Sociální reprezentace smrti v České republice a na Srí Lance

PhDr. Roman Hytych, Ph.D.

Disertační práce

Social representations of death in the Czech Republic and Sri Lanka

Anotace:

„Co vás napadne, když se řekne smrt? Jak s faktem vlastní smrtelnosti zacházíte ve svém každodenním životě?“ To jsou základní výzkumné otázky pokládané respondentům výzkumu Sociálních reprezentací smrti v České republice a na Srí Lance. Vzhledem ke zjištěním, která nabídl pilotní výzkum (Hytych, 2002b) na onkologickém oddělení v České republice, pracovníkům ve zdravotnictví chybí možnost sdílení tématu smrti a důležitou skutečností pro zvládání faktu smrti jsou nábožensky vztažené významy. Uvedené podporuje tvrzení jiných sociálních vědců o mizení smrti z veřejného prostoru či přímo její tabuizaci (Kastenbaum, 2000; Moscovici, 2000; Přidalová, 1998). Mezi důsledky této skutečnosti v České republice patří například následující fenomén: přestože více než 90 % dotazovaných vyjadřuje přání umírat doma, umírá jich více než 90 % ve zdravotnických či sociálních zařízeních (Haškovcová, 1998). Cíle dizertační práce jsou následující: 1. prozkoumat sdílené představy a užívané praktiky spojené s tématem smrti ve vybraných kulturách; 2. transkulturálním výzkumem ověřit použitelnost teorie sociálních reprezentací (Moscovici, 2000) a postupů budování zakotvené teorie (Strauss, Corbinová, 1999); 3. nabídnout v empirii zakotvené inspirativní postupy zvládání faktu smrti, jež by byly použitelné v sociální realitě České republiky. Na předmět výzkumu pohlížím z perspektivy teorie sociálních reprezentacích, jejímž hlavním zájmem je explorace sociálního vědění a vzájemně propojených procesů komunikace a reprezentování. Na sociální reprezentace lze pohlížet jako na elementy zdravého rozumu, jež činí to, co je pro nás neznámé, známým (Moscovici, 1984). Výchozí teorie determinuje zvolený metodologický přístup budování zakotvené teorie. Zkoumanou populaci tvořily skupiny buddhistických mnichů školy theraváda a jejich podpůrců na Srí Lance, v České republice pak pracovníci ve zdravotnictví, studenti připravující se na tuto profesi a jejich pedagogové. Účel volby vybraných sociálních skupin vycházel z výzkumných zjištění pilotního výzkumu a úvahy, že je smysluplné zkoumat takové sociální skupiny, kterým daná kultura přisuzuje statut „odborníků na smrt“ a jejich komplementu. V České rupublice původně zvažovaná skupina pacientů nebyla z důvodů organizačních a etických nakonec do výzkumu zařazena. Volba odlišné kultury (Srí Lanky) byla vedena osobním zájmem výzkumníka a zjištěními pilotního výzkumu. Vybral jsem kulturu, v níž je téma smrti běžnou součástí komunikace a jejíž nábožensky vztažené významy jsou odlišně konstituovány. Jako výzkumný design zvolen terénní výzkum, jehož provedení bylo ve zkoumaných populacích odlišné. Zatímco na Srí Lance probíhala značná část výzkumu z pozice „žití ve výzkumu“ (Ratnapala, 1999), v realitě České republiky se tento přístup nepodařilo uskutečnit a vycházel jsem pouze z pozice zúčastněného pozorovatele. Důsledkem byla menší intenzita dat získaných pozorováním v České republice, jež je vyvážena větším počtem respondentů výzkumu (99 účastníků rozhovorů v České republice oproti 26 respondentům na Srí Lance). Ve zkoumaných populacích byly použity následující zdroje dat: 1. záznamy individuálních a skupinových rozhovorů; 2. záznamy pozorování, jednak introspekce výzkumníka a jednak jednání aktérů výzkumu; 3. analýza relevantních textů, která vytvářela doplňkový design výzkumu. Kontrola validity spočívala především v aplikaci postupů triangulace (Čermák, Štěpaníková, 1997). Sociální reprezentace smrti ve zkoumaných populacích jsou formovány na osách axiálního kódování, které se ukázaly být relevantními pro obě zkouma

