přijímat nebo nabízet všechny
možné lékařské zákroky, které pouze prodlužují proces umírání.
Adventisté se zajímají o celého člověka, proto při péči o umírající vnímají
jedince holisticky a sledují jak tělesnou, tak i duševní, sociální a duchovní stránku. Řídí
se podle biblických zásad:
1. Člověk, který je smrtelně nemocen a je schopen vnímat, má právo znát pravdu o
svém stavu, možnostech léčby a pravděpodobných výsledcích. V tomto případě by
člověku pravda měla být sdělena s křesťanskou láskou a s citlivostí, a měly by být
brány v úvahu osobní a kulturní okolnosti.
2. Adventisté věří, že Bůh dal lidem svobodu volby a žádá, aby této možnosti
odpovědně využívali. Tato svoboda zasahuje také do oblasti rozhodování o použití
lékařských zákroků. Po zvážení informací od lékaře by člověk, který je schopen se
rozhodovat, měl určit, zda přijme nebo odmítne lékařský zákrok, který mu prodlouží
život. Ti lidé, kteří vnímají lékařský zákrok jako nepřijatelný, by neměli být nuceni se
mu podrobovat.
3. Ta nejlepší péče je poskytována lidem v rámci rodiny a společenství věřících. O
otázkách života se nejlépe člověk rozhoduje v přítomnosti zdravých rodinných vztahů.
54
Pokud umírající není schopen poskytnout souhlas nebo se vyjádřit k lékařskému
zákroku, mě1 by takové rozhodnutí učinit někdo, koho určil umírající. Jestliže nikdo
nebyl pověřen, pak by takové rozhodnutí měl udělat někdo z blízkých umírajícího.
Lékaři a právníci by takové rozhodnutí (s výjimkou mimořádných okolností) měli svěřit
nejbližším umírajícího. Přání nebo rozhodnutí každého jednotlivce je nejvhodnější
podat písemně, a to v souladu s platnými právními normami.
4. Křesťanská láska je praktická a odpovědná. Není žádoucí nabízet nebo přijímat
lékařské zákroky, jejichž nevýhody jsou vyšší než výhody. Například, jestliže lékařské
zákroky pouze zachovávají tělesné funkce, aniž by byla naděje, že pacient nabude
vědomí, je to zbytečné jednání, které může být s dobrým svědomím odmítnuto.
Podobně také lékařské zákroky, které pouze prodlužují život, mohou být vynechány
nebo zastaveny, jestliže jen prodlužují proces umírání a zvyšují pacientovo utrpení.
Každé takovéto rozhodnutí musí být v souladu s platným právním řádem.
5. Adventisté sedmého dne nepraktikují "usmrcení z milosti", ani nenapomáhají při
sebevraždě, i když jejich křesťanská láska může vést k vynechání nebo zastavení
lékařských zákroků, které zvětšují utrpení nebo prodlužují umírání. Adventisté odmítají
aktivní eutanazii, úmyslné ukončení života umírajícího nebo trpícího člověka.
6. Křesťanský soucit vyžaduje, abychom mírnili utrpení. V péči o umírající je
křesťanskou povinností zmírnit bolest a utrpení v nejvyšší možné míře, s výjimkou
aktivní eutanazie. V situaci, kdy už je patrné, že lékařské zákroky pacienta nevyléčí,
měl by se hlavní smysl péče přesunout do oblasti zmírnění utrpení umírajícího.
7. Biblická zásada spravedlnosti požaduje, aby byla bezbranným a závislým lidem
věnována zvýšená péče. Umírajícím by měla být poskytována specifická péče s
ohledem na jejich zranitelnost, měla by být plně respektována jejich důstojnost a neměli
by být v žádné oblasti diskriminováni. Jejich duchovní a zdravotní potřeby by se měli
odrážet v poskytované péči. Ošetřovatelská i lékařská péče by měla plně odpovídat
rozhodnutí umírajícího či jeho rodiny.
55
Adventisté se po vzoru Ježíše modlí, aby byli ve všem schopni přijmout Boží vůli.
Mohou prosit o Boží sílu, která je uschopní pečovat o tělesné nebo duchovní potřeby
trpících a
umírajících. Mají jistotu, že Boží milost jim pomůže překonávat těžkosti.
Tento dokument byl přijat na zasedání Výboru Generální konference v říjnu
1992 (84).
1.3.13 Postoj k interrupci
Interrupcí se v tomto dokumentu rozumí každý počin směřující k umělému
přerušení těhotenství, které již začalo. Nerozumí se tím antikoncepce, která zabraňuje
vzniku těhotenství.
V dnešní době musí většina lidí zaujmout postoj k etickým otázkám vztahujícím
se k umělému přerušení těhotenství – interrupci. Tímto problémem se zabývalo mnoho
příslušníků křesťanských společenství, kteří chtěli přijmout odpovědnost chránit
prenatální život a současně zachovat osobní svobodu žen. Adventisté pociťují potřebu
určitých směrnic, protože církev se snaží řídit Písmem a poskytovat morální vedení, i
když přitom respektuje svědomí každého člověka. Církev adventistů sedmého dne chce
řešit otázku interrupce způsobem, kterým projeví víru v Boha jako Stvořitele a
Udržovatele života, a způsobem, který bude vyjadřovat křesťanskou svobodu a
odpovědnost. I mezi adventisty existují rozdílné názory na otázku interrupce.
Tento dokument, který byl přijatý na zasedání výboru Generální konference
v říjnu 1992, se snaží poskytnout směrnice, pokud jde o zásady a základní otázky.
Směrnice tohoto dokumentu jsou odvozeny od obecných biblických zásad, které jsou
uvedeny v následujícím textu tohoto dokumentu:
1. Prenatální život je darem od Boha. Lidský život je posvátný a i nenarozenému životu
je třeba prokazovat úctu. Interrupce je čin, který má určité morální důsledky. Prenatální
život nesmí být nikdy lehkovážně zničen a interrupce může být provedena pouze
z mimořádně závažných důvodů.
56
2. Ti, kteří řeší interrupci, by měli mít na dosah podporu církve. Od křesťanů se
požaduje, aby vytvořili milující a pečující společenství a pomáhali lidem v kritických
situacích, kdy je nutno se rozhodnout mezi několika možnostmi. Věřící, kteří přijali
evangelium, nemohou zastávat odsuzující postoj.
3. Církev musí konkrétně a praktickými postupy vyjádřit své přesvědčení o hodnotě
života. Proto je kladen důraz na:
a) posilování rodinných vazeb,
b) poučování o křesťanských zásadách lidské sexuality,
c) zdůrazňování společné odpovědnosti ženy i muže za plánované rodičovství,
d) volání k zodpovědnosti za následky chování, které není v souladu s křesťanskými
zásadami,
e) vytváření příznivého prostředí pro dialog o etických otázkách, které se váží
k interrupci,
podporu a pomoc ženám, které se rozhodly pro pokračování gravidity
f) povzbuzování otců a pomoc při zodpovědné výchově dětí
4. Církev má nabízet morální poučení, ale přitom neplnit úlohu svědomí člověka.Církev
nepřipouští interrupci z důvodu plánování rodičovství, osobního pohodlí nebo výběru
pohlaví dítěte. Pokud je žena těhotenstvím ohrožena na životě, je vážně ohroženo její
zdraví nebo jasně diagnostikovaná malformace plodu, pak je budoucí matka vystavena
mimořádným okolnostem a je nucena řešit toto dilema. Stejně jako v situaci kdy je
těhotenství následkem pohlavního zneužití či znásilnění. Konečné rozhodnutí o
interrupci musí učinit žena, a to po pečlivém uvážení a rozboru situace. Při rozhodování
by ženě měly pomáhat přesné informace a znalosti biblických zásad, měla by být
vedena Duchem svatým. Prostředí zdravých rodinných vztahů je to nejvhodnější pro
takto závažná rozhodnutí.
5. Křesťané se více rozhodují na základě Písma než podle měřítek lidské společnosti.
Proto odmítají každý pokus nutit ženu, aby těhotenství přerušila nebo zůstala těhotná.
57
Křesťané toto chápou jako odpovědnost Bohu a jako vyváženost mezi osobní svobodou
a odpovědností vůči společenství věřících a společnosti v širším slova smyslu.
6. Zaměstnanci církevních zdravotnických institucí, kteří z náboženských nebo etických
důvodů nechtějí provádět interrupční zákroky, k tomu nemají být nuceni. Tyto instituce
musí dostat návod pro vypracování vnitřních pracovních řádů v souladu s tímto
prohlášením.
7. Členové církve by měli být povzbuzováni k tomu, aby ve světle biblického učení
trvale zvažovali morální odpovědnost za umělé přerušení těhotenství (87).
1.3.14 Další stanoviska, usnesení a postoje církve
Vyjádření znepokojení ohledně sexuálního chování
Toto stanovisko bylo schváleno a odhlasováno Výkonným výborem Generální
konference Církve adventistů sedmého dne během výročního zasedání výboru ve
Washingtonu, D.C. dne 12. října 1987.
Generální konference spatřuje problém v absenci náboženských principů, v
degeneraci vztahů mezi pohlavími v hluboce znepokojující míře směrem k rozvolnění a
zneužívání. Za přispění mnohých filmů, televizních a rozhlasových pořadů,
videoprogramů i publikací je svět směrován k mravní zkaženosti. Zhroucení rodinných
vztahů přináší spolu se značným poškozením základní struktury společnosti další velké
problémy. Výsledky v podobě pokřivených životů dětí a mládeže jsou nepříznivé a
zároveň budí lítost. Tato negativa se stávají otevřenějšími a představují vážnou a
narůstající hrozbu ideálům a cílům křesťanského modelu domova. Mezi sexuální
praktiky, které jsou v protikladu s Boží vůlí, patří cizoložství a předmanželský sex
stejně jako obsesní (nutkavé, obsedantní, posedlost sexem) sexuální chování. Sexuální
zneužívání manželek a dětí, incest, homosexuální praktiky, stejně jako sex se zvířaty
patří k zřetelnému převrácení původního Božího plánu. Navzdory jasným morálním
standardům pro vztah mezi mužem a ženou vytyčeným v Božím slově je dnešní svět
58
svědkem oživení zvrácenosti a zkaženosti, které kdysi poznamenaly i starověké
civilizace. Církev vychovává věřící k tomu, aby se zřekli bezbožnosti a světských vášní,
žili rozumně, spravedlivě a zbožně a očekávali příchod Boha (126).
Usnesení k uzavírání církevních sňatků
Přijato na zasedání Výboru unie v Ostravě 7. dubna 2002, upraveno na zasedání
Výboru v Sázavě 26. listopadu 2006.
Církevní řád Církve adventistů sedmého dne stanoví, že svatební obřad vede
pouze vysvěcený kazatel s platným pověřením ve sborech. Církevní řád se rovněž
vyjadřuje k otázce uzavírání církevních sňatků s nečleny církve - varuje své členy, aby
neuzavírali manželství s lidmi, kteří nejsou členy Církve adventistů sedmého dne, a
důrazně žádá své kazatele, aby taková manželství neuzavírali. Kazatelé mohou oddat
pouze členy Církve adventistů sedmého dne. Každý snoubenecký pár, který chce být
oddán v této církvi, musí absolvovat seminář „Příprava na manželství“. Kazatelé tedy
mohou oddávat pouze ty snoubence, kteří seminář absolvovali. Manželství se uzavírá v
místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady
nebo náboženské úkony. V případě, že nejsou splněny všechny podmínky pro uzavření
manželství podle řádů a předpisů Církve adventistů sedmého dne nebo snoubenci
uzavřou občanský sňatek, kazatel Církve adventistů sedmého dne ani žádný její jiný
činovník nemůže vykonat svatební obřad (116).
Ostatní dokumenty, pravidla, prohlášení a strategie
Jeden z dokumentů Církve adventistů sedmého dne se týká svazků mezi osobami
stejného pohlaví, kde je zdůrazněno manželství jako svazek muže a ženy a
homosexualita je vnímána jako projev znehodnocení lidských vztahů, i když je zde
zmíněno, že všichni lidé bez ohledu na svou sexuální orientaci jsou Božími dětmi a
neměli by být předmětem pohrdání a posměchu (86). Další dokument týkající se péče o
Boží stvoření zdůrazňuje ochranu a udržování životního prostředí a zdravý životní styl
(85). V prohlášení o náboženské svobodě a evangelizaci je náboženská svoboda
definována jako základní lidské právo, jsou zde odsuzovány neetické metody nátlaku a
59
přesvědčování, stejně jako zesměšňování či pomlouvání jiných náboženství (92).
Pravidla o využívání internetu, která jsou jakýmsi návodem a doporučením zásad,
kterými je třeba se řídit, podporují využívání tohoto média při propagaci církve a jsou
popsána v dalším dokumentu (88). Mediální strategie Česko-Slovenské unie určuje
oblast mediální prezentace církve a přispívá k vytváření pozitivního a pravdivého
obrazu církve (90). Další dokument – Otevřenost-odvaha-naděje - hovoří o poslání
oddělení komunikace, jejímž cílem je přispívat k otevřenosti, čitelnosti a
informovanosti o činnosti církve (78). V prohlášení týkajícího se hazardních her, je
vyjádřeno znepokojení Výboru Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne
nad nárůstem financí, které občané věnují na hazardní hry a sázky. Adventisté zásadně
odmítají hazardní hry a zároveň nabízejí pomoc těm, co propadli jakékoli závislosti
(91).
Na internetových stránkách Církve adventistů sedmého dne jsou k nahlédnutí
také výroční zprávy o výkonu zvláštních práv podle § 7 zákona č. 3/2002 Sb. za rok
2002 – 2008 (79). Ústava CASD je stručně popsána v Příloze 9.
1.3.15 Životospráva a životní styl
Církev adventistů vždy kázala a také praktikovala zdravý způsob života.
Otevřeně zakazuje (na základě biblických principů zodpovědnosti) alkohol, kouření a
vepřové maso. Dále zrazuje od konzumace ostatních druhů masa, tučných jídel, nápojů
s kofeinem a „stimulujících“ chuťových přísad a koření. Ellen Whiteová napsala, že
ideální strava, kterou pro člověka zvolil Stvořitel, sestává z obilnin, ořechů, ovoce a
zeleniny.
Většina adventistů dnes dodržuje předepsaný životní styl, který podle Dana
Buettnera dosvědčuje, jakou sílu má spojení zdraví a víry. V letech 1976 až 1988
proběhl výzkum financovaný americkými Národními ústavy zdraví. Zkoumalo se
34 000 kalifornských adventistů, aby se zjistilo, zda jejich zdravý životní styl ovlivňuje
délku jejich života. Současně se zjišťovalo riziko, zda budou postiženi nádorovým a
srdečním onemocněním. Vědci dospěli k názoru, že zvyk adventistů jíst rajčata, fazole,
ovoce a sójové mléko v jejich případě snižuje riziko vzniku některých druhů rakoviny.
60
Výzkum také ukázal, že konzumace celozrnného chleba, pití pěti sklenic vody denně a
konzumace čtyř porcí ořechů týdně u nich omezuje riziko vzniku srdečních
onemocnění. Nakonec výzkum dospěl k zjištění, že průměrný adventista-vegetarián žije
o čtyři až deset let déle než průměrný Kaliforňan. To činí z adventistů sedmého dne
jedno ze společenství, jejichž příslušníci se dožívají velmi vysokého věku. Vědci také
tvrdí, že adventisté zvyšují své šance na dlouhý život tím, že tráví čas s lidmi, kteří
posilují jejich zdravý životní styl (9).
Adventisté patří k nejvíce studovaným populacím na světě v souvislosti se
zdravým životním stylem. Od roku 1950 vydali vědci v Austrálii, Norsku, Japonsku,
Polsku, Novém Zélandu, Karibských ostrovech, Holandsku a Spojených státech
amerických více než 330 vědeckých publikací o adventistech. Pokud je v publikacích
WHO nebo Národního institutu pro zdraví v USA popisována prevence
kardiovaskulárních nebo onkologických onemocnění, často je odkazováno na výsledky
Adventist health Study (Zdravotní studie adventistů), která probíhá na univerzitě Loma
Linda od roku 1974. Závěry výzkumů poukazují na to, co již bylo popsáno výše.
Adventisté držící se církví doporučovaného životního stylu žijí déle, jsou méně
nemocní, užívají méně léků a prodělají méně operačních zákroků (90).
Pro zajímavost jsou zde uvedeny některé realizované výzkumy, zaměřené např.
na souvislost životního stylu a BMI u adventistů a neadventistů (56), na hodnocení
kvality a množství přijímané stravy u mužů adventistů (35, 97), na souvislost mezi
civilizačními chorobami a životním stylem adventistů (7, 33, 34, 38, 55, 71, 74),
výzkumy také sledovaly úmrtnost mužů, kteří vstoupili do Církve adventistů sedmého
dne a přijali zdravý životní styl (41), zkoumaly účinky stravy, životního stylu a
spirituality ve vztahu k riziku vzniku mozkové mrtvice a demence (77), zajímaly se o
vztah mezi vysokou spotřebou kalorií ve středním věku a kognitivními funkcemi (36),
sledovaly, zda je fyzická aktivita adventistů prediktorem chronických onemocnění (95)
nebo hodnotily fyzickou aktivitu u adventistů a neadventistů (96). Některé výzkumné
projekty řešily sexuální výchovu a postoje k předmanželskému sexu (4), sexuální
chování a rizikové chování (43, 128) nebo sledovaly životní hodnoty adventistů (82).
61
1.3.15.1 Vegetariánství
Bible na straně jedné připomíná ideál bezmasé stravy, na straně druhé
konzumaci masa připouští. Podle adventistů byl však člověk původně stvořen jako
vegetarián, neboť mu Bůh určil rostlinný jídelníček. Po potopě světa, kdy byla zničena
velká část vegetace, povolil Bůh jíst maso zvířat - člověk dostal od Boha určitou míru
adaptability na živočišnou stravu (8, 62).
Rostlinná strava, dle adventistů, svědčí člověku více, neboť maso může být
zdrojem růstových hormonů (ty jsou ale v zemích Evropské unie od roku 1998
zakázány) a antibiotik. Dalšími škodlivými látkami, které se dostávají do masa mohou
být herbicidy, desikanty, insekticidy a rodenticidy.
Adventisté uvádějí, že vegetariánství má i své ekologické důvody – při
konzumaci masa musí být nejdříve nakrmeno zvíře. Například k tomu, aby kráva
dosáhla jateční váhy, zkonzumuje více rostlin, než by stačilo k zasycení člověka.
Konzumace masa proto nutně vyžaduje vyšší zemědělskou produkci rostlin. Navíc
konzumace masa s sebou nese nutnost větší rozlohy zemědělské půdy, vyšší spotřeby
hnojiv, vody, pohonných hmot, postřiků apod. Živočišná výroba, podle zprávy
Organizace pro jídlo a zemědělství při OSN z roku 2006, nejzávažněji přispívá
k ekologickým problémům. Podílí se na znečišťování vody, vzduchu, znehodnocování
půdy a celkově na změně klimatu. V České republice je situace lepší než v Americe,
protože evropská legislativa a zemědělská politika je k životnímu prostředí šetrnější. Je
málo pravděpodobné, že větší část populace přejde k vegetariánství. Nicméně každý
vegetarián přispívá ke snížení současné nadměrné produkce masa.
Vegetariánství není definitivním řešením problémů zdravotních, ekologických
ani sociálních, ale adventisté udávají, že vegetariánství má také sociální důvody. Tyto
důvody souvisí například s dovozem drůbežího masa z Brazílie, kdy vzrostla (v roce
2007) produkce drůbežího masa, ale zároveň vzrostl podíl brazilských občanů oficiálně
považovaných za podvyživené. Z toho vyplývá, že i český konzument může být zapojen
do problému světového hladu (62).
Dalším důvodem, proč adventisté odmítají jíst maso, je skutečnost, že maso
pochází z mrtvých zvířat. Pokud je dostatek vegetariánské stravy, je zbytečné porážet
62
zvířata. S tím souvisí i etické důvody vegetariánství. Většina zvířat trpí ve
velkochovech a na jatkách, proto je vegetariánství řešením i tohoto problému. Autor
článku dokonce přirovnává velkochovy zvířat a moderní jatka ke zvířecím
koncentračním táborům, a způsob, jak současný člověk zachází se zvířaty, přirovnává
k holocaustu (62, 63).
Autor článku o vegetariánství se podivuje, proč je mezi adventisty v ČR tak
málo vegetariánů. Zmiňuje se o provegetariánském poselství Ellen Whiteové a o
poměrně dobrých podmínkách pro vegetariánství v České republice (62). Ellen
Whiteová uváděla, že masitá strava poškozuje zdraví, znečišťuje krev, povzbuzuje nižší
živočišné vášně a oslabuje bystrost a sílu mysli pro chápání Boha.
Vegetariánství je podle dnešní medicíny přínosem – přináší menší morbiditu,
nižší mortalitu a menší počet výskytu onkologických onemocnění. Za univerzální směr
je považována rostlinná strava obohacená o mléko a vejce, tzv. lakto-ovo-vegetariánská
strava. Takový způsob stravování se snadno udržuje i po celý život, je vhodný pro děti,
protože obsahuje dostatek všech důležitých živin. Právě tuto formu stravování
doporučuje oddělení zdraví a střídmosti při Generální koferenci (61).
1.3.16 Zdravý životní styl – NEW START
Zdravý životní styl je podle MUDr. Ondráčka definován jako soubor opatření,
který sleduje fyzické a psychické zdraví i sociální pohodu. Ve Spojených státech
amerických vznikl program NEW START, který zahrnuje principy, respektující
vyváženost fyzického a duševního zdraví. Tento program bývá nazýván „balíčkem
zdraví adventistů“. Stejné principy lze nalézt i v Bibli. Ježíšův život na zemi byl plný
péče o tělesné zdraví (uzdravoval) i o duševní zdraví (odpouštěl hříchy) (45).
Název programu NEW START pochází z těchto počátečních písmen:
Nutrition – výživa, Exercize – pohyb, cvičení, Water – voda
Sunshine – sluneční svit, Temperance – střídmost a vyváženost, Air – čerstvý vzduch a
správné dýchání, Rest – odpočinek, spánek, Trust – důvěra, postoj víry a pozitivní
životní orientace (32, 45)
63
1.3.17 Aktivity Církve adventistů sedmého dne
1.3.17.1 ADRA (Adventist Development and Reliéf Agency)
Tato mezinárodní humanitární organizace je známá tím, že poskytuje pomoc
lidem v nouzi. Mnoho lidí možná neví, že právě tato organizace je adventistickou
agenturou pro pomoc a rozvoj. ADRA byla založena v USA v roce 1956. Dnes má
zastoupení ve 125 státech po celém světě. V České republice působí organizace od
května 1992 a svou pomoc nevymezuje národnostně, rasově ani nábožensky. ADRA
spolupracuje se všemi humanitárními organizacemi, zejména s Červeným křížem,
Červeným půlměsícem, Diakonií, Charitou, společností Člověk v tísni aj. (13, 104,
125).
ADRA pomáhá při mimořádných událostech, kterými jsou válečné konflikty
nebo živelná neštěstí. Obětavost svých dobrovolníků prokázala organizace při
povodních na Moravě v roce 1997 a v Čechách v roce 2002, kdy se stovky pracovníků
pustili do odstraňování následků rozzuřeného živlu. Zvláštní péči poskytla ADRA
v tomto případě nejen těm, kteří ztratili majetek a domov, ale i těm , kteří ztratili naději,
víru a sílu k dalšímu životu. Tyto zkušenosti získané při povodních, vložila organizace
do projektu, jehož cílem je poskytovat v mimořádných událostech psychosociální
intervenci.
V devadesátých letech minulého století se ADRA výrazně projevila svou
pomocí obětem válečného konfliktu na Balkáně. V tomto případě pracovníci
dopravovali za dramatických okolností potraviny a ostatní materiální pomoc do
obleženého Sarajeva. Tímto postupem se podařilo zachránit před vyhladověním
nejohroženější skupiny obyvatel – staré lidi a malé děti.
Koncem roku 2004 ADRA Česká republika rozšířila pomoc do Indonésie, Srí
Lanky, Thajska a Indie. Na tuto čtyři roky trvající pomoc se podařilo organizaci získat
finanční podporu od obyvatel ČR ve výši sto dvaceti milionů korun. Podpora se
soustředila na poskytnutí zdravotnické pomoci a dočasného bydlení pro oběti katastrofy.
Dále pak byly vytvořeny projekty pro výstavbu sedmadvaceti škol na Sumatře, stavbu
školy v Thajsku, která nese jméno Komenský a výstavbu vesnice a obnovu obytných
domů na Srí Lance, obnovu škol v Indii a obnovu obydlí na Andamanských ostrovech.
64
V současné době ADRA Česká republika uskutečňuje zhruba třicet projektů
v šestnácti zemích tří světadílů. Svou pomoc poskytuje všem lidem – bez rozdílu rasy,
náboženství nebo národnosti. Aktivity organizace lze rozdělit na čtyři základní oblasti:
1. Humanitární pomoc obětem přírodních katastrof a ozbrojených konfliktů
ADRA Česká republika je vzájemně propojena s dalšími organizacemi ADRA
v jednotlivých zemích. Odpovědnost za organizování pomoci má stanovený řád. Proto
pracovníci z České republiky nemusejí vždy okamžitě vyjíždět na místo katastrofy a
šetří tím prostředky, které pak mohou být využity na přímou pomoc.
2. Pomoc chudým oblastem ve světě při jejich rozvoji
Organizace v těchto místech podporuje například zdravotnictví, zemědělství, vzdělávání
a pomoc dětem bez domova. Cílem je mírnit dopad klimatických a ekonomických
změn a usnadnit tak život lidem v nejchudších částech světa. K prioritám organizace
patří: zkvalitnění a rozšíření zdravotnické péče v Keni, podpora zemědělství
v Mongolsku a Angole, podpora vzdělávání v Bangladéši, sociální podpora dětí ze
sociálně slabých rodin v Bosně a Hercegovině, pomoc obětem domácího násilí
v Srbsku, pomoc dětem žijícím na ulici v Moldávii.
3. Podpora dobrovolnictví v České republice
Za dobrovolníka je považován ten, kdo bez finanční odměny poskytuje čas, energii,
lásku a dovednosti ve prospěch ostatních lidí. Na činnosti dobrovolníků dohlížejí
dobrovolnická centra, která rovněž dobrovolníky vyhledávají a zaškolují.
Dobrovolnická centra jsou jakousi spojnicí mezi dobrovolníky a přijímajícími
organizacemi, kterými jsou například dětské domovy, domovy pro seniory, ústavy
sociální péče, léčebny pro dlouhodobě nemocné nebo nemocnice. Centra se snaží též
motivovat jednotlivce k tomu, aby se dobrovolnictví stalo přirozenou součástí
společnosti i života.
ADRA vytváří v jednotlivých regionech týmy zabývající se psychosociální
intervencí a provádí průběžná školení. Pobočky dobrovolnických center jsou v těchto
65
městech: České Budějovice, Frýdek-Místek, Hradec Králové, Ostrava, Praha, Prostějov,
Valašské Meziříčí a Zlín.
4. Vzdělávací projekty pro děti a mládež v České republice
Do této oblasti aktivit ADRA patří vzdělávací projekt s názvem PRVák, který je určen
pro děti od mateřské školy až po středoškoláky. Vzdělávání obsahuje tři moduly a
zahrnuje výukové programy pro děti i odborné semináře pro učitele základních škol.
Pracovníci ADRA získali účastí na projektech v různých zemích světa mnoho
zkušeností, ze kterých vycházejí na seminářích a obohacují tak ostatní. V rámci
rozvojového vzdělávání vznikají i na středních školách ADRA kluby.
Další aktivitou organizace ADRA je výtvarná soutěž pro děti ve věku od šesti do
jedenácti let. Je pořádaná od roku 2005 a v roce 2008 bylo od dětí z celé České
republiky do soutěže přijato více než dva tisíce obrázků.
ADRA spravuje dva azylové domy v Novém Jičíně a vede poradenství pro
oběti domácího násilí v Hradci Králové.
ADRA každoročně uděluje cenu Michala Velíška, která je určena těm, kdo
nezištně poskytli pomoc lidem nacházejícím se v přímém ohrožení života.
Výčet aktivit organizace ADRA je obrovský a v uvedených řádcích je nelze
všechny vyjmenovat. ADRA pracuje ve smyslu přísloví „Dáš-li člověku rybu, nasytíš
ho na jeden den, naučíš-li člověka lovit ryby, nasytíš ho na celý život“. Proto ADRA
v rámci dlouhodobé strategie poskytuje svou podporu tak, aby lidé byli schopni co
nejdříve vzít svůj život do vlastních rukou. V prostředí České republiky jsou adventisté
se svým počtem (cca deset tisíc členů) nevelkou církví, ale zdá se, že prací ADRA se jí
daří upozorňovat na sebe v pozitivním slova smyslu. Obyvatelé ČR tak jasně vidí, že
církev není uzavřená a že je schopná se podílet na lepším životě společnosti (1, 13).
1.3.17.2 Advent-Orion nakladatelství a vydavatelství
Církev adventistů sedmého dne má své nakladatelství a vydavatelství AdventOrion,
které vydává publikace nejen pro vnitřní potřebu církve. Členové církve
66
potřebují tiskoviny, protože se soustavně vzdělávají ve studiu Bible. Mnoho titulů
pohled na Bibli prohlubuje.
V edici New start vydává Advent-Orion ve spolupráci s občanským sdružením
Život a zdraví literaturu, která se zabývá zdravotní prevencí. Knihy zaměřené na
budování vztahů v rodině a ve společnosti nabízí edice Harmonický život. Pracovníci
nakladatelství nezapomínají ani na děti a mládež a připravují pro ně naučné knihy,
v kterých se formou příběhů dozvídají, co je pro ně v životě důležité.
Knihy z nakladatelství Advent-Orion lze běžně zakoupit v knihkupectví nebo je
lze objednat prostřednictvím internetového obchodu nebo si je lze zakoupit u prodejců
občanského sdružení Život a zdraví, kteří zájemce navštíví (2, 14, 104).
1.3.17.3 Vězeňská duchovenská služba
V roce 1990 změna zákona umožnila nabídnout obviněným a odsouzeným
v nápravně výchovných zařízeních duchovní službu. Církve začaly touto službou
pověřovat první dobrovolníky. V současnosti je duchovní služba v České republice plně
začleněna do vězeňského systému a také si získala poměrně vysoký kredit. Tato služba
nepreferuje církve majoritní a nediskriminuje církve minoritní. Z tohoto důvodu
duchovenskou službu v České republice vnímají vládní a státní orgány s úctou a
vážností.
Z pohledu Vězeňské služby duchovní péče české vězeňství humanizuje a také
zklidňuje napětí. Vězeňští kaplani a pracovníci Vězeňské duchovenské služby
zdůrazňují, že tato služba, pokud odsouzený přizná svou vinu, přináší odpuštění a
naději. A to je v prostředí plném intrik, zloby a obviňování nesmírně důležité. Pro
mnohé odsouzené je objevné, že duchovní s nimi hovoří o skutečné hodnotové orientaci
a nepřivádí je do konfliktu se zákonem.
Z protestantských církví je Církev adventistů sedmého dne v této službě nejvíce
početně zastoupena. Navíc pracovníci této církve jsou ceněni za velmi kvalitní
duchovenskou službu (26, 104).
67
1.3.17.4 Kaplanská služba
Pracovníci kaplanské služby (muži i ženy) se podílejí na poskytování pomoci
v krizových situacích, na pomoci v rodinné i osobní situaci, ve výchově a dalších
oblastech. Kaplanská služba podporuje službu ve věznicích, policii, armádě, u hasičů,
v pohotovostních týmech nebo integrovaném záchranném systému.
Adventistická kaplanská služba byla založena v roce 1985. Cílem služby je
poskytovat výchovu a rozšířit a koordinovat kaplanskou základnu. Adventistická
kaplanská služba má pro jednotlivé země své koordinátory a cílem je poskytnout
sdružování a komunikaci prostřednictvím publikací a konferencí, profesionální růst,
vyhledávání vhodných lidí pro službu, konzultace s koordinátory v jednotlivých zemích,
dále právní ochranu kaplanů a jejich potřeb a nasměrování k misii.
V naší zemi začala kaplanská služba nejprve pracovat neorganizovaně jako
služba dobrovolníků. Ti začali buď samostatně nebo po dohodě s kolegy jiných církví
vstupovat nejprve do nápravných zařízení a poté do věznic. Tak se začala formovat
práce kaplanů v armádě a postupem času se vyprofilovaly další možnosti v nemocnicích
a na školách.
V současné době má Církev adventistů sedmého dne v Čechách a na Moravě
šest vězeňských kaplanů a jednoho vojenského kaplana. Profesionální kaplanská služba
v armádě i ve vězeňství oslavila v roce 2008 desetileté výročí.
