Sokolské sletové scény v letech 1907 - 1938

Bc. Tereza Frýbertová

Diplomová práce

The Performances on the Gatherings of Czech Gymnastic Organisation Sokol between 1907 and 1938

Anotace:

V předkládané diplomové práci se pokoušíme z teatrologického hlediska popsat sokolské sletové scény, které byly uváděny na V. – X. sletu v letech 1907 – 1938, a to prostřednictvím důkladnějšího rozboru několika z nich: Šachového turnaje (1907), Marathónu (1912) a Stavby sochy Svobody (1920). Snažíme se také specifikovat jednotlivá vývojová stádia tohoto typu podívané, který byl nejprve manifestací národní síly (1907), v roce 1920 se scénická forma stabilizovala jako podívaná s divadelními prvky a poslední sletová scéna z roku 1938 se asi nejvíce blíží konvenčnímu divadlu, protože vymizely některé pro sokolskou podívanou příznačné rysy. Zabýváme se také sokolskými ideovými východisky a vývojem veřejných cvičení v 19. století, protože se domníváme, že mají na jejich podobu vliv. Sletové scény byly specifické především v tom, že na jejich přípravě spolupracovali sokolové (nejčastěji Augustin Očenášek a Karel Domorázek) a profesionální divadelní tvůrci: například režisér Jaroslav Kvapil a scénograf Josef Wenig. Účinkovalo v nich až 5 000 sokolských aktérů a v některých vystupovali také profesionální herci – Růžena Nasková (v roce 1920), Zdeněk Štěpánek (v roce 1932) a Bedřich Karen (v roce 1938). Zmiňovaní divadelníci se nepodíleli na přípravách první sletové scény Šachový turnaj (1907), ale byli přizváni až ke druhé sletové scéně, kterou byl Marathón, obrazy antické z roku 490 před Kristem (1912). Právě oni svou uměleckou tvorbou nejvíce proměňovali podobu sletových scén.

Abstract:

The aim of the thesis is to employ a theatrological approach to describe performances on the Slets (gatherings of Czech Gymnastic Organisation Sokol) realized on V. – X. gatherings between 1907 and 1938. The analysis focuses on Šachový turnaj/Chess Tournament (1907), Marathón/Marathon (1912) and Stavba sochy Svobody/ Construction of Statue of the Liberty (1920). The development of the nature of the performances is specified: the early performances (1907) as a manifestation of a national power, in 1920 as a stabilized form of spectacle with theatrical features, and finally the last Slet's performance in 1938 is characterized as the most theatrical one with omission of some typical Sokol features. The Sokol ideological base and the development of the public physical education concepts are discussed as well because of their crucial impact on the performances. The performances were specific in a way the members of Sokol (Augustin Očenášek and Karel Domorázek) and professional theatre artists (e. g. director Jaroslav Kvapil or set designer Jaroslav Wenig) did cooperate together. As many as 5000 of Sokolos took part in the perfomances and in some of the shows acted also the professional actors, e. g. Růžena Nasková (in 1920), Zdeněk Štěpánek (in 1932) or Bedřich Karen (in 1938). It was the professional theatre artists who had changed the nature of the Slet's performances.

Klíčová slova

Sletové scény, Šachový turnaj, Marathón, obrazy antické z 490 před Kristem, Stavba sochy Svobody, Kde domov můj, Tyršův sen, Budovat a bránit, V. – X. všesokolský slet, Sokol, Miroslav Tyrš, estetizace tělocviku, veřejná cvičení a manifestace, podívaná, davové divadlo, Jaroslav Kvapil, Josef Wenig, Národní divadlo, aréna, Slet, Slet's performance, V. – X. gatherings of Sokol, aestheticism in physical education, manifestation, spectacles, crowd scenes, National theatre

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 13. 7. 2011

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 9. 9. 2011
• Vedoucí: prof. PhDr. Eva Stehlíková

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury / Teorie a dějiny divadla