Anotace:

né kultury. Jsou jimi: 1. individuální formulování problematiky versus interpersonální sdílení; 2. osobně ohrožující aspekt smrti versus nábožensky vztažené významy; 3. aktivní vypořádání se s hrozbou smrti versus pasivní přijetí. Vedle uvedených cílů výzkumu se ukázalo, že samotný proces výzkumu v České republice působil terapeuticky ve smyslu navracení tématu smrti do veřejného prostoru, především při použití metody ohniskové skupiny (Morgan, 2001). Čeští respondenti sdíleli neobvyklost situace skupinového sdílení témat vztažených ke smrti, ale v závěru rozhovorů reflektovali čtyři odlišné přínosy: 1. se smrtí nejsem sám; 2. odlišné představy jiných respondetnů mohou být inspirující či nepochopitelné, lze je ale sdílet; 3. sdílení skutečnosti smrti podporuje vzájemnou blízkost; 4. sdílení ohladí část hrůzy spojené s tématem smrti. Respondenti na Srí Lance reflektovali radost, která ale nebyla nesena otevřením tabuizovaného tématu, ale stylem interakce, na kterou od místních mnichů nejsou zvyklí. Problematika smrti je na Srí Lance běžně komunikována a interpersonálně sdílena v rámci kulturou reprodukovaných institucí, především vztahu mnicha a laika. V České republice je patrná menší velikost sdílených představ, jejich větší roztříštěnost a heterogenita oproti Srí Lance, přičemž osobně ohrožující aspekt smrti by v ČR vytvářel společně sdílený základ, o kterém se sice nemluví, ale na němž se shodneme i mlčky; smrt bývá většinou nevyslovovanou hrůzou. Naopak na Srí Lance je široce akceptovaná, homogenní, respekt a autoritu vyvolávající kulturní zásobárna vědění vázaná na Buddhovo učení, která nabízí jak po generace předávané výklady „jak se to v tom světě má“, také ale v každodenním životě používané a explicitně formulované dovednosti „jak na to“. Na pólu pasivity nedochází k individuálnímu formulování náboženských významů, ale pasivní reprodukci kulturní zásbárny vědění. Individuální formulování se naopak stává předmětem aktivity výjimečného ověřovatele (Hytych, 2008a), který kulturně servírované významy, představy a praktiky ověřuje svým prožitkem. Navíc má pro interpersonální sdílení k dispozici kulturní zásobárnu vědění, která je formulována v systému abhidhammy (viz Frýba, 1996, 2003a; Nyánaponika, 1998). Pro většinu českých respondentů je aktivita vypotřebována náročnou činností při individuálním zformulování nábožensky vztažených významů z heterogenní mnohosti nabídek různých spirituálních tradic. Pasivní pól osy pak oproti konzumaci rituálů na Srí Lance znamená v sociální realitě České republiky buď neznámo a nejistotu nebo různé způsoby ignorování skutečnosti smrti, jako je potlačení, paušalizace, zastírání či nepřikládání důležitosti. Faktem existujícím v obou zkoumaných kulturách je existence pozitivní deviace od normy uplatňované každodenním životem. Přestože jsou v mnohých aspektech odlišné, lze u nich vystopovat tři podobné skutečnosti. První z nich je schopnost aktivně se vypořádat a smysluplně využít konfrontující aspekt vědomí konečnosti existence pro zlepšování životního standardu, kdy vědomí smrti vytváří váhy, na nichž si lze ujasnit priority, a tak se smysluplně rozhodovat a jednat. Druhou skutečností je využívání akceptujícího postoje jak ve vztahu k faktu smrti, tak různým podobám prožívání, jež vědomí smrti vyvolává. Třetí je pak převážná orientace na osobně prožitou zkušenost jako zdroj poznání a moudrosti. Klíčovou dovedností uplatňovanou v obou kulturách je schopnost přijímat skutečnost tak, jak jí vnímám a prožívám i v těch aspektech, kterou jsou nepříjemné. Kulturní zásobárna vědění situovaná na Srí Lance navíc nabízí explicitně formulované postupy tréninku klíčových dovedností, především všímavosti (mindfulness, ang,; sati, páli), jejíž psychologické a psychoterapeutické využití v euro-americké kultuře doznává v posledním desetiletí značného ohlasu nejenom při zvládání faktu smrti (Ott et al., 2005), ale v široké paletě aplikace jak psychoterapie, tak zvyšování životní spokojenosti (Brown, Ryan, Creswell, 2007; Didonna, 2008).