Kaplanská služba vstoupila do oblastí, které byly vždy chápány jako vysoce
profesionální - do integrovaného záchranného systému, včetně policie a hasičů i do
nemocnic, kde kaplanská služba není pouze přínosem pro pacienty, ale také pro
personál. Práce kaplanů se velmi pozitivně rozbíhá také v dobrovolnických centrech,
kde se věnují různě handicapovaným dětem i dospělým.
Kaplanská služba by neměla být vnímána jako zaměstnání, které je zdrojem
příjmu, ale opravdu jako služba, která je postavena na křesťanském principu (17).
68
1.3.17.5 Další aktivity Církve adventistů sedmého dne
Dny zdraví
Adventisté pořádají Dny zdraví, kdy lidem měří hladinu cukru v krvi,
cholesterol, krevní tlak nebo tělesný tuk. Součástí dne je prodejní výstava firem
zabývajících se prodejem zdravých potravin (45).
Křesťanská základní škola Elijáš
Křesťanská škola zahájila provoz 1.9.2008 v Praze 4 – Kunraticích. Škola
poskytuje klasické vyučování ve třídách a výchovu ve školní družině. Kromě toho je na
této škole možné plnit povinnou školní docházku formou individuálního vzdělávání,
které je někdy známo jako domácí vzdělávání.
Křesťanská základní škola je zaměřena na křesťanskou výchovu, rozšířenou
výuku anglického jazyka a na zdravý životní styl – poskytuje žákům lakto-ovovegetariánskou
stravu. Do školního vzdělávacího programu je začleněn program
Státního zdravotního ústavu Zdravá mateřská škola (organizační složkou ZŠ Elijáš jsou
dvě třídy mateřské školy) a Zdravá škola. Zřizovatelem školy je České sdružení církve
(11, 20, 29).
Klub Pathfinder
Klub Pathfinder byl v České republice založen v roce 1994 a navázal tak na
předešlou Stezku písmáků a také na celosvětový Pathfinder club. Dnes je v něm
registrováno kolem 2650 členů. Aktivity klubu jsou zaměřené i na děti, které nejsou
v klubu organizované. Tyto děti tvoří nezanedbatelné procento ve většině akcí.
Činnosti klubu lze rozdělit na tři části. Za prvé to jsou pravidelné schůzky
oddílů, kde se děti učí rozvíjet samostatnost a vztahy a tím se připravují pro život.
Druhou částí jsou víkendová setkání a tábory. Tato setkání, která by měla být
„třešničkou na dortu“, jsou vždy tematicky zaměřené s ohledem na věkovou skupinu
dětí. Třetí část aktivit je zaměřena na výchovu a vzdělávání lidí, kteří se stanou novými
vedoucími (24, 81, 104).
69
Oddělení mládeže – České sdružení
Skupinu mládeže v Českém sdružení tvoří mladí lidé od 15 do 30 let. Tito lidé
hledají místo v životě, kladou sobě i ostatním nesnadné otázky, které přináší život, řeší
partnerské vztahy, hledají uplatnění ve společnosti.
Každé jaro se skupina mladých lidí zúčastňuje Modlitebního týdne mládeže.
Ten je pro ně příležitostí, aby hledali odpovědi na otázky týkající se křesťanského
života.
Od jara 2007 probíhal vzdělávací kurz Ecce Homo (zkráceně ECHO). Lidé zde
získávali dovednosti a znalosti nutné pro práci s lidmi. V kurzu, který byl rozvržen na
dva roky, se účastníci v prvním roce naučili pracovat ve sborech a v druhém roce se
orientovali na službu v mimocírkevním prostředí. Od roku 2009 místo kurzu ECHO
probíhá program s názvem VYTAX – vitamíny pro generaci X a Y (21, 127).
Během celého roku probíhají nejčastěji víkendové akce, při kterých se lidé
scházejí nejen za účelem osobního setkání, ale také z důvodu něco nového se dozvědět a
naučit o sobě, světě a Bohu.
Tradicí jsou sportovní turnaje v Trutnově (Krkonošské břevno), divadelní
setkání (Pražská scéna) nebo Jarní filmová škola v Krkonoších. Ti, kteří mají zájem
zdokonalit se v angličtině, mohou v létě pobýt týden v Gospel kempu na Sázavě (21).
Oddělení mládeže – Moravskoslezské sdružení
Motivační projekt Pošli to dál je určen mladé generaci. Je rozvržen na dva roky
do devíti víkendových setkání. Díky projektu se mladí lidé naučí aktivně prožívat svůj
vztah s Bohem, prožívat svou víru a přiblížit se k Bohu (22).
Internetové AWrádio
Rádio vysílá od roku 2004 a jeho cílem je oslovit mladé křesťanské posluchače.
Dvacet čtyři hodin denně je zde vysílána nejmodernější křesťanská hudba a jsou zde
uváděni nejzajímavější interpreti a hudební skupiny. AWrádio také uvádí vlastní
pořady se širokou tematikou, nabízí kulturní zpravodajství, hudební pořady, dětské
pořady, rozhovory se známými osobnostmi, biblické příběhy a mnoho námětů
70
k duchovnímu přemýšlení. Týdně pracovníci rádia vyprodukují 14 nových pořadů (6,
14).
Internetová televize HopeTV
Křesťanská internetová televize vysílá dvacet čtyři hodin denně a snaží se
oslovit každého, kdo má zájem o duchovní témata. HopeTV nabízí publicistické
pořady, zpravodajství, rozhovory, bohoslužby, dokumenty, záznamy koncertů a
přednášek, videoklipy, pořady pro děti i hranou tvorbu. Televizi je možné sledovat online
ve třech kvalitách, podívat se na jakýkoliv pořad v archivu, ale i interaktivně
kontaktovat tvůrce a redaktory televize (16, 42).
Občanské sdružení Život a zdraví
Občanské sdružení Život a zdraví je organizace lektorská, která vznikla
z iniciativy členů Církve adventistů sedmého dne. Sdružení svým členům poskytuje
průběžně odborné vzdělání a dbá na to, aby lektoři šířili osvětu a podporu zdravého
způsobu života široké veřejnosti. Sdružení odmítá neověřené a nevědecké léčitelské
metody. Snahou je spojit vědecké poznání a praxi včetně spolupráce odborníků a laiků.
Hlavní aktivity lektorů jsou rozvíjeny prostřednictvím Klubů zdraví, kterých je
v České republice asi šedesát. V těchto klubech jsou organizovány pravidelné
přednášky a besedy z oblasti zdravého životního stylu, semináře o mezilidských
vztazích a o prevenci závislostí. Jsou zde pořádány kurzy zdravého vaření a
ochutnávky zdravých pokrmů. Dále jsou zde organizovány pohybové aktivity jako např.
cyklistika, turistika, aerobní cvičení. V klubech jsou také pořádány výstavy „Životní
styl & zdraví“, které jsou u nás i ve světě známy jako Health Expo. Návštěvníci mají
možnost si na těchto akcích nechat změřit své antropometrické hodnoty, mohou
otestovat svou tělesnou kondici a odborníci jim poradí, jak se získanými informacemi
naložit.
Sdružení Život a zdraví organizuje ozdravné pobyty – pobyty NEWSTART, kdy
úzce spolupracuje se společností Prameny zdraví a pořádá víkendové a prázdninové
tábory zdraví. (23, 129).
71
V období, kdy byla zpracovávána tato práce, probíhaly v Písku Večery duševní
pohody, které připravilo občanské sdružení Život a zdraví a ADRA ve spolupráci
s Církví adventistů sedmého dne. Nabídka velmi zajímavých témat je uvedena v Příloze
10.
Korespondenční kurz
Společnost se po roce 1989 začala zajímat o duchovní stránku života a Bible se
stala velmi žádanou knihou. Proto Církev adventistů sedmého dne otevřela v roce 1994
Středisko korespondenčních kurzů, ve kterých se zaměřuje na tři oblasti.
Kurz Impulzy života seznamuje zájemce s poselstvím Bible. Vedle biblického
kurzu nabízí církev kurz zaměřený na oblast rodinného života a manželství. Kurz
sloužící zájemcům, kteří chtějí zlepšit rodinné vztahy a manželství, má osm
motivačních lekcí, které vytvořil profesor PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.
Další dva kurzy - Zvládej svůj život a Vezmi zdraví do svých rukou - se dotýkají
duševního i tělesného zdraví a zájemce oslovují již několik let.
Kurzy oslovují širokou veřejnost, studují lidé mladí, středního věku, důchodového věku
i lidé ve věznicích. Lekce všech kurzů jdou zasílány bezplatně (19, 104).
Komunitní centra
Všechna komunitní centra si kladou za cíl pomoci společnosti. Proto nabízejí
vzdělávání v oblasti jazyků, počítačové techniky, studia Bible, zdravého životního stylu,
komunikace apod. Další aktivity komunitních center jsou např. dramatický kroužek pro
děti, kurz sebeobrany, cvičení a tanec, kluby maminek, semináře rodičovství, poradna
pro oběti násilí (zřizovatelem je ADRA), rehabilitační cvičení, drakiáda, vánoční
programy, výtvarné kurzy a mnoho dalšího.
Jednotlivá komunitní centra jsou tato: Klubové centrum Klíč Plzeň, Komunitní
centrum Bé plus Hradec Králové, Společenské centrum Hronov, 4U2 – Podkrkonoší,
Mateřský klub Rybička, Komunitní centrum Duhovka, Obrnice, Dům u Lípy, Tábor.
Občanské sdružení Lékořice realizuje od roku 2005 podpůrné aktivity pro
pacienty Thomayerovy nemocnice v Praze. Dobrovolníci ve svém volném čase
72
navštěvují hospitalizované pacienty na dětských odděleních i na odděleních pro
dospělé. Lékořice, o.s. také garantuje dobrovolnický program v IKEM a rozvíjí
spolupráci na projektech zlepšujících prostředí v nemocnici.
Projekt „INRI road“ je dlouhodobě pastoračně-evangelizační aktivita týkající
se studentů v Brně a Olomouci. Adventističtí studenti jsou motivováni k duchovnímu
růstu a misijní práci. Jejich nevěřící spolužáci a kamarádi jsou pak osloveni vhodnou
formou, ve vhodných prostorech a aktivitách jako jsou čajovny, sportovní aktivity,
společenské víkendy, letní dovolené apod.
Projekt „Na jedné vlně“ je realizován mladými lidmi, kteří nabízejí aktivity bez
nikotinu, alkoholu a drog. Cílem je čtení Bible, modlitby nebo diskuze, které mají být
akční, inspirující a mají dávat smysl.
Maranatha Gospel Choir, Praha je pěvecké uskupení mladých lidí, zpívajících
gospelové písně – písně o naději a dobré zprávě. Soubor představuje křesťanství
formou hudby a je tvořen zhruba padesáti aktivními členy. Soubor vystupuje nejen
v České republice, ale i v zahraničí (18).
Sobotní škola, kterou je možné navštěvovat přes internet, nabízí studium Bible,
dává nejen věřícím příležitost být každé sobotní dopoledne spolu. Nabízí biblické texty
ke stažení a také možnost diskutovat. Dětská Sobotní škola předkládá dětem Bibli
formou příběhů (98).
1.3.17.6 Teologický seminář
Teologický seminář SÁZAVA vychovává absolventy jak pro službu církvi tak
mimo církev. Mladí lidé zde mají možnost studovat v denním nebo dálkovém studiu
teologii, pastoračně sociální směr a misijní dobrovolnictví. První tři roky jde o studium
Vyšší odborné školy teologické a pastoračně sociální. Absolventi získají titul
diplomovaný specialista (Di.S.). Pokračovat lze ve studiu teologie v navazujícím
čtvrtém ročníku Senior College, po jehož absolvování student získává titul bakalář
teologie (B.Th.). Škola nabízí i další studia: Kombinované studium – studium teologie
pro každého, Mimořádné studium – doplňující studium pro duchovní a Diferenční
studium – pro absolventy státních teologických fakult.
73
Škola pořádá tematické víkendové nebo celotýdenní studijní pobyty mající
různá témata např. hudba, spiritualita, homosexualita aj. Teologický seminář úzce
spolupracuje s Dětským domovem a Základní školou v Sázavě při doučování žáků a
výuce cizích jazyků, připravuje sportovní aktivity a další akce pro děti. Pro obyvatele
připravuje seminář ve spolupráci s Městským úřadem v Sázavě koncerty, promítání
filmů a naučné i duchovně orientované přednášky.
Výraznou pozornost obyvatel získal Teologický seminář i ve spolupráci
s humanitární organizací ADRA např. velikonočními sbírkami, úklidem okolí řeky,
záchrannými pracemi po povodních a jinými aktivitami.
Zřejmě nejoblíbenější z rekreačních a letních akcí je English Camp. Jedná se o
tábor pro mládež spojený s výukou angličtiny, který vedou rodilí mluvčí.
Z uvedeného je patrné, že seminář není jen ústavem, který připravuje odborníky
pro duchovenskou, sociální, pastorační či humanitární praxi, ale i to, že seminář pořádá
mnoho zajímavých akcí pro veřejnost.
Teologický seminář je navíc akademickým prostorem, kde přednášejí nejlepší
odborníci církve. Na škole je podporováno vzdělávání vlastních pedagogů, pořádají
se teologické konference a škola je též centrem výzkumu, které pracuje zejména
v oblasti studia církevní historie (25, 103, 109).
74
2 Cíle práce, výzkumné otázky a hypotézy
Teoretická část se zabývala individualizovanou péčí o nemocného,
problematikou transkulturního ošetřovatelství, náboženstvím a Církví adventistů
sedmého dne.
V praktické části se práce zaměřuje na členy Církve adventistů sedmého dne, u
kterých byly zjišťovány kulturní fenomény usnadňující hodnocení stavu potřeb
pacienta, a na zdravotnické pracovníky, u kterých byla zjišťována znalost této církve a
jejích specifik. Byl vytvořen procesuální standard ošetřovatelské péče s názvem
Ošetřovatelská péče o P/K člena Církve adventistů sedmého dne.
2.1 Cíle práce
1. Zjistit informace nezbytné pro poskytování kvalitní ošetřovatelské péče příslušníkům
Církve adventistů sedmého dne.
2. Identifikovat očekávání a možné problémy související s hospitalizací členů Církve
adventistů sedmého dne.
3. Zjistit znalosti zdravotnických pracovníků týkající se Církve adventistů sedmého dne.
2.2 Výzkumné otázky
Pro výzkumnou část byly stanoveny tyto výzkumné otázky:
1. Vyžaduje nemocný člen CASD odlišný přístup sestry během ošetřování?
2. Je hospitalizovaný člen CASD zdrojem možných problémů?
3. Jak vnímají adventisté současný přístup zdravotníků?
Tyto hypotézy vyplynuly z kvalitativní části výzkumu:
2.3 Hypotézy
H1 Sestry nedovedou definovat omezení adventistů, která by vyžadovala specifický
přístup během hospitalizace.
H2 Sestry neznají Církev adventistů sedmého dne.
Pro výzkumnou část byla dále stanovena tato hypotéza 3:
75
H3 Sestry s vysokoškolským vzděláním a vyšším odborným vzděláním znají pojem
multikulturní/transkulturní ošetřovatelství narozdíl od sester, které mají středoškolské
vzdělání a střední školu a specializaci.
3 Metodika výzkumu
3.1 Použité metody
K získání informací pro splnění cílů výzkumu, zodpovězení výzkumných otázek
a k ověření hypotéz byly použity tyto metody:
• polostrukturovaný rozhovor s respondenty inspirovaný modelem Gigerové a
Davidhizarové (Příloha 11)
• nestandardizovaný dotazník vlastní konstrukce (Příloha 12)
• vybraná fakta z polostrukturovaných rozhovorů s respondenty byla zapsána do tabulek
• k vyhodnocení nestandardizovaných dotazníků byla použita popisová statistika a
program Microsoft Excel (výsečové grafy, kontingenční tabulky)
• pro zjišťování závislostí byl použit test shody χ2
• tabulky pro určování kritických hodnot χ2 (108)
3.2 Organizace a průběh výzkumu
Výzkum byl prováděn v Písku ve spolupráci se členy Církve adventistů
sedmého dne z tamního společenství a dále ve spolupráci sester v Nemocnici Písek:
listopad 2009 – duben 2010. Výzkum v Nemocnici Písek probíhal po souhlasu hlavní
sestry Bc. Jany Somrové (Příloha 13).
I. část
V první části výzkumu probíhaly rozhovory postupně se šesti členy Církve adventistů
sedmého dne (dále CASD) v období listopad - prosinec 2009. Inspirací pro
polostrukuturovaný rozhovor byl ošetřovatelský model Gigerové a Davidhizarové.
76
Rozhovory byly vedeny individuálně, poskytnuté informace byly zaznamenávány do
záznamového archu. Kromě identifikačních údajů byly zjišťovány tyto kulturní
fenomény: kulturně svébytný jedinec, biologické variace, vliv prostředí a výchovy,
pojetí času, sociální začlenění, prostor, komunikace, specifika při hospitalizaci a
požadavky na nemocniční prostředí.
II. část
Ve druhé části byla v prosinci 2009 na oddělení interním a chirurgickém provedena
pilotní studie u deseti sester s cílem ověřit si vhodnost a srozumitelnost jednotlivých
položek a časovou náročnost při vyplňování dotazníků a ochotu sester spolupracovat.
Touto metodou bylo zjištěno, že sestry jsou ochotny spolupracovat, nemají žádné
problémy týkající se nepochopení či nesrozumitelnosti položených otázek a časová
náročnost vyplňování dotazníků je do 10ti minut.
III. část
Ve třetí části byl distribuován nestandardizovaný dotazník na oddělení interní,
chirurgické, gynekologicko-porodnické, neurologické, dětské, LNP. Dotazníkové
šetření probíhalo od prosince 2009 do dubna 2010.
3.3 Charakteristika sledovaného souboru
První skupinu respondentů tvořilo 6 členů CASD, se kterými probíhaly
rozhovory v Písku, vždy v soukromí a individuálně. Respondenti byly ze sboru z Písku,
byli ochotni spolupracovat, spolupráce s nimi byla kvalitní. Všech šest oslovených
respondentů bylo schopno odpovídat na všechny otázky a zvládnout tak obsáhlý a
časově náročný rozhovor. Skupinu adventistů tvořilo pět žen a jeden muž.
Druhou skupinu respondentů tvořilo 216 sester z oddělení (interní, chirurgické,
gynekologicko-porodnické, neurologické, dětské, léčebny následné péče (dále LNP)
Nemocnice Písek. Respondentky byly vybírány náhodně, byly osloveny a požádány o
spolupráci. Na odděleních Nemocnice Písek bylo z celkového počtu 250 rozdaných
dotazníků získáno 216 dotazníků. Dotazník nevrátilo 29 sester a 5 dotazníků muselo
77
být vyřazeno - důvodem pro vyřazení bylo neúplné vyplnění dotazníků. Celková
návratnost dotazníků byla 88,4 %.
4 Výsledky
4.1 Rozhovory s členy Církve adventistů sedmého dne
Rozhovor 1
Respondent 1 je žena, její věk je 22 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudovala Střední zdravotnickou školu, nyní studuje vysokou školu. Je
svobodná, bezdětná.
Kulturně svébytný jedinec
Dívka se hlásí k CASD, svou víru vyznává návštěvami bohoslužeb a podílí se na
dobrovolnických programech humanitární organizace ADRA. Bohoslužbu navštěvuje
každou sobotu a 1x za čtvrt roku se účastní Večeře Páně. Individuální motlitby jsou pro
ní každodenní záležitostí. V církvi hrají, podle slov studentky, velmi důležitou roli
kazatelé. Církevní chrám adventisté nemají, církev působí ve vlastních nebo
pronajatých domech. Modlitebny jsou bez obrazů a ozdob. Mezi specifika náboženství
patří svěcení soboty, kterou samozřejmě dodržuje, křest dospělých ponořením do vody,
věrouka, víra v druhý příchod Ježíše Krista, rozlišování čistých a nečistých pokrmů
(vepřové maso) a absence celibátu. Jako vnější znaky náboženství popisuje dívka
modlitebny bez výzdoby a obrazů a kazatele sloužící bohoslužby v civilním obleku.
Speciálním oblekem (bílá dlouhá košile nebo šaty) je křestní roucho. Co se týká rituálů
či obřadů, pak z očistných rituálů je prováděn křest ponořením do vody, a další rituál,
který dívka udává, se odehrává při Večeři Páně, kdy si věřící navzájem umývají nohy.
Mezi rituály respondentka řadí také modlitební týden.
Příslušníci církve mohou studovat a pak i vykonávat činnost sestry a lékaře.
Podle dívky jsou zdravotníky respektovány její kulturní odlišnosti. Pokud
78
k respektování nedojde, pak je naštvaná a snaží se své zvyky, např. ve stravování,
prosadit.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Respondentka bývá nemocná 2x do roka, žádné chronické onemocnění nemá.
V její rodině se ze závažných onemocnění vyskytla roztroušená skleróza u matky,
hypertenze a nádorové onemocnění. Dívka trvale neužívá žádné léky. Pokud pociťuje
bolest, tiší ji obvykle teplými nebo studenými obklady, spánkem a uklidňujícími
bylinami (mateřídouška, meduňka). Užívání analgetik a opioidů se snaží co nejvíce
omezit a přistoupila by k nim pouze v akutních případech (např. zánět zubu), pak by jí
užívání těchto látek nevadilo. Jako nutnost vidí využívání opiátů a analgetik v léčbě
onkologických onemocnění.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhýbání se
některým pokrmům
Mezi specifické potraviny, které respondentka upřednostňuje, jsou potraviny
spadající do oblasti racionální výživy, jako celozrnné obiloviny a potraviny z nich.
Nejlepší je, pokud jsou tyto potraviny upravené šetrným způsobem – vařením. Dívka je
vegetariánka, maso nejí ze zdravotních důvodů a také z důvodu prevence předcházení
nemocem. Respondentka se domnívá, že většina adventistů jsou vegetariáni. Zakázanou
potravinou je nečisté maso, nepožívá alkohol a kávu. Při stolování a podávání jídel
nemá církev žádná specifika ani obřady. Půsty ke zdraví dívka nedodržuje (měl by být
1x v týdnu). V době nemoci nejí sladké jídlo a výrobky z bílé mouky. Při Večeři Páně
mají věřící společné jídlo tzv. agape – každý přinese z domova nějaké jídlo, které
společně snědí, povídají si a sdílejí se. Náboženství doporučuje zdravou výživu,
nakladatelstvím Advent-Orion jsou vydávány odborné publikace o zdravém stravování
a kuchařky. Do restaurace adventisté chodit mohou, formu rychlého stravování
využívají minimálně. Dívka se nejčastěji stravuje domácí stravou. Stravuje se 3x denně,
pravidelně, ale často jí ve spěchu z důvodu krátkých přestávek mezi přednáškami.
Náboženství, dle respondentky, neomezuje konzumaci kávy, ale v rámci zdravého
79
životního stylu se nedoporučuje pití kávy. Ona sama kávu pije jen občas. Ráda pije
zelený, ovocný a hlavně bylinný čaj narozdíl od čaje černého, který nepije vůbec.
Náboženství omezuje konzumaci alkoholu, neboť podle zásad zdravého životního stylu
a podle Bible se nedoporučuje užívání alkoholu a jiných návykových látek.
Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví v dané kultuře
Pro respondentku znamená zdraví dar od Boha, který má být chráněn, má být
pečováno o tělo, které je podle Bible chrámem Ducha. Za zdraví je vděčná a snaží se o
něj co nejlépe pečovat a ochraňovat je podle zásad zdravého životního stylu. Své zdraví
ochraňuje také racionální výživou, dostatkem pohybu, odpočinku (za den odpočinku
považuje sobotu), motlitbou a meditací. Pokud v rodině někdo onemocní, ostatní
členové rodiny se snaží uspokojovat jeho základní životní potřeby, podávají bylinné
čaje, modlí se za jeho uzdravení, chovají se tiše a často větrají. Dle potřeby zajišťují
návštěvy lékaře. Respondentka nemá žádnou specifickou formu rituálů, které by
praktikovala k ochraně zdraví. Pokud onemocní člen rodiny, pak o něho lze pečovat i
doma, pokud je to možné a jeho zdravotní stav to dovolí. Náboženství pečuje o zdraví,
neboť adventisté jsou průkopníci zdravého životního stylu, vydávají publikace týkající
se zdravého životního stylu, a mimo to se do péče o zdraví zahrnuje také dodržování
sobotního odpočinku a motlitba. Dívka chodí pravidelně na preventivní prohlídky a
zubního lékaře navštěvuje také pravidelně, 1x za rok. S primární zdravotnickou péčí je
spokojena, ale negativně vnímá nedostatek informací o zdravém životním stylu.
Dostupnost zdravotní péče vnímá z pohledu geografického výborně, z pohledu
finančního únosně, z pohledu časového jí nevyhovují dlouhé čekací doby a z pohledu
organizačního vnímá dostupnost zdravotní péče jako nevyhovující z důvodu nedostatku
zdravotnického personálu na odděleních. Respondentka má všeobecný druh
zdravotního pojištění. Její názor na podávání transfúze a krevních derivátů je kladná.
Sama je dárcem krevní plasmy. K transplantaci nemá vyhraněný názor, k této
problematice udává, že církev respektuje osobní přání každého, zda přijme dar či
poskytne dar a věrouka církve tuto věc nezakazuje. Z alternativní medicíny využívá
byliny, léčbu pomocí potravin a hydroterapii. Z diagnostických a léčebných výkonů
80
neodmítá žádné výkony. Co by nevyužila a odmítá je lidové léčitelství, zaklínání a
šamanismus.
Vliv prostředí a výchovy – hodnoty
Respondentka uvedla pět životních hodnot od té nejvyšší k hodnotám nejnižším
takto:
1. víra, věrnost Bohu, 2. rodina, 3. zdraví, 4. studium, 5. dobré vztahy
Vliv prostředí a výchovy – plánované rodičovství
V oblasti těhotenství a šestinedělí nemá náboženství žádná specifika. Porod
respondentka upřednostňuje v nemocničním zařízení. Interrupce je přípustná pouze ze
zdravotních důvodů nebo následkem znásilnění. Dívka by o interrupci přemýšlela
v případě vrozené vady u dítěte, ale není schopná říci zda by ji podstoupila.
Antikoncepce je možná v manželství, druh antikoncepce si lze vybrat na základě přání
manželů. Mimomanželský styk náboženství nepřipouští, ba přímo zakazuje, a to na
základě desatera (nezcizoložíš). Péče o děti – novorozence a kojence – se odvíjí podle
zásad zdravého životního stylu. Adventisté mohou adoptovat děti.
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
S umíráním a péčí o umírající respondentka spojuje pomazání nemocných a
uspořádání posledních věcí umírajícího, jako jsou závět a usmíření. Pokud by došlo na
možnost převézt umírajícího domů, pak dívka uvádí, že pokud by byly možnosti a
okolnosti příznivé, pak by bylo možné se o umírajícího v domácím prostředí postarat.
K problematice dodává možnost využití služeb hospicové péče. Pokud by bylo třeba
vykonat obřad a rozloučení v nemocničním zařízení, pak by záleželo na domluvě
v daném zařízení. Je jí známo, že v hospicu toto možné je. Eutanázii respondentka
odmítá, nepřijímá ji, preferuje hospicovou péči. Náboženství nemá žádná specifika
v péči o mrtvé tělo.
81
Pojetí času
Dívka pracuje šest dní v týdnu a dvanáct hodin denně. Spí sedm hodin denně.
Běžně vstává okolo páté hodiny ranní. Je pro ní důležité přijímat léky v danou dobu,
zejména antibiotika. V životě se zaměřuje spíše na budoucnost.
Sociální začlenění
Hlavou rodiny adventistů je zpravidla muž, žena je muži rovna a je v rodině
nezastupitelná. Respondentka zdůrazňuje monogamii. Sama pracuje jako zdravotní
sestra, zároveň studuje vysokou školu. Děti nemá, je svobodná.
Prostor
Za svou osobní zónu považuje dívka asi 0,5 m od těla. Je spokojená
s prostorovým uspořádáním v nemocnici i v ambulanci praktického lékaře z hlediska
narušení osobní zóny.
Komunikace
Mateřským jazykem respondentky je český jazyk. Komunikovat s ostatními jí
nedělá problém.
Specifika při hospitalizaci
Podle respondentky jsou zdravotníky respektovány kulturní odlišnosti
adventistů, se kterými ale musí být zdravotníci nejprve seznámeni. Dívka si velmi
přeje, aby zdravotníci znali její náboženství a respektovali je. V nemocničním zařízení
se respondentka může modlit a také rituály a obřady mohou být v nemocnici
zachovávány – patří sem pomazání nemocných, Večeře Páně a modlitební setkání.
V nemocničním zařízení by péči duchovního využila, domnívá se, že jeho činnost
(zejména psychická podpora) je velmi důležitá i když duchovní může být rozdílného
vyznání. Dívka by se určitě nechala ošetřit a hospitalizovat v nemocničním zařízení
jiného náboženství. Nevyhledává zdravotníky a zařízení stejné kultury, užívá zařízení,
která jsou v jejím dosahu. Respondentka během ošetřování nepreferuje zdravotníka
82
stejného pohlaví. Přeje si být pravdivě informována o svém zdravotním stavu a
vyhovovalo by jí, aby v době její hospitalizace byly poskytovány informace o jejím
zdravotním stavu lidem, které si sama určí, tzn. nejen rodině ale také přátelům. Během
ošetřování by zdravotníkům nedovolila vulgární vyjadřování, nechránění intimity a
nerespektování studu.
Požadavky na nemocniční prostředí
Respondentka by během hospitalizace tolerovala takový počet nemocných na
pokoji, jaký je běžný na konkrétním oddělení. Na skladbě spolupacientů z hlediska
pohlaví, na jednotkách typu JIP, ARO, jí nezáleží. Určitě by netolerovala pobyt
s aktivními kuřáky. Pokud by bylo součástí ošetřovatelského zákroku potřeba odhalení
intimních partií, pak by jí např. odhalení, na nezbytně nutnou dobu nevadilo. Dívka
nemá žádné požadavky na prostředí nemocničního pokoje. Pokud by její spolupacient
během hospitalizace projevoval svou víru, měl např. na stěně symbol svého
náboženství, respondentce by toto nevadilo. Během hospitalizace zažila opakovaně
nechuť zdravotnického personálu objednávat vegetariánskou stravu. Kontakt a
komunikaci se zdravotníky hodnotí kladně, negativní zkušenosti s komunikací má
s lékaři ukrajinské a slovenské národnosti. Práva hospitalizovaných pacientů
respondentka zná a za nejdůležitější právo považuje právo na kontakt s rodinou a
přáteli, který by podle ní neměl být časově omezen. Na otázku, co by vylepšila ve
zdravotnictví v ČR v souvislosti s aplikací její víry během hospitalizace, odpovídá, že
toleranci a výchovu zdravotníků v rámci multikulturního ošetřovatelství. Během
hospitalizace se nesetkala s ošetřovatelskou péčí, která by byla v rozporu s jejími
náboženskými zvyky a rituály, setkala se „pouze“ s vulgárním vyjadřováním
zdravotníků. Pokud by měla zhodnotit svou spokojenost s kvalitou poskytovaných
služeb zdravotníků, pak na škále 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší) zvolila číslo 2.
83
Rozhovor 2
Respondent 2 je žena, její věk je 38 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudovala střední školu obchodního zaměření, nyní je v domácnosti.
Je vdaná, má tři děti – dva syny 16 a 14 let a dceru 4 roky.
Kulturně svébytný jedinec
Respondentka svou víru vyznává celkově svým životním stylem. Církevní chrám
v Písku není, místnost na sobotní scházení je pronajata v místním Domově dětí a
mládeže. Specifikem jejího náboženství je svěcení soboty a vyhýbání se konzumaci
vepřového masa. Žádné transparentní znaky náboženství nemá. Největším svátkem je
pro ni sobota, která znamená víc než vánoce nebo velikonoce. Sobota je dnem
odpočinku, vychází z Bible a adventisté jsou církví, která se Bibli přibližuje nejvíce.
Příslušníci církve mohou studovat a pak vykonávat činnost sestry nebo lékaře.
