Cyber(security) Social Contract for Democracy

Mgr. Jan Kleiner

Doctoral thesis

Abstract:

Cílem této disertační práce bylo vytvořit empiricky podložené modely společenské smlouvy v oblasti kybernetické bezpečnosti, které by byly zobecnitelné a zároveň specifické pro daný kontext. Jako základ posloužila teorie společenské smlouvy (SCT). Přesto byly do rámce přidány myšlenky otevřené společnosti, aby se překonala omezení, jako je technologický pokrok překonávající institucionální a lidské kognitivní limity. Čtyři studie využívající přístup smíšených metod přinesly řadu poznatků. Za prvé, systematický přehled literatury zkoumal průsečík SCT a kybernetické problematiky, která se exponenciálně rozrůstá, ale postrádá empirické zakotvení. Navzdory teoretické relevanci bezpečnosti šetření ukázalo, že nové technologie, jako je umělá inteligence, byly přehlíženy a bezpečnost byla podceňována. Ačkoli lokalizovaná řešení ukázala potřebu flexibility, mezi smluvními stranami existovaly rozpory. Při zkoumání pobídek a sankcí jako nástrojů řízení se ukázala závislost na kontextu. Pro získání empirických poznatků byl v rámci originálního kvalitativního průzkumu shromážděn pohled občanů s využitím crowdsourcingu. Občané si přáli bezpečnost a soukromí online a uznávali, že stát by měl dohlížet na korporace prostřednictvím regulace a zároveň využívat jejich odborné znalosti. Vzdělávání bylo považováno za zásadní pro kompetence veřejnosti. Extrémní hrozby však mohly některé přimět k přijetí nedemokratických opatření. To zdůraznilo konkurenční imperativy týkající se bezpečnosti, svobody a vlivu soukromého sektoru a potřebu kompromisů. Hloubkové rozhovory s experty pak zachytily zasvěcené názory 18 akademiků, úředníků veřejných institucí a zástupců soukromého sektoru. Odborníci zdůraznili nedostatky v současné společenské smlouvě vyplývající ze zastaralých zákonů, lidských omezení a zvrácených motivů zisku, jako je kapitalismus dohledu nebo kapitalizace zisků a socializace ztrát. Navrhovaná řešení zahrnovala spolupráci, transparentnost, vzdělávání a vyváženost hodnot. Rozdíly mezi státy však brání mezinárodní koordinaci. Analýza rovněž zjistila, že kyberprostor se může stát arénou politického soupeření i v demokratických zemích. Celkem bylo vytyčeno devět souborů hypotéz, které byly testovány v rámci experimentální studie. Experimentální průzkum a konjointová analýza nakonec hodnotily, jak individuální zkušenosti a preference ovlivňují veřejné vnímání nástrojů kybernetické politiky, které jsou klasifikovány jako mrkev, klacek a kázání. Faktory jako viktimizace kybernetickou kriminalitou, bezpečnostní kompromisy, věk a institucionální důvěra ovlivnily podporu nástrojů, jak se předpokládalo. To odhalilo mnohostranné faktory ovlivňující veřejné mínění. Některé hypotetické prediktory z rozhovorů s experty však nebyly zachovány z důvodu nedostatku důkazů. Triangulace těchto zjištění umožňuje vytvořit obecnou kyber(bezpečnostní) společenskou smlouvu pro demokracii, která zůstává otevřená pro přizpůsobení specifickému kontextu, tj. modelům. Základními premisami je, že zajištění bezpečnosti je provázáno s dalšími hodnotami, jako je autonomie a soukromí. Stát, soukromý sektor a občané mají složité vyvažující vztahy a je zapotřebí mezinárodní spolupráce. Vytváření kompetencí veřejnosti prostřednictvím vzdělávání umožňuje efektivní správu vedle institucionální transparentnosti a důvěry. Díky pragmatickým lokálním řešením, která doplňují univerzální principy, může probíhající empirický výzkum řešit mezery ve znalostech, protože technologie se vyvíjí při trvalých lidských omezeních. Rozšířením teorie společenské smlouvy prostřednictvím konceptů otevřen

Abstract:

é společnosti a analýzy smíšených metod přináší tento výzkum tři hlavní přínosy. Zaprvé poskytuje důkladný základ pro politické úvahy o struktuře a hranicích kybernetické (bezpečnostní) společenské smlouvy pro demokracii. Za druhé, obecné modely zde vytvořené vymezují teoreticky podložený a empiricky ověřený rámec a výzkumný program pro studium této výzvy na pomezí technologií a správy věcí veřejných. A konečně, tento přístup ukazuje hodnotu integrace normativního a deskriptivního zkoumání při řešení mnohostranných sociotechnických problémů. Hlavními omezeními disertační práce jsou specifičnost vzorku, spoléhání se především na západní subjekty a obtížnost experimentálního hodnocení komplexní dlouhodobé dynamiky vládnutí. Právě tímto směrem by se měl mimo jiné ubírat budoucí výzkum. Navíc konjunkturální analýza vyžadovala zjednodušení nástrojů při absenci jejich širšího aplikačního kontextu. Celková strategie smíšených metod však tato omezení zmírnila díky multimetodám, triangulaci více zkoumaných oblastí a výzkumnému designu práce. Budoucí výzkum může dále zkoumat kulturní rozdíly na mezinárodních úrovních analýzy (v případě České republiky se ukázalo, že vnitrostátní úroveň je relativně homogenní), kombinace nástrojů řízení a dopady v čase. Závěrem lze říci, že tento výzkum přispívá k pochopení společenské smlouvy o kybernetické bezpečnosti jak teoretickým, tak empirickým způsobem. Ukazuje, jak lze využít filozofii a sociální vědy k vytvoření dobře zavedené normativní teorie, která je spojena s explorativními, deskriptivními a vysvětlujícími zjištěními. Výsledná smlouva a její modely nabízejí východisko pro další zkoumání tohoto dynamického průsečíku mezi lidským řízením a technologickým pokrokem. Pragmatická politika založená na morálních závazcích může potenciálně držet krok s digitální revolucí, pokud bude prováděna s pečlivostí a ve spolupráci.