Abstract:

„What comes to your mind, when you hear the word death? How do you cope with the fact of your own mortality in your everyday life?“ These are the basic research questions that the respondents of research of Social representations of death in the Czech Republic and in Sri Lanka were asked. Considering the findings provided by the pilot´s research (Hytych, 2002b) in oncology hospital department in the Czech Republic, the health care professionals miss the possibility of sharing the topic of death and an important fact for the coping with the fact of death are the religious meanings. The fact said above supports the other social scientists´statement: death disappears from the public space or it is even becoming a taboo (Kastenbaum, 2000; Moscovici, 2000; Přidalová, 1998). Among other consequences of this fact there is for example this phenomenon to be mentioned: although more than 90 % of respondents wish to die at home, more than 90 % of them die in fact in health care or social care institutions (Haškovcová, 1998). The aims of this dissertation are as follows: 1. to explore social representations of death in the chosen cultures; 2. to verify the usability of social representations theory (Moscovici, 2000) and the method of establishing the grounded theory (Strauss, Corbinová, 1999) by the research in various cultures; 3. to offer the inspirative empirically grounded methods of coping with the fact of death, that were applicable in the social reality of the Czech Republic. The research subject is observed from the perspective of social representations theory. The main interest of social representation is the exploration of social knowledge and the mutually connected processes of communication and representating. The social representations can be viewed as common sense elements, that make familiar what is unknown for us (Moscovici, 1984). The basic theory determines the chosen methodological method of establishing the grounded theory. The examined population consisted of a group of theravada buddhist monks and their supporters in Sri Lanka, in the Czech Republic these were the health care professionals, students preparing themselves for this profession and their teachers. The purpose of the social groups selection came out from the research findings of the pilot´s research and also a reflection, that it is meaningful to study such social groups, that are appointed the statute of “death specialists” and their complement in a given culture. Originally, a group of patients in the Czech Republic was also considered, but it was not included in the research for ethical and organizational reasons. The choice of a different culture (Sri Lanka) was inspired by the personal interest of the researcher and by the pilot´s research findings. I have chosen a culture where a topic of death is a common part of communication and where the meanings related to religion are constituted in a different way. A field research has been chosen as a research design. Its realization was different in each of explored communities. While in Sri Lanka a substantial part of research was carried out in a position of “living in research” (Ratnapala, 1999), in the Czech Republic this approach could not have been realized and I stayed in the position of the participated observer. As a result, the intensity of data acquired by observation in the Czech Republic was much smaller, but it was balanced by a greater number of research respondents (99 interview participants in the Czech Republic versus 26 respondents in Sri Lanka). In explored populations following data sources were used: 1. the recordings of individual and group interviews; 2. the observations, both the researcher introspection and the research participants´actions; 3. relevant texts analysis which created an additional research design. The validity control was based on the triangulation method (Čermák, Štěpaníková, 1997). The social representations of deatch in populations explo