Žena zná některé lékaře, kteří patří k její církvi. Podle ní je v církvi spousta lékařů. Ne
zde v Písku, ale v místě kde bydlela dříve tomu tak bylo. Kulturní odlišnosti jsou podle
ženy ve zdravotnictví respektovány, i když má zkušenost pouze z oddělení
porodnického. Zde respektovali její přání a vyměnili ji stravu běžnou za stravu
vegetariánskou. U zdravotníků není Církev adventistů sedmého dne známá a někteří
zdravotníci mají předsudky, mohou si je plést s jehovisty, neví o církvi nic bližšího,
pouze to, že světí sobotu a nejí vepřové maso. Pokud při ošetřování nejsou respektovány
náboženské zvyky, záleží na přístupu sestry. Jestliže sestra nesouhlasí s jejími zvyky,
ale nepřesvědčuje o opaku, pak to ženě nevadí. Nejlepší je, pokud sestra či lékař přijme
a toleruje názor věřícího.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Respondentka bývá nemocná asi 1x za rok, chronické onemocnění nemá,
neužívá žádné léky. V rodině se vyskytlo závažné onemocnění u matky – rakovina, u
otce onemocnění srdce, které se řešilo by-passem a kardiostimulátorem. Pokud musí
tlumit bolesti, pak zvýší příjem tekutin, používá byliny, fyzikální terapii – koupel nohou
a vyjímečně si dá kávu, která ji pomáhá od migrény. Při migréně užívá i analgetika, i
84
když se snaží u každého typu bolesti použít nejprve bylinný čaj. Při závažném stavu by
využila opiáty.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhýbání se
některým pokrmům
Žena upřednostňuje zdravou stravu, není vegetariánka, jí maso kuřecí a v menší
míře i hovězí. Vegetariánem podle ní není každý adventista. Zakázané náboženstvím
není nic, ani vepřové maso. Jsou jen čistá a nečistá zvířata a doporučení nejíst vepřové
maso. Při stolování nejsou žádná specifika ani obřady. Určené půsty náboženstvím
nejsou, ale modlitba může být podpořena půstem. 1x za čtvrt roku je Památka Večeře
Páně, kde se všem podává nekvašený chléb a nekvašené víno (šťáva z hroznů). V tomto
případě jde o slavnostnější sobotu, spojenou s omýváním nohou. Náboženství
doporučuje zdravou stravu. Respondentka se jednou za čas stravuje formou rychlého
občerstvení a občas jde do restaurace. Stravuje se pravidelně 4x denně a nejí ve spěchu.
Konzumaci kávy Bible omezuje, káva by se pít neměla, nemělo by se pít nic
s kofeinem. Žena si kávu jednou za čas dá, většinou v sobotu, kdy kávu spojuje
s relaxací a pohodou. Nepije černý čaj, ovocný a zelený čaj ano. Náboženství zakazuje
konzumaci alkoholu, který není ani součástí rituálů. Žena alkohol nepije.
Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví v dané kultuře
Zdraví pro respondentku znamená život, říká, že zdraví je důležité pro život a při
nemoci je život omezen. Svého zdraví si váží, ví že je důležité, proto, aby se mohla
starat o rodinu. Nebývá nemocná, nemá žádnou alergii. Při bolestech hlavy, které ji
dříve trápily, měla občas myšlenky na závažné onemocnění. Matka ji zemřela na
zhoubný nádor, když jí bylo 9 měsíců. Zdraví své rodiny ochraňuje životosprávou,
duševní pohodou, omezováním stresu, což jí při výchově dvou pubertálních synů, jde
někdy těžko. Pokud v rodině někdo onemocní, pak se o něj starají ostatní členové
rodiny, tím že mu podávají bylinné čaje a pečují o jeho potřeby. Je zvyklá pečovat o své
blízké v období nemoci. K ochraně zdraví nemá žádné rituály. K ochraně zdraví
využívá modlitbu, ale nemodlí se jen tehdy, pokud někdo onemocní. Modlí se průběžně
85
i ve zdraví. Modlitba je pro ni velmi důležitá a provází ji celý život, nejen při nemoci.
Náboženství pečuje o zdraví věřících životosprávou a modlitbou. Respondentka chodí
pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému i zubnímu lékaři. Zkušenost
s primární zdravotnickou péčí má dobrou. V minulém bydlišti mohla kdykoli požádat
praktického lékaře o pomoc (sousedil s nimi). Dostupnost zdravotní péče z pohledu
geografického vnímá pozitivně, protože bydlí v okresním městě, z pohledu časového ji
vadí dlouhé čekací doby na ambulantní ošetření (ortopedie), z pohledu finančního a
organizačního ji vnímá jakou dobrou. Dodává, že tím, že je člověk zdravý, hodnotí vše
dobře. Má všeobecný druh zdravotního pojištění. S podáním transfúze by souhlasila,
přijala by ji v případě potřeby ona a souhlasila by s podáním i u dětí. Sama uvažovala
nad dárcovstvím krve, ale vzhledem k bolestem hlavy si to rozmyslela. Transplantaci
orgánů vnímá pozitivně, nevidí problém v přijetí orgánů ani v darování orgánů. Orgán
by přijala i darovala, darovala by i své tělo pro lékařské výzkumné účely. Z možností
alternativní medicíny žena využívá byliny, přírodní léčbu, jako například obklady,
koupele, ráda používá „babské rady“ – různé čaje. Nedůvěřuje a nevyužila by léčitele a
čínskou medicínu. Diagnostické výkony ani léčebné postupy neodmítá, pokud by bylo
třeba byla by ochotna podstoupit vše. Své děti dává očkovat pravidelně podle platného
očkovacího kalendáře. Očkování, která jsou navíc by nevyužila, domnívá se že jsou pro
organismus zatěžující.
Vliv prostředí a výchovy - hodnoty
Svých pět životních hodnot od té nejvyšší až k té nejnižší uvedla respondentka
takto:
1. víra, neboť celý den se odvíjí od vztahu s Bohem, 2. zdraví, 3. rodinné vztahy –
blízká rodina, tzn. manžel, děti, 4. širší rodina – přátelé a vztahy s nimi, 5. nedovede
určit
Vliv prostředí a výchovy - plánované rodičovství
Specifika v oblasti těhotenství a šestinedělí náboženství nemá, kromě modlitby,
která provází a podporuje ženu v těhotenství. Respondentka upřednostňuje porod
86
v nemocnici, ale není proti alternativním porodům. Sama měla všechny porody velmi
rychlé, proto si myslí, že by asi žádnou možnost z alternativ porodu nevyužila.
S interrupcí nesouhlasí, ale interrupce není církví zakázána. S tímto zákrokem by
souhlasila jedině v situaci, kdy by byl ohrožen její život – život matky. Pokud by lékař
diagnostikoval postižení plodu, dítě by si asi nechala. Musela by o tom moc přemýšlet,
ale na interrupci by asi nešla. Náboženství neomezuje užívání antikoncepce. Jaký druh
antikoncepce si žena zvolí, záleží pouze na ní. Specifika v péči o novorozence a kojence
nejsou žádná.
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Obřady spojené s umíráním v církvi nejsou, provádí se poslední pomazání, které
se ale nedělá pouze u umírajících, ale může provést například u dlouhodobě
nemocných, jako podpora uzdravení. U umírajících se hojně využívá modliteb. Pokud je
třeba, pak lze umírajícího převést domů a ošetřovat jej doma. Záleží pouze na
možnostech rodiny. V nemocničním zařízení lze vykonat obřad a rozloučení
s umírajícím, ale běžnější jsou klasické pohřby. Názor na eutanázii má respondentka
jasný názor, kategoricky s ní nesouhlasí a odmítá ji. Domnívá se, že hospicová péče je
pro umírajícího vhodnou alterantivou, ale nemůže sama nic posoudit, protože nemá
zkušenost. Specifika v péči o mrtvé tělo církev nemá.
Pojetí času
Respondentka běžně pracovala 6 dní v týdnu, nyní je v domácnosti a do
zaměstnání nechodí. Denně spí 7 hodin, běžně vstává v půl sedmé ráno. Je pro ni
důležité přijímat léky v danou dobu a pravidelně. V životě se zaměřuje spíše na
budoucnost a přítomnost.
Sociální začlenění
Dle ženy je hlavou rodiny manžel, ale manželka je mu rovnocennou partnerkou.
Sama je vdaná, má tři děti - dva syny a jednu dceru. V současnosti nepracuje, je
87
v domácnosti. Před tím nepracovala v oboru, který vystudovala. Vystudovala střední
školu obchodního zaměření, ale pracovala jako pečovatelka.
Prostor
Za svou osobní zónu považuje vzdálenost 0,5 m. S prostorovým uspořádáním
v nemocnici (porodnici) byla spokojená. Ani by nechtěla nadstandardní pokoj, kde by
byla sama. Raději má společnost a její zkušenost s bývalou spolupacientkou je kladná.
Komunikace
Mateřským jazykem je český jazyk. S komunikací nemá problémy, ráda si
povídá s ostatními lidmi.
Specifika při hospitalizaci
Podle respondentky zdravotníci respektují její náboženské odlišnosti během
hospitalizace, ale až potom co je ze zásadami víry seznámí. Bohužel, její náboženství
sestry neznají a to je škoda. K problematice uvádí, že je dnes dobrá doba, hodně se
mluví o náboženství a kulturách, zdravotníci jsou tolerantní a do ničeho ji nikdy
nenutili. Žena by si přála, aby měli zdravotníci alespoň obecnou znalost o Církvi
adventistů sedmého dne. Její minulý praktický lékař církev znal a to bylo dobře. Může
se modlit v nemocnici a může za ní docházet kazatel. V nemocnici by služby
duchovního nevyžadovala, stačila by jí návštěva kazatele jejich církve. Kazatel je roven
všem ostatním členům sboru, je to „bratr“, není ostatním nadřazen. Některé zdravotníky
stejné víry zná a proto vyhledává v případě potřeby jejich pomoc. Žena by se nechala
ošetřit v zařízení jiného náboženství. Zařízení, které by bylo stejné víry, zřizovala by je
církev, v Česku není. Nepreferuje zdravotníky stejného pohlaví, je jí jedno zda by ji
ošetřoval muž nebo žena. Přála by si být pravdivě informována o svém zdravotním
stavu a také by chtěla, aby informace o jejím zdravotním stavu byly poskytovány její
rodině. Zdravotníkům by během ošetřování nikdy nedovolila hrubé, protivné,
neprofesionální chování, se kterým se ale nikdy nesetkala.
88
Požadavky na nemocniční prostředí
Žena by nechtěla být hospitalizována sama na pokoji. Vyhovoval by ji počet
pacientek do tří. Nechtěla by být na jednom pokoji s mužem, ale pokud by jednalo o
oddělení typu ARO a JIP, pak by ji muž jako spolupacient nevadil. Zachovávání
intimity během ošetřovatelského či lékařského zákroku je pro ni důležité, měla by být
odhalena pouze nezbytná část těla a měly by být zavřené dveře. Zvláštní požadavky na
vybavení nemocničního pokoje nemá. Na porodnici měla zkušenost s vysokou teplotou
na pokoji, možná by tam mohlo být trochu chladněji. Projev víry spolupacientů jí
nevadí, je to každého věc, sama by žádný symbol její víry nevystavovala. Adventisté
podle ženy nemají žádné symboly ani obrazy, snad jen kříž. Nemá žádné zkušenosti
s komplikacemi, týkajícími se víry, během hospitalizace. Komunikaci se zdravotníky
hodnotí jako velmi dobrou, informace podávají jasně a srozumitelně. Práva
hospitalizovaných pacientů nezná, nedovede určit jaké je pro ni nejdůležitější. Co by
vylepšila v českém zdravotnictví v souvislosti s její vírou? Určitě by více informovala
sestry o Církvi adventistů sedmého dne, aby věděli nejen o sobotě. Neurgentní zákrok
by raději přesunula ze soboty na jiný den, jako je to běžné v Americe. Přístup
zdravotníků a spokojenost s kvalitou poskytnutých služeb by hodnotila na škále 1 – 5
(1 = nejlepší, 5 = nejhorší) číslem 1.
Rozhovor 3
Respondent 3 je muž, jeho věk je 38 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudoval střední školu zemědělského zaměření, poté vysokou školu –
protestantské bohosloví, nyní studuje vysokou školu – katolické bohosloví. Je ženatý,
má dvě děti – dceru 11 let a syna 6 let.
Kulturně svébytný jedinec
Svou víru respondent vyznává prakticky, jeho cílem je žít jako Ježíš. Specifikem
náboženství je podle muže mít rád lidi, jako Ježíš, který je pro věřící vzorem.
Nejdůležitější v životě jsou vztahy a vyváženost - život je víc než „kus řízku“. Církev
chrám nemá, věřící se setkávají v pronajatých prostorech. Sám světí sedmý den –
89
sobotu. Mezi obřady církve patří svěcení sedmého dne, Večeře Páně a rituál domácí
bohoslužby. Příslušníci církve mohou studovat a pak vykonávat činnost sestry i lékaře,
podle respondenta je tato kombinace ideální. Z jeho zkušeností vyplývá, že pracovníci
ve zdravotnictví respektují kulturní odlišnosti věřících. Pokud tyto odlišnosti
respektovány nejsou, vyvolává to v muži lítost.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Respondent bývá nemocný výjimečně, nemá žádné chronické onemocnění,
žádné závažné onemocnění nevyskytlo ani nevyskytuje v jeho rodině. Neužívá žádné
léky. Bolest tiší analgetiky, nicméně bolest se u něj vyskytuje výjimečně. Opiáty by
v případě nutnosti využil.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhýbání se
některým pokrmům
Náboženství, které se řídí Biblí, nedoporučuje vepřové maso a králíka. Maso by
se mělo jíst výjimečně, je preferována bezmasá strava. Vegetariánem není. Specifikem
při stolování je poděkování Bohu za jídlo. Co se týká půstů, pak každý křesťan by se
měl jednou za čas postít. Náboženství preferuje zdravou stravu. Respondent se
výjimečně stravuje formou rychlého občerstvení, občas chodí do restaurace. Denně jí
3x, snaží se nejíst ve spěchu, nicméně občas ve spěchu jí. Stravu přijímá pravidelně.
Konzumace kávy není náboženstvím doporučována. Respondent nepije černý čaj,
preferuje čaj ovocný. Alkohol nepije, abstinuje – náboženství alkohol nedoporučuje.
Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví
Pro muže je zdraví darem od Boha a proto je pro něj povinností starat se o své
zdraví, kterého si váží a je za něj vděčný. Své zdraví ochraňuje pravidelným sportem –
běhá, dodržuje zdravou životosprávu a nepřejídá se. Pokud onemocní někdo z rodiny,
pak mu rodina poskytne standardní péči včetně péče lékaře a také modlitbu. Specifickou
formou rituálů, které praktikují k ochraně zdraví je pomazání olejem, smíření s lidmi i
Bohem, prosby o zázrak uzdravení, pravidelná modlitba a děkování za zdraví. Zdraví je
90
darem a člověk má povinnost se o něj starat, tělo je chrámem Ducha Svatého. Každý má
vlastní postoj ke zdravotní reformě – dávat na Boží rady, nejíst vepřové, abstinovat,
neužívat drogy. Respondent dodává, že čím je on sám zdravější, tím je použitelnější pro
své okolí. Muž chodí pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému i k zubnímu
lékaři. S primární zdravotnickou péčí má zkušenost dobrou, vnímá ji jako standardní,
zlatý střed. Dostupnost zdravotní péče z pohledu geografického, organizačního a
finančního vnímá také jako standard, a dodává, že od momentu, kdy byly zavedeny
regulační poplatky je méně čekajících u lékaře a proto se zde čeká kratší dobu na
ošetření. Je pojištěn u Všeobecné zdravotní pojišťovny. Respondent je příznivě
nakloněn dárcovství krve – sám již dva roky krev daruje, rád by se stal dárcem krevní
plasmy, ale nebyl zájem ze strany zdravotnického pracoviště. Transplantace vnímá
pozitivně, proti přijetí orgánu nemá námitky, stejně jako proti darování orgánů –
z teologického hlediska není v této oblasti problém. Z alternativní medicíny využívá
byliny, vodoléčbu a stravu. Nevyužil by nic co má vztah k parapsychologii, kyvadlům,
virgulím a šarlatánství. Diagnostické a léčebné výkony ve zdravotnickém zařízení by
neodmítl. Své děti dává očkovat dle platného očkovacího kalendáře.
Vliv prostředí a výchovy - hodnoty
Své životní hodnoty seřadil respondent od té nejvyšší takto:
1. láska k Bohu, k rodině, vztahy, 2. zodpovědnost, 3. vděčnost, 4. zdraví, 5. radost
Vliv prostředí a výchovy - plánované rodičovství
Náboženství nemá specifika v oblasti těhotenství a šestinedělí. Je
upřednostňován porod ve zdravotnickém zařízení - z vlastní zkušenosti respondenta
vyplývá, že odbornou péčí, která byla poskytnuta u porodu jeho dítěte, se podařilo
odvrátit velmi těžké zdravotní komplikace jak u rodičky, tak u dítěte. V oblasti
interrupce je vše na zodpovědnosti a osobním rozhodnutí ženy. Je-li ohrožen život
matky, pak se interrupce nepokládá za vraždu. Není-li ohrožen život matky a ta
podstoupí interrupci, pak lze tento krok označit za vraždu. Antikoncepce není nějak
omezena, záleží pouze na rozhodnutí a zodpovědnosti těch, kterých se to týká. Dle
91
respondenta by měl mít každý tolik dětí na světě o kolik je schopný se postarat. Nevěru
vnímá negativně, dává ji do souvislosti s psychickým zatížením, neboť ten kdo je
nevěrný ublíží nejen sobě, ale i partnerovi. V případě nevěry jde opět o osobní
rozhodnutí, takže je třeba mít zodpovědnost a dát svému partnerovi to nejlepší.
Specifika v péči o novorozence a kojence náboženství nemá, ale je třeba děti vnímat
jako velký dar od Boha. Adventisté mohou adoptovat děti, respondent zná osobně páry,
které děti adoptovaly.
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Péči o umírající by preferoval v domácím prostředí , říká: „...rodit v nemocnici a
umírat doma“. Péče o umírající je na osobním zvážení rodiny, sám vnímá domácí péči a
paliativní medicínu jako optimální. Smrt chápe jako spánek, po smrti přichází věčný
život v Božím království. Pokud si rodina přeje a vnímá to jako přínos, může být
vykonán obřad a rozloučení se zesnulým v nemocničním zařízení. Mezi obřady spojené
s umíráním řadí poslední pomazání. Eutanázii jako smrt na požádání vnímá negativně,
ale zastává názor, že by člověk neměl lpět na životě a na přístrojích, a nemělo by být
prodlužováno utrpení člověka. Smrt je vysvobozením a odpočinkem. Specifika v péči o
mrtvé tělo církev nemá, ale zásadní je péče pastorační, která spočívá v péči o pozůstalé.
Jako optimální vnímá zemřít doma a doporučuje pohřeb. Doba mezi smrtí a pohřbem by
měla být co nejkratší.
Pojetí času
Své povolání muž chápe jako životní poslání, pracuje šest dní v týdnu, dodržuje
jeden den volna (sobotu), kdy se věnuje rodině a klade důraz na rodinné vztahy. Nemá
pevnou pracovní dobu. Denně spí 6,5 – 7 hodin, vstává v 5,30 hodin ráno. Je pro něj
důležité přijímat léky v danou dobu, v souvislosti s pravidelným přijímáním léků
zdůrazňuje vlastní zodpovědnost. V životě se zaměřuje na přítomnost, v budoucnosti
vidí naději, minulost se nedá změnit. Říká, že jak bude člověk žít dnes, tak bude žít zítra
a Bible praví, že co kdo dnes zasívá, bude zítra sklízet.
92
Sociální začlenění
Hlavou rodiny je manžel, nicméně v rodině je důležitý hezký vztah a harmonie
se ženou, tedy laskavý patriarchát. Respondent je ženatý, má dvě děti – dceru 11 let a
syna 6 let. Pracuje v oboru, který vystudoval na vysoké škole, nyní studuje další
vysokou školu – protestantské bohosloví.
Prostor
Respondent pracuje s lidmi, nemá problém s menší vzdáleností týkající se
osobní zóny. Pokud by mu malá vzdálenost vadila, určitě by to dal najevo a konkrétní
osobě to sdělil. S prostorovým uspořádáním v nemocnicích a ambulancích je spokojen.
Komunikace
Mateřským jazykem je český jazyk. Respondent nemá problémy s komunikací,
je komunikativní typ, je zvyklý hovořit s lidmi.
Specifika při hospitalizaci
Podle muže jsou při hospitalizaci respektovány jeho kulturní odlišnosti, jedná se
zejména o vegetariánskou dietu. Pokud by nastal problém ohledně diety, chápal by ho
jako selhání jednotlivce. Občas vnímal problém v této oblasti u dětské lékařky, která
viděla vegetariánskou stravu jako „zločin“ na dětech. Byl by moc rád, pokud by
specifika jeho víry zdravotníci znali a chápali adventismus jako praktický pro život.
Rituály lze v nemocnici zachovávat, nejdůležitější by pro něj byla možnost návštěv
rodiny. Služby duchovního nevyžaduje. Nechal by se ošetřit v nemocnicích jiného
náboženství. Zde v ČR, nejsou adventistické nemocnice tak jako jinde ve světě. Pokud
by ho ošetřoval zdravotník opačného pohlaví, neviděl by to jako problém. Určitě by si
přál být pravdivě informován ohledně svého zdravotního stavu, přál by si být v realitě,
aby mohl adekvátně reagovat. Informace by měly být podány i jeho rodině.
Zdravotníkům by během ošetřování nedovolil uměle mu prodlužovat život. Počet
nemocných na pokoji by mu vyhovoval nižší – čím méně, tím lépe. Necítí se být
93
„potížistou“, proto by neřešil skladbu spolupacientů, byl by vstřícný. Zákrok, při kterém
je třeba odhalit tělo, nevnímá jako problém.
Požadavky na nemocniční prostředí
Nemá žádné zvláštní požadavky na úpravu prostředí nemocničního pokoje.
Projev víry spolupacientů by mu nevadil, je tolerantní a respektuje odlišné postoje.
Informace podávané zdravotníky vnímá jako dostačující, pokud neví ptá se. Práva
pacientů přesně nezná, ale ví, že existují. Za nejdůležitější „právo“ považuje úctu
k nemocnému. Neví co by vylepšil v českém zdravotnictví v souvislosti s aplikací
adventistických specifik. Respondent se setkal s dětskou lékařkou, která vnímala jako
problém rodiče – vegetariány. Myslí si proto, že by bylo zapotřebí více tolerance. Pokud
by měl zhodnotit kvalitu poskytovaných služeb ve zdravotnictví, pak na škále 1 – 5 (1 =
nejlepší, 5 = nejhorší) zvolil číslo 2.
Rozhovor 4
Respondent 4 je žena, její věk je 37 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudovala střední školu. Je vdaná, má dvě děti.
Kulturně svébytný jedinec
Respondentka svou víru vyznává pravidelnými návštěvami bohoslužeb,
modlitbami, studiem Bible a službou druhým. Místem kde se věřící scházejí je
modlitebna, skromně a účelně vybavená místnost, která je ale útulná, většinou vybavená
květinami. Sobotní bohoslužba zahrnuje modlitby, hudbu, zpěv, poezii, studium Bible,
kázání z Bible. Odpoledne tráví věřící čas v přírodě, na návštěvách a na návštěvách
starých a nemocných lidí. Případně může být i společný oběd. Mezi specifika církve
respondentka řadí spasení z milosti skrze víru v Ježíše Krista, víra v druhý příchod
Ježíše Krista a pak věčný život, Boží zákon – desatero, které je stále platné, svěcení
soboty a Bibli – živé Boží slovo. Za vnější znak náboženství žena považuje střídmost
v oblečení a zdobení. Mezi svátky a rituály řadí sobotu jako Boží den odpočinku,
slavnost Večeře Páně a vyhýbání se vepřovému masu – masu z nečistých zvířat. Při
94
Večeři Páně se provádí obřad mytí nohou, jako symbol pokory, služby a rovnocennosti.
Dalším rituálem je Svatý Křest ponořením do vody a křestní slib, obřad při vítání
miminka do společnosti, obřad pomazání olejem např. při vážné nemoci.
Příslušníci církve mohou studovat a poté pracovat jako sestra nebo lékař. Podle
ženy jsou respektovány kulturní odlišnosti pracovníky ve zdravotnictví. Pokud by
k respektování odlišností nedošlo, cítila by nesvobodu a ponížení.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Respondentka bývá nemocná jen velmi zřídka, nemá chronické onemocnění,
v její rodině se také nevyskytuje žádné chronické či závažné onemocnění. Léky
neužívá. Pokud má bolest, využije nejprve přírodní prostředky – klid, modlitbu a
nutném případě analgetika. Analgetika a opiáty v by nezbytném případě využila.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhnutí se některým
pokrmům
Žena se vyhýbá masu z nečistých zvířat a krvi. Vegetariánství vnímá jako ideál,
přesto maso jí, v současné době je to bílé a rybí maso asi 4x týdně. Před jídlem se modlí
– výraz vděčnosti. Snaží se dodržovat jarní očistný půst a v době nemoci se vyhýbá
cukru a tuku. Půst je nejčastěji spojený s intenzivními přímluvnými modlitbami.
Náboženství doporučuje zdravou výživu i zdravý životní styl, vše je shrnuto v programu
NEW START. Výjimečně se stravuje formou rychlého občerstvení. Do restaurace může
chodit a chodí. Denně jí 4x, nejí ve spěchu a snaží se jíst pravidelně, což se jí i daří.
Náboženství nedoporučuje pití kávy. Žena výjimečně pije černý a zelený čaj, ovocný
čaj pije bez omezení. Náboženství též nedoporučuje konzumaci alkoholu, který žena
nepije. Alkohol není ani součástí rituálů.
Vliv prostředí a výchovy - obvyklá péče o zdraví
Pro ženu znamená zdraví harmonii a pohodu v oblasti fyzické, duševní i
duchovní. Ke svému zdraví se chová zodpovědně. Zdraví své a zdraví rodiny ochraňuje
tím, že vede rodinu k zodpovědnosti a snaží se o pitný režim, otužování, dostatek ovoce
95
a zeleniny, vyváženou stravu, dostatek pohybu, spánku i odpočinku a čas na modlitbu –
toto žena chápe jako ideál, který se ne vždy daří. Pokud v rodině někdo onemocní, pak
projevuje zájem o nemocného, pomáhá mu, pečuje o něj a je zvýšeně ohleduplná. Za
nemocného se modlí. Respondentka je zvyklá pečovat o své blízké v případě nemoci
doma. Církev pečuje o zdraví zejména zdravotní literaturou, přednáškami, programy a
pobyty. Žena chodí pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému lékaři 1x za dva
roky a 2x ročně navštěvuje zubního lékaře. Primární péče se jí zdá málo celistvá,
komplexní. Domnívá se, že se často léčí důsledky a ne příčina. Dostupnost zdravotní
péče z pohledu geografického vnímá jako výbornou, stejně tak dostupnost finanční.
Časová a organizační dostupnost jí přijde méně dokonalá. Respondentka má základní
zdravotní pojištění. S podáním transfúze by souhlasila u sebe i u členů rodiny a dětí.
K transplantacím orgánů má stejný postoj. Z alternativní medicíny aplikuje klidový
režim a přírodní léčbu – byliny. Odmítá homeopatika. Své děti dává očkovat podle
platného očkovacího kalendáře.
Vliv prostředí a výchovy – hodnoty
Pět životních hodnot od té nejvyšší uvedla respondentka takto:
1. vztahy – Bůh, partner, děti, rodina, křesťanská rodina , 2. zdraví, 3. možnost
pracovat, 4. nedovede určit, 5. nedovede určit
Vliv prostředí a výchovy – plánované rodičovství
Specifika náboženství v oblasti těhotenství a šestinedělí nejsou, ženy mají běžná
omezení vyplývající z jejich zdravotního stavu. Porod by žena upřednostňovala
v nemocnici. Náboženství zakazuje interrupci. Výjimkou je znásilnění a možná incest,
více o této problematice žena neví. Pokud by se v prenatální poradně objevila u dítěte
závažná vrozená vada, možná by s interrupcí souhlasila. Antikoncepce je náboženstvím
povolena. U nevěry tomu tak není – náboženství mimomanželský styk zakazuje.
Neexistují specifika v péči o novorozence a kojence. Adventisté mohou adoptovat dítě.
96
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Obřadem spojeným s umíráním mohou být modlitby nebo zpěv, ale záleží na
přání umírajícího nebo jeho rodiny. Na umírajícím nebo jeho rodině záleží i zda
nemocného převezou domů, ale možné to je. Obřad a rozloučení mohou být vykonány
v nemocničním zařízení. Eutanázii respondentka striktně odmítá. Náboženství nemá
specifika v péči o mrtvé tělo.
Pojetí času
Respondentka pracuje 5 dní v týdnu, 5 – 8 hodin denně. Běžně spí 7 hodin
denně. Vstává ráno v 5:20 hodin. Léky přijímá pravidelně v danou dobu. V životě se
zaměřuje na přítomnost a pak na budoucnost.
Sociální začlenění
V rodině každý zodpovídá za určité oblasti, spíš se partneři doplňují, nelze určit
kdo je hlava rodiny. Ženy a muži jsou na stejné úrovni. Respondentka je vdaná, má dvě
děti. Pracuje v oblasti administrativy, což je jiný obor než vystudovala.
Prostor
Za svou osobní zónu považuje cca 50 cm. Žena je spokojená s prostorovým
uspořádáním v nemocnici a na ambulancích.
Komunikace
Mateřským jazykem je český jazyk. Komunikace respondentce nečiní problémy.
Specifika při hospitalizaci
Podle ženy jsou respektovány odlišnosti adventistů pracovníky ve zdravotnictví.
Jen by o nich zdravotníci měli více vědět. Přeje si, aby zdravotníci znali specifika
adventistů, ulehčilo by to komunikaci. V nemocnici se žena modlit může a zčásti lze i
zachovávat rituály během hospitalizace. Respondentka by se nechala ošetřit ve
zdravotnickém zařízení jiného náboženství a nevyhledává zdravotníky ani zařízení
97
stejné víry. Během hospitalizace by nevyžadovala péči duchovního. Přála by si být
pravdivě informována o svém zdravotním stavu, tyto informace by měly být poskytnuty
i její rodině. Nedokáže definovat co by nedovolila zdravotníkům během ošetřování.
Požadavky na nemocniční prostředí
Ideální počet nemocných na pokoji, je podle respondentky 1 – 3 pacienti. Muže
jako spolupacienta by na oddělení typu ARO, JIP tolerovala, ale oddělující plenta se jí
zdá nedostatečná pro zajištění soukromí. Na nemocničním pokoji by měl být hlavně
klid. Projev víry spolupacientů by jí nevadil, stejně jako náboženské symboly jiného
náboženství. Během hospitalizace nezažila žádné komplikace spojené se specifiky
adventismu. Srozumitelnost a jasnost podaných informací od zdravotníků vnímá jako
nedostatečnou, musí se na vše ptát. Ví, že existují práva pacientů, z hlavy je neví,
nicméně jako nejdůležitější vnímá právo na informace o léčbě, na odpovídající
zdravotní péči a na informace týkající se zdravotního stavu. Pokud by mohla něco
zlepšit ve zdravotnictví v ČR, pak by to bylo vybudování klidné místnosti na rozjímání
a modlitby. Bylo by úžasné mít možnost krátce se pomodlit před vážnou nemocí s těmi
nebo za ty, kterým se dává do rukou. Respondentka se nikdy nesetkala s poskytováním
ošetřovatelské péče, která by byla v rozporu s jejími náboženskými zvyky. Domnívá se,
že zdravotníci neznají Církev adventistů sedmého dne. Spokojenost s přístupem
zdravotníků by na škále 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší) hodnotila jako 2.
Rozhovor 5
Respondent 5 je žena, její věk je 31 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudovala vysokou školu – technolog v potravinářství. Je vdaná, má
dvě děti. Národnost je bulharská, v ČR pobývá 9 let.
Kulturně svébytný jedinec
Žena vyznává svou víru členstvím v Církvi adventistů sedmého dne. Církevním
chrámem je modlitebna, kde probíhá každou sobotu bohoslužba. Specifikem
náboženství je Bible – jediná pravda a pravidlo a zdravotní reforma, tzn. zdravý životní
98
styl. Náboženství nemá žádné transparentní vnější znaky. Mezi rituály a obřady řadí
hlavní svátek – sobotu, památku Večeře Páně a křest. Příslušníci církve mohou studovat
a poté vykonávat činnost sestry nebo lékaře. Podle respondentky jsou respektovány její
kulturní odlišnosti pracovníky ve zdravotnictví. Pokud nejsou respektovány její
náboženské zvyky a rituály, snaží se domluvit a vždy se domluvila. Počítá s tím, že ne
každý může rozumět nebo tolerovat její postoje.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Žena bývá nemocná 1 – 2x do roka. Jde o chřipku nebo nachlazení. Trpí
hypofunkcí štítné žlázy a má astma – záchvaty bývají jen zřídka. Chronické ani závažné
onemocnění se v její rodině nevyskytuje. Pravidelně užívá léky na sníženou funkci
štítné žlázy – Letrox. Pokud trpí bolestí, využije analgetika. Bolest se u ní vyskytuje jen
výjimečně. Opiáty a analgetika nepočítá mezi omamné látky.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhýbání se
některým pokrmům
Respondentka je ovo-lakto-vegetariánka, v jejím jídelníčku zaujímá místo obilí,
zelenina, luštěniny, ovoce, ořechy, semena a vejce a mléčné výrobky. K zakázaným
potravinám říká, že vše je povolené, ale ne vše je podle Bible dobré. Žádné rituály ani
specifika spojené s jídlem nemá. Půst je podle ní duchovní záležitostí. Hladovka
člověku pomáhá na začátku nachlazení. Zdravá výživa je základním bodem její víry.
