Sémantický pohled na sdílenou intencionalitu

Mgr. David Kocourek

Disertační práce

Semantic approach to collective intentionality

Anotace:

Práce si bude klást dva hlavní cíle – zaprvé představit historii a současnou podobu debaty o tzv. sdílené intencionalitě, zadruhé nabídnout řešení této debaty za pomoci sémantické analýzy používání první osoby množného čísla. Předchůdce témat spojených s moderní debatou o sdílené intencionalitě bychom našli např. v díle W. Sellarse, na nějž současní filosofové navázali v osmdesátých letech dvacátého století. První významnou prací, která začala operovat přímo s termínem sdílená intencionalita a tím odstartovala současnou debatu, byl pak článek J. Searla Collective Intentions and Actions z roku 1990. Ačkoliv se od té doby sdílená intencionalita promítla do mnoha témat od etiky až po evoluční antropologii, centrální spor debaty nastolený už ve zmiňovaném Searlově článku je stále stejný: je sdílená intencionalita redukovatelná na intence jednotlivých aktérů, nebo se jedná o samostatný fenomén fundamentálně odlišný od individuální intencionality? První část práce představí tři v současnosti nejpopulárnější odpovědi na tuto otázku - subject account, podle kterého we-intence nejsou redukovatelné na I-intence, protože we-intence jsou intence skupin, ne individuí; content account, podle kterého se we-intence liší od I-intencí pouze svým obsahem; a mode account, podle kterého jsou sice we-intence v posledku intencemi individuí, nicméně se jedná o specifický typ intencí kvalitativně odlišných od I-intencí – a nejznámější zastánce těchto přístupů: M. Gilbertovou, M. Bratmana a R. Toumelu. Dalším významným autorem spojeným s konceptem sdílené intencionality, o kterém bude práce pojednávat, je M. Tomasello, který rozvinul Searlovo chápání sdílené intencionality jakožto biologického fenoménu ve své teorii vývoje lidského druhu. Právě takto „naturalizovaná“ sdílená intencionalita (jakožto produkt evolučního vývoje rodu homo) je podle Tomasella to, co odlišuje člověka od zvířete, ona specifická vlastnost, která umožňuje lidem mít jazyk, kulturu či morálku. Druhá část práce se pokusí na popisované problémy nabídnout odpověď. Domnívám se, že mnoho paradoxů spojených se sdílenou intencionalitou (například zda člověk může mít zároveň dvě kontradiktorické intence - jednu jako I-intend a druhou jako we-intend) lze překonat pomocí sémantické analýzy onoho „my“ v pojmu we-intentions. Jsem přesvědčen, že například my jakožto malá skupina (my dva uděláme x), my jakožto generalizovaná skupina (my Češi uděláme x) či my jako institucionalizovaná skupina (my na UHK uděláme x) označují velmi rozdílené fenomény – a tyto rozdíly musí být v debatě o sdílené intencionalitě dostatečně akcentovány. Zdá se mi, že jakmile budou zřejmé rozdíly mezi různými způsoby použití slova „my“, ukáže se, že skutečně zajímavé jsou pouze společné akce malých skupin lidí; vše ostatní bude možné redukovat na I-intence jednotlivých aktérů či těchto malých skupin. Posledním úkolem práce bude tedy rozhodnout, zda lze i společné akce několika jednotlivců redukovat na jejich individuální záměry a přesvědčení, či zda v tomto případě sdílená intencionalita skutečně označuje nějaký specifický fenomén – a pokud ano, zda může být tento fenomén chápán jako biologická adaptace, kterou popisuje např. Tomasello, či zda tkví podstata sdílené intencionality v něčem jiném.

Abstract:

This work has two main goals – first is to introduce the history and the current state of the debate about the so called collective intentionality, second is to deal with the problems posed by this debate by the means of semantic analysis of the sentences in the first person plural form. The predecessors of the topics in the current debate on collective intentionality could be found in the work of W. Sellars, these topics were then adopted by current philosophers in the 1980s. The first important work that used the term collective intentionality was J. Searle’s 1990 paper Collective Intentions and Actions. Even though the concept of collective intentionality has since been applied in many areas ranging from ethics to evolutionary anthropology, the central problem hasn’t changed since Searle’s aforementioned paper: can collective intentionality be reduced to the intentions of individual agents, or is it a specific phenomenon fundamentally different from individual intentionality? The first part of this work aims to present three main approaches to this question – subject account, the claim that we-intentions are not reducible to I-intentions, because we-intentions are intentions of groups, not individuals; content account, the claim that we-intentions only differ from I-intentions in their content; and mode account, the claim that we-intentions belong to individuals, not groups, but they are nonetheless different kind of intentions than I-intentions – and the most popular proponents of these approaches: M. Gilbert, M. Bratman and R. Tuomela. Another author whose research on the topic of collective intentionality plays an important part in this work is M. Tomasello, who applied Searle’s understanding of the collective intentionality as a natural phenomenon in his theory of human evolution. It is this “naturalized” collective intentionality (viewed as an evolutionary adaptation of the genus homo) that according to Tomasello distinguishes humans from animals, the one specific ability that enables humans to have language, culture or morality. The second part of this work will try to answer these problems. I assume that majority of paradoxes connected to collective intentionality (for example the question whether one can have two contradictory intentions – one as I-intend, second as we-intend) can be resolved through semantic analysis of the “we” in the term we-intentions. I believe that we as a small group (we as the two of us will do x), we as a generalized group (we Czechs will do x) or we as an institutionalized group (we at the University of Hradec Králové will do x) describe different phenomena – and these differences must be accounted for in the debate about collective intentionality. It seems to me that once the differences in various uses of the “we” are explained, we will see that the only interesting cases are the joint actions of small groups; the rest will be reducible to the I-intentions of individual actors or those small groups. The last goal of this work will therefore be to decide, whether even the joint actions of a few agents can be reduced to their individual intentions and believes, or whether in these cases collective intentionality really presents a specific phenomenon – and if so, whether this phenomenon can be understood as a biological adaptation described by e.g. Tomasello, or if the nature of collective intentionality lies somewhere else.

Klíčová slova

Searle, John, Tomasello, Michael, Gilbertová, Margaret, Tuomela, Raimo, Bratman, Přesvědčení sdílené, Strategie intencionální, Intencionalita sdílená

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 15. 9. 2022

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 30. 1. 2023
• Vedoucí: prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc.
• Oponent: Marek Petrů, Tomáš Hříbek

Univerzita Hradec Králové

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filozofie / Filozofie