Abstract:

red are formed on the axes of axial coding, which showed themselves to be relevant for both studied cultures. These axes are as follows: 1. individual formulation of the problems versus interpersonal sharing; 2. personally endangering aspect of death versus meanings related to religion; 3. active coping with the threat of death versus passive acceptance. Apart from the mentioned research goals it made itself clear that the research process in the Czech Republic itself had a therapeutic impact in the sense of bringing the topic of death back to the public space, especially when a method of focus group (Morgan, 2001) was used. The Czech respondents shared that the situation of focus sharing the topics related to death was very uncommon for them, but in the end of interviews they reflected on these four different benefits: 1. I am not alone with death; 2. different ideas of other respondents can be inspiring or incomprehensible, but they can be shared; 3. sharing the fact of death supports the mutual closeness; 4. sharing can reduce the anxiety provoked by the topic of death. Respondents in Sri Lanka reflected upon the joy which was not caused by opening the taboo, but it was given by the interaction style they were not accustomed to from the local monks. The fact of death is common in everyday communication in Sri Lanka and it is shared interpersonally in the institutions reproduced by culture, especially in the relationship between a monk and a lay person. In the Czech Republic a smaller number of shared ideas is evident and also a greater fragmentation and heterogenity in comparison with Sri Lanka can be observed. Moreover, the personally endangering aspect of death would create a collectively shared basis, which is not talked about, but which can be agreed even silently; death is usually an unvoiced dread. On the contrary in Sri Lanka there is a cultural store of knowledge related to Buddha´s teaching which is widely accepted, homogeneous and invoking respect and authority. This reservoir offers both the explanations “how it works in the world” and the skills “know-how” that are explicitly formulated and used in everyday life. On the pole of passivity there does not come to the individual formulation of meanings related to religion, but the cultural reservoir of knowledge is reproduced passively. On the contrary, the individual formulation becomes a subject of an “exceptional verificator” (Hytych, 2008a), who verifies the meanings, ideas and practices served by the culture by their own experiencing. In addition he has got a cultural store of knowledge for interpersonal sharing, which is formulated in system of Abdhidhamma (see Frýba, 1996, 2003a; Nyánaponika, 1998). For most Czech respondents the activity is consumed by intensive individual formulating of the meanings related to relegion chosen from heterogeneous plurality of various spiritual traditions. While in Sri Lanka the passive pole of the axis means the ritual consumption, in the Czech Republic we can find there either the unknown or uncertainty or different means of ignoring the fact of death, like suppression, generalization, camouflage or not attaching any importance to it. The existing fact in both explored cultures is a positive deviation from the norm exercised in everyday life. While they are different in many aspects, three similar facts can be seen: the first one is the ability to cope with the fact of death actively and to use the confronting aspect of the existence finality for the life standard improvement. The awareness of death create the scales, where the priorities can be clarified, the meaningful decisions can be made and the actions can be undertaken. The other fact is using the accepting attitude both towards the fact of death and towards the various forms of experiencing that is provoked by the awareness of death. The third one is the predominant orientaton on the personal experience as a source of knowledge and wisdom A key skill exercised in both cultures is an ability to accept the reality in the way I perceive and experience it even in its unpleasant aspects. Moreover, the cultural store of knowledge situated in Sri Lanka offers the explicitly formulated methods of key skills, especially mindfulness (sati, pali). Psychological and psychotereapetic use of mindfulness has been very popular in euro-american culture in last decade not only for coping with the fact of death (Ott et al., 2005), but also in a wide range of its application in psychotherapy and the well-being improvement (Didonna, 2008; Brown, Ryan, Creswell, 2007).

Klíčová slova

sociální reprezentace, smrt, kulturní psychologie, zakotvená teorie, všímavost, abhidhamma, sociální psychologie, psychologická antropologie social representations, death, cultural psychology, grounded theory, mindfulness, social psychology, psychological anthropology

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 10. 5. 2010

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 18. 6. 2010
• Vedoucí: prof. PhDr. Ivo Čermák, CSc.
• Oponent: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., doc. PhDr. Karel Hnilica, CSc.

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Doktorský studijní program / obor:
Psychologie (čtyřleté) / Sociální psychologie