Formu rychlého občerstvení a stravování se v restauraci může využít, ale nemusí.
Stravuje se pravidelně 3x denně, mezi jídly dodržuje interval 3 – 4 hodiny. Ve spěchu
nejí. Konzumace kávy není náboženstvím doporučována. Pije zelený a ovocný čaj.
Alkohol taktéž není doporučován. Pokud je alkohol v lécích, bere se jako rozpouštědlo.
Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví
Zdraví znamená pro respondentku pokoj a relativně dobrý stav duchovní,
duševní a fyzický. Vztah ke svému zdraví má rozumný a pečující. Své zdraví a zdraví
svojí rodiny ochraňuje zdravým životním stylem. Pokud v rodině někdo onemocní, pak
99
uplatňuje přírodní způsoby léčby, tradiční medicínu a modlitbu za uzdravení. Mezi
rituály, které praktikuje k ochraně zdraví, řadí modlitbu a zdravý životní styl. V případě
nemoci by byla schopná se postarat o své blízké doma. Adventismus pečuje o zdraví
zdravým životním stylem. Žena chodí pravidelně na preventivní prohlídky
k praktickému i zubnímu lékaři. Se zdravotní péčí je velmi spokojena. Zdravotní péči
vnímá jako dobře organizovanou po všech stránkách, má všeobecné zdravotní pojištění.
S podání transfúze sobě i členům rodiny by souhlasila, stejně tak souhlasí s dárcovstvím
i přijetím orgánů k transplantaci. Z alternativní medicíny aplikuje byliny. Neodmítla by
žádné diagnostické ani terapeutické výkony, které by byly nezbytné. Své děti dává
očkovat dle platného očkovacího kalendáře.
Vliv prostředí a výchovy – hodnoty
Respondentka seřadila pět životních hodnot od té nejvyšší takto:
1. Bůh, 2. rodina a sbor, 3. kamarádi, lidé, kolegové, 4. zdraví, radost, 5. práce
Vliv prostředí a výchovy – plánované rodičovství
Specifikem náboženství v oblasti těhotenství a šestinedělí je „2x zdravější
život“. Porod respondentka upřednostňuje v nemocnici. Náboženství zakazuje
interrupci, kromě případů, kdy je ohrožen život matky. Pokud by se v prenatální
poradně objevila závažná vrozená vada, pak by o interrupci asi uvažovala.
Antikoncepce zakazována není, respondentka upřednostňuje antikoncepci mechanickou
před antikoncepcí hormonální. Mimomanželský styk „Bůh nemá rád“, a pokud je
partner milován, nemělo by k nevěře dojít. Specifika v péči o novorozence a kojence
nejsou, ale matka by měla své dítě kojit. Adventisté mohou adoptovat dítě.
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Mezi obřady spojené s umíráním patří pomazání a modlitba. Pokud je rodina
schopná, může umírajícího převézt domů, je také možné vykonat obřad a rozloučení
v nemocničním zařízení. Respondentka vnímá eutanázii jako velmi diskutabilní téma, a
nikdy by se nechtěla dožít situace, kdy by musela o eutanázii někoho blízkého
rozhodovat. S eutanázií nesouhlasí. Církev nemá specifika v péči o mrtvé tělo.
100
Pojetí času
Respondentka je momentálně na mateřské dovolené, proto pracuje 7 dní v týdnu
a 24 hodin denně. Boží zákon říká, že by měla pracovat šest dní a sedmý den by měla
odpočívat. Denně spí zhruba 6 hodin. Běžně vstává v 6:00 hodin ráno. pro ženu je
důležité přijímat léky v pravidelnou dobu. V životě se zaměřuje na přítomnost.
Sociální začlenění
Žena je bulharské národnosti, důvodem k pobytu v ČR bylo sloučení rodiny a
zaměstnání. Nemá v plánu vrátit se zpět do Bulharska. Hlavou rodiny je muž, ale
v rodině funguje spolupráce, žena se spíš podřizuje. Respondentka je vdaná, má dvě
děti. V současné době není v zaměstnání, je na mateřské dovolené.
Prostor
Za svou osobní zónu považuje vzdálenost na dosah natažené ruky.
S prostorovým uspořádáním v nemocnici a na ambulancích je spokojena.
Specifika při hospitalizaci
Podle ženy jsou respektovány její kulturní odlišnosti pracovníky ve
zdravotnictví. Přeje si, aby zdravotníci znaly specifika její víry a respektovali je. Během
hospitalizace lze aplikovat víru v nemocnici, může se modlit. V nemocnici by
nevyžadovala péči duchovního. Žena by se nechala ošetřit v nemocničním zařízení
jiného náboženství. Nevyhledává zařízení ani zdravotníky, kteří by byli stejné víry.
Nepreferuje zdravotníky, kteří by byli stejného pohlaví. Určitě si přeje být pravdivě
informována o svém zdravotním stavu, o průběhu a metodách léčby. Stejně tak by měla
být informována její rodina. Pokud by jí zdravotníci vše vysvětlili, je schopna
akceptovat to, co je z hlediska ošetřovatelské péče třeba. Nedovede určit, co by
zdravotníkům nikdy nedovolila.
101
Požadavky na nemocniční prostředí
Počet nemocných na pokoji by ženě vyhovoval nižší, maximálně však tři
spolupacienti. Pokud by se mohla vyjádřit ke skladbě spolupacientů z hlediska pohlaví,
pak by preferovala pouze nemocné stejného pohlaví. Ženě by nevadilo, pokud by byla
při ošetřovatelském zákroku odhalena. Nemocniční pokoj by jí vyhovoval klidný,
s teplotou okolo 24º Celsia. Určitě by jí nevadilo, pokud by spolupacient vyznával svou
odlišnou víru, ani jí nevadí náboženské symboly jiného náboženství – každý může
vyznávat svou víru, tak chce, nic jí nevadí. Komplikace spojené se specifiky víry zažila
několikrát – jednalo se o požadavek na vegetariánskou stravu. Informace podávané
zdravotníky považuje za srozumitelné, pokud něčemu nerozumí zeptá se. Služeb
tlumočníka v jejím případě nebylo zapotřebí. Žádné úpravy ve zdravotnictví v ČR by
neprováděla, není co vylepšovat. Práva pacientů nezná. Nesetkala se s poskytováním
takové ošetřovatelské péče, která by byla v rozporu s náboženskými zvyky.
K problematice dodává, že by bylo dobré, aby se zdravotníci více zaměřili na prevenci
chorob a na osvětovou činnost, protože lidé nejsou naučeni jak dobře žít, a zdravotníci
by neměli sloužit pouze jako distributoři léků.
S kvalitou poskytovaných služeb je spokojená, na škále 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší)
vybrala 1.
Rozhovor 6
Respondent 6 je žena, její věk je 32 let, vyznává náboženství Církve adventistů
sedmého dne. Vystudovala střední školu. Je vdaná, má tři děti.
Kulturně svébytný jedinec
Žena vyznává svou víru účastí na bohoslužbách a životem. Každou sobotu chodí
do sboru, kde probíhají bohoslužby. Sbor je otevřen veřejnosti. Specifikem náboženství
je svěcení soboty a uznávání trojjedinosti. Náboženství nemá žádné vnější transparentní
znaky. Do společných shromáždění chodí adventisté společensky oblečeni, ale není to
podmínkou. Mezi obřady patří památka Večeře Páně, která se koná každé čtvrtletí. Dále
probíhají křty, svatby a pohřby. Příslušníci církve mohou studovat a pak pracovat jako
102
sestry a lékaři. Respondentka neví jestli jsou respektovány její náboženské odlišnosti
pracovníky ve zdravotnictví.
Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocněním
Respondetka bývá nemocná tak 2x do roka, nezávažná onemocnění. Nemá
žádné chronické onemocnění, v její rodině se vyskytuje onemocnění štítné žlázy. Léky
pravidelně neužívá. Na otázku jak obvykle tiší svou bolest, odpovídá, že bolesti nemá.
Analgetika a opioidy nepočítá mezi omamné látky.
Biologické variace – upřednostňování některých jídel nebo naopak vyhýbání se
některým pokrmům
Volby stravy závisí na každém člověku. Žena není vegetariánka, občas jí maso,
ale jí i čistě vegetariánské pokrmy. Pokrmy, které nejsou doporučovány náboženstvím,
jsou pokrmy z vepřového masa – takové je doporučení Bible. Specifika při stolování
nejsou žádná. Svátkem spojeným s jídlem je tzv. agapé – sejít se u plných stolů a být
spolu. Její náboženství doporučuje zdravou stravu. Formou rychlého občerstvení se
nestravuje, může chodit do restaurace. Denně jí 3x – 4x, pravidelně, nejí ve spěchu.
Půsty dodržuje občas. Náboženství neomezuje pití kávy, pouze kávu nedoporučuje
s ohledem na její špatný vliv na zdraví. Žena pije pouze ovocný čaj, černý a zelený čaj
ne. Alkohol je náboženstvím zakázán a tudíž není ani součástí rituálů.
Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví
Zdraví respondentka chápe jako jednu ze základních složek plnohodnotného
života. Své zdraví ochraňuje zdravou stravou, dbá na pitný režim. Pokud v rodině někdo
onemocní, všichni společně o nemocného pečují. Pokud onemocní člen rodiny, je
schopná postarat se o něho doma. Nemá specifickou formu rituálů, které by
praktikovala k ochraně zdraví. Adventismus pečuje o zdraví – přednáškami, tištěným
materiálem týkajícím se zdravého životního stylu, pobyty NEW START. Respondentka
chodí pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému i zubnímu lékaři. Názor na
primární zdravotní péči má nejednoznačný – má dobré i špatné zkušenosti s přístupem
103
jednotlivců, vše je zkrátka o přístupu a lidech. Dostupnost zdravotní péče z pohledu
geografického, časového, finančního a organizačního je dobrá, hlavně nemusela péči
využívat. Kdyby řešila závažnější onemocnění, možná by názor změnila. Respondentka
má všeobecní zdravotní pojištění. Souhlasila by s podáním krevní transfúze sobe i
členům rodiny.Stejný postoj zaujímá i k transplantacím orgánů. Pokud se někdo stane
dárcem orgánu dobrovolně či po smrti je pouze jeho záležitost. Žena si dárců váží.
Respondentka nevyužívá žádné prvky alternativní medicíny a neodmítá žádné
diagnostické či léčebné výkony. Své děti dává očkovat, ale pouze povinnými
očkovacími látkami, nesouhlasí s očkováním nevíc.
Vliv prostředí a výchovy – hodnoty
Pět životních hodnot od nejvyšší uvedla respondentka takto:
1. živý vztah s Pánem Bohem, 2. spokojené manželství a rodina, 3. zdraví, 4. přátelé a
jiní lidé, 5. jistota práce a bydlení
Vliv prostředí a výchovy – plánované rodičovství
Žádná specifika v oblasti těhotenství a šestinedělí nejsou. Porod upřednostňuje
v nemocnici, z důvodu možných komplikací, které mohou nastat. Interrupce pro ženu
přestavuje problematiku, se kterou se doposud nesetkala, nemusela ji řešit. Uvědomuje
si, že na otázku interrupce má každý trochu jiný názor. Pokud by byla více lékaři
podložená taková vada dítěte, která by ohrožovala matku i dítě na životě, tak by
s interrupcí souhlasila. Vnímá toto jako velmi těžké rozhodování a určitě by takovýto
problém řešila s Bohem na modlitbách. Oblast antikoncepce náboženství nijak
neupravuje, nic nezakazuje. Mimomanželský styk náboženství zakazuje. Žádná
specifika v péči o novorozence a kojence nejsou. Adventisté mohou adoptovat dítě,
sama zná několik rodin a řad CASD, které děti adoptovaly.
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Na přání umírajícího nebo jeho rodiny je možné provést poslední pomazání.
Péče o umírající se odvíjí od potřeb rodiny. Církev pomáhá rodinám zasaženým úmrtím.
104
Pokud se rodina rozhodne odvézt umírajícího domů, pak je to pouze na nich. Obřad a
rozloučení v nemocničním zařízení vykonat nelze. Eutanázii vnímá takto – Bůh dal
člověku život a není jisté zda má člověk právo život vzít. Specifika v péči o mrtvé tělo
nejsou.
Pojetí času
Denně žena pracuje cca 12 hodin, pracuje 6 dní v týdnu. Spí 8 hodin denně.
Běžně vstává v 6:30 hodin.Není pro ni důležité přijímat léky v danou dobu. V životě se
zaměřuje na přítomnost.
Sociální začlenění
Hlavou rodiny je muž, žena i muž mají v rodině rozdělené úkoly. Oba jsou ale
rovnocenní partneři. Respondentka je vdaná, má tři děti. Pracuje jako správce objektu.
nepracuje v oboru, který vystudovala.
Prostor
Osobní zóna není podle ženy důležitá, u každého člověka s kterým se setká je to
jiné. Jde o hloubku vztahu dotyčným. S prostorovým uspořádáním v nemocnici a na
ambulancích je spokojená, pouze na porodnici jí bylo nepříjemné, že při vizitách viděla
jedna žena na druhou – nebyl brán ohled na stud.
Komunikace
Mateřským jazykem je český jazyk.
Specifika při hospitalizaci
Kulturní a náboženské odlišnosti nejsou podle ženy tak nápadné, aby si jich
někdo všiml. Víra není taková, aby někoho omezovala nebo aby vyžadovala respekt či
specifické znalosti. Bylo by velmi příjemné, kdyby její víru zdravotníci znali.
V nemocnici se modlit může, ale nepotřebuje na to místnost, modlí se v duchu. Během
hospitalizace zachovává své rituály. Během hospitalizace nevyžaduje přítomnost
105
duchovního, ale bylo by příjemné, kdyby tam působil. V zařízení jiného náboženství by
se nechala ošetřit, jen pokud by nebyla nucena do jejich specifik. Nevyhledává cíleně
zdravotníky ani zařízení stejného náboženství. Nepreferuje zdravotníky stejného
pohlaví. Přeje si být pravdivě informována o svém zdravotním stavu. Rodinní
příslušníci by měli být též o jejím zdravotním stavu informováni. Zdravotnickým
pracovníkům by nedovolila zákroky, které by nesouvisely s její nemocí.
Požadavky na nemocniční prostředí
Počet nemocných na pokoji respondentka neřeší – nevadí jí různý počet
pacientů, záleží to na oddělení. Skladba pacientů ji také nevadí, vše je na zdravotnickém
zařízení. Zasahování do intimity jí bylo velmi nepříjemné na porodnici, kde jí bylo při
vizitách trapně. Nemocniční pokoj by neměl být přetopený, měl by být útulný. Projev
víry spolupacientů by jí byl nepříjemný, zejména pokud by na ní byl vyvíjen nátlak.
Symboly jiného náboženství jí během hospitalizace vadí. Nezažila žádné komplikace
během hospitalizace, které by byly spojeny s její vírou. Srozumitelnost podaných
informací záleží na zdravotníkovi, který je podává. Nezná práva pacientů ČR, neví jaké
právo vnímá jako nejdůležitější. Ve zdravotnictví v ČR by nevylepšila nic, nechce
omezovat ostatní a své náboženství vnímá jako náboženství, které si prožije i bez toho,
aby se druzí přizpůsobovali. Nesetkala se s ošetřovatelskou péčí, která by byla
v rozporu s jejími kulturními a náboženskými zvyky. Přístup zdravotníků a spokojenost
s poskytovanými službami na stupnici 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší) hodnotí číslem
3.
106
4.1.1 Rozhovory s členy CASD zpracované do tabulek
Pro větší přehlednost jsou rozhovory s adventisty zpracovány do čtrnácti
tabulek. V tabulkách jsou zaznamenány nejvýznamnější ukazatele, týkající se oblastí
významných pro ošetřování nemocného člena Církve adventistů sedmého dne.
Tabulka 1 – Identifikační údaje
Respondent
1 2 3 4 5 6
Věk 22 38 38 37 31 32
Náboženské
vyznání
CASD CASD CASD CASD CASD CASD
Vzdělání SŠ SŠ VŠ SŠ VŠ SŠ
Sociální
status
svobodná vdaná ženatý vdaná vdaná vdaná
Pohlaví žena žena muž žena žena žena
Doba
pobytu
v ČR
příslušník
ČR
příslušník
ČR
příslušník
ČR
příslušník
ČR
9 let -
bulharská
národnost
příslušník
ČR
V tabulce 1 jsou zaznamenány identifikační údaje respondentů - věk, náboženské
vyznání, vzdělání, sociální status, pohlaví a doba pobytu v ČR.
107
Tabulka 2 – Kulturně svébytný jedinec
Respondent
1 2 3 4 5 6
Vyznání víry
respondentem
ano ano ano ano ano ano
Existence
církevního
chrámu
ne ne ne ne ne ne
Specifika
náboženství
ano ano ano ano ano ano
Vnější znaky ne ne ne ne ne ne
Svátky, rituály ano ano ano ano ano ano
Studium a
výkon činnosti
– sestra, lékař
ano ano ano ano ano ano
Jsou
respektovány
odlišností ve
zdravotnictví?
ano ano ano ano ano neví
Má vliv
nerespektování
zvyků a
rituálů?
ano,
vztek
záleží na
přístupu
sestry
ano,
lítost
ano,
nesvoboda,
ponížení
ano,
pocit
netolerance
neví
Tabulka 2 znázorňuje ukazatele, charakterizující kulturně svébytného jedince. Jedná se
o vyznání víry, existenci církevního chrámu, specifika náboženství, vnější znaky
náboženství, svátky a rituály, možnost studia a poté výkonu činnosti lékaře a sestry,
respektování odlišností adventistů zdravotníky a vliv nerespektování zvyků a rituálů ve
zdravotnictví.
108
Tabulka 3 – Biologické variace – vnímavost vůči nemocem a onemocnění
Respondent
1 2 3 4 5 6
Výskyt
běžných
onemocnění
u respondenta
2x za rok 1x za rok výjimečně výjimečně 1-2x za
rok
2x za
rok
Chronické
onemocnění
u respondenta
ne ne ne ne ano ne
Závažné
onemocnění
v rodině
ano ano ne ne ne ano
Trvalé
užívání léků
respondentem
ne ne ne ne ano ne
Způsob tišení
bolesti
obklady,
spánek,
byliny
tekutiny,
byliny,
koupel
analgetika klid,
modlitba
analgetika nemá
bolesti
Užívání
analgetik a
opiátů
ano,
v akutním
případě
ano,
v závažném
stavu
ano,
v případě
nutnosti
ano,
v případě
nutnosti
ano ano
V tabulce 3 jsou zaznamenány biologické variace respondentů – vnímavost vůči
onemocněním. Tabulka zahrnuje odpovědi na otázky týkající se výskytu běžných a
chronických onemocnění u respondenta, závažných onemocnění v rodině, trvalého
užívání léků respondentem, způsoby tišení bolesti a užívání analgetik a opiátů.
109
Tabulka 4 – Biologické variace – upřednostňování jídel, vyhýbání se jídlům
Respondent
1 2 3 4 5 6
Specifická
volba potravin
ano,
racionální
ano,
zdravá
ano ano ano ano
Vegetariánství ano ne ne ne ano, ovo-
lakto-
vegetarián
ne
Nedoporučené
potraviny,
nápoje
nečisté
maso,
káva,
alkohol
vepřové
maso,
káva,
alkohol
vepřové
maso,
káva,
alkohol
maso,
káva,
alkohol
maso,
káva,
alkohol
vepřové
maso,
káva,
alkohol
Jídelní obřady ne ne ano ano ne ne
Půsty občas ne občas ano ano občas
Zdravá výživa ano ano ano ano ano ano
Rychlé
občerstvení
ano,
minimálně
ano,
občas
ano,
občas
ano,
výjimečně
ano, občas ne
Počet jídel za
den
3 4 3 4 3 3 – 4
Jídlo ve
spěchu
ano, občas ne ano,
občas
ne ne ne
Pravidelnost
stravování
ano ano ano ano ano ano
Pití kávy ano, občas ano,
občas
ne ne ne ne
Pití černého
čaje
ne ne ne výjimečně ne ne
Požívání
alkoholu
ne ne ne ne ne ne
Tabulka 4 znázorňuje biologické variace – upřednostňování jídel nebo vyhýbání se
některým jídlům. V tabulce jsou zaznamenány údaje týkající se specifické volby
potravin u adventistů, nedoporučovaných potravin, jídelních obřadů, půstů, zdravé
výživy, rychlého občerstvení, počtu jídel za den, požívání jídla ve spěchu, pravidelnosti
stravování, pití kávy a černého čaje a požívání alkoholu.
110
Tabulka 5a – Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví
Respondent
1 2 3 4 5 6
Zdraví
znamená
dar od
Boha
život dar od
Boha
harmonii a
pohodu
dobrý stav
fyzický,
psychický i
duchovní
plnohod-
notný
život
Vztah ke
zdraví
vděčnost,
váží si
zdraví
váží si
zdraví
vděčnost,
váží si
zdraví
zodpověd-
nost
rozumný,
pečující
zdraví je
základ
života
Ochrana
zdraví
zdravý
životní
styl,
modlitba
zdravý
životní styl
pravidelný
sport,
zdravý
životní styl
zodpovědnost,
zdravý
životní styl
zdravý
životní styl
zdravá
strava
Chování
rodiny při
onemocn
ění člena
péče
ostatních
členů
rodiny,
bylinné
čaje
péče
ostatních
členů,
bylinné
čaje
péče
rodiny,
péče
lékaře,
modlitba
zájem o
nemocného,
zvýšená
péče,
ohleduplnost,
modlitba
přírodní
způsob
léčby,
modlitba,
tradiční
medicína
pečuje
celá
rodina
Rituály
k ochraně
zdraví
rituál ne,
modlitba
ano
rituál ne,
modlitba
ano
pomazání,
smíření,
prosby,
modlitby,
poděkování
modlitba modlitba,
zdravý
životní styl
ne
Péče o
blízké
v případě
nemoci
doma
ano ano ano ano ano ano
Péče
církve o
zdraví
ano ano ano ano ano ano
Preventiv
ní
prohlídky
ano ano ano ano ano ano
Tabulka 5a shrnuje vliv prostředí a výchovy – obvyklou péči o zdraví v dané kultuře.
Stručně předkládá tyto údaje: co znamená pro adventistu zdraví, jaký má vztah ke
zdraví, zda a jak ochraňuje své zdraví, chování rodiny při onemocnění člena rodiny,
možnost péče o blízké v případě nemoci v domácím prostředí, péči církve o zdraví a
absolvování preventivních prohlídek.
111
Tabulka 5b – Vliv prostředí a výchovy – obvyklá péče o zdraví
Respondent
1 2 3 4 5 6
Zubní
lékař
ano ano ano ano ano ano
Primární
zdravotni
cká péče
spokojen
ost
spokojenost standardní nekomplexní spokojenost dobré i
špatné
zkušenosti
Dostupno
st
zdravotní
péče
ne zcela
vyhovují
cí
vyhovující standardní vyhovující vyhovující vyhovující
Zdravotní
pojištění
ano ano ano ano ano ano
Transfúze ano ano ano ano ano ano
Transplan
tace
ano ano ano ano ano ano
Alternati
vní
medicína
ano,
byliny
potraviny
koupele
ano,
přírodní
léčba
obklady
koupele
ano,
byliny
vodoléčba
strava
ano,
byliny
klid
ano,
byliny
ne
Odmítnut
í
diagnosti
ckých a
léčebnýc
h výkonů
ne ne ne ne ne ne
Očkování
dětí
ano ano ano ano ano ano
Tabulka 5b znázorňuje další oblasti vlivu prostředí a výchovy, jako pravidelnou péči
stomatologa, názor na primární zdravotnickou péči, názor na dostupnost zdravotní
péče, souhlas s transfúzemi a transplantacemi, využívání alternativní medicíny,
odmítnutí některých diagnostických či terapeutických výkonů a očkování dětí.
112
Tabulka 6 – Vliv prostředí a výchovy - hodnoty
Respondent
1 2 3 4 5 6
1.
místo
víra,
Bůh
víra láska k Bohu,
k rodině
vztah
s Bohem,
partnerem,
rodinou
Bůh vztah
s Bohem
2.
místo
rodina zdraví zodpovědnost zdraví rodina,
sbor
manželství,
rodina
3.
místo
zdraví rodinné
vztahy
vděčnost práce kamarádi,
kolegové
zdraví
4.
místo
studium přátelé zdraví nedovede
určit
zdraví,
radost
přátelé
5.
místo
dobré
vztahy
nedovede
určit
radost nedovede
určit
zaměstnání zaměstnání,
bydlení
Tabulka 6 znázorňuje vliv prostředí a výchovy – hodnoty. Je zde uvedeno pět hodnot
respondentů, seřazených od hodnoty nejvyšší.
113
Tabulka 7 – Vliv prostředí a výchovy – plánované rodičovství – první část
Respondent
1 2 3 4 5 6
Volba místa
porodu -
nemocnice
ano ano ano ano ano ano
Specifika
v těhotenství
a šestinedělí
ne ne, pouze
modlitba
ne ne ano, 2x
zdravější
život
ne
Specifika
v oblasti
interrupce
ano ano ano ano ano ano
Zákaz
antikoncepce
ne ne ne ne ne ne
Zákaz
mimomanžel
ského styku
ano ano ano ano ano ano
Specifika
v péči o
novorozence
a kojence
zásady
zdravého
životního
stylu
ne ne ne ne ne
Možnost
adopce dítěte
ano ano ano ano ano ano
V tabulce 7 je zaznamenán vliv prostředí a výchovy – specifika plánovaného
rodičovství adventistů. Tabulka poskytuje stručný přehled o volbě místa porodu, o
specifikách v těhotenství a šestinedělí, o specifikách v oblasti interrupce, o zákazu
antikoncepce a zákazu mimomanželského styku, o péči o novorozence a kojence a o
možnosti adopce dítěte.
114
Tabulka 8 – Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání
Respondent
1 2 3 4 5 6
Obřady ano ne ano ano ano ano
Specifika
péče o
umírající
ano ano ano ano ano ano
Péče o
umírajícího
doma
ano ano ano ano ano ano
Možnost
obřadu
v nemocnici
ano ano ano ano ano ano
Názor na
eutanázii
nesouhlasí nesouhlasí nesouhlasí nesouhlasí nesouhlasí nesouhlasí
Specifika
v péči o
mrtvé tělo
ne ne ne ne ne ne
Vliv prostředí a výchovy – specifika umírání – tyto kulturní fenomény jsou znázorněny
v tabulce 8. Konkrétně se jedná o obřady související s umíráním, o specifika péče o
umírající, dále o možnost péče o umírajícího v domácím prostředí, možnosti obřadu
v nemocnici. V tabulce je také zaznamenán názor respondentů na eutanázii a též možná
specifika v péči o mrtvé tělo.
115
Tabulka 9 – Pojetí času
Respondent
1 2 3 4 5 6
Čas
vstávání
5.00 6.30 5.30 5.20 6.00 6.30
Délka
spánku
7 hodin 7 hodin 6,5 – 7
hodin
7 hodin 6 hodin 8 hodin
Počet
pracovních
dnů
v týdnu
6 dní 6 dní 6 dní 5 dní rodičovská
dovolená
6 dní
Počet
hodin
práce
denně
12 hodin není
schopna
určit
není
pevná
pracovní
doba
5 – 8 hodin rodičovská
dovolená
12 hodin
Zaměření
v životě
na:
budoucnost přítomnost
a
budoucnost
přítomnost přítomnost
a
budoucnost
přítomnost přítomnost
Přijímání
léků - čas
v určenou
dobu
v určenou
dobu
v určenou
dobu
v určenou
dobu
v určenou
dobu
nebere
ohled
V tabulce 9 je přehled odpovědí týkajících se pojetí času – čas běžného vstávání, délka
spánku, počet pracovních dnů v týdnu, počet hodin práce za den, zaměření respondenta
v životě na budoucnost, přítomnost či minulost a ochotu respondentů přijímat léky
v danou dobu.
116
Tabulka 10 – Sociální začlenění
Respondent
1 2 3 4 5 6
Rodinný stav svobodná vdaná ženatý vdaná vdaná vdaná
Počet dětí 0 3 2 2 2 3
Hlava rodiny muž muž muž nelze
určit
muž muž
Zaměstnání ve
vystudovaném
oboru
studuje ne ano ne ne ne
Důvod pobytu ---------- ----------- --------- ---------- sloučení
rodiny,
práce
-----------
Návrat do
země původu
---------- ----------- --------- ---------- ne -----------
Tabulka 10 poskytuje přehled odpovědí respondentů z oblasti týkající se sociálního
začlenění – rodinný stav, počet dětí, postavení muže a ženy v rodině – hlava rodiny,
pracovní zařazení a u cizinců důvod k pobytu a možnost návratu do země původu.
Tabulka 11 – Prostor
Respondent
1 2 3 4 5 6
Osobní zóna 50 cm 50 cm nelze
určit
50 cm dosah
natažené
ruky
nelze
určit
Spokojenost
s prostorovým
uspořádáním
v nemocnici
ano ano ano ano ano ano
V tabulce 11 jsou uvedeny odpovědi zaměřené na prostor – osobní zónu a spokojenost
s prostorovým uspořádáním v nemocnici.
117
Tabulka 12 - Komunikace
Respondent
1 2 3 4 5 6
Mateřský
jazyk
český český český český bulharský český
Schopnost
komunikovat
ano ano ano ano ano,
domluví se
česky
ano
Tabulka 12 shrnuje odpovědi z oblasti komunikace. Konkrétně se jedná o mateřský
jazyk a schopnost komunikace.
Tabulka 13a – Specifika při hospitalizaci
Respondent
1 2 3 4 5 6
Jsou respektovány
vaše odlišnosti?
ano, pokud je
znají
ano, pokud je
znají
ano ano,
pokud
je
znají
ano není
třeba
Znají zdravotníci
vaši církev?
ne ne ne ne ne ne
Přejete si aby znali
zdravotníci církev?
ano ano ano ano ano ano
Možnost aplikovat
víru v nemocnici
ano ano ano ano ano ano
Možnost rituálů
během hospitalizace
ano ano ano ano ano ano
Požadavek na
služby duchovního
v nemocnici
ano ne ne ne ne ne
Tabulka 13a obsahuje soubor odpovědí z oblasti požadavků při hospitalizaci. Patří sem
odpovědi na dotaz zda jsou respektovány kulturní odlišnosti zdravotníky, znalost církve
zdravotníky, možnost aplikace víry a rituálů v nemocnici, požadavek na služby
duchovního v nemocnici a zájem o poskytování pravdivých informací během
hospitalizace respondentovi.
118
Tabulka 13b – Specifika při hospitalizaci
Respondent
1 2 3 4 5 6
Pravdivé informace
o zdravotním stavu
ano ano ano ano ano ano
Poskytování
informací rodině
ano ano ano ano ano ano
Ošetřující personál
stejného pohlaví
ne ne ne ne ne ne
Vyhledávání
zdravotníků/zařízení
stejné víry
ne ne ne ne ne ne
Ošetření v zařízení
jiného náboženství
ano ano ano ano ano ano
U zdravotníků nelze
tolerovat
vulgarismy,
nerespektování
studu
neprofesionální
chování
umělé
prodlužování
života
nelze
určit
nelze
uřčit
zbytečné
zákroky
V tabulce 13b je přehled odpovědí na otázky vztahující se na požadavek pravdivých
informací rodině respondenta, dále na požadavky na zdravotnický personál z hlediska
pohlaví, vyhledávání zdravotníků a zdravotnických zařízení stejné víry nebo naopak
možnost ošetření v zařízení odlišného náboženství, a dále přístup zdravotníků, který by
respondenti nebyli schopni tolerovat.
119
Tabulka 14 – Požadavky na nemocniční prostředí
Respondent
1 2 3 4 5 6
Požadavky na
nemocniční
pokoj
ne nižší teplota ne klid klid,
přijatelná
teplota
útulný,
přijatelná
teplota
Vadí nutné
narušení
intimity?
ne ne ne ne ne ano
Výhrady ke
skladbě
spolupacientů
ne ne ne ne pacienti
stejného
pohlaví
ne
Počet
nemocných na
pokoji
nemá
požadavek
2 -3 nižší 1 - 3 nižší nemá
poža-
davek
Vadí projev
víry
spolupacientů?
ne ne ne ne ne ano
Zkušenost
s komplikacemi
týkajícími se
náboženských
specifik
ano
- strava
ne ano
- strava
ne ano –
strava
ne
Srozumitelnost
informací
ano ano ano ne ano někdy
Znalost práv
pacientů
ano ne ano ano ne ne
Nejdůležitější
právo pacientů
kontakt s
rodinou
nedovede
určit
profesionální
chování
právo na
informace
nedovede
určit
nedovede
určit
Vylepšil/a by
zdravotnictví
v ČR?
dostatečná
multikulturní
výchova
informace o
CASD
nedovede
určit
místnost na
modlitbu
ne ne
Hodnocení
zdravotníků
2 1 2 2 1 3
Závěrečná tabulka 14 představuje stručný přehled z oblasti požadavků na nemocniční
prostředí. Tabulka zahrnuje požadavky na nemocniční pokoj, problematiku narušení
intimity, výhrady ke skladbě spolupacientů, počet nemocných na pokoji, postoj
k projevu odlišné víry u spolupacientů, komplikace během hospitalizace související
s náboženskými specifiky, srozumitelnost podávaných informací, znalost práv pacientů
120
a právo pro respondenta nejvýznamnější, možnosti vylepšení zdravotnictví v České
republice a hodnocení spokojenosti s přístupem zdravotníků - hodnoceno na škále 1 – 5
(1 = nejlepší, 5 = nejhorší).
