Na cestě k systematické filmové výrobě. Rozvoj produkčního systému v českých zemích mezi lety 1911-1930.

Mgr. Michal Večeřa, Ph.D.

Doctoral thesis

On the way to a systematic film production. The development of the production system in the Czech lands between 1911 and 1930.

Abstract:

Cílem předkládané disertační práce bylo analyzovat filmový produkční systém v českých zemích mezi lety 1911 a 1930 – období, během kterého se filmová výroba proměnila ze stádia prvních pokusů do podoby stabilního průmyslu. Výchozí pozice českých výrobců byla zkomplikovaná tím, že neměli dostatek financí a fyzického kapitálu, neexistovala dostatečné rozvinutá síť kin a čelili silné konkurenci v podobě filmů z dovozu. Navzdory všem komplikacím se filmové produkci podařilo stabilizovat a najít metody, jak obejít veškeré překážky. Základní otázka zní: „Jak doboví producenti dosahovali ekonomické stability?“ V předkládané disertační práci se zaměřuji především na roli hraných filmů v rámci produkčních strategií dobových výrobců. Přestože můžeme hranou produkci považovat za nejprestižnější druh filmu, obvykle tvořila jenom přívěsek celkových firemních aktivit. Diverzifikací aktivit se čeští výrobci snažili minimalizovat riziko finanční ztráty – takové snahy mohly směřovat jak do šířky zvětšováním spektra vyráběného zboží, tak i snahou o vertikální integraci, tedy o propojení výroby s distribucí. První kapitola prezentuje teoretické nástroje a základní metodologické pojmy. Ve svém výzkumu vycházím z metod ekonomické historie, konkrétně z konceptu průmyslové analýzy a životního cyklu mediálních průmyslů. Tyto jsou doplněny o další nástroje – taxonomii společností založenou na progresivitě jejich přístupu k podnikání, problematiku strategicky důležitých vztahů mezi subjekty na trhu a strategické podnikatelství, které analyzuje rozhodovací proces vedoucí k získání konkurenční výhody. Pro malou lokální kinematografii bylo obvykle důležité přijmout standard dlouhometrážního vícedílného filmu, které umožnil lépe rozvinout lokálně specifické typy produkce. Výzkum narážel na problémy s definicí toho, co můžeme označit jako českou kinematografii. V rámci sledovaného období české země prošly komplikovaným společenskoekonomickým vývojem – až do vzniku Československy byly totiž součástí Rakousko-Uherska. Nelze ani použít definici vystavěnou na národnostním principu kvůli mnohonárodnostnímu složení obyvatelstva českých zemí. Disertační práce se proto soustředí především na Prahu, která byla ekonomickým centrem českých zemí a počátky budoucího kinematografického průmyslu bychom nalezli právě zde. Předložený výzkum je strukturován do tří hlavních výzkumných kapitol, které vychází z prvních tří fází životního cyklu mediálního průmyslu – zrodu, růstu a dospělosti. První kapitola sleduje období mezi lety 1911 a 1915, kdy se objevily první pokusy o systematickou filmovou produkci. V daném období vzniklo jen několik málo hraných filmů, které obvykle svou délkou nepřesahovaly jeden až dva díly. Podnikatelé se tehdy věnovali převážně nonfikční produkci, výrobě reklam a filmů na objednávku. Jakýkoliv rozvoj výrazně omezoval nedostatek financí a neexistující poptávka po vyrobených filmech. Výrobci si toho byli sami vědomi, věděli, že film mohou prodat pouze do několika málo kin. Konec období je vyznačen rokem 1915, kdy došlo mezi výrobci ke generační obměně. Druhá kapitola analyzuje vývoj mezi lety 1915 a 1923, jež můžeme označit jako období růstu. Na začátku období lze sice pozorovat nové tvůrce, ale jejich aktivity byly limitovány ekonomickými problémy způsobenými probíhající první světovou válkou. Největší boom přišel na začátku roku 1919, kdy se vznikla celá řada filmových výroben, z nichž většina ale opět velmi záhy zanikla, někdy i před dokončením jediného filmu. Důvodem jejich krátké životnosti bývala jejich profesionální nezkušenost, nedostatek prostředků, ned

Abstract:

okonalé technické vybavení a problémy s nízkou poptávkou. Konec období přišel společně s krizí filmové distribuce způsobené nadbytečným dovozem filmů, k čemuž se ještě přidala všeobecná ekonomická krize. Třetí a poslední kapitola zachycuje vývoj mezi roky 1923 a 1930. Na začátku období se kinematografie rychle zotavila z krize předešlých let, a výroba se záhy stabilizovala. Počet společností byl po celé sledované období relativně stabilní a v produkci dominovala dlouhometrážní vícedílné filmy obvykle založené na populární literatuře. Hlavní strukturální změna spočívala ve věším zapojení filmových půjčoven do výroby – právě tyto společnosti věděly nejlépe jaký druh filmu vyrobit, aby byly schopné ho snadno prodat. Vedle toho distributoři mohli vyvíjet specializované distribuční metody, které umožnily ještě dále zvyšovat jejich zisky. Zlomovým bodem pro filmový průmysl byl rok 1930, kdy se v českých zemích začala rozšiřovat zvukové technologie, která pro výrobce znamenala trojnásobné zvýšení nákladů. Při bližším pohledu vidíme, že vertikálně integrované společnosti dokázaly tuto změnu přečkat mnohem lépe než jejich konkurenti zaměření výhradně na oblast produkce.

