Materiální stránka přestupku

Pavla PROCHÁZKOVÁ

Diplomová práce

Social dangerousness of administrative offence

Anotace:

Přestupek je jeden z druhů veřejnoprávních deliktů, pro nějž je typické materiální pojetí. Pojetí deliktu je přitom jakési vyjádření podmínek vzniku deliktní odpovědnosti a tvoří tak základní pravidla pro vznik příslušné odpovědnosti. Pojetí deliktů se rozlišují na formální a materiální, přičemž oba druhy pojetí vyžadují naplnění znaků formálních, které ve svém souhrnu tvoří formální stránku deliktu. Obě pojetí se ale odlišují postavením materiální stránky deliktu. Formální pojetí totiž používá materiální stránku jako výkladové pravidlo formálních znaků, kdežto pro pojetí materiální je typické, že je materiální stránka zastoupena samostatným znakem, zcela rovnocenným ke znakům formálním. Tím je také dán její velký význam v oblasti trestání. Materiální stránka je tedy jedním ze znaků přestupků, který je rovnocenný k ostatním znakům deliktu a je vyjádřen v zákonné definici § 2 odst. 1 přestupkového zákona ve slovech "porušil nebo ohrozil zájem společnosti". Obsahem materiální stránky je přitom společenská škodlivost, tedy způsobilost poškodit zájem společnosti v konkrétním případě dostatečnou měrou. Rozhodující pro naplnění materiální stránky je tak naplnění určité míry společenské škodlivosti, která musí být alespoň rovna typové společenské škodlivosti předpokládané skutkovou podstatou deliktu. Při materiálním pojetí přitom platí základní pravidlo, kdy se má za to, že pokud jsou naplněny formální znaky deliktu, je dána i materiální stránka dostatečnou měrou, ledaže přistoupí okolnosti, které ji sníží pod míru, která je obvyklá v běžně se vyskytujících případech. Konkrétní míra společenské škodlivosti je tak dána konkrétními okolnostmi případu, které aplikující orgány musí ex offo zjišťovat, procesně zajistit a vyhodnotit. Těmito okolnostmi jsou zejména, ne však výlučně, způsob provedení činu, okolnosti případu, osoba pachatele apod.. Jednou z oblastí, kde se lze setkat s nedostatečným postupem aplikujících orgánů ohledně prokazování materiální stránky je oblast přestupků v dopravě, proto je v této práci rozebrána příslušná judikatura NSS a okolnosti, jež jsou způsobilé snížit společenskou škodlivost činu v případech překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol, přičemž první kapitola s názvem "Trestání jako oblast práva" pojednává o společném vývoji soudně a správně trestných deliktů a ústavních zásadách, které se pro obě oblasti uplatní. Druhá kapitola s názvem "Přestupek" vymezuje formální a materiální stránku přestupku a uvádí rozdíl a komparaci formálního a materiálního pojetí deliktu, které je pro přestupek příznačné. Následující kapitola pak pojednává přímo o materiální stránce přestupku, uvádí její legální definici a označuje okolnosti, které jsou relevantní pro posuzování její míry. Poslední kapitola nesoucí název "Materiální stránka přestupků v dopravě" pak vypovídá o dnešním nesprávném postupu správních orgánů při zjišťování materiální stránky přestupku.

Abstract:

An offence is one of the public delicts, for which a typical approach is the material one. The approach to delict is, in a way, stating the conditions of delict responsibility and therefore it creates the basic rules for the establishment of the corresponding responsibility. Approaches to delict are divided into formal and material ones. However, both approaches require fulfilment of formal features: the summary of such features establishes the formal part of a delict. The approaches differ in the structure of the material part of a delict. The formal approach uses the material part as an expository principle for formal features, while for the material approach it is typical that the material part is represented by an individual feature, which is fully equal to the formal features. This is the reason why the material part is so important in the area of punishment. The material part is one of the offence features, which is equal to the other delict features and it is described in the legal definition § 2 article 1 of the offence law by the words "he / she has violated or jeopardized the interests of the society". The content of the material part is expressed by social harmfulness, thus the capability to cause harm to society in a particular case to a sufficient extent. Reaching the specific extent of social harmfulness is therefore crucial for the fulfilment of the material part, the social harmfulness being at least equal to standard social harmfulness presumed by the factual essence of the delict. Within the material approach, there is the basic principle which states that when all formal delict features are fulfilled, it follows that the material part is also given to a sufficient extent, unless there are any circumstances that lower the extent under the level habitually present in standard cases. The particular extent of social harmfulness is therefore given by the specific circumstances of the case, which have to be ex-offo investigated, provided for trial, and evaluated by the accredited authorities. These circumstances are especially, but not exclusively the manner in which a crime was committed, the circumstances of the case, the personality of the offender etc. One of the areas frequently encountering inadequate procedures of the accredited authorities while establishing the material part is the area of traffic offences. This is one of the reasons why this thesis deals with analysis of the corresponding judicature of the Supreme Administrative Court and the circumstances which are qualified to lower social harmfulness of a act in the cases of exceeding speed limits in a city. The thesis is divided into four chapters: the first chapter titled "Punishing as a Field of Law" deals with joint evolution of delicts punishable by court and by administration offices, and with constitutional principles which are applied in both areas. The second chapter titled "Offence" defines the formal and material parts of offence, states the difference and gives comparison of the formal and material approaches to delict, which is typical for offence. The following chapter deals directly with the material part of offence, stating its legal definition and establishing circumstances which are relevant for judging its extent. The last chapter titled "Material Part of Traffic Offences" deals with today's inadequate procedures of the accredited authorities during the investigation of the material part of an offence.

Klíčová slova

Přestupek, trestný čin, pojetí deliktu, formální pojetí deliktu, materiální pojetí deliktu, materiální stránka, formální stránka, kritéria společenské škodlivosti, formální znaky, ultima ratio, míra materiální stránky, přestupek v dopravě, překročení nejvyšší povolené rychlosti.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 28. 11. 2013

Zveřejnit od: 28. 11. 2013

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: JUDr. Lucia Madleňáková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Právo a právní věda / Právo