4.2 Interpretace výsledků nestandardizovaných dotazníků
Graf 1 - Rozložení respondentůz pohledu věku
(%)
19%
42%
23%
16%
do 30 let
31 - 40 let
41 - 50 let
51 let a více
Z pohledu věku tvořily největší skupinu sestry ve věku 31 – 40 let - 91 sester (42 %), a
nejmenší skupinu tvořily respondentky ve věku nad 51 let – 34 sester (16 %). Sester do
30 let bylo 41 (19 %) a respondentek ve věku 41 – 50 let bylo 50 (23 %).
121
Graf 2 - Rozložení respondetů z pohledu vzdělání
(%)
59%
8%
25%
6% 2%
SZŠ
VOŠ
SZŠ a specializace
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Z grafu č. 2, kde je zachyceno vzdělání respondentek, je patrné, sester se
středoškolským vzděláním (SZŠ) bylo 127 (59 %). Další skupinu tvořily sestry se
středoškolským vzděláním a specializací 55 (25 %). Skupina 17 (8 %) sester měla vyšší
odborné vzdělání (VOŠ). Vysokoškolské bakalářské (VŠ Bc.) vzdělání mělo ve skupině
respondentek 12 (6 %) sester a 5 (2 %) respondentek mělo vzdělání magisterské (VŠ
Mgr.).
Všechny sestry (100 %) výzkumného souboru byly české národnosti.
Graf 3 - Rozložení respondentů z pohledu víry (%)
29%
53%
18%
Věrící
Nevěřící
Nechce odpovídat
Graf 3 znázorňuje odpovědi sester, vztahující se k víře. 116 (53 %) respondentek
uvedlo, že jsou nevěřící. Jako věřící se označilo 62 (29 %) respondentek. Zbylá
skupina 38 (18 %) sester odmítla na tuto otázku odpovědět.
122
Graf 4 - Rozložení respondentů z pohledu délky
praxe ve zdravotnictví (%)
3% 10%
12%
20%
25%
30%
do 1 roku
1 - 5 let
6 - 10 let
11 - 15 let
16 - 20 let
více než 20 let
Délku praxe ve zdravotnictví znázorňuje graf 4. Zde je patrné, že sester s minimální
délkou praxe (méně než 1 rok) bylo ve skupině pouhých 6 (3 %). 21 (10 %)
respondentek pracovalo ve zdravotnictví 1 – 5 let, 25 (12 %) sester pracovalo ve
zdravotnictví 6 – 10 let, 44 (20 %) sester pracovalo ve zdravotnictví 11 – 15 let, 53 (25
%) respondentek v oboru pracovalo 16 – 20 let a poslední skupinu tvořilo 67 (30 %)
sester pracujících v oboru více než 20 let.
Graf 5 - Znalost termínu "multikulturní
ošetřovatelství" (%)
43%
10%
47%
ano, vysvětlí termín
ano, bez vysvětlení
termínu
nedovede popsat termín
Graf 5 ukazuje na znalost či neznalost termínu „multikulturní ošetřovatelství“ mezi
sestrami. Sester, které byly schopny popsat tento termín bylo 93 (43 %). 22 (10 %)
123
sester do dotazníku uvedlo, že tento termín znají, ale nedovedou jej popsat. Naopak 101
(47 %) sester uvedlo, že tento pojem neznají a tudíž jej nedovedou vysvětlit.
Graf 6 - Znalost termínu "multikulturní
ošetřovatelství" - přehled kladných odpovědí a
vzdělání sester (%)
47%
24%
15%
10% 4%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Skupina 115 (53 %) sester, znázorněna v grafu 6, která na předchozí otázku odpověděla
kladně a potvrdila znalost pojmu „multikulturní ošetřovatelství“ zahrnovala
respondentky s tímto vzděláním: 53 (47 %) sester mělo středoškolské vzdělání, 28 (24
%) sester mělo středoškolské vzdělání a specializaci, vyšší odborné vzdělání mělo 17
(15 %) respondentek, vysokoškolské bakalářské vzdělání mělo 12 (10 %) sester a
vysokoškolské magisterské vzdělání mělo 5 (4 %) sester.
124
Graf 7 - Neznalost termínu "multikulturní
ošetřovatelství" - přehled záporných odpovědí a
vzdělání sester (%)
73%
27%
0%0%0%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Graf 7 znázorňuje skupinu 101 (47 %) respondentek, která nedovedla definovat termín
„multikulturní ošetřovatelství“. Jsou zde zahrnuty sestry s tímto vzděláním: 27 (27 %)
respondentek mělo středoškolské vzdělání a specializaci a 74 (73 %) respondentek mělo
středoškolské vzdělání.
Graf 8 - Znalost termínu "multikulturní
ošetřovatelství" - přehled kladných odpovědí a
věku sester (%)
31%
48%
13%
8%
do 30 let
31 - 40 let
41 - 50 let
51 let a více
V souvislosti s předchozím zjištěním bylo dále hodnoceno, jaký je věk sester, které
znaly termín „multikulturní ošetřovatelství“. Z celkového počtu 115 sester spadalo 55
125
(48 %) respondentek do věkové kategorie 31 – 40 let, 36 (31 %) žen bylo věku do 30
let, 15 žen bylo ve věku 41 – 50 let a zbylou skupinu tvořilo 9 (8 %) sester ve věku 51
let a více.
Graf 9 - Neznalost termínu "mulitikulturní
ošetřovatelství" - přehled záporných odpovědí a
věku sester (%)
5%
35%
35%
25%
do 30 let
31 - 40 let
41 - 50 let
51 let a více
Graf 9 podává přehled o respondentkách, které pojem „multikulturní ošetřovatelství“
neznaly a nedovedly jej popsat. Těchto sester bylo celkem 101. Rozložení z hlediska
věku vypadalo takto: 36 (35 %) sester bylo ve věku 31 – 40 let, 35 (35 %) sester bylo ve
věku 41 - 50 let, 25 (25 %) respondentek spadalo do věkové skupiny 51 let a více a 5 (5
%) sester bylo ve věku do 30 let.
126
Graf 10 - Znalost termínu "transkulturní
ošetřovatelství" (%)
23%
77%
ano, zná
ne
Z grafu 10 je patrné, že skupina 166 (77 %) sester nebyla schopna definovat termín
„transkulturní ošetřovatelství. Tento termín znalo a bylo schopno jej definovat 50 (23
%) respondentek.
Graf 11 - Znalost termínu "transkulturní
ošetřovatelství" - kladná odpověď a vzdělání
sester (%)
20%
26%
22%
22%
10%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Graf 11 znázorňuje vzdělání sester, které byly schopny správně popsat pojem
„transkulturní ošetřovatelství“. Do této skupiny, která celkem zahrnovala 50
respondentek, patřilo 13 (26 %) sester se středoškolským vzděláním a specializací, 11
(22 %) sester s vyšším odborným vzděláním, 11 (22%) respondentek s vysokoškolským
127
bakalářským vzděláním, 10 (20 %) se vzděláním středoškolským a 5 (10 %) sester se
vzděláním vysokoškolským magisterským.
Graf 12 - Neznalost termínu "transkulturní
ošetřovatelství" - záporná odpověď a vzdělání
sester (%)
70%
25%
4%
1%
0%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Graf 12 představuje skupinu respondentek, která termín „transkulturní ošetřovatelství“
neznala a nedovedla jej popsat. Těchto sester bylo celkem 166. Rozložení respondentek
z hlediska vzdělání vypadalo takto: 117 (70 %) sester mělo středoškolské vzdělání, 42
(25 %) sester mělo středoškolské vzdělání a specializaci, 6 (4 %) respondentek mělo
vyšší odborné vzdělání a 1 (1 %) sestra měla vysokoškolské bakalářské vzdělání. Sestry
s vysokoškolským magisterským vzděláním v této skupině nebyly.
128
Graf 13 - Zájemsester o informace (%)
85%
15%
ano
ne
Zájem sester o informace týkající se ošetřování příslušníků jiných kultur, národností a
náboženství je patrný z grafu 13. Zájem o tyto informace udalo 184 (85 %)
respondentek, naopak nezájem uvedlo 32 (15 %) sester.
Graf 14 - Zájemsester o informace - přehled
záporných odpovědí a vzdělání sester (%)
78%
19%
3%
0%0%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Zájem o informace, týkající se multikulturního ošetřovatelství nemá malá část sester –
32 sester. Tato skupina zahrnuje 24 (78 %) středoškolsky vzdělaných sester, dále 6 (19
129
%) sester středoškolaček se specializací a 1 (3 %) sestru s vyšším odborným vzděláním.
Všechny uvedené informace jsou patrné z grafu 14.
Graf 15 - Zájemsester o informace - přehled
kladných odpovědí a vzdělání sester (%)
56%
26%
9%
6% 3%
SZŠ
SZŠ a specializace
VOŠ
VŠ Bc.
VŠ Mgr.
Graf 15 znázorňuje skupinu 184 respondentek, majících zájem o vzdělávání, které se
týká se multikulturního ošetřovatelství. Skupina zahrnuje 104 (56 %) středoškolsky
vzdělaných žen, 49 (27 %) středoškolaček se specializací, 16 (9 %) sester s vyšším
odborným vzděláním, 12 (7 %) vysokoškolaček bakalářek a 5 (3 %) vysokoškolaček
magister.
Graf 16 - Způsob získávání informací (%)
30%
21%14%
35%
0%
Odborná literatura
Odborné semináře v
rámci nemocnice
Při studiu (VŠ, VOŠ,
specializace)
Internetové zdroje
Jiné
Z grafu 16 je patrné, jakým způsobem jsou získávány informace týkající se
multikulturního ošetřovatelství. Respondentky mohly v tomto případě vybírat více
130
možností. Internet je při získávání těchto informací využíván ve 180 (35 %) případech,
odborná literatura ve 160 (30 %) případech, informace získaly sestry ve 112 (21 %)
případech při odborných seminářích v rámci nemocnice a při studiu byly získány
informace 76 (14 %) případech.
Graf 17 - Vzdělávání v oblasti multikulturního
ošetřovatelství a jeho přínos (%)
70%
8%
22%
ano, je přínosné
ne, není přínosné
nevím
Graf 17 znázorňuje odpovědi na otázku týkající se osobního přínosu vzdělávání se
v oblasti multikulturního ošetřovatelství. 151 (70 %) sester se domnívá, že vzdělávání
v této oblasti je pro ně přínosné, 18 (8 %) má opačný názor, domnívá se, že vzdělávání
v oblasti multikulturního ošetřovatelství pro ně není přínosem a 47 (22 %) sester zvolilo
odpověď „nevím“.
131
Graf 18 - Názor na vzdělanost sestry v oblasti
multikulturního ošetřovatelství (%)
74%
5%
21% ano, sestra by měla být
vzdělaná
ne, sestra nemusí být
vzdělaná
nevím
Názor respondentek na vzdělání ostatních sester v multikulturním ošetřovatelství je
znázorněn v grafu 18. 159 (74 %) respondentek se domnívalo, že sestry by měly být
v této oblasti vzdělané, 11 (5 %) sester mělo opačný názor a 46 (21 %) respondentek
nevědělo.
Graf 19 - Zkušenost sestry s ošetřovánímklienta
jiné národnosti, kultury, náboženství (%)
83%
17%
ano, má zkušenost
ne, nemá zkušenost
Z grafu 19 je patrné, že zkušenost s ošetřováním klienta jiné národnosti, kultury a
náboženství již mělo 179 (83 %) sester, zbylých 37 (17 %) sester takovou zkušenost
nemělo.
132
Graf 20 - Ošetřování klienta odlišné národnosti,
kultury, náboženství a související problémy (%)
57%
7%
36%
problémy voblasti
komunikace
problémy vodlišných
návycích a chování
žádné problémy
Sestry, které ošetřovaly klienta jiné národnosti, kultury, náboženství, se vyjadřovaly
k problémům, které se vyskytly během ošetřování tohoto nemocného – graf 20.
Problém v oblasti komunikace mělo 102 (57 %) sester, žádný problém během
ošetřování pacienta nezaznamenalo 64 (36 %) a potíže v souvislosti s odlišnými návyky
a chováním pacienta uvedlo 13 (7 %) sester.
Graf 21 - Pocity sester při ošetřování klienta jiné
národnosti, kultury, náboženství (%)
35%
54%
11%
nejistota, obavy
nevadí
výzva
Graf 21 znázorňuje pocity sester při ošetřování klienta jiné kultury, národnosti,
náboženství. Ošetřovat tyto pacienty nevadilo 116 (54 %) sestrám, nejistotu a obavy
133
subjektivně prožívalo 76 (35 %) sester a 23 (11 %) respondentek vnímalo ošetřování
těchto pacientů jako výzvu.
Graf 22 - Sestry pociťující nejistotu a obavy a
jejich zájemo informace týkající se
multikulturního ošetřovatelství (%)
80%
20%
mají zájem
nemají zájem
Graf 22 zobrazuje tu část respondentek, která během ošetřování pacientů odlišné
kultury pociťuje nejistotu a obavy. Je patrné, že 68 (80 %) respondetek ze této skupiny
sester, má zájem o informace týkající se multikulturního ošetřovatelství. Ostatních 17
(20 %) respondentek zájem o informace týkající se multikulturního ošetřovatelství
nemá.
Graf 23 - Sestry a jejich ohled na specifické
potřeby pacientů - nemocnice v ČR (%)
45%
14%
41%
ano
ne
nevím
Graf 23 se vztahuje k otázce, zda sestry v nemocnicích v České republice berou ohled
na specifické potřeby pacientů odlišných kultur, národností a náboženství. Ano,
134
odpovědělo 98 (45 %) sester, Ne, uvedlo 30 (14 %) sester a na otázku nedovedlo
odpovědět 88 (41 %) respondentek.
Graf 24 - Sestry a jejich ohled na specifické
potřeby pacientů - pracoviště Nemocnice Písek
(%)
68%
15%
17%
ano
ne
nevím
Zda je brán ohled na specifické potřeby pacientů odlišných kultur, národností a
náboženství přímo na pracovišti sester písecké nemocnice, odpovídaly respondentky
v další položce dotazníku – zobrazeno v grafu 24. 147 (68 %) respondentek
se domnívalo, že na jejich oddělení se bere ohled na specifické potřeby těchto pacientů,
32 (15 %) sester mělo opačný názor a 37 (17 %) respondentek nedovedlo odpovědět.
Graf 25 - Povědomí o existenci Církve adventistů
sedmého dne (%)
6%
27%
67%
ano, znám církev
ano, ale o církvi nevím
nic bližšího
ne
Graf 25 znázorňuje povědomí sester o existenci CASD. 146 (67 %) respondentek
neznalo Církev adventistů sedmého dne, 58 (27 %) sester uvedlo, že o církvi pouze
slyšely a neví nic bližšího, 12 (6 %) sester církev znalo.
135
Graf 26 - Znalost označení "adventista" (%)
11%
3%
86%
ano - člen církve
ano - "jehovista"
ne
Bylo zjišťováno, zda sestry ví, kdo se označuje jako „adventista“ – jak lze vidět v grafu
26, tento termín neznalo 186 (86 %) respondentek, termín znalo a správně popsalo 24
(11 %) sester a 6 (3 %) respondentek chybně uvedlo, že adventista je totéž co jehovista.
Graf 27 - Působení Církve adventistů semého dne
v Písku (%)
13%
87%
ano, má informace
ne
V grafu 27 je znázorněna znalost či neznalost sester, týkající se působení CASD
v Písku. O působení církve mělo informace 28 (13 %) sester, ostatních 188 (87 %)
sester nevědělo o působení CASD v Písku.
136
Graf 28 - Omezení adventistů během
hospitalizace vyžadující specifický přístup sestry
(%)
13%
34%53%
ano
ne
neví
Graf 28 znázorňuje tyto údaje: 116 (53 %) sester nevědělo, jaká omezení adventistů by
vyžadovala specifický přístup sestry během hospitalizace, 73 (34 %) respondentek se
domnívalo, že žádná taková omezení neexistují a 27 (13 %) sester uvedlo, že omezení
během hospitalizace adventisté mají – všechny sestry v této skupině správně uvedly
jako omezení bezmasou stravu.
Graf 29 - Informace o společensky významných
činnostech církve (%)
10%
90%
ano
ne
O společensky přínosných činnostech církve vědělo 21 (10 %) sester - respondentky
uvedly jako příklad humanitární organizaci ADRA. Ostatních 195 (90 %) sestry neznalo
žádné aktivity této církve. Vše v grafu 29.
137
Graf 30 - Zájemo informace týkající se Církve
adventistů sedmého dne (%)
77%
23%
ano
ne
Závěrečný graf 30 znázorňuje počet sester, které měly zájem o stručnou příručku, kde
by nalezly informace o Církvi adventistů sedmého dne – těchto respondentek bylo
celkem 167 (77 %). O informace nemělo zájem 49 (23 %) sester.
138
4.3 Analýza dat pomocí χχχχ2 testu
V této části práce je uvedena analýza dat pomocí χ2 testu. Jsou zde ověřovány
nulové hypotézy (H 0) a alternativní hypotézy (H A)
1) Bylo zjišťováno, zda existuje statisticky významná závislost mezi vírou sester a
jejich znalostí CASD.
H 0 Neexistuje souvislost mezi vírou sester a znalostí církve.
H A Existuje závislost mezi vírou sester a znalostí církve.
Tabulka 15 – Víra sester ve vztahu k jejich znalosti CASD
Víra sester
Znalost Církve adventistů sedmého dne Celkem
Ano, zná
církev
Zná církev, ale
neví nic bližšího
Nezná
církev
ni fi [%] ni fi [%] ni fi [%] ni f i [%]
Věřící 8 67 % 16 27 % 38 26 % 62 29 %
Neveřící 4 33 % 30 52 % 82 56 % 116 54 %
Nechce
odpovídat
0 0 % 12 21 % 26 18 % 38 18 %
Celkem 12 100 % 58 100 % 146 100 % 216 100 %
Tabulka 15 tvoří přehled odpovědí respondentek - jsou zde zaznamenány odpovědi
sester, které se vztahují k tomu, zda jsou sestry věřící a zda znají či neznají CASD.
V tabulce jsou uvedeny hodnoty absolutní i relativní. Poslední řádek i sloupec ukazují
součty hodnot.
139
Tabulka 16 – Zjištěné údaje
Znalost CASD
Víra sester Zná církev Zná církev, ale
neví nic
bližšího
Nezná
církev
Celkem
Věřící 8 16 38 62
Nevěřící 4 30 82 116
Nechce
odpovídat
0 12 26 38
Celkem 12 58 146 216
Tabulka 16 zahrnuje zjištěné údaje týkající se víry sester a jejich znalosti či neznalosti
CASD. Poslední řádek i sloupec ukazují součty hodnot.
Tabulka 17 – Teoretické četnosti
Víra sester Zná církev Zná církev, ale
neví nic
bližšího
Nezná
církev
Celkem
Věřící 3,444 16,648 41,907 62
Nevěřící 6,444 31,148 78,407 116
Nechce
odpovídat
2,111 10,204 25,685 38
Celkem 12 58 146 216
Tabulka 17 zahrnuje vypočítané teoretické četnosti. Poslední řádek i sloupec ukazují
součty hodnot.
Vypočtená hodnota χ2 = 0, 041
Zvolená hladina významnosti α = 0,050
Stupeň volnosti = 4
140
Kritická hranice určená tabulkami je 9, 488. Vypočtené χ2 je menší než kritická
hodnota. S pravděpodobností 95 % nebyl prokázán statisticky významný vztah mezi
vírou sester a znalostí CASD.
H 0 byla potvrzena.
2) Bylo zjišťováno, zda existuje statisticky významná závislost mezi znalostí pojmu
„multikulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester. Sestry byly v tomto případě
rozděleny do dvou skupin: 1. skupina – sestry s vysokoškolským a vyšším odborným
vzděláním, 2. skupina – sestry se středoškolským vzděláním a střední školou se
specializací. Ověřovalo se, která skupina bude znát termín „multikulturní
ošetřovatelství“, a zda se potvrdí statisticky významná závislost mezi výše
jmenovanými proměnnými.
H 0 Neexistuje souvislost mezi znalostí pojmu „multikulturní ošetřovatelství“ a
vzděláním sester.
H A Existuje závislost mezi znalostí pojmů „multikulturní ošetřovatelství“ a vzděláním
sester.
Tabulka 18 – Znalost termínu „multikulturní ošetřovatelství“ ve vztahu k vzdělání sester
Znalost
termínu
multikulturní
ošetřovatelství
Vzdělání sester
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
ni fi [%] ni fi [%] ni fi [%]
Zná 34 100% 81 45 % 115 53 %
Nezná 0 0 % 101 55 % 101 47 %
Celkem 34 100 % 182 100 % 216 100 %
Tabulka 18 tvoří přehled odpovědí respondentek - jsou zde zaznamenány odpovědi
sester, které se vztahují ke znalosti termínu „multikulturní ošetřovatelství“ a ke vzdělání
sester. V tabulce jsou uvedeny hodnoty absolutní i relativní. Poslední řádek i sloupec
ukazují součty hodnot.
141
Tabulka 19 - Zjištěné údaje
Vzdělání sester
Znalost
termínu
„multikulturní
ošetřovatelství“
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
Zná 34 81 115
Nezná 0 101 101
Celkem 34 182 216
Tabulka 19 zahrnuje zjištěné údaje týkající se znalosti termínu „multikulturní
ošetřovatelství“ a vzdělání sester. Poslední řádek i sloupec ukazují součty hodnot.
Tabulka 20 – Teoretické četnosti
Vzdělání sester
Znalost
termínu
„multikulturní
ošetřovatelství“
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
Zná 18,102 96,898 115
Nezná 15,898 85,102 101
Celkem 34 182 216
Tabulka 20 zahrnuje vypočítané teoretické četnosti. Poslední řádek i sloupec ukazují
součty hodnot.
Vypočtená hodnota χ2 = 35,439
Zvolená hladina významnosti je v tomto případě α = 0,005
Stupeň volnosti = 1
142
Kritická hranice určená tabulkami je 7, 879. Vypočtené χ2 je větší než kritická
hodnota. S pravděpodobností 99,5 % byl prokázán statisticky významný vztah mezi
znalostí termínu „multikulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester.
H A byla potvrzena.
3) Bylo zjišťováno, zda existuje statisticky významná závislost mezi znalostí pojmu
„transkulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester. Sestry byly opět rozděleny do dvou
skupin: 1. skupina – sestry s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním, 2. skupina
– sestry se středoškolským vzděláním a střední školou se specializací. Ověřovalo se,
která skupina bude znát termín „multikulturní ošetřovatelství“, a zda se potvrdí
statisticky významná závislost mezi výše jmenovanými proměnnými.
H 0 Neexistuje souvislost mezi znalostí pojmu „transkulturní ošetřovatelství“ a
vzděláním sester.
H A Existuje závislost mezi znalostí pojmů „transkulturní ošetřovatelství“ a vzděláním
sester.
Tabulka 21 - Znalost termínu „transkulturní ošetřovatelství“ ve vztahu k vzdělání sester
Znalost
termínu
transkulturní
ošetřovatelství
Vzdělání sester
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
ni fi [%] ni fi [%] ni fi [%]
Zná 27 79 % 23 13 % 50 23 %
Nezná 7 21 % 159 87 % 166 77 %
Celkem 34 100% 182 100% 216 100 %
Tabulka 21 tvoří přehled odpovědí respondentek - jsou zde zaznamenány odpovědi
sester, které se vztahují ke znalosti termínu „transkulturní ošetřovatelství“ a ke vzdělání
sester. V tabulce jsou uvedeny hodnoty absolutní i relativní. Poslední řádek i sloupec
ukazují součty hodnot.
143
Tabulka 22 - Zjištěné údaje
Vzdělání sester
Znalost
termínu
„transkulturní
ošetřovatelství“
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
Zná 27 23 50
Nezná 7 159 166
Celkem 34 182 216
Tabulka 22 zahrnuje zjištěné údaje týkající se znalosti termínu „transkulturní
ošetřovatelství“ a vzdělání sester. Poslední řádek i sloupec ukazují součty hodnot.
Tabulka 23 – Teoretické četnosti
Vzdělání sester
Znalost
termínu
„transkulturní
ošetřovatelství“
Vysoká škola
Vyšší odborná
škola
Střední škola
Střední škola a
specializace
Celkem
Zná 7,870 42,130 50
Nezná 26,130 139,870 166
Celkem 34 182 216
Tabulka 23 zahrnuje vypočítané teoretické četnosti. Poslední řádek i sloupec ukazují
součty hodnot.
Vypočtená hodnota χ2 = 71,804
Zvolená hladina významnosti je v tomto případě α = 0,005
Stupeň volnosti = 1
144
Kritická hranice určená tabulkami je 7, 879. Vypočtené χ2 je větší než kritická
hodnota. S pravděpodobností 99,5 % byl prokázán statisticky významný vztah mezi
znalostí termínu „transkulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester.
H A byla potvrzena.
5 Diskuze
V současné moderní společnosti se můžeme setkávat s různými kulturami, neboť
žijeme ve světě, jehož hranice se prolínají a naše společnost se stává díky globalizaci
stále více multikulturní. Sestra se tak může při své práci setkávat s mnoha jedinci
odlišných kultur, náboženství a národností. V České republice existuje mnoho církví, a
je tudíž velmi reálné, že se sestra ve své praxi setká s členy jednotlivých církví a bude
je, jako své pacienty, ošetřovat. Pokud hlouběji pochopíme život a hodnoty jedinců
inklinujících k náboženství, snáze porozumíme zdraví a nemoci v kontextu náboženství
a kultury. Kvalitní ošetřovatelská péče je založena na individuálním uspokojování
potřeb pacientů a takovou péči je schopen poskytnout pouze ošetřovatelský personál,
který má odpovídající dovednosti a znalosti. Tato práce s názvem „Specifika
ošetřovatelské péče u nemocného člena Církve adventistů sedmého dne“ se na tuto
problematiku zaměřuje. Vzhledem ke stanoveným cílům práce, výzkumným otázkám a
hypotézám byl postup v této rigorózní práci tento.
V teoretické části se práce zabývala pojmy jako individualizovaná ošetřovatelská
péče, multikulturní/transkulturní přístup, náboženství a jeho specifika, Církev adventistů
sedmého dne. Teoretické poznatky o Církvi adventistů sedmého dne čerpané z uvedené
literatury (1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,
25, 26, 27, 28, 29, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 41, 42, 43, 45, 49, 55, 56, 57, 58, 60, 61,
62, 63, 70, 71, 74, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 95, 96, 97,
98, 102, 103, 104, 109, 116, 117, 118, 120, 121, 123, 124, 125, 126) byly konzultovány
s kazatelem této církve. Ve velké míře se uvedená fakta shodují s názory kazatele.
Pouze některé informace kazatel označil jako nepřesné, jako podle Kozierové adventisté
nepřijímají či odmítají léky (60).
145
Praktická část byla zaměřena na rozhovory s šesti adventisty, kde
polostrukturovaný rozhovor byl inspirován modelem Gigerové a Davidhizarové. Dále
byla zjišťována informovanost sester týkající se multikulturního ošetřovatelství a Církve
adventistů sedmého dne, a také byly zjišťovány jejich názory týkající se této
problematiky.
Výzkum byl prováděn pomocí metody rozhovoru, nestandardizovaného
dotazníku, vybraná fakta z rozhovorů byla zaznamenána do tabulek, k vyhodnocení
dotazníků byla použita popisová statistika a pro zjišťování závislostí byl použit test
shody χ2. Výzkum probíhal v Písku ve spolupráci s členy Církve adventistů sedmého
dne z tamního společenství a dále ve spolupráci sester v Nemocnici Písek v období
listopad 2009 – duben 2010.
Rozhovory s šesti adventisty probíhaly v období listopad až prosinec 2009.
V Písku se nachází společenství této církve a po kontaktování kazatele a oslovení šesti
příslušníků církve mohly probíhat rozhovory. Polostrukturovaný rozhovor byl
inspirován modelem Gigerové a Davidhizarové a zahrnoval tyto oblasti: identifikační
údaje, kulturně svébytný jedinec, biologické variace, vliv prostředí a výchovy, pojetí
času, sociální začlenění, prostor, komunikace, specifika při hospitalizaci a požadavky na
nemocniční prostředí.
Polostrukturovaný rozhovor byl proveden s šesti adventisty – pěti ženami a
jedním mužem. Všichni respondenti patřili k Církvi adventistů sedmého dne. Věk žen
byl 22, 31, 32, 37 a 38 let. Věk muže byl 38 let. Čtyři ženy měly středoškolské
vzdělání, jedna žena a muž měli vysokoškolské vzdělání. Šest respondentů mělo
českou národnost, jedna žena měla národnost bulharskou. Doba jejího pobytu v České
republice byla 9 let. Jedna žena byla svobodná, ostatní vdané, muž byl ženatý (Tabulka
1).
V oblasti otázek týkajících se kulturně svébytného jedince všichni respondenti
uvedli, že vyznávají svou víru, ale všichni popřeli existenci církevního chrámu. Všech
šest respondentů uvedlo, že jejich náboženství má svá specifika, svátky a rituály, dále
všichni adventisté uvedli, že náboženství chybějí vnější znaky, jako např. roucha,
pokrývky hlavy apod. Na první pohled tedy adventistu nelze poznat. Všichni
146
respondenti shodně uvedli možnost studovat a poté vykonávat činnost lékaře nebo
sestry. Pět respondentů se domnívá, že jsou ve zdravotnictví respektovány jejich
odlišnosti, jedna žena neví. Pokud by jejich zvyky a rituály nebyly zdravotníky
respektovány, pak u čtyř respondentů tato skutečnost vyvolává vztek, lítost, nesvobodu,
ponížení a pocit netolerance. Zbylé dvě ženy nedovedou popsat pocity vyplývající z této
situace (Tabulka 2).
V oblasti zahrnující biologické variace – vnímavost vůči nemocem a
onemocnění, odpovídali respondenti takto: výskyt běžných onemocnění byl u všech
adventistů nízký, dva uvedli výskyt výjimečný, čtyři uvedli výskyt 1x – 2x za rok.
Chronické onemocnění se vyskytlo pouze u jednoho respondenta, závažné onemocnění
v rodině se vyskytlo u třech respondentů. Trvalé užívání léků uvedl pouze jeden
respondent. Všichni respondenti uvedli nějaký způsob tišení bolesti -tří uvedli tyto
možnosti tišení bolesti: klid, modlitba, byliny, koupel a spánek. Dva respondenti uvedli
analgetika a jeden uvedl, že nemá bolesti. Všichni respondenti by v případě potřeby
užili analgetika (Tabulka 3).
Oblast biologických variací, týkající se upřednostňování jídel a vyhýbání se
jídlům, obsahovala tyto informace: všichni adventisté volili specifické potraviny, dva
upřesnili, že jde o racionální, zdravou stravu. Jeden respondent byl vegetarián, jeden
ovo-lakto-vegetarián, čtyři nebyli vegetariáni. Všech šest respondentů uvedlo jako
nedoporučené potraviny maso – zejména vepřové, kávu a alkohol. Čtyři adventisté
uvedli, že nemají jídelní obřady, dva uvedli opak. Půsty občas dodržují tři respondenti,
tři naopak půsty nedodržují. Pět adventistů občas využije možnost rychlého občerstvení.
Počet jídel za den byl u tří respondentů 3, u dvou 4 a u jednoho 3 – 4. Dva respondenti
uvedli, že občas jedí ve spěchu, ale všichni se stravují pravidelně. Dva respondenti
občas pijí kávu, jeden výjimečně pije černý čaj, ale žádný z nich nepije alkohol
(Tabulka 4).
Dále byly zjišťovány údaje týkající se vlivu prostředí a výchovy – obvyklé péče
o zdraví. Na otázku co pro respondenta znamená zdraví, uvedli dva respondenti dar od
Boha, ostatní uvedli pojmy jako život, harmonie a dobrý biopsychosociální stav.
Všichni si zdraví váží, cítí za něj vděčnost a zodpovědnost. Své zdraví také všichni
147
ochraňují – nejčastěji zdravým životním stylem. Pokud v rodině někdo onemocní, pak
se všech šest respondentů aktivně zapojuje do péče o nemocného rodinného příslušníka.