Abstract:

The aim of this thesis was to analyse establishing of production system of fiction movies in Czech lands between 1911 and 1930, period which marks transition from the stage of only few attempts for systematic production to the stable media industry with standardized practices. Starting position of Czech cinema was impeded by the fact that it was one of many small national cinemas with all typical accompanying problems. Among them we can talk about insufficient financial funds and physical capacities, undeveloped cinema structure and dominance of stronger rivals from abroad (usually western Europe and northern America). Despite these problems film production has stabilized, and local producer found their methods to overcome all obstacles. The crucial question for me here is: “How contemporary entrepreneurs managed to reach economic stability?” In my thesis I focus primarily on the role of fictions films within contemporary production strategies. Although fiction movies can be considered as most prestigious type of product, they served as an appendix for overall activities of production companies. In order to minimize the risk of financial loss Czech entrepreneurs tried to diversify their activities. On the level of production many of them produce nonfiction movies, adverts and films made on demand. In the vertical direction most of producers were also distributors, so they could exploit positive effects of vertical integration. First chapter of my dissertation presents conceptual and methodological background and definition of key terms. In my research I build on methods of economic history, specifically on the concept of industrial analysis and media industry life cycle. These are combined with other complementary instruments – taxonomy of companies based on the progressivity of their activities, problems strategic relations between producers and strategic entrepreneurship, which analyses decision-making process which leads to reaching the competitive advantage. For small local cinema was usually important to adopt a standard of multiple-reel feature film, which consequently allowed to develop locally specific kind of production, such movies were usually most popular within local markets. There is also a problem with defining what precisely is Czech cinema. During analysed period were Czech lands went through complicated development – Czech lands until the establishing of Czechoslovakia they were part of Austro-Hungarian empire. Even definition based on ethnographic principles cannot be easily applied, since Czech market was always multi-ethnic. For purpose it was necessary to focus on Prague, which was economic centre of Czech lands. Cinematic industry began to concentrate here and even companies in different parts of Czech lands were tightly connected to Prague. Presented research is structured in three main chapters which were inspired by first three phases of media industry life cycle – introduction, growth, maturity. First chapter, introduction, relates to the period 1911-1915, when first attempts for systematic film production appeared. They made only few short fiction movies, there were only few longer than one or two reels. Entrepreneurs rather oriented themselves on nonfiction production, adverts and movies made on demand. Development was limited by the lack of money and non-existent demand for produced movies. Fiction production did not even make enough for paying up production expenses. Producers knew that if they make a movie, there only few cinemas which could screen it. The end of this period is marked by the year 1915 when all entrepreneurs of first generation left the industry and ne filmmakers began to produce. Second chapter analyses development between 1915 and 1923, when film production started to grow. In the beginning of the period we can see coming of the new generation of filmmakers which started to produce, but until the end of first world war the development was slowed down. The biggest boom

Abstract:

came early in 1919 – after that there were many companies and producers, but most of them bankrupted soon sometimes even before finishing their first movie. The reason for their short-livedness lied in their professional inexperience, financial weakness, imperfect technical equipment and problems with demand and distribution. Most producers did not distribute their movies themselves, but rather sold them to one of the existing distributors. The end of this phase is marked by the crisis of the distribution market, which was caused by influx of foreign movies and overall economic crisis. Third and last chapter aims to outline the development since 1923 until 1930. In the beginning of this period cinema was recovering from the crisis of previous years. The amount of active companies was relatively stable throughout the whole period, most of produced fiction movies were multiple-reel feature films usually based on popular literature. The main change in the cinematic infrastructure lies in more intensive involvement of film distributors in film production – they knew the best which kind of movie they should make to sell it easily. Beside that distributors also used specialised distribution methods like “block-booking”, which allowed them to increase their profits. Breaking point for cinematic industry came in 1930 with introduction of sound technology, which suddenly increased production budgets three times. With closer look we can see, that vertically integrated companies could survive the transition more easily than their horizontally integrated rivals.

Keywords

filmový průmysl, film industry, organizace průmyslu, industrial, organization, distribuce, filmový cyklus, film cycle, nonfikční produkce, nonfiction movies, dlouhometrážní film, feature, filmové hvězdy, film stars, block booking, navěšování, hraný film, fiction film, produkční systém, system of production, modus produkce, mode of production, životní cyklu mediálního průmyslu, media industry life cycle

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 29. 11. 2018

Thesis defence

• Date of defence: 14. 1. 2019
• Supervisor: doc. Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D.
• Reader: MgA. Mgr. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D., doc. PhDr. Ivan Klimeš

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / field:
General Theory and History of Arts and Culture (4-years) / Theory and History of Theatre, Film and Audio-Visual Culture Studies