Ústavní výchova

Bc. Lucie PAPÁČKOVÁ

Bakalářská práce

INSTITUTIONAL CARE

Anotace:

Tato bakalářská práce má za úkol seznámit čtenáře s ústavní výchovou v České republice, která je vykonávána v zařízeních patřících do rezortu Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva školství, tělovýchovy a sportu. Ústavní výchova je jedním z nejzávažnějších opatřeních, kterým může stát zasahovat do rodinných vztahů. Nezletilé děti mají právní nárok na zabezpečení řádné výchovy a všestranného rozvoje. Pokud rodiče či bližší rodina není schopna tento právní nárok plnit, pak nastupuje na řadu stát, který má povinnosti zajistit takovému dítěti náhradní výchovné prostředí, a to buď svěřením dítěte do péče fyzické osoby, svěřením dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a v případě nezbytnosti, pak také nejzávažnějším opatřením nařízením ústavní výchovy. Přednost má vždy individuální péče před ústavní, ať už u jiné fyzické osoby, poručníka nebo pěstouna. Zákon také přesně definuje, kdy je možné přistoupit ke krajnímu řešení a nařídit ústavní výchovu. Vzhledem k závažnosti tohoto opatření, přísluší toto rozhodnutí pouze soudům. Žádná jiná státní či nestátní instituce takovou pravomoc nemá. Tato práce má za úkol představit ústavní výchovu a ochranu dětí v České republice, zejména pak poukázat na roztříštěnost systému ústavní výchovy. Stěžejní část této práce popisuje proces nařizování ústavní výchovy a především její realizaci v jednotlivých ústavních zařízeních, která jsou diferencována podle věku dětí, podle jejich fyzických a psychických schopností a podle důvodů, proč bylo o ústavní výchově rozhodnuto. Prioritou by vždy měl být zájem a blaho dítěte. Tato práce rovněž poukazuje na nedostatky ústavní výchovy, především na nedostatečnou spolupráci orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ústavních zařízení, omezenou spolupráci mezi jednotlivými vládními resorty, nedostatečnou sanaci rodiny, či nízký počet terénních sociálních pracovníků a soudců. V neposlední řadě zmiňuji i úspěchy, které s sebou přinesla transformace ústavní výchovy, zejména přeměna na malá zařízení rodinného typu, která jsou obklopená sítí služeb pro rodiny umístěných dětí, pro děti samotné, ale i pro další rodiny, které se ocitnou v tíživé situaci. Ne všechny děti je možné umístit do náhradní rodinné péče, ne všechny rodiny se podaří sanovat. Zejména pro některé starší děti a děti, které za sebou mají specifickou životní zkušenost (týrání, opakované vracení z náhradní rodiny), je ústavní zařízení prostředím, kde se cítí bezpečněji a kde mohou naplnit svou potřebu patřit do skupiny vrstevníků. Ve své práci jsem rovněž chtěla upozornit na současný systém péče o děti a mládež, který neřeší období po odchodu mladého člověka z ústavní výchovy, ačkoli toto období osamostatňování se je nejdůležitější etapou pro jejich budoucí život.

Abstract:

The aim of this bachelor thesis is to acquaint the reader with institutional care in the Czech Republic, performed in facilities belonging to the Ministry of Health, the Ministry of Labor and Social Affairs, and the Ministry of Education, Youth and Sports. Institutional care is one of the most important measures in which the State may intervene in family relationships. Minors have the legal right to secure a proper education and overall development. If the parents or family are unable to fulfill this legal claim, then the State is obliged to provide the child with an alternative rearing environment, either by assigning the child to the care of individuals or a facility for children requiring immediate assistance, and in the event of a necessity, also the most important measure: imposing institutional care. Priority is always given to individual care before institutional care, either with another individual, guardian, or foster parent. The Act also defines exactly where it's possible to proceed to extreme measures and impose institutional care. Given the severity of this measure, this decision only appertains to courts. No other governmental or non-governmental institution has such authority. This paper is aimed at introducing institutional care and the protection of children in the Czech Republic, especially highlighting the fragmentation of institutional care. The fundamental part of this paper describes the process of imposing institutional care, and especially its implementation in individual institutional facilities, differentiated according to the children's age, their physical and mental abilities, and the reasons why institutional care was decided on. The priority should always be the child's interest and welfare. This work also highlights the shortcomings of institutional care, particularly the lack of cooperation between the socio-legal protection of children and institutional facilities, the limited cooperation between government departments, the lack of suitable family recovery, and the small number of social workers and judges in the field. Finally, I also mention the achievements that brought about the transformation of institutional care, particularly the conversion to small family type facilities, surrounded by a network of services for the families of allocated children, the children themselves, and also other families who find themselves in a difficult situation. Not all children can be placed in foster care, not all families can be recovered. Especially for some older children and those who have gone through a specific life experience (abuse, repeated return from foster families), an institutional facility is an environment where they feel more secure and where they can fulfill their need to belong in a group of peers. In my work, I also want to draw attention to the current system of child care for children and youth, which does not address the period following the departure of young people from institutional care, although the stage of becoming independent is the most important for their future life.

Klíčová slova

ochrana dítěte, ohrožená rodina, práva dítěte, sociálně-právní ochrana dětí, hostitelství, ústavní výchova, ústavní zařízení

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 2. 5. 2014

Zveřejnit od: 2. 5. 2014

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: JUDr. Vladimíra Hájková

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Zdravotně sociální fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Sociální politika a sociální práce / Sociální práce ve veřejné správě