Využívají k tomu byliny, modlitbu, zvýšenou péči, ale také tradiční medicínu a služby
lékaře. Všichni jsou schopni a ochotni postarat se o nemocného člena rodiny v domácím
prostředí. K ochraně zdraví využívá pět respondentů modlitbu, jeden respondent navíc
prosby, poděkování, smíření. Pouze jeden respondent v tomto případě neuvedl žádný
rituál k ochraně zdraví. Všichni uvedli, že jejich církev pečuje o zdraví. Všech šest
respondentů chodí pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému i zubnímu lékaři.
Čtyři respondenti jsou spokojeni s primární zdravotní péčí, jeden má pocit, že péče je
nekomplexní a jeden uvedl dobré i špatné zkušenosti. Dostupnost zdravotní péče
vnímají čtyři adventisté jako vyhovující, jeden jako standardní a jeden jako ne zcela
vyhovující. Všichni respondenti mají zdravotní pojištění a všichni by souhlasili
s podáním transfuze i s transplantací. Pět adventistů uplatňuje alternativní medicínu –
zejména byliny, potraviny a vodoléčbu. Žádný z nich neodmítá diagnostické a
terapeutické výkony a ani očkování dětí (Tabulka 5a, 5b).
Respondenti se vyjadřovali také k hodnotám. Všichni uvedli na prvním,
nejvyšším, místě vztah s Bohem a víru. Ostatní místa již nejsou tak jednoznačná. Na
místě druhém uvedli tři respondenti rodinu, dva uvedli zdraví a jeden zodpovědnost.
Třetí místo na žebříčku hodnot zaujalo u dvou respondentů zdraví, u dvou kamarádi a
kolegové, u jednoho práce a jeden respondent uvedl na tomto místě vděčnost. Na
posledních dvou místech se opakují tyto hodnoty: studium, přátelé, zdraví, zaměstnání a
bydlení. Je tedy patrné, že víra v Boha a vztah s Bohem hraje v životě adventistů velice
významnou roli (Tabulka 6).
V oblasti plánovaného rodičovství zaujali respondenti víceméně jednoznačný
postoj. Všichni by zvolili jako místo porodu nemocniční zařízení, všichni odmítají
interrupci, kterou by využili pouze v případě ohrožení života matky či závažného
poškození plodu. Pět respondentů neuvedlo žádná specifika v těhotenství a šestinedělí,
pouze jeden uvedl jako specifikum „2x zdravější život“. V oblasti antikoncepce se
odpovědi všech adventistů opět shodovaly – antikoncepce není náboženstvím zakázána.
Mimomanželský styk zakázán je, shodli se na tom všichni respondenti, stejně jako na
148
možnosti adoptovat dítě. Pět respondentů uvedlo, že neexistují žádná specifika v péči o
novorozence, jeden uvedl jako specifikum zásady zdravého životního stylu (Tabulka 7).
Specifika umírání u adventistů jsou také téměř jednoznačná. Pět respondentů
potvrdilo, existenci obřadů během umírání, všichni se shodli na existenci specifik v péči
o umírajícího – jednalo se především o modlitbu a pomazání, všichni uvedli možnost
pečovat o umírajícího v domácím prostředí a také možnost obřadu v nemocnici. Žádný
z respondentů nesouhlasil s eutanázií. Ani jeden adventista neuvedl specifikum v péči o
mrtvé tělo (Tabulka 8).
Takto respondenti pojímali čas: délka spánku byla u čtyř adventistů 7 hodin, u
ostatních dvou 6 a 8 hodin. Čas vstávání se u všech respondentů pohyboval od 5.00
hodin do 6.30 hodin. Čtyři adventisté pracovali 6 dní v týdnu, jeden uvedl 5 dní a jedna
žena byla na rodičovské dovolené, proto nedovedla určit počet pracovních dní v týdnu.
Dva respondenti uvedli 12 hodin práce denně, jeden uvedl 5 – 8 hodin. Ostatní
respondenti nedovedli čas pracovních hodin denně přesně určit, neboť jeden z nich
neměl pevnou pracovní dobu a výše jmenovaná žena byla na rodičovské dovolené. Tři
respondenti se v životě zaměřují na přítomnost, dva na přítomnost a budoucnost a jeden
pouze na budoucnost. Pro pět adventistů je podstatné přijímat léky v určený čas, jeden
na toto nebere ohled (Tabulka 9).
Sociální začlenění u respondentů bylo následující: jedna žena byla svobodná,
muž ženatý a ostatní ženy vdané. Svobodná žena byla bezdětná, tři respondenti měli dvě
děti a dva respondenti měli tři děti. Pět respondentů uvedlo jako hlavu rodiny muže,
jeden respondent nedovedl určit, kdo je hlavou rodiny. Jeden respondent studoval.
Čtyři respondenti nepracovali v oboru, který vystudovali, jeden ano. Pouze jeden
adventista nebyl české národnosti, ale národnosti bulharské. Důvodem k pobytu v České
republice bylo sloučení rodiny a pracovní situace a neplánuje návrat do země původu
(Tabulka 10).
Osobní zóna byla u čtyř respondentů 50 cm, dva nedovedli osobní zónu určit.
Všichni adventisté byli spokojeni s prostorovým uspořádáním v nemocnicích (Tabulka
11).
149
Všichni respondenti se domluvili česky, byli schopni efektivně komunikovat.
Český jazyk byl mateřským jazyk u pěti respondentů, jeden respondent měl mateřský
jazyk bulharský jazyk (Tabulka 12).
Předposlední oblastí, kterou se rozhovor zabýval, byla specifika při
hospitalizaci. Tři respondenti uvedli, že jejich odlišnosti jsou zdravotníky respektovány,
pokud je ovšem zdravotníci znají a ví o nich. Dva adventisté se domnívali, že
zdravotníci odlišnosti respektují a již nezdůraznili fakt, že zdravotníci musí odlišnosti
znát, aby je mohli respektovat. Pouze jeden respondent uvedl, že není třeba, aby
zdravotníci respektovali odlišnosti adventistů. Všichni respondenti se shodně domnívali,
že zdravotníci jejich církev neznají, a zároveň by si adventisté přáli, aby zdravotníci
jejich církev znali. Všech šest respondentů souhlasilo s možností aplikovat víru
v nemocnici během hospitalizace, ale pouze jeden z nich by během pobytu v nemocnici
vyžadoval službu duchovního. Všichni respondenti požadovali pravdivé informace o
svém zdravotním stavu a tytéž informace by měly být poskytnuty i jejich rodině.
Žádný z respondentů nevyžadoval ošetřující personál stejného pohlaví, ani jeden
respondent nevyhledával zařízení ani zdravotníky stejné víry a všichni by se nechali
ošetřit v zařízení odlišného náboženství. U zdravotníků by dva respondenti netolerovali
neprofesionální chování, dvěma by vadilo umělé prodlužování života a zbytečné
zákroky a dva respondenti nedovedli odpovědět (Tabulka 13a, 13b).
Závěrečná oblast polostrukturovaného rozhovoru se týkala požadavků na
nemocniční prostředí. Ani v této oblasti neměli respondenti zvláštní požadavky.
Nemocniční pokoj by měl být podle čtyř respondentů klidný, útulný, s přiměřenou
teplotou. Dva respondenti žádný požadavek na nemocniční pokoj neměli. Nezbytné
narušení intimity by nevadilo ani jednomu z respondentů a pouze jeden z nich by si přál
jako spolupacienty výhradně jedince stejného pohlaví. Dva adventisté by požadovali
nižší počet nemocných na nemocničním pokoji, dva se domnívají, že optimální počet
nemocných je 1 – 3 a dva respondenti nemají žádný požadavek týkající se počtu
nemocných na pokoji. Pouze jedné respondentce by vadil projev odlišné víry u
spolupacientů. Tři respondenti měli zkušenost s komplikacemi týkajícími se
náboženských specifik. Komplikace se týkaly zejména požadavku na vegetariánskou
150
stravu. Čtyři adventisté vnímali podávané informace během hospitalizace jako
srozumitelné, ostatní ne. Pouze tři respondenti znali práva pacientů a dovedli tak určit,
které z práv považují za nejdůležitější – takto označili právo na kontakt s rodinou,
profesionální chování a právo na informace. Ve zdravotnictví v České republice by
pouze dva respondenti nevylepšili nic, ostatní by viděli změnu k lepšímu, pokud by se
zdravotníci dostatečně vzdělávali v multikulturní oblasti, měli základní informace o
Církvi adventistů sedmého dne a v nemocnici by byla zbudována místnost na modlitbu.
Jeden respondent nedovedl na tuto otázku odpovědět (Tabulka 14).
Z těchto rozhovorů vyplynuly následující hypotézy: H 1 Sestry nedovedou
definovat omezení adventistů, která by vyžadovala specifický přístup během
hospitalizace. H 2 Sestry neznají Církev adventistů sedmého dne. Aby bylo zmapováno,
zda mají sestry přehled o základní terminologii, byla stanovena třetí hypotéza. H 3
Sestry s vysokoškolským vzděláním a vyšším odborným vzděláním znají pojem
multikulturní/transkulturní ošetřovatelství, na rozdíl od sester, které mají středoškolské
vzdělání a střední školu a specializaci. Hypotézy byly ověřovány pomocí
nestandardizovaného dotazníku, který byl distribuován sestrám v písecké nemocnici.
Výsledky dotazníků byly následující.
Z pohledu věku tvořily největší skupinu sestry ve věku 31 – 40 let (42 %),
nejmenší skupinu tvořily respondentky ve věku nad 51 let (16 %) (Graf 1). Z pohledu
vzdělání tvořily největší skupinu sestry se středoškolským vzděláním (59 %). Další
početnější skupinu tvořily sestry se středoškolským vzděláním a specializací (25 %).
Vysokoškolské vzdělání mělo ve skupině 8 % sester – bakalářské vzdělání mělo 6 %
sester a 2 % respondentek mělo vzdělání magisterské. Vyšší odborné vzdělání mělo 8 %
sester (Graf 2). Všechny sestry uvedly národnost českou. Více než polovina sester (53
%) na otázku, vztahující se k víře, uvedla, že je nevěřící. 29 % respondentek bylo
věřících. Zbylá skupina sester (18 %) odmítla na tuto otázku odpovědět (Graf 3).
Největší část respondentek (30 %) pracovalo ve zdravotnictví poměrně dlouho, a to
více jak 20 let. Sester s minimální délkou praxe (méně než 1 rok) byla ve skupině pouhá
3 %. Z těchto dat vyplynulo, že 97 % sester má již určité zkušenosti ze zdravotnické
praxe (Graf 4). Sester, které znaly termín „multikulturní ošetřovatelství“, bylo více než
151
polovina (53 %). Nicméně tento termín dovedlo správně definovat pouze 43 %
respondentek. Naopak překvapením byl poměrně vysoký počet sester (47 %), které
uvedly, že tento pojem neznají a nedovedou vysvětlit (Graf 5). Skupina sester, které
znaly pojmem „multikulturní ošetřovatelství“ zahrnovala sestry se středoškolským
vzděláním (47 %), středoškolským vzděláním a specializací (24 %), s vyšším odborným
vzděláním (15 %) i vysokoškolačky (14 %) (Graf 6). Skupina respondentek, které
nedovedly definovat termín „multikulturní ošetřovatelství“ měly vzdělání středoškolské
(73 %) a středoškolské se specializací (27 %). V tomto případě se ve skupině
respondentek vůbec nevyskytovaly sestry s vyšším odborným a vysokoškolským
vzděláním (Graf 7). V souvislosti s předchozím zjištěním bylo ještě hodnoceno, jaký je
věk sester, které znaly termín „multikulturní ošetřovatelství“ Zajímavé bylo zjištění, že
většina těchto respondentek (79 %) byla nižšího věku - do 40 let (Graf 8). Naopak
sestry, které pojem „multikulturní ošetřovatelství“ neznaly a tudíž jej nedovedly popsat,
patřily do věkové skupiny 41 let a výše. Těchto respondentek bylo ve sledovaném
souboru 60 % (Graf 9). Definovat termín „transkulturní ošetřovatelství“ bylo pro sestry
náročnější, než definovat termín předchozí, neboť jej dovedlo správně popsat pouze 23
% respondentek (Graf 10). Opět bylo zjišťováno jaké vzdělání měly sestry, které byly
schopny správně popsat pojem „transkulturní ošetřovatelství“. Odpovídající znalosti
měly respondentky se vzděláním středoškolským, se specializací, diplomované
specialistky a vysokoškolačky (Graf 11). Skupina respondentek, které termín
„transkulturní ošetřovatelství“ neznaly a nedovedly jej popsat, nezahrnovala
vysokoškolačky magistry. Největší část této skupiny tvořily sestry se středoškolským
vzděláním (70 %) (Graf 12). Příjemné bylo zjištění, že většina sester (85 %) měla
zájem o informace týkající se ošetřování příslušníků jiných kultur, národností a
náboženství (Graf 13). Malá část sester, které uvedly, že nemají zájem o informace,
týkající se multikulturního ošetřovatelství, zahrnovala středoškolačky (78 %), sestry
specialistky (19 %) a sestry s vyšším odborným vzděláním (3 %). Vysokoškolsky
vzdělané sestry v této skupině nebyly (Graf 14). Skupina respondentek, majících zájem
o vzdělávání, které se týká se multikulturního ošetřovatelství, zahrnuje všechny typy
vzdělání – od středoškolsky po vysokoškolsky vzdělané sestry, včetně sester s vyšším
152
odborným vzděláním (Graf 15). Sestry uváděly, jakým způsobem získávaly informace
týkající se multikulturního ošetřovatelství. V tomto případě mohly respondentky volit
více odpovědí, nicméně nejčastěji sestry využívaly internetové zdroje (Graf 16). Sestry
se vyjadřovaly k otázce, zda je pro ně, podle jejich názoru, důležité sebevzdělávání
v oblasti multikulturního ošetřovatelství - 70 % sester uvedlo, že se domnívá že ano
(Graf 17). Velká část respondentek (74 %) se domnívalo, že sestra obecně by měla být
vzdělaná v oblasti multikulturního ošetřovatelství (Graf 18). Velká část sester (83 %)
měla zkušenost s ošetřováním pacienta odlišné kultury (Graf 19). Nejvíce sester (57 %)
mělo během ošetřování tohoto klienta problémy v oblasti komunikace, nejméně sester
(7 %) mělo potíže v souvislosti s odlišnými návyky a chováním pacienta (Graf 20).
Nadpoloviční skupině respondentek (54 %) nevadilo ošetřování tohoto pacienta, ostatní
sestry (35 %) vnímaly během ošetřování nejistotu a obavy, zbývající část sester (11 %)
chápala ošetřování tohoto klienta jako výzvu (Graf 21). Skupina sester, které uvedly, že
během ošetřování klientů odlišných kultur vnímají nejistotu a obavy, zahrnuje 80 %
sester, které i přes zmiňované negativní pocity, mají zájem o informace týkající se
multikulturního ošetřovatelství (Graf 22). Téměř polovina sester (45 %) se domnívala,
že sestry v nemocnicích České republiky berou ohled na specifické potřeby pacientů
odlišných kultur. Na tuto otázku nedovedlo odpovědět 41 % sester (Graf 23). Zda je
brán ohled na specifické potřeby pacientů odlišných kultur, národností a náboženství
přímo na pracovišti sester písecké nemocnice, odpovídaly respondentky v další položce
dotazníku. Nadpoloviční většina sester (68 %) se domnívala, že na jejich oddělení se
bere ohled na specifické potřeby těchto pacientů, pouze 15 % sester mělo opačný názor
a 17 % respondentek nebylo schopno odpovědět (Graf 24). Velká část respondentek (67
%) neznala Církev adventistů sedmého dne a 27 % sester uvedlo, že o církvi pouze
slyšely a neví nic bližšího. Pouze malá skupina sester (6 %) církev blíže znala (Graf 25).
Většina sester (86 %) nevěděla kdo se označuje jako „adventista“, pouhých 11 % sester
tento termín znalo. Téměř zanedbatelnou část výzkumného souboru (3 %) tvořily sestry,
které chybně uvedly, že adventista je totéž co jehovista (Graf 26). Malá část sester (13
%) věděla, že Církev adventistů sedmého dne působí v Písku. Ostatní sestry (87 %) tyto
informace neměly (Graf 27). Nadpoloviční většina sester (53 %) nevěděla, jaká omezení
153
adventistů by vyžadovala specifický přístup sestry během hospitalizace. 34 %
respondentek se dokonce domnívalo, že žádná taková omezení neexistují a nejméně
sester (13 %) uvedlo, že omezení během hospitalizace adventisté mají (všechny sestry
uvedly jako omezení bezmasou stravu) (Graf 28). Je škoda, že pouze minimální počet
sester (10 %) věděl o společensky přínosných činnostech Církve adventistů sedmého
dne, respondentky správně uvedly jako příklad humanitární organizaci ADRA. Ostatní
sestry (90 %) neznaly žádné aktivity této církve (Graf 29). Na závěr bylo zjišťováno,
zda by sestry měly zájem o stručnou příručku či přehled, kde by nalezly informace o
Církvi adventistů sedmého dne. Příjemné bylo zjištění, že většina sester (77 %) by tyto
informace přivítala (Graf 30).
Pomocí χ2 testu byla potvrzena statisticky významná závislost mezi znalostí
termínu „multikulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester. Bylo prokázáno, že sestry
s vysokoškolským vzděláním a s vyšším odborným vzděláním znají tento termín na
rozdíl od sester, které mají středoškolské vzdělání a středoškolské vzdělání se
specializací. V tomto případě se potvrdila alternativní hypotéza, která říká, že existuje
závislost mezi znalostí pojmů „multikulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester.
Dále bylo pomocí χ2 testu zjišťováno, zda existuje statisticky významná závislost
mezi znalostí pojmu „transkulturní ošetřovatelství“ a vzděláním sester. Opět bylo
prokázáno, že sestry s vysokoškolským vzděláním a s vyšším odborným vzděláním
znají tento termín na rozdíl od sester, které mají středoškolské vzdělání a středoškolské
vzdělání se specializací. Také v tomto případě se potvrdila alternativní hypotéza, která
říká, že existuje závislost mezi znalostí pojmů „transkulturní ošetřovatelství“ a
vzděláním sester.
χ2 test byl dále využit pro ověření existence statisticky významné závislosti
mezi vírou sester a jejich znalostí CASD. V tomto případě nebyl prokázán statisticky
významný vztah mezi vírou sester a znalostí CASD. Zde byla potvrzena nulová
hypotéza, která říká, že neexistuje souvislost mezi vírou sester a jejich znalostí církve.
Výzkumná část trvala několik měsíců a po jejím skončení lze konstatovat, že cíle
práce byly splněny.
154
Cíl 1. Podařilo se získat informace, které jsou nezbytné pro poskytování kvalitní
ošetřovatelské péče příslušníkům Církve adventistů sedmého dne. Tyto informace byly
získány pomocí polostrukturovaných rozhovorů, které byly vedeny s adventisty. Tímto
způsobem byly zjištěny nejzákladnější informace a specifika, která by měla sestra znát
při poskytování individualizované ošetřovatelské péče. Získané informace se týkaly
kulturně svébytného jedince – zejména projevů víry, svátků a rituálů, vnímavosti vůči
nemocem a onemocnění, specifik ve stravování, pečování o zdraví, hodnotové
orientace, plánovaného rodičovství, umírání, pojetí času a prostoru, komunikace a
specifik při hospitalizaci včetně požadavků na nemocniční prostředí.
Cíl 2. Byla identifikována očekávání a možné problémy související
s hospitalizací členů Církve adventistů sedmého dne. Také k tomuto cíli se dospělo díky
informacím z rozhovorů. Respondenti hodnotili zdravotníky, způsob podávání
informací, dostupnost zdravotní péče, primární zdravotnickou péči, práva pacientů,
možnost pravdivého poskytování informací o zdravotním stavu a požadavky na
nemocniční personál a na vybavení nemocničního pokoje. Možné problémy související
s hospitalizací adventistů byly zjišťovány dotazy na téma podávání transfuzí,
transplantací, tolerance k projevům odlišné víry, využívání alternativní medicíny,
očkování, odmítnutí či neodmítnutí diagnostických/terapeutických výkonů.
Získané informace byly následně využity pro tvorbu procesuálního standardu
ošetřovatelské péče s názvem Ošetřovatelská péče u nemocného člena Církve adventistů
sedmého dne.
Cíl 3. Zjistit znalosti zdravotnických pracovníků týkající se Církve adventistů
sedmého dne byl také splněn a to pomocí nestandardizovaného dotazníku, který byl
rozdán sestrám písecké nemocnice. Dotazník odhalil informovanost sester vztahující se
nejen k CASD, ale i k odborných termínům a sestry zde vyjadřovaly své názory na
vzdělávání v oblasti multikulturního ošetřovatelství a zkušenosti s ošetřováním pacienta
odlišné kultury, národnosti, náboženství.
Na základě analýzy odpovědí adventistů je zde předložena odpověď na první
výzkumnou otázku. 1. Vyžaduje nemocný člen CASD odlišný přístup sestry během
ošetřování? Odlišný přístup se týká specifik ve stravování (vegetariánská strava - a to
155
pouze u některých adventistů, vynechání vepřového masa) a v péči o umírajícího či
těžce nemocného (pomazání, služby duchovního). Nicméně tyto požadavky nejsou tak
náročné, aby sestra byla nucena do výrazně odlišného způsobu práce, který by ji
nadměrně zatěžoval. Pokud bude sestra seznámena s ošetřovatelským standardem
týkajícím se ošetřování adventisty, pak ji tato situace nemůže zaskočit a pacient pozná,
že sestra je zasvěcena do problematiky. Tento stav zajisté přinese efektivní komunikaci
a vztah mezi sestrou a nemocným bude založen na důvěře. Opačná situace vyvolá
nejistotu a sestra jen těžce uspokojí potřeby pacienta.
Na základě analýzy odpovědí adventistů je zde předložena odpověď na druhou
výzkumnou otázku. Je hospitalizovaný člen CASD zdrojem možných problémů?
Možné problémy související s hospitalizací se týkají projevů víry pacienta, tolerance
spolupacientů odlišné víry, odlišného vnímání času a osobní zóny, rituálů a obřadů,
odmítání diagnostických/terapeutických výkonů, odmítání transfuzí, transplantací a
očkování, dále odmítání léků, antikoncepce, problémy související s narušením intimity a
ošetřovatelským personálem odlišného pohlaví. Adventista není v tomto směru zdrojem
problémů. Toleruje projevy odlišné víry, jeho projevy víry nejsou pro okolí zátěží –
během hospitalizace nejsou nutné modlitebny ani služby duchovního, i když služby
duchovního by měla sestra nemocnému nabídnout. Adventista nevnímá odlišně čas, ale
je nutné brát v úvahu jeho vztah k sobotě. Osobní zóna není také nějak výjimečná,
stejně jako rituály a obřady, které ne všichni vyžadují. Neodmítá diagnostické ani
terapeutické výkony, léky, antikoncepci, nemá zvláštní požadavky na zdravotníky,
zdravotnická zařízení, ani na podmínky pro vyznávání své víry. Narušení intimity na
nezbytně nutnou dobu není u adventistů chápáno jako problém. S eutanátzií nesouhlasí.
Sestra si musí být vědoma toho, že každý člověk je individuální. Proto se i jednotliví
adventisté mohou ve výše jmenovaných oblastech lišit a záleží pouze na sestře, zda
svou profesionalitou zajistí nemocnému odpovídající a vyhovující podmínky.
Na základě analýzy odpovědí adventistů je zde předložena odpověď na třetí
výzkumnou otázku. Jak vnímají adventisté současný přístup zdravotníků? Rozhovory
odhalily, že adventisté vnímají současný přístup zdravotníků uspokojivě. Odlišnosti
adventistů jsou zdravotníky tolerovány, informace jsou z větší části poskytovány
156
srozumitelně, zdravotníky na stupnici 1 – 5 (kde 1 = nejlepší, 5 = nejhorší) zhodnotily
průměrem 1,8. Primární zdravotnickou péči z větší části vnímali jako vyhovující, stejně
tak dostupnost zdravotní péče. Negativní zkušenost měli někteří adventisté v souvislosti
s vegetariánskou stravou, kterou sestra objednala až s časovou prodlevou. Všichni
adventisté se shodli, že zdravotníci neznají jejich církev, a přáli by si, aby alespoň
základní informace zdravotníci měli.
H 1 Sestry nedovedou definovat omezení adventistů, která by vyžadovala
specifický přístup během hospitalizace - byla potvrzena. A to na základě vytvořeného
nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. 53 % sester nevědělo jaká omezení
adventistů by vyžadovala specifický přístup sestry během hospitalizace. 34 % sester se
dokonce domnívalo, že žádná omezení neexistují.
H 2 Sestry neznají Církev dentistů sedmého dne - byla potvrzena. Opět na
základě vytvořeného nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. 67 % sester
neznalo Církev adventistů sedmého dne, 27 % sester o církvi pouze slyšelo, ale
nevěděly nic bližšího.
H 3 Sestry s vysokoškolským vzděláním a s vyšším odborným vzděláním znají
pojem multikulturní/transkulturní ošetřovatelství narozdíl od sester, které mají
středoškolské vzdělání a střední školu se specializací – byla potvrzena. Výsledky
dotazníkového šetření a zjišťování statisticky významných vztahů pomocí χ2 testu
ukázaly, že sestry s vysokoškolským vzděláním a vyšším odborným vzděláním znají
oba termíny na rozdíl od sester se středoškolským vzděláním a střední školou se
specializací. V tomto případě byla potvrzena i statisticky významná závislost – znalost
termínů závisí na vzdělání sester.
Rozhovory s adventisty potvrdily většinu teoretických poznatků čerpaných
použité literatury, jako zásady zdravého životního stylu a vegetariánství, které dodržují
nebo se snaží dodržovat (8, 32, 61, 62, 63), zachovávání soboty (49), také to, že
adventisté jsou díky svému zdravému životnímu stylu často zkoumanou skupinou
v oblasti zdravého životního stylu (4, 7, 9, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 41, 43, 55, 56, 71, 74,
77, 82, 95, 96, 97,128). Velmi mě překvapila aktivita adventistů, jejich společensky
přínosné kroky – humanitární organizace ADRA a její popularita ve společnosti mluví
157
za sebe, Cena Michala Velíška, sdružení podporující mládež, děti, zdraví, zdravou
výživu, podpora nemocných a závislých lidí a mnoho dalších.
Některé teoretické poznatky z použité literatury nevyplývaly z rozhovorů s
adventisty a nebyly jimi tak potvrzeny, zejména údaj, že adventisté odmítají užívání
léků (60). Rozhovory s respondenty, s velmi příjemnými lidmi, mě utvrdily v tom, že
jejich životní styl je to, co jim naprosto vyhovuje, a údaje z použité literatury, jako
nekompromisní dodržování adventistických příkazů některými sbory či jednotlivci,
které by se v některých případech jevily jako necitlivé pro rodinné vztahy (124), by u
nich nejspíš nenastaly, neboť životní styl sdílí celá rodina, a zdá se že v naprostém
souladu a harmonii. Adventisté se nezmínily ani o tom, že by odmítali zdravotní péči
v sobotu (124). Vojtíšek uvádí jako necitlivé některé misijní metody, které zastírají svůj
původ v této církvi (124). Byla jsem přítomna na přednášce pořádané CASD a leták
nabízející různá, a k zamyšlení velmi zajímavá, témata byl viditelně označen názvem
pořadatele, tj. CASD, ADRA a občanské sdružení Život a zdraví, tudíž nezastíral původ
pořadatele (Příloha 10). Domnívám se, že každý z nás je osobností s individuálními
názory a zkušenostmi. Proto je naprosto přirozené, že kdokoliv z CASD může mít své
názory a zkušenosti, které se budou lišit od našeho očekávání a budou se lišit od údajů,
které jsme získali v literatuře.
6 Závěr
Cílem práce bylo zjistit informace nezbytné pro kvalitní ošetřovatelskou péči u
nemocného člena Církve adventistů sedmého dne, identifikovat očekávání a možné
problémy související s hospitalizací adventistů a zjistit znalosti sester týkající se Církve
adventistů sedmého dne. Cíle práce byly splněny. Byly stanoveny tři výzkumné otázky.
1. Vyžaduje nemocný člen CASD odlišný přístup sestry během ošetřování? 2. Je
hospitalizovaný člen CASD zdrojem možných problémů? 3. Jak vnímají adventisté
současný přístup zdravotníků? Z kvalitativní části výzkumu vyplynuly hypotézy, které
byly v další části práce ověřovány. H 1 Sestry nedovedou definovat omezení adventistů,
která by vyžadovala specifický přístup během hospitalizace. H 2 Sestry neznají Církev
adventistů sedmého dne. Byla stanovena třetí hypotéza. H 3 Sestry s vysokoškolským a
158
vyšším odborným vzděláním znají pojem multikulturní/transkulturní ošetřovatelství
narozdíl od sester, které mají středoškolské vzdělání a střední školu a specializaci.
Na základě analýzy výsledků výzkumného šetření byly vytvořeny odpovědi na
výzkumné otázky. 1. Nemocný člen CASD vyžaduje odlišný přístup sestry během
ošetřování týkající se zajištění vegetariánské stravy včetně pitného režimu a přístupu
k těžce nemocným a umírajícím. 2. Hospitalizovaný člen CASD není zdrojem
problémů. 3. Adventisté vnímají současný přístup zdravotníků veskrze pozitivně.
Výzkumným šetřením byly ověřovány hypotézy. H 1 se potvrdila, sestry nedovedou
definovat omezení adventistů, která by vyžadovala specifický přístup během
hospitalizace. H 2 se potvrdila, sestry neznají Církev adventistů sedmého dne. H 3 se
také potvrdila, sestry s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním znají pojem
multikulturní/transkulturní ošetřovatelství na rozdíl od sester, které mají středoškolské
vzdělání a střední školu a specializaci a pojem neznají.
Analýza dat ukázala, že neexistuje statisticky významná závislost mezi vírou
sester a znalostí CASD. Naopak statisticky významná závislost se ukázala ve vztahu
mezi vzděláním sester a znalostí pojmu multikulturní/transkulturní ošetřovatelství.
Výsledky šetření poukazují mimo jiné i na zájem sester dovědět se základní
informace o Církvi adventistů sedmého dne. A dále výsledky poukazují i na to, že
adventisté by velmi přivítali, kdyby sestry znaly jejich církev a jejich specifika.
Následuje ošetřovatelský standard s názvem Ošetřovatelská péče u
klienta/pacienta člena Církve adventistů sedmého dne ve zdravotnických zařízeních.
Tento standard byl konzultován s hlavní sestrou Nemocnice Písek, které bude poskytnut
a bude tak nápomocen sestrám při ošetřovatelské péči o tohoto nemocného.
159
STANDARD OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Název standardu:
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE U KLIENTA/PACIENTA ČLENA CÍRKVE
ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH
Charakteristika standardu: Rámcový procesuální standard ošetřovatelské
péče
Ošetřovatelský cíl: Specifika ošetřovatelské péče poskytované
členům Církve adventistů sedmého dne
Skupina péče: Pacienti / klienti (P/K) – členové Církve
adventistů sedmého dne (CASD)
Určeno pro: sestry/porodní asistentky/zdravotnický asistent
Odpovědnost za realizaci: Vedoucí pracovníci na úseku ošetřovatelské péče
Platnost standardu od:
Frekvence kontroly: Nejméně 1x za 2 roky, průběžně, nepravidelně
Revize standardu provedena dne:
Kontrolu vykoná: Manažer/ka ošetřovatelství (manažer/ka kvality
ošetřovatelské péče, hlavní sestra, vrchní sestra,
staniční sestra)
Podpis zodpovědného
pracovníka:
Vedoucí sestra / odborný zástupce / manažer/ka
ošetřovatelství
Standard vytvořil: Mgr. Martina Válová
Odborný garant:
Schválil
Náměstek pro ošetřovatelskou péči
– hlavní sestra
160
KRITERIA STRUKTURY:
S 1 Pracovníci: sestra / porodní asistentka / zdravotnický asistent (dále jen sestra)
S 2 Prostředí: zdravotnická zařízení
S 3 Dokumentace: zdravotnická / ošetřovatelská dokumentace
KRITERIA PROCESU:
Sestra
P1 Má základní znalosti o Církvi adventistů sedmého dne (dále jen CASD), pacientovi /
klientovi (dále jen P/K) příslušníkovi CASD:
Náboženství: křesťanské, vyznávají Ježíše Krista
Adventisté snaží se žít podle doporučení Bible, sobota pro ně znamená den volna a
sváteční den. Církev je známá podporováním zdravého životního stylu a životosprávy,
doporučováním vegetariánské stravy. Církev nedoporučuje kávu, alkohol, drogy a jiné
návykové látky. Adventisté nemají žádné transparentní znaky náboženství. CASD je
spojena s humanitární organizací ADRA a spoustou jiných aktivit, které jsou přínosné
pro mládež i dospělé.
P 2 Udělá si na P/K čas.
P 3 Zajistí podmínky vhodné pro rozhovor.
