Ex situ ochrana mravenečníka velkého Myrmecophaga tridactyla Linnaeus, 1758 v evropských záchranných chovech, s bližším zaměřením na jeho reprodukci

Bc. Eliška Veselá

Master's thesis

Ex situ protection of the Giant Anteater Myrmecophaga tridactyla Linnaeus, 1758 in European rescue breedings,with a closer focus on its reproduction

Abstract:

Mravenečníci Vermilingua jsou spolu s lenochody Folivora a pásovci Cingulata řazeni do skupiny Xenarthra. Mravenečníci a lenochodi byli v rámci moderní taxonomie zařazeni do jednoho řádu chodozubí Pilosa, z něhož byli vyňati pásovci, kteří tvoří samostatný řád Cingulata. V současné době je výskyt skupiny Xenarthra zaznamenán pouze na území Střední a Jižní Ameriky. Mravenečník velký je obligátní myrmekofág, ve volné přírodě se živí výhradně mravenci a termity. To však není možné mravenčníkům chovaných v lidské péči zajistit. Je tak potřeba sestavit vhodnou náhradní krmnou dávku, která splňuje veškeré nutriční požadavky tohoto druhu. Tato práce se v rešeršní části zabývá nejnovějšími poznatky z vědecké literatury v oblasti biologie mravenečníka velkého, se zaměřením na sociální, potravní a zejména reprodukční chování. Výzkumná část práce je věnována analýze Mezinárodní plemenné knihy mravenečníka velkého, která je vedená organizací WAZA a analýze Evropské plemenné knihy, která je vedena Zoologickou zahradou Dortmund. Zejména z důvodu klesající tendence volně žijící populace mravenečníka velkého je ochrana tohoto druhu nezbytná, a to jak in situ, tak ex situ. Ochrana in situ spočívá zejména v ochraně jihoamerických národních parků, kde se tento druh přirozeně vyskytuje. Ochrana ex situ spočívá v chovu tohoto druhu v lidské péči, tedy zejména v zoologických zahradách. Tato práce se zabývá analýzou chovu mravenečníků velkých chovaných v evropských zoologických zahradách. Z celkového počtu 1707 jedinců zapsaných v Mezinárodní plemenné knize, bylo 526 mravenečníků velkých chovaných v Evropě. Bylo zjištěno, že od počátku chovu v roce 1853 do roku 2020 se počet chovaných jedinců v evropských zoologických zahradách značně zvýšil. Chovaná zvířata se také v současné době dožívají vyššího věku. Tato skutečnost svědčí o zlepšujících se podmínkách chovu a získání nových zkušeností a poznatků v oblasti chovu, biologie, fyziologie a výživy tohoto druhu. Úspěšný chov mravenečníků v lidské péči znesnadňuje obtížně určitelné pohlaví jednotlivých zvířat. U samců i samic je totiž přítomný urogenitální vak. Pohlaví lze určit buď palpací vnějších genitálií, k čemuž je potřebná anestezie nebo fixace zvířete, nebo lze pohlaví určit metodou PCR (polymerase chain reaction), pro kterou je dostačující genetický materiál získaný například z cibulek chlupů, anestezie nebo fixace zvířete tedy není nutná. Analýzou plemenné knihy bylo zkoumáno několik faktorů, které mohou mít vliv na úspěšný odchov mláďat v lidské péči. Bylo zjištěno, že samice v evropských zoologických zahradách nejčastěji rodily své první mládě mezi 2. a 4. rokem života, avšak velké množství samic mělo za svůj život pouze 1 nebo 2 mláďata. Samci se nejčastěji zapojili do reprodukce ve 3-4 letech a stejně jako samice většinou jen jednou nebo dvakrát. Skutečnost, že se velké množství jedinců rozmnožilo pouze jednou nebo dvakrát za život nevypovídá mnoho o jejich reprodukční schopnosti, protože zejména v posledních letech je chov mravenečníků spíše tlumen chovným programem z důvodu omezené kapacity zoologických zahrad a tím i nemožností umístit další jedince v chovných zařízeních. Může to být však ovlivněno i zdravotním stavem konkrétních jedinců, nevhodnými podmínkami chovu nebo jinými faktory. Statisticky bylo vyhodnoceno, že na úspěšnost odchovu nemá vliv pohlaví narozeného mláděte. Bylo ale potvrzeno, že počet úspěšných i neúspěšných odchovů mláďat klesá s rostoucím věkem jejich matek, protože porody ve vyšším věku samic nejsou v evropských zo

