Genetická příbuznost uměleckých druhů a jejich transžánrovost. Píseň: Speculum Animae Russicae

PhDr. Vladimír Franta, Ph.D.

Disertační práce

The Genetic Affinity of Artistic Kinds and Genres and Their Transgeneric Character

Anotace:

Předkládaná disertace významně rozšiřuje mou dosavadní práci, zájmy i studium. Vyplývá ze zjištění určité genetické provázanosti mezi vybranými jevy, zejména v umění. V konečném součtu přispívá, jak předpokládám, k širšímu pohledu na realitu a k podvázání některých současných společenských snah vnášet do života člověka nezdravé antagonismy. Politika vymezování vylučuje přístup založený na empatii a toleranci. Tato práce usiluje o uměnovědný vklad, a proto její základní metodologie postupuje směrem opačným. Jedná se tedy o hutný produkt prokomponovaný úsilím o reflexi příbuznosti různých uměleckých struktur. Výslednicí této práce má být zbavení umění virtuálního atributu, který tradičně poškozuje uměleckou expresi tím, že v ní spatřuje výron čehosi nehmotného. Tato práce se pokouší dokázat opak. Její celkové vyznění pak má přispět, poněkud ve feyerabendovském smyslu, k obecné proliferaci literárněvědné teorie. Zvláštní kapitolu představuje Speculum animae russicae, čímž se práce zasazuje i do společenského makrokontextu. První dva díly disertace dokazují existenci singularity, z níž se radiálně vyvíjejí stále více diferencované obrazové, hudební a literární umělecké formy. Tato zvláštní příbuznost činí z umění dokonalou reflexní plochu reality, ať už do role zrcadla dosadíme obyčejnou píseň – viz poslední díl práce. Informační role umění je větší, než se může zpočátku jevit. Uvědomovaná příbuznost fenoménů je tudíž klíčem nejen k informační hutnosti různých sdělení, nýbrž i k pochopení devirtualizované podstaty událostí vůbec. Znalost podstaty pak eliminuje většinu iracionálních fobií a přispívá k osobní i společenský stabilitě. Třetí díl je svého druhu praktickou aplikací předešlých dvou: Po provedení analýzy ruské (sovětské) písně a po definování ducha ruské kultury – ze kterých jasně vyplývá neproduktivnost démonizace Východu – se navrhuje opustit taktiku trendu vymezování se vůči Rusku. Principy současné zahraniční politiky je přínosnější stavět spíše na vědomí kulturní spojitosti. Společensky a historicky korektní postoj k partnerům je navíc logickou podmínkou pro zvyšování životní úrovně člověka žijícího na pomezí národních a nadnárodních celků. Odrazovým můstkem k dosažení kulturní vyspělosti je široce reflektované umění, jež slouží osobitým zrcadlem. Umožňuje nám panoramatický pohled na realitu s jasnějším pochopením přediva jích kořenů a inspiračních zdrojů. Disertační práce usiluje o podpoření této teorie praktickými ilustracemi z oblasti různých druhů umění majících těžiště zejména v literatuře.

Abstract:

This dissertation consists of three independent parts; they all will appear as a whole in its very end. Since my work deals with the complex of problems, the first impression might blame my approach of being unfocused. But it is believed that especially in the course of writing the unifying idea will clearly come out and the experience of feeling the complexity will be arrived at instead. The applied method enables to come to relevant conclusions. Finally, the perspectives of their application in real life will be drawn to the top of that. First two parts has the title The Genetic Affinity of Artistic Kinds and Genres and Their Transgeneric Character. The text is about the human body and soul (psyche), about one’s orientation in nature and the social sphere, about strong passion for cognizance that often happens to be accompanied by persistent anxiety. The text also narrates about human life that develops on the boundary between humanitarian and technоlogical worlds. My work shows what the role of different kinds of art is, especially how they contribute people by helping them to cope with their roles of individuals on the way to self-realization. The reasons, principles, solutions are vocalized here – that is shortly what the first part of my work focuses on. The second part deepens into the very core of the art object. There is a tendency to explore what the character of most elementary structural units of such an object is. It is being concluded that these minute structural components fluctuate from one kind of аrt to another: from fine arts to verbal and even to musical ones – and the other way round. My text argues for the affinity of the matter both in general and in particular. In other words: One kind of art is well reflected in another one. It is obvious that Art per sе resembles the mirror’s surface: The stream of information about the inner/outer world is reflected by its relatively small surface; this should be understood as an advantage, because it provides people with the helpful tool that makes to learn very much about the life itself possible. This chapter depicts the principle of mirroring in the first place. Then the suggestion to use this tool for human perfection is vocalized correspondingly. All the matter is illustrated again by numerous examples having been taken from various works of art. A man is challenged to discover not only the attributes of the difference inside him, but, on the contrary, all those things that can get him closer to the surrounding world. A man, too, must launch the process of fruitful communication with the outer world, lest he should deny those structural units of his which constitute the beginnings of art and the humans either. It means: the set of structural components shared, all after all, enables the various kinds of art coexist with a man by instantaneous reflecting one another. The acknowledgement of such a phenomenon promotes the individual as well as the society. The third part Speculum Animae Russicae focuses on macrocontext analysis. In place of the mirror having been described above there is a Russian Soviet song of the revolutionary period; moreover, even some foreign political songs concerning Russia and belonging to other decades are involved here too. This part tries to answer the question what the Russian soul could be. It completes and extends especially some Czech media which demonstrate an insufficient effort in depicting the whole variety and ambiguity of the Russian culture. The third part represents the previous theory in application. The attempt to show the system, method and the application should eventually meet the target. Only the potential reader might say to what extend the entire task have been fulfilled.

Klíčová slova

žánrová příbuznost, struktura, transmedialita, interpretace, hudba zobrazená, hudba verbalizovaná, slovo zhudebněné, slovo zobrazené, obraz popsaný, obraz zhudebněný, humanitně technické pomezí, umělecký objekt, sémiotika, genologie, Rusko, píseň

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 26. 3. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 26. 3. 2009
• Vedoucí: prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc.
• Oponent: prof. PhDr. Oldřich Richterek, CSc., prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filologie / Teorie areálových studií