P 4 Vhodně naváže kontakt, představí se.
P 5 Řádně P/K osloví, zeptá se jak si přeje být oslovován.
P 6 Podá P/K ruku.
P 7 Hovoří srozumitelně, nepoužívá odborné ani slangové výrazy, nezvyšuje hlas, užívá
slov prosím a děkuji.
P 8 Naslouchá P/K empaticky a s pochopením, umožní P/K vyjádřit vlastní názor na
problém.
P 9 Otázky klade tak, aby na ně P/K mohl v klidu odpovídat.
P 10 Ujišťuje se, že jí P/K vše rozuměl.
P 11 Uvědomuje si význam neverbální komunikace, jak na své straně, tak na straně
P/K. Při komunikaci užívá oční kontakt, úsměv, event. dotyky.
161
P 12 Je informovaná o tom, že hlavou rodiny bývá muž, ale důležitý je partnerský vztah
a spolupráce mezi partnery.
P 13 Je si vědoma toho, že členové CASD jsou křesťané a na prvním místě je u nich
láska k Bohu a svůj život se snaží žít podle Bible.
P 14 Ví, že P/K člen CASD se zaměřuje na přítomnost a budoucnost.
P 15 Uvědomuje si, že velký důraz u CASD je kladen na zdravou životosprávu.
P 16 Zná stravovací návyky a respektuje upřednostňování vegetariánské stravy u P/K
člena CASD. Adventisté dodržují zásady zdravé výživy, nepřejídají se, jí většinou 3x
denně. Vyhýbají se vepřovému masu. Někteří adventisté nemusejí být vegetariáni.
Adventisté se mohou stravovat v restauracích. Nepijí alkohol, černý čaj a kávu.
P 17 Zajistí P/K vegetariánskou stravu.
P 18 Ví, že CASD nedoporučuje věřícím alkohol, kávu a jiné návykové látky.
P 19 Je si vědoma toho, že pro P/K je důležité dodržovat čas při užívání léků.
P 20 Ví, že P/K v zásadě neodmítá žádné diagnostické či terapeutické postupy.
P 21 Je informována, že P/K adventista není proti podání transfúze ani krevních
derivátů. Není ani proti transplantacím (dárcovství či přijetí orgánu).
P 22 Ví, že rodina je schopna postarat se o svého nemocného člena.
P 23 Ví, že narušení intimity na nezbytně nutnou dobu při nezbytném výkonu P/K
nevadí, ale i tak respektuje stud P/K a zajistí soukromí
P 24 Je si vědoma toho, že P/K člen CASD nemá žádná specifika v graviditě ani
v šestinedělí. Adventisté upřednostňují porody v nemocničním zařízení.
P 25 Je informovaná o tom, že s umíráním u P/K člena CASD může být spojeno
pomazání, modlitby a služby duchovního. Duchovní nemusí patřit k Církvi adventistů
sedmého dne. Adventisté preferují umírání doma, či hospicovou péči.
P 26 Ví, že také P/K člen CASD se závažnou nemocí může vyžadovat pomazání
a/nebo služby duchovního.
P 27 Je informována o tom, že P/K člen CASD dodržuje sobotu jako den sváteční a den
odpočinku. Konzultuje s P/K ošetřovatelské zásahy, které vycházejí na sobotu.
P 28 Ví, že P/K nemá specifické nároky na vybavení nemocničního pokoje.
162
P 29 Je si vědoma, že P/K člen CASD nemá výhrady k projevům odlišné víry u
spolupacientů.
P 30 Seznámí P/K s Právy hospitalizovaných pacientů.
KRITERIA VÝSLEDKU:
V 1 P/K člen CASD je informovaný a spolupracuje.
V 2 P/K člen CASD má vypracovaný ošetřovatelský plán a aktivně se podílí na jeho
realizaci.
V 3 V dokumentaci P/K člena CASD jsou zaznamenány údaje nezbytné pro kvalitní
ošetřovatelskou péči.
163
OŠETŘOVATELSKÝ AUDIT
Vyhodnocení splnění standardu ošetřovatelské péče zaměřené na ošetřování P/K člena
CASD ve zdravotnických zařízeních.
Oddělení:
Auditoři:
Datum:
Metody auditu:
Otázka pro sestru Otázka pro P/K, rodinu Pozorování P/K, sestry Kontrola
ošetřovatelské dokumentace
Metoda Kontrolní kritérium Sestra
Dotazem na sestru Je na oddělení k dispozici standard ošetřovatelské
péče: Ošetřovatelská péče o P/K člena CASD?
Dotazem na sestru Dovedete definovat CASD?
Dotazem na sestru Představila jste se P/K?
Dotazem na sestru Zajistila jste vhodné podmínky pro rozhovor?
Dotazem na sestru Podala jste P/K ruku?
Dotazem na sestru Hovořila jste zřetelně a vyvarovala jste se
používání odborných a slangových výrazů?
Dotazem na sestru Ujistila jste se, že Vám P/K vše rozuměl?
Dotazem na sestru Užila jste vhodně neverbální komunikaci?
Dotazem na sestru Umožnila jste P/K vyjádřit vlastní názor na
problém?
Dotazem na sestru Co znamená, že P/K je křesťan?
Dotazem na sestru Víte, že P/K klade důraz na zdravou životosprávu?
Dotazem na sestru Znáte stravovací návyky P/K?
Dotazem na sestru Pije P/K alkohol, kávu a černý čaj?
Dotazem na sestru Respektovala jste stud P/K, zajistila mu soukromí?
Dotazem na sestru Seznámila jste P/K s jeho právy?
Dotazem na sestru Zajistila jste vegetariánskou stravu?
164
Metoda Kontrolní kritérium Sestra
Dotazem na P/K Byl seznámen s Právy pacientů?
Dotazem na P/K Objednala sestra vegetariánskou stravu?
Dotazem na P/K Zná P/K léčebný a ošetřovatelský plán a
spolupracuje?
Pozorování sestry Zapojila se sestra aktivně do ošetřování P/K?
Pozorování sestry Komunikovala profesionálně s P/K?
Pozorování sestry Využila znalostí o CASD během ošetřování P/K?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Je záznam opatřen razítkem a podpisem sestry,
která záznam provedla?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Jsou v dokumentaci zaznamenané potřebné údaje
související s ošetřovatelskou péčí?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Je u každého záznamu datum zápisu?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Jsou záznamy čitelné?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Je formulář v dokumentaci pacienta opatřen
razítkem oddělení?
Kontrola ošetřovatelské
dokumentace
Je formulář v dokumentaci pacienta opatřen
pořadovým číslem listu?
Celkem získaných bodů
Hodnocení: Za každou správnou odpověď získá sestra 1 bod.
Výsledky: 27 – 24 bodů – výborná péče, 23 – 20 bodů – vyhovující péče,
19 – 15 bodů – nekomplexní péče, 14 bodů a méně – nevyhovující péče
165
7 Seznam použitých zdrojů
1. ADRA.
URL: <http://www.adra.cz/adra/cz/> [cit. 2010-01-04]
2. Advent – Orion.
URL: <http://www.adventorion.cz/o-nas> [cit. 2010-02-05]
3. Adventisté sedmého dne ve stručnosti.(informační leták) Místo vydání neuvedeno,
vydavatel Církev adventistů sedmého dne, 2007. ISBN neuvedeno
4. ALI, H., K., NAIDOO, A.: Sex education sources and attitudes about premarital
sex Seventh-Day Adventist youth. Psychlogical reports, February 1999, roč. 84, č.
1, s. 312. ISSN 0033-2941
5. ARCHALOUSOVÁ, A., SLEZÁKOVÁ, Z.: Aplikace vybraných ošetřovatelských
modelů do klinické a komunitní praxe. Hradec Králové: Nukleus HK®, 2005.
ISBN 80-86225-63-1
6. AWRADIO. Internetové rádio jinak.
URL: < http://www.awr.cz/o-nas/> [cit. 2010- 01- 10]
7. BRATHWITE, N., FRASER, H., S., MODESTE, N. a kol.: Obesity, diabetes,
hypertension, and vegetarian status among Seventh-Day Adventists in Barbados:
preliminary results. Ethnicity & disease, měsíc neuveden, 2003, roč. 13, č. 1, s.
34-39. ISSN 1049-510X
8. BOHM, D.: Zamyšlení nad vonícím talířem. Advent, červen 2008, roč. neuveden,
č. 6, s. 32-33. ISSN 1210-3365
9. BUETTNER, D.: Tajemství dlouhého života. National Geographic, listopad 2005,
roč. neuveden, č. neuvedeno, s. 48-72. ISSN 1213-9394
10. Dětská sobotní škola Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://deti.casd.cz/?page_id=740> [cit. 2010-03-28]
11. DOLEČEK, A.: Hospodin je Bohem zázraků aneb založení školy Eliáš. Advent,
červenec 2008, roč. neuveden, č. 7, s. 35-36. ISSN 1210-3365
12. DOLEŽAL, J., X.: Střední adventistická. Reflex, březen 2010, roč. XXI, č. 09, s.
34-37. ISSN 0862-6634
166
13. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: ADRA je tu pro druhé. Křesťanem dnes….
První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s. 88-93. ISBN 978-80-7172-
186-4
14. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Advent-Orion nakladatelství a vydavatelství.
Křesťanem dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.104. ISBN
978-80-7172-186-4
15. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: AWRÁDIO internetové rádio jinak.
Křesťanem dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.102. ISBN
978-80-7172-186-4
16. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: HopeTV – svět očima naděje. Křesťanem
dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno s.103. ISBN 978-80-
7172-186-4
17. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Kaplanská služba. Křesťanem dnes…. První
vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno s.113 - 114. ISBN 978-80-7172-186-4
18. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Komunitní centra. Křesťanem dnes…. První
vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.115-121. ISBN 978-80-7172-186-4
19. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Korespondenční kurz. Křesťanem dnes….
První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.106-107. ISBN 978-80-7172-
186-4
20. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Křesťanská základní škola Elijáš je pro
každého. Křesťanem dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno,
s.94. ISBN 978-80-7172-186-4
21. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Oddělení mládeže – České sdružení.
Křesťanem dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno s.98. ISBN
978-80-7172-186-4
22. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Oddělení mládeže – Moravskoslezské
sdružení. Křesťanem dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno,
s.105. ISBN 978-80-7172-186-4
167
23. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: O.s. Život a zdraví. Křesťanem dnes….
První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.105. ISBN 978-80-7172-186-
4
24. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Pathfinder. Křesťanem dnes… . První vydání
2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.96 – 97. ISBN 978-80-7172-186-4
25. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: Teologický seminář. Křesťanem dnes….
První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s.108 – 109. ISBN 978-80-
7172-186-4
26. DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.:Vězeňská duchovenská péče. Křesťanem
dnes…. První vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s. 110-112. ISBN 978-
80-7172-186-4
27. DUDA, D.: Kříž a církev. Advent, srpen 2008, roč. neuveden, č. 8, s. 6-10. ISSN
1210-3365
28. Ekumenická rada církví v České republice.
URL:
<http://www.ekumenickarada.cz/index.php?setlang=1&setlang=1&ID=1701>
[cit. 2010-03-25]
29. Elijáš křesťanská mateřská a základní škola.
URL: http://www.zselijas.cz/cs [cit. 2010-03-14]
30. FARKAŠOVÁ, D., KUBICOVÁ, Ľ.: Kvalita a standardizace ošetřovatelské péče.
In Ošetřovatelství – teorie. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-8063-182-4 (1.
slov.vyd.), ISBN 80-8063-227-8 (1. čes. vyd.)
31. FARKAŠOVÁ, D., MUSILOVÁ, M.: Transkulturní ošetřovatelství. In
Ošetřovatelství – teorie. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-8063-182-4 (1.
slov.vyd.), ISBN 80-8063-227-8 (1. čes. vyd.)
32. FOSTER, V., W.: New start. Praha: Advent-Orion, 1993. ISBN 80-7172-000-3
33. FRASER, G., E.: Association between diet and cancer, ischemic hearth disease,
and all-cause mortality in non-Hispanic white Kalifornia Seventh-Day Adventists.
The American journal of clinical nutrition, September 1999, roč. 70, č. 3, s. 532S-
538S. ISSN 0002-9165
168
34. FRASER, G., E.: Diet as primordial prevention in Seventh- Day Adventists.
Preventive medicine, December 1999, roč. 29, č. 6, s. 18-23. ISSN 0091-7435
35. FRASER, G., E., LINDSTED, K., D., BEESONW., L. a kol.: Validity of dietary
recall over 20 years among Kalifornia Seventh-Day Adventists. American journal
of epidemiology, October 1998, roč. 148, č. 8, s. 808-810. ISSN 0002-9262
36. FRASER, G., E., SINGH, P., N., BENNETT, H.: Variables associated with
cognitive function in elderly Kalifornia Seventh-Day Adventists. American
journal of epidemiology, June 1996, roč. 143, č. 12, s. 1181-1190. ISSN 0002-
9262
37. GROHAR-MURRAY, M., E., DICROCE, H. R.: Zásady vedení a řízení v oblasti
ošetřovatelské péče. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0267-3
38. HARMAN, S., K., PARNELL, W., R.: The nutritional health of New Zealand
vegetarian and non-vegetarian Seventh-Day Adventists: selected vitamin, minerál
and lipid levels. The New Zealand medical journal, March 1998, roč. 111, č. 1062,
s. 91-94. ISSN 0028-8446
39. HAVLÍK, J., VURM, V.: Komunikační dovednosti v oblasti zdravotní a sociální
péče. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně
sociální fakulta, 2004. ISBN 80-7040-725-5
40. HAŠKOVCOVÁ, H.: Lékařská etika. Praha: Galén, 1994. ISBN 80-85824-03-5
41. HEUCH, I., JAKOBSEN, B., K., FRASER, G., E.: A kohort study found that
earlier and longer Seventh-day Adventist church membership was associated with
reduced male mortality. Journal of clinical epidemiology, Januar 2005, roč. 58, č.
1, s. 83-91. ISSN 0895-4356
42. HopeTV.
URL: < http://www.hopetv.cz/o-nas> [cit. 2010-02-12]
43. HOPKINS, G., L., HOPP, J., W., MARSHAK, H., P. a kol.: AIDS risk among
students attending Advent-Day Adventist school, in North America. The Journal
of school health, Apríl 1998, roč. 64, č. 4, s. 141-145. ISSN 0022-4391
44. HORŇÁKOVÁ, A.: Multikulturní komunikace při ošetřování klienta jiné kultury.
Sestra, září 2008, roč. 18, č.9, s.23-24. ISSN 1210-0404
169
45. HRDINKA, D.: Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
Advent, květen 2008, roč. neuveden, č. 5, s. 2-5. ISSN 1210-3365
46. HUGUES, R.: Culture of Complaint. The Fraying of America. New York, Oxford:
Oxford University Press, 1993. ISBN–10:1871272076, ISBN-13:9781871272079
47. IVANOVÁ, K.: Základní pojmový aparát. In Multikulturní ošetřovatelství I.
Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1212-1
48. IVANOVÁ, K., ŠPIRUDOVÁ, L., KUTNOHORSKÁ, J.: Multikulturní
ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1212-1
49. Jak zachovávat sobotu.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/sobotasmer.html> [cit. 2010-03-23]
50. JANÁČKOVÁ, L.: Základy zdravotnické psychologie. Praha: Triton, 2008. ISBN
978-80-7397-179-6
51. JAROŠOVÁ, D.: Teorie moderního ošetřovatelství. Praha: ISV nakladatelství,
2000. ISBN 80-85866-55-2
52. JOBÁNKOVÁ, M. a kol.: Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky.
Brno: NCO NZO, 2004. ISBN 80-7013-390-2
53. KÁBRT, J., KÁBRT, J. jr: Lexicon medicum. Praha: Galén, 1995. ISBN 80-
85824-10-8
54. KALVÍNSKÁ, E., OPATRNÝ, A., VÍCHOVÁ, J.: První zkušenosti se
vzděláváním zdravotnických pracovníků v oblasti spirituální péče o pacienty
v nemocnicích. Sestra, červen 2009, roč. 19, č. 6, s. 18-20. ISSN 1210-0404
55. KAMIENESKI, R., BROWN, C., M., MITCHELL, C. a kol.: Health benefits
achieved through the Seventh-Day Adventist Wellness Challenge program.
Alternative therapies in health and medicine, November 2000, roč. 6, č. 6, s. 65-
69. ISSN 1078-6791
56. KENT, L., M., WORSLEY, A.: Does the preskriptive lifestyle of Seventh-day
adventists provide 'imunity' from the secular effects of changes in BMI?. Public
health nutrition, duben 2009, roč. 12, č. 4, s. 472 – 480. ISSN 1368-9800
57. KNIGHT, G., R.: Adventismus v proměnách času. Praha: Advent-Orion, 1999.
ISBN 80-7172-553-6
170
58. KNIGHT, G. R.: Hledání identity – vývoj věrouky adventistů sedmého dne. Praha:
pro nakladatelství Advent-Orion vydalo nakladatelství Luxpress, 2007. ISBN 978-
80-7130-136-3
59. KOBER, L.: Specifika ošetřovatelské péče o cizince. Sestra, říjen 2008, roč. 18, č.
10, s. 24. ISSN 1210-0404
60. KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R.: Ošetrovateľstvo 1. Martin:
Osveta, 1995. ISBN 80-217-0528-2, ISBN 0-201-09202-6 (angl. orig.)
61. KULHAVÝ, J.: Duchovní rozměr vegetariánství. Advent, duben 2008, roč.
neuveden, č. 4, s. 29-30. ISSN 1210-3365
62. KULHAVÝ, J.: Důvody pro vegetariánství jsou relativní. Advent, červen 2008,
roč. neuveden, č. 6, s. 29 – 32. ISSN 1210-3365
63. KULHAVÝ, J.: Etický rozměr vegetariánství. Advent, březen 2008, roč.
neuveden, č. 3, s. 30-33. ISSN 1210-3365
64. KUTNOHORSKÁ, J: Etické aspekty poskytování kulturně shodné péče. In
Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-
1212-1
65. LINHART, J.: Slovník cizích slov pro nové tisíciletí. Litvínov: Dialog, 2004. ISBN
neuvedeno
66. MASTILIAKOVÁ, D.: Transkulturní ošetřovatelské zhodnocení. Aplikace
kulturně specifických ošetřovatelských modelů. In Komunikace s cizinci při
poskytování zdravotní péče a respektování jejich transkulturní/multikulturní
odlišnosti v rámci českého právního řádu. Implementace multikulturního přístupu
do výuky ošetřovatelství. (učební texty) Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. ISBN
neuvedeno
171
67. MASTILIAKOVÁ, D.: Transkulturní ošetřovatelství a globalizace zdravotní péče:
jejich význam, zaměření a historická hlediska. In: Komunikace s cizinci při
poskytování zdravotní péče a respektování jejich transkulturní/multikulturní
odlišnosti v rámci českého právního řádu. Implementace multikulturního přístupu
do výuky ošetřovatelství. (učební texty) Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. ISBN
neuvedeno
68. MASTILIAKOVÁ, D., KUTNOHORSKÁ, J., ADAMCZYK, R. a kol.:
Komunikace s cizinci při poskytování zdravotní péče a respektování jejich
transkulturní/multikulturní odlišnosti v rámci českého právního řádu.
Implementace multikulturního přístupu do výuky ošetřovatelství. (učební texty)
Ostrava: Ostravská univerzita, 2002. ISBN neuvedeno
69. MÁŠOVÁ, R., HAVRDLÍKOVÁ, M.: Standardy ošetřovatelské péče podle
Donabediána. Sestra, září 2009, roč. 19, č. 9, s. 19-20. ISSN 1210-0404
70. Mediální strategie Česko-Slovenské unie.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/msc.html> [cit. 2010-03-28]
71. MONTGOMERY,S., HERRING, P., YANCEY, A. a kol.: Comparing selfreported
disease outcomes, diet, and lifestyles in a national kohort of black and
white Seventh-day Adventist. Preventing chronic disease, July 2007, roč. 4, č. 3,
s. A62. ISSN 1545-1151
72. MUNZAROVÁ, M.: Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada Publishing,
2004. ISBN 80-247-1024-2
73. MUNZAROVÁ, M.: Proč NE euthanasii aneb Být, či nebýt?. Kostelní Vydří:
Ecce homo, o.s., 2008. ISBN 978-7159-304-3
74. MYINT, T., FRASER, G., E., LINDSTED, K., D. a kol.: Urinary 1methylhistidine
is a marker of meat consumption in black and in white Kalifornia
Seventh-Day Adventists. American journal of epidemiology, October 2000, roč.
152, č. 8, s. 752-755. ISSN 0002-9262
172
75. Náboženské vyznání obyvatelstva české republiky.
URL:<http://www2.czso.cz/csu/tz.nsf/i/nabozenske_vyznani_obyvatelstva_ceske_
republiky_23_12_04> [cit. 2010-03-14]
76. NĚMCOVÁ, J.: Saturace spirituálních potřeb pacientů. Diagnóza
v ošetřovatelství, leden 2010, roč. VI, č. 1, s. 26-29. ISSN 1801-1349
77. NYENHUIS, D., L., GORELICK, P., B., EASLEY, C. a kol.: The black SevenDay
Adventist exploratory health study. Ethnicity & disease, měsíc neuveden,
2003, roč. 13, č. 2, s. 208-212. ISSN 1049-510X
78. Otevřenost – odvaha – naděje. (Poslání oddělení komunikace Církve adventistů
sedmého dne v Česko-Slovenské unii).
URL: <http://www.casd.cz/index.php?a=cat.20> [cit. 2010-03-28]
79. Oficiální dokumenty a stanoviska církve.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/hazhry.html> [cit. 2010-03-28]
80. Organizace Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://www.casd.cz/index.php?a=cat.16> [cit. 2010- 26-3]
81. Pathfinder.
URL: http://www.pathfinder.cz/ [cit. 2010-03-23]
82. PATZER, N., L., HELM, H., W.: Categories of sukces endorsed among
religiously identified Seven-Day Adventist students. Psychlogical reports, June
2001, roč. 88, č. 3, s. 1121-1128. ISSN 0033-2941
83. PAVLÍKOVÁ, S.: Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada Publishing,
2006. ISBN 80-247-1211-3
84. Péče o umírající.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/peceoumirajici.pdf > [cit. 2009-12-04]
85. Péče o Boží stvoření.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/peceostvor.html> [cit. 2010-03-28]
86. Postoj adventistů sedmého dne ke svazkům mezi osobami stejného pohlaví –
zdůraznění křesťanského manželství.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/homosvazky.swf > [cit. 2010-03-28]
173
87. Postoj k umělému přerušení těhotenství.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/interrupce.html> [cit. 2009-12-02]
88. Pravidla využívání internetu k oficiální prezentaci sborů a institucí v rámci ČeskoSlovenské
unie Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/pravidla.swf> [cit. 2010-03-28]
89. Pražské gymnázium prý nutí žáky do náboženství. Studenti odcházejí.
URL:<http://www.lidovky.cz/prazske-gymnazium-pry-nuti-zaky-do-nabozenstvistudenti-odchazi-pyx-/ln_domov.asp?c=A100228_194730_ln_domov_kim>
[cit.
2010-02-28]
90. PRIBIŠ, P.: Adventismus a zdravý životní styl. Advent, květen 2008, roč.
neuveden, č. 5, s. 6-7. ISSN 1210-3365
91. Prohlášení k problematice sázek a hazardních her.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/hazhry.html> [cit. 2010-03-28]
92. Prohlášení o náboženské svobodě, evangelizaci a proselytismu.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/nabsvob.html> [cit. 2010-03-28]
93. ŘÍČAN, P.: Psychologie náboženství. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-547-4
94. ŘÍČAN, P.: Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. ISBN
978-80-7367-312-3
95. SINGH, P., N., FRASER, G., E., KNUTSEN, S., F. a kol.: Validity of a physical
aktivity questionnaire among African-American Seventh-Day Adventists.
Medicine and science in sports and exercize, March 2001, roč. 33, č. 3, s. 468-
475. ISSN 0195-9131
96. SINGH, P., N., TONSTAD, S., ABBEY, D. E., FRASER, G., E.: Validity of
selected physical aktivity questions in white Seventh-Day Adventists and nonAdventists.
Medicine and science in sports and exercize, August 1996, roč. 28, č.
8, s. 1026-1037. ISSN 0195-9131
97. SLOCIAK, E., BARTNIKOWSKA, E.: Dietary assessment of males from
Seventh-Day Adventist Church in Warsaw. Roczniki Panstwowego Zakladu
Higieny, 2008, roč. 59, č. 3, s. 361-366. ISBN 0035-7715
174
98. Sobotní škola.
URL: <http://sobotniskola.casd.cz/>[cit. 2010-03-28]
99. STAŇKOVÁ, M.: České ošetřovatelství 1: Koncepce českého ošetřovatelství.
Základní terminologie. Brno: IDVPZ, 1998. ISBN 80-7013-263-9
100. STAŇKOVÁ, M.: České ošetřovatelství 3: Jak zavést ošetřovatelský proces do
praxe. Brno: IDVPZ, 1999. ISBN 80-7013-282-5
101. STAŇKOVÁ, M.: České ošetřovatelství 4: Jak provádět ošetřovatelský proces.
Brno: IDVPZ, 1999. ISBN 80-7013-283-3
102. Středisko korespondenčních kurzů.
URL: < http://www.skk.cz/> [cit. 2010-03-14]
103. SVOBODA, O., PAVLÁN, J.: Stále věříme – Stvoření (3. část). Advent, duben
2008, roč. neuveden, č. 5, s. 13-15. ISSN 1210-3365
104. ŠIMEK, P., BENEŠ, J., KÁBRT, T., BÁRTA, J.: Žijeme nadějí. Místo vydání
neuvedeno, vydavatel Církev adventistů sedmého dne, rok vydání neuveden.
ISBN 80-7172-840-3
105. ŠLAISOVÁ, I.: Evalvační a devalvační prvky v komunikaci. Sestra, červen
2009, roč. 19, č. 6, s. 26-27. ISSN 1210-0404
106. ŠPIRUDOVÁ, L.: Teorie transkulturního ošetřovatelství. In Multikulturní
ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1213-X
107. ŠPIRUDOVÁ, L.: Duchovní zdraví a ošetřovatelský proces. In Multikulturní
ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1213-X
108. Tabulková příloha. Místo vydání neuvedeno, vydavatel Česká zemědělská
univerzita v Praze, Katedra statistiky, rok neuveden. ISBN neuvedeno
109. Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://www.tscasd.cz/index.php> [cit. 2010-03-14]
110. TÓTHOVÁ, V. a kol.: Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha: Triton,
2009. ISBN 978-80-7387-286-1
111. TÓTHOVÁ, V.: Etické principy vědecké práce v ošetřovatelství. In Výzkum a
ošetřovatelství. Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013-416-X
175
112. TÓTHOVÁ, V.: Oblasti výzkumu v ošetřovatelství. In Výzkum a ošetřovatelství.
Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013-416-X
113. TÓTHOVÁ, V.: Význam výzkumu v ošetřovatelství pro budoucnost. In Výzkum
a ošetřovatelství. Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013-416-X
114. TRACHTOVÁ, E. a kol: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno:
IDVPZ Brno, 1999. ISBN 80-7013-285-X
115. URÍČKOVÁ, A.: Josepha Campinha-Bacote – Model rozvoje kulturní
způsobilosti. Sestra, duben 2010, roč. 20, č. 4, s.18-19. ISSN 1210-0404
116. Usnesení k uzavírání církevních sňatků.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/snatky.pdf> [cit. 2009-12-12]
117. Ústava Církve adventistů sedmého dne. Praha: Advent-Orion, 2006. ISBN 80-
7172-998-1
118. Ústava Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/ustavacasd.pdf> [cit. 2010-01-11]
119. VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál,
2004. ISBN 80-7178-802-3
120. VANDENMAN, E., G.: Co se mi líbí na…. Praha: Advent-Orion, 1993. ISBN
80-7172-004-6
121. VÁCLAVÍK, D.: Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada
Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2468-3
122. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G.: Komunikace pro zdravotní sestry.
Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1262-8
123. Věrouka Církve adventistů sedmého dne.
URL: http://www.casd.cz/index.php?a=cat.18 [cit. 2010-03-23]
124. VOJTÍŠEK, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha:
Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1
125. VURST, V.: Je ADRA adventistická?. Advent, březen 2008, roč. neuveden, č. 3,
s. 33-34. ISSN 1210-3365
126. Vyjádření znepokojení ohledně sexuálního chování.
URL: <http://www.casd.cz/cemu/dokumenty/sexchov.html> [cit. 2010-02-09]
176
127. VYTAX
URL: <http://www.vytax.cz/> [cit. 2010-05-13]
128. WEINBENDER, M., L., ROSSIGNOL, A., M.: Lifestyle and risk of premature
sexual aktivity in a hight school population of Seventh-Day Adventists:
Valuegenesis 1989. Adolescence, měsíc neuveden, 1996, roč. 31, č. 122, s. 265-
281. ISSN 0001-8449
129. Život a zdraví. Občanské sdružení Česká republika.
URL: <http://www.zivotazdravi.cz/> [cit. 2010-02-16]
177
8 Klíčová slova
Sestra, individualizovaná ošetřovatelská péče, multikulturní / transkulturní
ošetřovatelství, náboženství, Církev adventistů sedmého dne
178
9 Přílohy
9.1 Seznam příloh
Příloha 1 – Kodex sester
Příloha 2 – Etické normy v ošetřovatelském povolání
Příloha 3 – Práva pacientů
Příloha 4 – Principy základní ošetřovatelské péče podle Victorie Hendersonové
Příloha 5 – Ošetřovatelský model Madelleine Leiningerové
Příloha 6 – Ošetřovatelský model Joyce Newman Gigerové a Ruth Davidhizarové
Příloha 7 – Přehled náboženských vyznání obyvatel ČR v roce 1991 a 2001
Příloha 8 – Číselná fakta o církvi
Příloha 9 – Ústava CASD
Příloha 10 – Nabídka témat - Večery duševní pohody, Písek 2010
Příloha 11 – Polostrukturovaný rozhovor
Příloha 12 – Dotazník pro sestry
Příloha 13 – Souhlas hlavní sestry Bc. Jany Somrové
Příloha 1 – ICN - kodex pro zdravotní sestry
Kodex ICN byl vypracován výborem ICN - Professional Service Commite - a byl
schválen Radou národních reprezentací ICN v Mexico City v květnu 1973.
Etická pravidla zdravotní péče
Sestra je povinna převzít profesionální zodpovědnost za péči o zdraví, prevenci
nemocí a za zlepšování zdravotního stavu nemocných právě tak jako za tišení bolesti.
Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou
nerozlučně spjaty: respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči
je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, věk, pohlaví,
politické přesvědčení a sociální postavení.
Zdravotní sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje
v tom i s reprezentanty jiných oborů.
Zdravotní sestra a spoluobčan
Zdravotní sestra má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují
zdravotní péči. Při poskytování péče respektuje zdravotní sestra víru jednotlivce, jeho
životní hodnoty a obyčeje a snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu.
Zdravotní sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, považuje je za
důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu může tyto důvěrné informace
předat.
Zdravotní sestra a péče v praxi
Zdravotní sestra je osobně zodpovědná za kvalitu poskytované péče a za
obnovování svých odborných znalostí cestou neustálého vzdělávání.
Zdravotní sestra se snaží udržovat pečovatelský standard na co nejvyšší úrovni, a
to v každé situaci.
Zdravotní sestra hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když
přejímá zodpovědnost za jistý úkol a když jej předává jiným osobám.
Zdravotní sestra ve funkci jedná tak, aby její chování přispělo k dobré pověsti
povolání.
Zdravotní sestra a společnost
Zdravotní sestra, podobně jako ostatní občané, podporuje požadavky
obyvatelstva na zdravotní a sociální zabezpečení a je v této věci iniciativní.
Zdravotní sestra a zaměstnanci
Zdravotní sestra je zodpovědná za realizaci spolupráce s ostatními zdravotníky
všech profesních kategorií.
Zdravotní sestra podle nutnosti zasahuje tak, aby chránila jednotlivce, jestliže
péče o něj je ohrožena nevhodným chováním jiného zdravotníka či občana.
Zdravotní sestra a povolání
Zdravotní sestra je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a
ošetřovatelské péče a za své odborné vzdělávání.
Zdravotní sestra soustavně pracuje na definování a kultivaci vnitřního obsahu
zdravotní a ošetřovatelské péče.
Zdravotní sestra se zasazuje v rámci odborové organizace o stanovení
přiměřeného platu a jeho vyplácení. Dbá též o vytváření důstojných pracovních
podmínek umožňujících realizaci zdravotní a ošetřovatelské péče.
Zdroj: Haškovcová, H.: Lékařská etika. Praha, Galén 1994. ISBN 80-85824-03-5
Příloha 2 – Etické normy v ošetřovatelském povolání
Norma 1
Sestra si váží jednotlivce jako jedinečné lidské bytosti s jeho hodnotou a
důstojností bez ohledu na pohlaví, etnickou skupinu, rasu, kulturu, náboženství nebo
ekonomické postavení.