Abstract:

ologických zahradách tak časté. Bylo rovněž zjištěno, že na úspěšnost odchovu mláďat nemá vliv roční období, ve kterém se mláďata v zoologických zahradách rodí. Tato skutečnost vyplývá z faktu, že mravenečníci velcí jsou v lidské péči chováni ve vnitřních ubikacích, ve kterých jsou po celý rok udržovány stálé teplotní, vlhkostní i světelné podmínky. Na úspěšnost odchovu mláďat mohou mít rovněž vliv i další faktory, jako jsou zdravotní stav samice, vhodně sestavený chovný pár, vhodně zvolená náhradní krmná dávka, podmínky chovu atd., které nejsou v plemenné knize zohledněny a nelze je tak statisticky hodnotit.

Abstract:

The anteaters Vermilingua, together with the sloths Folivora and armadillos Cingulata, are included in the group Xenarthra. In modern taxonomy, anteaters and sloths were included in one order Pilosa, the armadillos were excluded and form a separate order Cingulata. The giant anteater is an obligatory myrmecophagus, it means that in the wild they feed exclusively on ants and termits. It is not possible to provide the anteaters kept in human care with this food and so it is necessary to compile a replacement feed ration that meets their nutritional requirements. In the search part, this work devotes to the latest findings from the scientific literature in the field of biology of the giant anteater, focusing on social, food and especially reproductive behavior. The research part of the work deals with the analysis of the International Studbook of the Giant Anteater, which is kept by the organization WAZA and the analysis of the European Studbook, which is maintained by the Dortmund Zoo. Mainly due to the declining trend of the wild anteater population, the protection of this species is necessary, both in situ and ex situ. In situ conservation consists primarily in the protection of South American national parks, where this species occurs naturally. Ex situ protection consists in the breeding this species in human care, it means especially in zoos. This work deals with the analysis of the breeding of giant anteaters kept in European zoos. In the International Studbook there are registered 1707 individuals of giant anteaters, of which 526 were bred in Europe. It was found that from the beginning of breeding in 1853 to 2020, the number of individuals bred in European zoos increased significantly. The animals bred in zoos are also currently living to an older age. This fact indicates that the breeding conditions are improving and the new experience and knowledge in the field of breeding, biology, physiology and nutrition of this species has been gained. Successful breeding of anteaters in human care is complicated by the difficulty in determining sex of individual animals. In both males and females, a urogenital sac is present. Gender can be determined either by palpation of the external genitalia, which requires anesthesia or fixation of the animal, or sex can be determined by PCR (polymerase chain reaction), for which sufficient genetic material can be gained without anesthesia and fixation for example from hair bulbs. The analysis of the studbook examined several factors that may affect the successful rearing of cubs in human care. It was found that females in European zoos most often give birth to their first cub between the ages of 2 and 4, but a large number of females had only 1 or 2 cubs in their lifetime. Males most often mated females succesfully for the first time at the age of 3-4 years and, like females, usually only once or twice. The fact that a large number of individuals have reproduced only once or twice in a lifetime does not say much about their reproductive ability, because especially at present, giant anteater reproduction is restricted in the frame of breeding programme. Due to limited capacity of zoos it is not possible to place more individuals in breeding facilities. However, it can also be affected by the health status of specific individuals, unsuitable breeding conditions or by other factors. It was statistically evaluated that the sex of the newborn cubs did not affect the breeding success. However, it has been confirmed that the number of successful and unsuccessful rearing of cubs is declining with the increasing age of their mothers, because births of older females are not so common in European zoos. It was also found that the success in the rearing cubs is not affected by the season in which the young ones are born in zoos. This fact follows from the fact that in zoological gardens giant anteaters are kept in indoor breeding facilities, where constant temperature, humidity and light conditions

Abstract:

are maintained throught the year. The success of rearing cubs can also be influenced by other factors, such as the health of the female, a suitably assembled breeding pair, a suitable feeding, breeding conditions, etc., which are not taken into account in the studbook and cannot be statistically evaluated.

Keywords

monofágie, reprodukce, záchranné programy, lidská péče, řád Pilosa

Keywords

order Pilosa, monophagy, reproduction, rescue breedings, captivity

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 26. 4. 2021

Thesis defence

• Supervisor: Ing. Renata Masopustová, Ph.D.

Czech University of Life Sciences Prague

Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources

Master programme:
Companion Animal Management