Abstract:

This dissertation aimed to develop empirically based models of the cyber(security) social contract that are both generalizable and context-specific. The social contract theory (SCT) served as its foundation. Still, open society ideas were added to the framework to overcome constraints such as technological advancement surpassing institutional and human cognitive limits. Four studies using a mixed methods approach yielded a variety of insights. First, a systematic literature review examined the intersection of SCT and cyber issues, which has grown exponentially but lacks empirical grounding. Despite security's theoretical relevance, the investigation indicated that new technologies like AI were disregarded, and security was underemphasized. Although localized solutions demonstrated the need for flexibility, there were discrepancies among the contract parties. Context dependence was shown when incentives and penalties were investigated as governance tools. To provide empirical insights, an original qualitative survey gathered citizen perspectives using crowdsourcing. Citizens wanted security and privacy online, recognizing that the state should oversee corporations via regulation while accessing their expertise. Education was deemed vital for public competence. However, extreme threats could make some accept undemocratic measures. This highlighted competing imperatives around security, freedom, and private sector influence and the need for tradeoffs. Expert in-depth interviews then captured insider views from 18 academics, public institution officials, and private sector representatives. Experts underscored deficiencies in the current social contract stemming from outdated laws, human limitations, and perverse profit motives like surveillance capitalism or capitalization of profits and socialization of losses. Suggested solutions included cooperation, transparency, education, and balancing values. However, state differences impede international coordination. The analysis also found cyberspace may become an arena of political contest even in democracies. In total, nine sets of hypotheses were drawn to be tested in the experimental study. Ultimately, an experimental survey and the conjoint analysis assessed how individual experiences and preferences influence public perceptions of cyber policy instruments, which are classified as carrots, sticks, and sermons. Factors like cybercrime victimization, security tradeoffs, age, and institutional trust impacted tool support as hypothesized. This revealed multifaceted drivers of public opinion. However, some hypothesized predictors from the expert interviews were not retained due to the lack of evidence. Triangulating these findings facilitates a general cyber(security) social contract for democracy that remains open to context-specific adaptation, i.e., models. Core precepts are that security provision interrelates with other values like autonomy and privacy. The state, private sector, and citizens have complex balancing relationships, and international cooperation is needed. Generating public competence through education enables governance efficiency alongside institutional transparency and trust. With pragmatic localized solutions complementing universal principles, ongoing empirical research can address knowledge gaps as technology evolves amid enduring human limitations. By expanding social contract theory through open society concepts and mixed methods analysis, this research makes three primary contributions. First, it provides a rigorous foundation to inform policy deliberations on the structure and boundaries of the cyber(security) social contract for democracy. Second, the general models constructed here delineate a theoretically grounded and empirically validated framework and research agenda for studying this challenge at the nexus of technology and governance. Finally, the approach demonstrates the value of integrating normative and descriptive inquiry to address multifaceted

Abstract:

sociotechnical problems. The dissertation's main limitations are sample specificity, relying primarily on Western subjects, and the difficulty of experimentally evaluating complex long-term governance dynamics. This is where future research should be headed, among other directions. Additionally, the conjoint analysis required simplifying tools absent their broader application context. However, the overall mixed methods strategy mitigated these constraints through multi-methods, multi-strain triangulation, and the thesis's research design. Future research can further investigate cultural variations on the international levels of analysis (the intra-state level proved to be relatively homogenous in the case of the Czech Republic), governance tool combinations, and impacts over time. To sum up, this research contributes to understanding the cybersecurity social contract in both theoretical and empirical ways. It illustrates how philosophy and social science can be used to create well-established normative theory that is coupled with exploratory, descriptive, and explanatory findings. The resulting contract and its models offer a starting point for further investigation into this dynamic intersection between human governance and technological progress. Pragmatic policy based on moral obligations can potentially keep up with the digital revolution if it is implemented with diligence and collaboration.

Keywords

cybersecurity, social contract theory, open society, democracy, governance, systematic literature review, expert interviews, conjoint analysis, experiment, statistical analysis

Language used: English

Date on which the thesis was submitted / produced: 21. 11. 2023

Thesis defence

• Date of defence: 18. 1. 2024
• Supervisor: doc. Mgr. Peter Spáč, Ph.D.
• Reader: Assoc. Prof. Dr.sc Angelina Stanojoska, Associate Professor Robert Mikac, PhD

Masaryk University

Faculty of Social Studies

Doctoral programme / field:
Political Science / Security and Strategic Studies