1. Zabezpečuje soukromí klienta při vyšetření, léčení, ošetřování a
zaznamenávání osobních údajů.
2. Požívá specifickou metodu identifikace jménem a příslušnými
údaji o osobě klienta, lůžkách a seznamu osob na ošetřovací
jednotce.
3. Používá spolehlivé metody přivolání pomoci v případě potřeby.
4. Vytváří prostor pro pacientovu schopnost vyjádřit vlastní
myšlenky a pocity týkající se dřívějšího a současného zdraví.
5. Akceptuje klienta v jeho současné situaci bez hodnocení.
6. Podporuje sebeúctu klienta tím, že mu umožňuje podílet se na
plánování péče, která je mu poskytována.
Norma 2
Sestra pomáhá jednotlivcům, rodinám i jiným skupinám a také společenstvím
dosahovat a udržovat optimální zdraví.
1. Používá poznatky přírodních, fyzikálních a behaviorálních věd k interakci
s klientem (jedincem, skupinou, veřejností) jako jedinečnou lidskou bytostí
(jedinečnými lidskými bytostmi) s jeho osobní hodnotou a důstojností.
2. Zjišťuje ošetřovatelskou anamnézu a dělá příslušná fyzikální vyšetření za použití
příslušných vhodných nástrojů, skríninku a hodnocení.
3. Pořizuje záznam, který obsahuje všechny příslušné údaje o klientovi. Tento
záznam musí být průběžný a použitelný i do budoucna.
4. Zjišťuje okamžitě, dočasně i dlouhodobě zdravotní potřeby klientů.
5. Zjišťuje reakce a odpovědi klienta na současné i potencionální zdravotní
problémy.
6. Zjišťuje jeho kulturní orientaci z přesvědčení, které ovlivňují zdraví a zdravotní
praktiky.
7. Formuluje ošetřovatelskou diagnózu a stanoví plán ošetřování po konzultaci
s klientem, a podle potřeby také s ostatními odborníky.
Norma 3
Sestra podporuje prostředí bez nebezpečí, aby bylo možné dosáhnout vysoké
úrovně celkové spokojenosti, zdraví, respektive uzdravení z nemoci.
1. Sbírá a využívá již získané údaje o nebezpečích, hrozících ze strany životního
prostředí v nemocnicích, domácnostech i obcích.
2. Zjišťuje aktuální i potencionální nebezpečí ohrožující udržení zdraví.
3. Monitoruje rizikové životní prostředí.
4. Učí personál prakticky, které minimalizují nebo vylučují rizika ze strany
životního prostředí, ohrožujícího zdraví.
5. Zasahuje, aby minimalizovala nebo vyloučila rizika pro klienta ze strany
životního prostředí.
6. Poučuje klienty o změnách způsobu života, které minimalizují nebo vylučují
rizika ze strany životního prostředí.
Norma 4
Sestra využívá vědecké poznatky jako základ pro rozhodování v ošetřovatelské
praxi.
1. Kriticky zkoumá a zpochybňuje akceptované modely praxe.
2. Aplikuje nové poznatky tak, aby modifikovala a zlepšila akceptované způsoby
praxe.
3. Systematicky sbírá údaje, které se týkají problémů ošetřovatelství.
4. Zjišťuje problémy klinického ošetřovatelství a využívá výzkumný proces, aby je
pomáhala řešit.
5. Používá a přistupuje k výzkumu tak, aby mohla přispívat k tvorbě nových
poznatků v ošetřovatelské praxi.
Norma 5
Sestra vykonává vhodné zákroky a léčebné úkony, aby ulehčila přežití období
nemoci, zotavení z onemocnění, nebo přispěla k důstojnému umírání.
1. Využívá získané údaje o fyziologických a psychologických reakcích klientů na
onemocnění k rozhodování při ošetřování.
2. Formuluje plán řízení ošetřovatelské činnosti, který podporuje terapeutický
režim a předchází komplikacím.
3. Vykonává terapeutické zákroky, aby ulehčila tělesné a duševní uzdravení
z onemocnění a předcházela komplikacím.
4. Iniciuje neodkladné zákroky, aby ulehčila přežití a zotavení z choroby.
5. Uspokojuje všechny biopsychosociální potřeby klienta, jak to vyžaduje jeho
zdravotní stav.
6. Vytváří fyzikální a psychologické prostředí, které přispívá k uzdravení, získání
zdraví nebo důstojnému umírání.
7. Opakovaně hodnotí a stanovuje priority, vrací se ke stanovení nových cílů a
reviduje plán ošetřovatelské péče.
Norma 6
Sestra hodnotí účinnost poskytnuté péče na základě subjektivního a objektivního
stavu pacienta a výsledků ošetřovatelského procesu.
1. Využívá neuspokojené potřeby klienta k tomu, aby vytyčila cíle ošetřovatelské
péče a plánovala ošetřovatelský proces.
2. Předvídá výsledky ošetřování na základě reakcí klienta.
3. Zaznamenává ošetřovatelské zákroky a reakce klienta systematickým a
vyhodnotitelným způsobem.
4. Stanovuje, zda existují měřitelné úkazy pro pokrok směrem k dosažení cíle.
5. Reviduje a modifikuje plán ošetřovatelského procesu podle diskrepance mezi
předpovědí a výsledkem.
Norma 7
Sestra pomáhá klientům dosahovat a udržovat si rovnováhu mezi potřebami
osobního růstu a optimálními funkcemi.
1. Hodnotí připravenost klienta neučit se zručnosti v sebeobsluze.
2. Učí klienta základní zručnost potřebnou pro to, aby se mohl sám o sebe postarat.
3. Učí klienta odhalovat změny ve zdravotním stavu.
4. Předem usměrňuje klienta v otázkách změny zdravotního stavu.
Norma 8
Sestra odhaluje změny zdravotního stavu a odchylky od optimálního vývoje.
1. Sbírá základní údaje o zdravotním stavu a vývoji.
2. Zjišťuje jemné a významné tělesné i psychické reakce na změny zdravotního
stavu.
3. Mění podle potřeby plán péče o klienta ve spolupráci s klientem a ostatními
zdravotnickými odborníky.
4. Zasahuje za účelem léčby tělesných a psychických do změn zdravotního stavu.
5. Monitoruje zdravotní stav po změnách.
6. Koordinuje poskytování ošetřovatelské péče v případě, že se na ní podílejí i jiní
zdravotničtí odborníci.
Norma 9
Sestra je povinna soustavně se vzdělávat, zvyšovat svoji profesionální úroveň a
přispívat k profesionálnímu růstu jiných.
1. Rozšiřuje si svůj osobní všestranný rozhled tím, že vyhledává poznatky a
kontakty s jinými profesionálními i kulturními skupinami.
2. Zvyšuje svůj profesionální rozvoj využíváním všech možností kontinuálního
vzdělávání.
3. Zúčastňuje se akcí své profesionální organizace.
4. Všechny nové poznatky aplikuje a využívá ve své ošetřovatelské praxi.
Zdroj: Haškovcová, H.: Lékařská etika. Praha, Galén 1994. ISBN 80-85824-03-5
Příloha 3 – Práva pacientů
Úplný text etického kodexu Práva pacientů
1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou
s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.
2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří
ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu,
jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení
takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze
závažných důvodů.
3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před
zahájením každého dalšího nového diagnostického a terapeutického postupu
zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení
má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným
postupem spojena. Pokud existuje více alternativních postupů nebo pokud
pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi
právo. Má rovněž právo znát jména osob, která se na nich zúčastní.
4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být
současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.
5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má
nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány
maximální ohledána jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace
vyšetření a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí být prováděny diskrétně.
Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit
nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám
nevybral.
6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby
jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna
i v případech počítačového zpracování.
7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností
přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče
v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán
jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen poté, když mu bylo
poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a
ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného
převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.
8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou
kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách
a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že
nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom,
jaká bude jeho další péče.
9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se
lékař rozhodl k nestandardnímu postup či experimentu. Písemný vědomý
souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického
výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to i bez uvedení důvodu, z experimentu
odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového
rozhodnutí.
10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří
musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.
11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické
instituce, kde se léčí. Pacient bude mít právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat
odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.
Příloha 4 - Principy základní ošetřovatelské péče podle Victorie Hendersonové
Jedná se o následujících 14 principů základní ošetřovatelské péče:
1. pomoc pacientovi s dýcháním
2. pomoc při příjmu potravy
3. pomoc při vyměšování
4. pomoc při udržení žádoucí polohy
5. pomoc při odpočinu a spánku
6. pomoc při oblékání, svlékání a používání vhodného oděvu
7. pomoc při udržování tělesné teploty v normálním rozmezí
8. pomoc při udržování čistoty a upravenosti těla, ochrana kůže
9. ochrana nemocného před nebezpečím z okolí
10. pomoc při komunikaci nemocného, při vyjádření jeho pocitů a potřeb
11. pomoc při vyznávání víry, akceptování jeho pojetí dobra a zla
12. pomoc při produktivní činnosti nemocného
13. pomoc v odpočinkových činnostech nemocného
14. pomoc při učení
Zdroj: Jarošová, D.: Teorie moderního ošetřovatelství. Praha, ISV nakladatelství, 2000.
ISBN 80-85866-55-2
Příloha 5 – Ošetřovatelský model Madelleine Leiningerové
Zdroj: Pavlíková, S.: Modely ošetřovatelství v kostce. Grada, Praha 2006. ISBN 80-247-
1211-3
Příloha 6 – Ošetřovatelský model Joyce Newman Gigerové a Ruth Davidhizarové
Zdroj: Špirudová, L., Tomanová, D., Kudlová, Halmo, R.: Multikulturní ošetřovatelství
II. Grada, Praha, 2006. ISBN 80-247-1213-X
Příloha 7 - Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky
Český statistický úřad zkoumá i náboženské vyznání obyvatelstva – jednou za deset let při
sčítání lidu, domů a bytů (SLDB). Poslední sčítání sice proběhlo v roce 2001, nicméně
náboženské vyznání by neměl být ukazatel, který by podléhal prudkým výkyvům. Určitou
výjimkou je sčítání z roku 1991, kdy byl zaznamenán relativně významný příklon k
náboženství, zejména ve srovnání s údaji z roku 2001. Tato situace byla patrně způsobena
specifickou společenskou atmosférou po pádu komunismu. Údaje z roku 2001 tak
pravděpodobně podávají přesnější a stálejší obraz.
Skladba obyvatelstva podle náboženského vyznání v letech 1991 a 2001 (údaje v %):
Obecně lze říci, že stupeň religiozity ve srovnání s posledním sčítáním z roku 1991 klesl. V roce
2001 se k náboženskému vyznání přihlásilo celkem 3,3 milionu lidí, což znamená téměř jednu
třetinu z celkového počtu obyvatel. V roce 1991 se jako věřící deklarovalo 43,9 % občanů.
Naopak osob bez vyznání bylo při posledním SLDB sečteno více než 6 milionů čili téměř tři
pětiny všech obyvatel. V roce 1991 bylo bez vyznání jen 39,9 % obyvatel. Osob bez vyznání je
tedy ve srovnání s rokem 1991 již více než věřících. Zbývající část populace, vzhledem k
možnosti na tuto otázku neodpovědět, je zahrnuta do kategorie nezjištěno. Představuje devět set
tisíc osob tvořících téměř jednu desetinu všeho obyvatelstva. Oproti roku 1991 však došlo k
poklesu této kategorie (tehdy 16, 2 %).
Z celkového počtu 3,3 milionu občanů, hlásících se k církvi či k víře, tedy z oněch 32,1 %, se
nejvíce osob přihlásilo k římskokatolické církvi. 2 741 000 těchto věřících představuje o něco
více než jednu čtvrtinu všech obyvatel (26,8 %) a na celkovém počtu věřících se podílí více než
čtyřmi pětinami (83,4 %). Dominantní postavení této církve u nás má své historické souvislosti
a je dlouhodobě spojeno se značnou konfesní roztříštěností zbývajících věřících. Podíly dvou
dalších v republice nejvýznamnějších církví – českobratrské evangelické a československé
husitské - jsou řádově odlišné a po roce 1989 se pohybují pod úrovní pěti procent všech věřících
osob. V roce 2001 se k oběma hlásilo kolem sta tisíc obyvatel představujících přibližně jedno
procento z celkového úhrnu. Věřících Českobratrské církve evangelické bylo 117 tisíc (3,7 % z
počtu věřících) a osob hlásících se k Církvi československé husitské 99 tisíc (3,0 %). Ke všem
dalším církvím a náboženským společnostem - kromě tří výše uvedených - se v roce 1991
přihlásilo v úhrnu 120 tisíc věřících, o deset let později se jejich počet zvýšil na celkem 330 tisíc
osob.
Další církve, které mají alespoň 10 000 věřících. K náboženským komunitám překračujícím
svým počtem věřících hranici deset tisíc patří jednak dvě evangelické církve - Evangelická
církev augsburského vyznání v ČR a Slezská církev evangelická augsburského vyznání, které se
koncentrují zejména v severovýchodní části Moravskoslezského kraje. Dále to je Pravoslavná
církev v českých zemích, která působí, při mírně vyšší koncentraci věřících v Praze a v
Ústeckém kraji, po celé republice. Těsně pod uvedenou hranicí, s více než devíti tisíci věřícími,
jsou Církev bratrská a Církev adventistů sedmého dne. Z u nás neetablovaných, často
nekřesťanských církví a společností, překračuje uvedený počet především Náboženská
společnost Svědkové Jehovovi. K té se při posledním sčítání přihlásilo přes 23 tisíc osob, což ji
řadí na čtvrté místo co do četnosti v pořadí církví. Svědkové Jehovovi rovněž zaznamenali
jeden z největších přírůstků, z 14 575 osob v roce 1991na 23 162 v roce 2001, což představuje
nárůst o 58,9 %. Ze ostatních světových náboženství je početně nejvíce zastoupen buddhismus
s téměř 7 tisíci věřícími a také islám, ke kterému se hlásí 3 700 osob.
Náboženské vyznání 1991
abs.
1991
v %
2001
abs.
2001
v %
Přírůstek /+/
úbytek /-/
proti roku
1991 /abs./
Index
2001/
1991
v %
Obyvatelstvo celkem 10 302
215
100,0 10 230
060
100,0 -72 155 99,3
Věřící celkem
v tom:
4 523 734 43,9 3 288 088 32,1 -1 235 646 72,7
Církev římskokatolická 4 021 385 39,0 2 740 780 26,8 -1 280 605 68,2
Českobratrská církev
evangelická
203 996 2,0 117 212 1,1 -86 784 57,5
Církev československá
husitská
178 036 1,7 99 103 1,0 -78 933 55,7
Náb. spol.Svědkové Jehovovi 14 575 0,1 23 162 0,2 8 587 158,9
Pravosl. církev v českých
zemích
19 354 0,2 22 968 0,2 3 614 118,7
Slezská církev evangelická
a.v.
33 130 0,3 14 020 0,1 -19 110 42,3
Církev bratrská 2 759 0,0 9 931 0,1 7 172 359,9
Církev adventistů sedmého
dne
7 674 0,1 9 757 0,1 2 083 127,1
Církev řeckokatolická 7 030 0,1 7 675 0,1 645 109,2
Křesťanské sbory 3 017 0,0 6 927 0,1 3 910 229,6
Apoštolská církev 1 485 0,0 4 565 0,0 3 080 307,4
Bratrská jednota baptistů 2 544 0,0 3 622 0,0 1 078 142,4
Evangelická církev
metodistická
2 855 0,0 2 694 0,0 -161 94,4
Starokatolická církev v ČR 2 725 0,0 1 605 0,0 -1 120 58,9
Federace židovských obcí v
ČR
1 292 0,0 1 515 0,0 223 117,3
Novoapoštolská církev v ČR 427 0,0 449 0,0 22 105,2
Nábož. Spol. českých unitářů 365 0,0 302 0,0 -63 82,7
Ostatní a nepřesně určené 21 085 0,2 221 801 2,2 200 716 1051,9
Bez vyznání 4 112 864 39,9 6 039 991 59,0 1 927 127 146,9
Nezjištěno 1 665 617 16,2 901 981 8,8 -763 636 54,2
Pozn.: zahrnuty všechny církve a náboženské společnosti zjištěné v roce 1991, pokud mají adekvátní
protějšky v roce 2001.
Zdroj: Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky.
<http://www2.czso.cz/csu/tz.nsf/i/nabozenske_vyznani_obyvatelstva_ceske_republiky_
23_12_04> [cit. 23-2-2010]
Příloha 8 - Číselná fakta o církvi
Následující údaje se vztahují k 1.1.2007 a neplatí pouze pro ČR, ale jsou platná
celosvětově.
Pokřtěných členů církve na světě: 15 115 806
Počet sborů na světě: 61 818
Počet kazatelů na světě: 19 884
Světová misie
Země, ve kterých jsou činní adventisté sedmého dne: 204
Řeči, ve kterých je rozšířeno křesťanské poselství: 881
Media centra (hromadné sdělovací prostředky): 9
Rádiové stanice s týdenním vysíláním: 5 299
Televizní stanice s týdenním vysíláním: 2 096
Zdravotnictví
Nemocnice a sanatoria: 172
Kliniky a sanitární stanice: 442
Lékaři, zdravotní sestry a další personál: 93 361
Pacientů ošetřeno (ambulantně a stacionárně): 13 720 159
Továrny na produkty zdravé výživy: 29
Sociální péče – ADRA
Domovy pro seniory, děti a sirotky: 159
Země, ve kterých ADRA působí: 125 (údaj z roku 2009) – Zdroj:
Dokončené projekty ADRA v roce 2003: 2 325
Osoby, kterým tyto projekty pomohly: 23 076 047
Celková hodnota projektů: 97 240 000 €
Vzdělání
Škol a vysokých škol celkem: 7 284
Základní školy: 5 253
Střední školy: 1 318
Odborné školy: 39
Univerzity, vysoké školy, koleje: 99
Žáků a studentů: 1 436 290
Učitelské síly a další personál: 75 183
Vydavatelství a publikace
Nakladatelství: 63
Časopisy s pravidelným vydáváním: 441
Řeči, ve kterých se tiskne křesťanská literatura: 347
Zdroj: Adventisté sedmého dne ve stručnosti – informační leták CASD, místo vydání
neuvedeno, vydavatel CASD, 2007. ISBN neuvedeno
DREJNAR, J., DREJNAROVÁ, M.: ADRA je tu pro druhé. Křesťanem dnes…. První
vydání 2009, roč. neuveden, č. neuvedeno, s. 88-93. ISBN 978-80-7172-186-4
Příloha 9 - Ústava Církve adventistů sedmého dne v České republice
Ústava církve byla přijata konferencí Česko-Slovenské unie Církve adventistů
sedmého dne 25. dubna 1995 a registrována Ministerstvem kultury České republiky 13.
2. 1996 pod č.j. 221/96. Dokument obsahuje několik částí, které se týkají těchto oblastí:
1. Členové a pracovníci církve - je zde stanoveno, kdo se může stát členem církve,
jsou zde uvedena práva členů církve, dobrovolný závazek vyplývající z členství
v církvi, následky porušení povinností plynoucích ze zásad členství a zánik členství
v církvi.
2. Duchovenští a jiní pracovníci církve – je zde definováno, kdo je duchovenským
pracovníkem, jak a komu lze udělit pověření nebo povolení k duchovenské službě a
kdo je oprávněn k udělení a odejmutí pověření. Náleží sem i povinnosti duchovenských
pracovníků a ostatních pracovníků církve.
3. Vnitřní poměry církve – hovoří o organizaci církve, jejích zásadách, orgánech a
představitelích, institucích, volbách v církvi (volební právo, výběr kandidátů, hlasování,
kooptace), jednání a rozhodování orgánů církve a nápravě nesprávných rozhodnutí.
4. Působnost orgánů církve – přibližuje informace o česko-slovenské unii CASD,
výboru unie, unijní radě, představitelích unie, konferenci sdružení (nejvyšším orgánu
sdružení), výboru sdružení, představitelích sdružení, okrscích a sboru.
5. Hospodaření církve a jeho kontrola – jsou zde stanoveny zdroje finančních příjmů
církve, hospodaření, vedení účtů a kontrola hospodaření.
6. Právní poměry církve – definuje mimo jiné statutární orgán, oprávnění jednat
jménem sboru, uvádí kdo má podpisové právo za sbor, kdo rozhoduje o zániku církve a
jak nakládat s majetkem při rozpuštění některého sboru.
7. Závěrečná ustanovení
Zdroj: Ústava Církve adventistů sedmého dne. Praha: Advent-Orion, 2006. ISBN 80-
7172-998-1
Ústava Církve adventistů sedmého dne.
URL: <http://www.casd.cz/wpimages/other/ustavacasd.pdf> [cit. 2010-01-11]
Příloha 10 - Nabídka témat - Večery duševní pohody, Písek 2010
Příloha 11 – Polostrukturovaný rozhovor
POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR – ANONYMNÍ RESPONDENT
Dobrý den, budu Vám pokládat celou řadu otázek, které se týkají specifik ošetřování
Vás jako člena Církve adventistů sedmého dne. Před sebou mám záznamový arch, na
který budu zaznamenávat Vaše odpovědi. Rozhovor je anonymní, nikde nebude uvedeno
Vaše jméno, příjmení a bydliště, ani jakékoliv jiné kontaktní údaje. Otázky, na které
nebudete chtít odpovídat mohou zůstat nezodpovězené.
Identifikační údaje:
1. Věk
2. Náboženské vyznání
3. Vzdělání
4. Sociální status
5. Pohlaví
6. Pobyt v České republice – jak dlouho?
Kulturně svébytný jedinec:
7. Forma, způsob vyznávání víry?
8. Jaký je církevní chrám?
9. Má náboženství vnější viditelné znaky?
10. Specifika náboženství? Co je nejvýznamnější?
11. Rituály a obřady?
12. Respektují zdravotníci vaše náboženství?
13. Pokud zdravotníci nerespektují Vaše zvyklosti, jak se cítíte, co vnímáte?
14. Je možné, aby příslušníci církve studovali a poté vykonávali činnost
sestry nebo lékaře?
Biologické variace:
Vnímavost vůči nemocem
15. Jak často býváte nemocný/nemocná?
16. Máte chronické onemocnění?
17. Máte nějaké závažné onemocnění v rodině?
18. Užíváte pravidelně léky?
19. Pokud máte bolest, jak ji tišíte?
20. Užíváte analgetika, opiáty?
Upřednostňování jídel či naopak vyhýbání se určitým pokrmům
21. Potraviny specifické pro Vaše náboženství?
22. Vegetariánství?
23. Nedoporučované potraviny?
24. Obřady spojené s podáváním jídla, specifika stolování?
25. Půsty?
26. Rituály spojené s jídlem?
27. Doporučuje náboženství zdravou výživu?
28. Stravujete se formou rychlého občerstvení, chodíte do restaurace?
29. Kolikrát denně jíte?
30. Jíte ve spěchu?
31. Jíte pravidelně?
32. Omezuje Vaše náboženství konzumaci kávy, černého čaje, alkoholu?
33. Pijete alkohol? Je alkohol součástí rituálů?
Vliv prostředí a výchovy:
Obvyklá péče o zdraví
34. Co pro Vás znamená zdraví?
35. Jaký je vztah k Vašemu zdraví?
36. Jak pečujete o své zdraví, jak zdraví ochraňujete?
37. Jak ochraňujete zdraví své rodiny?
38. Praktikujete k ochraně zdraví nějaké rituály?¨
39. Jste schopni se postarat doma o svého člena rodiny, pokud onemocní?
40. Jak se chováte, co děláte pokud onemocní člen Vaší rodiny?
41. Jak Vaše náboženství/církev pečuje o zdraví?
42. Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému lékaři?
43. Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky ke stomatologovi?
44. Primární zdravotnická péče – jaký je Váš názor, zkušenost?
45. Jak vnímáte dostupnost zdravotní péče z těchto pohledů: geografického,
časového, finančního, organizačního?
46. Máte zdravotní pojištění?
47. Jaký je Váš názor na podávání transfúzí a krevních derivátů – souhlasil/a
byste s podáním přímo Vám?
48. Podání transfúzí Vašim dětem?
49. Jaký je Váš názor na transplantace? Přijetí a dárcovství orgánů?
50. Využíváte nějaké prvky alternativní medicíny?
51. Odmítáte nějaké diagnostické nebo terapeutické výkony? Pokud ano,
jaké?
52. Dáváte své děti pravidelně očkovat?
Hodnoty
53. Uveďte pět Vašich životních hodnot od nejvyšší k nižším.
Plánované rodičovství
54. Má Vaše náboženství specifika v oblasti gravidity a šestinedělí?
55. Zakazuje Vaše náboženství interrupci?
56. Jsou v souvislosti s interrupcí nějaké výjimky?
57. Porod byste upřednostnil/a doma nebo v nemocnici?
58. Máte nějaká specifika v oblasti péče o novorozence a kojence?
59. Omezuje Vaše náboženství používání antikoncepce?
60. Zakazuje náboženství mimomanželský styk?
61. Můžete adoptovat dítě?
Specifika umírání
62. Existují nějaká specifika v souvislosti s péčí o umírajícího?
63. Existují obřady spojené s umíráním?
64. Může být obřad nebo rozloučení vykonáno v nemocnici?
65. Může být umírající převezen z nemocnice domů?
66. Co si myslíte o eutanázii?
67. Péče o mrtvé tělo – existují nějaká specifika?
Pojetí času:
68. Kolik dnů v týdnu pracujete?
69. Kolik hodin denně pracujete?
70. V kolik hodin vstáváte?
71. Na co se zaměřujete v životě – na budoucnost, přítomnost nebo
minulost?
72. Přijímáte léky v přesně danou dobu? Je to pro Vás podstatné?
Sociální začlenění:
73. Rodinný stav?
74. Kolik máte dětí?
75. Kdo je „hlavou“ rodiny?
76. Kde pracujete – profesní skupina?
Prostor:
77. Jaká je Vaše osobní zóna?
78. Jak Vám vyhovuje uspořádání v nemocnici a v ambulancích z hlediska
narušení osobní zóny?
Komunikace:
79. Jaký je Váš mateřský jazyk?
80. Potíže při komunikaci? Jaká je Vaše schopnost komunikovat?
Hospitalizace a požadavky během hospitalizace:
81. Domníváte se, že zdravotníci znají Vaše náboženství?
82. Přáli byste, aby zdravotníci znali Vaše specifika, zvyklosti?
83. Domníváte se, že jsou zdravotníky respektovány Vaše zvyklosti
vyplývající z náboženství?
84. Můžete v nemocnici vyznávat svou víru?
85. Vyžadujete v nemocnici služby duchovního?
86. Nechal/a byste se hospitalizovat v nemocnici jiného náboženství?
87. Vyhledáváte zdravotnické zařízení stejné víry?
88. Zdravotník, který Vás ošetřuje – musí být stejného pohlaví?
89. Vyžadoval/a byste pravdivé informace o svém zdravotním stavu?
90. Vaše rodina by měla být také informována o Vašem zdravotním stavu?
91. Co byste nikdy nedovolil/a zdravotníkům během ošetřování?
Požadavky na nemocniční prostředí:
92. S kým byste nemohl/a být hospitalizován/a na jednom pokoji? Máte
nějaké požadavky na spolupacienty?
93. Na oddělení typu JIP, ARO – mohl/a byste být s nemocným odlišného
pohlaví v jednom pokoji?
94. Počet nemocných na pokoji – co by Vám vyhovovalo?
95. Vadilo by Vám nezbytné narušení intimity (odhalení) při
ošetřovatelském či terapeutickém zákroku?
96. Jaké máte požadavky na nemocniční pokoj – teplota, klid….?
97. Vadil by Vám projev odlišné víry u spolupacientů?
98. Zažíváte nějaké komplikace spojené s Vašimi požadavky týkajícími se
Vaší víry?
99. Podané informace jsou srozumitelné?
100. Znáte práva pacientů?
101. Které právo je podle Vás nejdůležitější?
102. Co by šlo, podle Vás, vylepšit ve zdravotnictví v České republice
(v souvislosti se specifiky Vašeho náboženství)?
103. Jak byste zhodnotil/a přístup zdravotníků a jimi poskytovanou
péči? Vyberte na škále 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší).
104. Co byste doplnil/a?
Příloha 12 – Dotazník pro sestry
Vážená kolegyně,
obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku. Tento dotazník je anonymní a veškeré
zjištěné údaje jsou určené pouze pro výzkum v oblasti multikulturního ošetřovatelství. Děkuji za
spolupráci a ochotu při vyplňování dotazníku.
Vaši odpověď označte prosím křížkem, popřípadě doplňte slovy. Zaškrtněte odpověď v každé
otázce, pokud není uvedeno jinak. Děkuji M. Válová
1. Kolik je Vám let?
□ do 30 let
□ 31 – 40 let
□ 41 – 50 let
□ 51 let a více
2. Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
□ SZŠ
□ SZŠ a specializace
□ VOŠ
□ VŠ Bc.
□ VŠ Mgr.
□ Jiné (prosím doplňte)
..............................................................................................................................................
3. Jaké jste národnosti?
□ České
□ Jiné (prosím doplňte)
..............................................................................................................................................
□ Nechci odpovídat
4. Jste věřící?
□ Ano
□ Ne
□ Nechci odpovídat
5. Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví?
□ do 1 roku
□ 1 – 5 let
□ 6 – 10 let
□ 11 – 15 let
□ 16 – 20 let
□ 21 let a více
6. Znáte termín „multikulturní ošetřovatelství“?
□ Ano
□ Ne
Pokud ANO, pokuste se napsat co
znamená...........................................................................................................................................................
7. Znáte termín „transkulturní ošetřovatelství“?
□ Ano
□ Ne
Pokud ANO, pokuste se napsat co
znamená..........................................................................................................................................................
8. Máte zájem o informace týkající se ošetřování příslušníků jiných kultur, národností, náboženství?
□ Ano
□ Ne
Pokud ANO, jakým způsobem informace získáváte? (Můžete označit více odpovědí)
□ Odborná literatura
□ Odborné semináře v rámci nemocnice
□ Při studiu (VŠ, VOŠ, specializace)
□ Internetové zdroje
□ Jiné (prosím doplňte) ...................................................................................................................................
9. Domníváte se, že je pro Vás vzdělávání týkající se jiných národností, kultur a náboženství přínosné?
□ Ano
□ Ne
□ Nevím
Pokud ANO, napište prosím proč....................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
Pokud NE, napište prosím proč ......................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
10. Měla by být, podle Vás, sestra vzdělána v oblasti týkající se ošetřování klientů jiných národností,
kultur a náboženství?
□ Ano
□ Ne
□ Nevím
11. Setkala jste se již osobně s ošetřováním klienta jiné národnosti, kultury, náboženství?
□ Ano
□ Ne
Pokud NE, přejděte rovnou k otázce číslo 13.
12. Měla jste s ošetřováním tohoto pacienta spojeny komplikace, problémy nebo došlo ke konfliktu?
□ Ano, problém byl v komunikaci (neznalost jazyka)
□ Ano, problém byl v odlišných návycích, chování pacienta
□ Ne
□ Jiné (prosím
doplňte)............................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
Pokud ANO, jak jste situaci řešila? (prosím doplňte)
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
13. Co pro Vás znamená (nebo by znamenalo) ošetřování pacienta odlišné národnosti, kultury,
náboženství:
□ Nejistotu, obavy
□ Nevadí Vám
□ Je pro Vás výzvou
□ Jiné (prosím
doplňte)............................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
14. Domníváte se, že v nemocnicích ČR berou sestry ohled na specifické potřeby pacientů jiných
národností, kultur, náboženství?
□ Ano
□ Ne
□ Nevím
15. Myslíte si, že jsou na Vašem pracovišti respektovány specifické potřeby těchto pacientů?
□ Ano
□ Ne
□ Nevím
16. Slyšela jste o Církvi adventistů sedmého dne?
□ Ano, znám církev
□ Ano, ale o církvi nevím nic bližšího
□ Ne
17. Víte kdo je označován jako „ADVENTISTA“?
□ Ano
□ Ne
Pokud ANO, popište
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
18. Víte o tom, že Církev adventistů sedmého dne působí i v Písku?
□ Ano
□ Ne
19. Domníváte se, že adventisté mají nějaká omezení, která by vyžadovala specifický přístup sestry
během hospitalizace?
□ Ano
□ Ne
□ Nevím
Pokud ANO, popište
omezení............................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
20. Víte o některých konkrétních činnostech Církve adventistů sedmého dne, které jsou přínosné pro
společnost?
□ Ano
□ Ne
Pokud ANO, uveďte
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
21. Přivítala byste stručný přehled nebo příručku, která by Vás seznámila s nejdůležitějšími informacemi
o této církvi a jejích zásadách?
□ Ano
□ Ne
22. Zde máte možnost vyjádřit své připomínky a
postřehy............................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
Děkuji za spolupráci a přeji hezký den.
Příloha 13 – Souhlas hlavní sestry s výzkumným šetřením