Vývoj echokardiografických parametrů u pacientů s nově diagnostikovanou dilatační kardiomyopatií

MUDr. Dalibor Mlejnek, Ph.D.

Doctoral thesis

Development in echocadiographic parameters in patients with newly diagnosed dilated cardiomyopathy

Anotácia:

Úvod: Dilatační kardiomyopatie (DKMP) je nejčastěji vyvolána zánětlivým postižením srdce, tedy myokarditidou. Při současné dysfunkci levé komory srdeční hovoříme o zánětlivé kardiomyopatii (ZKMP). Virové infekce jsou nejběžnější příčinou vzniku myokarditidy. Cíle a metodika: Cílem práce bylo zhodnotit vývoj echokardiografických parametrů, funkčního stavu a hodnoty natriuretických peptidů a posoudit prognózu u nemocných s recentně vzniklou DKMP (n=265) v průběhu pětiletého sledování. Výsledky: Ve skupině s průkazem zánětu (skupina ZKMP; n=107) došlo ke zlepšení EF LK z 23,9 ± 7,0% na 39,9 ± 13,6% v 5. roce; p <0,001. Funkční třída NYHA klasifikace se zlepšila z 2,5 ± 0,6 na 1,8 ± 0,7 v 5. roce; p <0,001. Ve skupině bez zánětu (skupina DKMP; n=158) došlo ke zlepšení EF LK z 23,7 ± 7,1% na 33,1 ± 12,0% v 5. roce; p <0,001. Funkční třída NYHA klasifikace se snížila z 2,3 ± 0,5 na 2,1 ± 0,6 v 5. roce; p <0,001. Změna EF LK a NYHA klasifikace byla statisticky významnější ve skupině ZKMP než ve skupině DKMP. Ve skupině ZKMP byl pozorován významnější pokles NTproBNP než ve skupině DKMP (-1616,8 ± 3628,9 µg/ml, resp. -1036,9 ± 2334,9 µg/ml; p <0,05). Ve skupině s průkazem virového genomu v EMB (skupina PCR+; n=163) došlo ke zlepšení EF LK z 24,0 ± 6,9 na 35,0 ± 13,1% v 5. roce; p <0,001. Třída NYHA klasifikace se zlepšila z 2,4 ± 0,5 na 2,0 ± 0,7 v 5. roce; p <0,001. Ve skupině bez virové přítomnosti (skupina PCR-; n=102) došlo ke změně EF LK z 23,5 ± 7,2% na 37,3 ± 13,1% v 5. roce; p <0,001. Třída NYHA klasifikace se snížila z 2,4 ± 0,6 na 1,9 ± 0,7 v 5. roce; p <0,001 ve srovnání se vstupní hodnotou NYHA). Při porovnání mezi skupinami nebyl ve změně sledovaných parametrů zjištěn významný rozdíl. 5leté přežití bez výskytu kombinovaného mortalitního endpointu bylo srovnatelné jak mezi skupinami ZKMP a DKMP (76,8 % vs. 70,8 %; p=0,276), tak mezi skupinami PCR+ a PCR- (74,9 % vs. 71,0 %; p=0,841). Při subanalýze vlivu virové přítomnosti byl zjištěn trend k horší prognóze ve skupině PVB19 se současnou koinfekcí jinými viry. Závěr: Nemocní se ZKMP měli během 5letého sledování významnější zlepšení systolické funkce levé komory a funkčního stavu než ve skupině DKMP. Virová přítomnost neměla významnější vliv na vývoj sledovaných echokardiografických parametrů a funkčního stavu. Přítomnost či nepřítomnost zánětu či virového genomu neovlivňuje dlouhodobou prognózu nemocných. Koinfekce PVB19 s dalšími viry se jeví jako prognosticky méně příznivá varianta.

Abstract:

Introduction: Myocarditis is considered the most common cause of dilated cardiomyopathy (DCM). Myocarditis in association with left ventricular dysfunction is called Inflammatory cardiomyopathy (ICM). Viral infection is it´s most common cause. Aims and methods: The aim of our study was to evaluate development of echocardiographic parameters, functional status, levels of natriuretics peptids and assess the long-term prognosis in patients with the recent-onset dilated cardiomyopathy. Results. In the group with myocarditis (ICM group; n=107) left ventricle ejection fraction (LVEF) improved from 23,9 ± 7,0% to 39,9 ± 13,6% at 5-year follow-up; p <0,001. NYHA class decreased from 2,5 ± 0,6 to 1,8 ± 0,7 at 5-year; p <0,001. Ith group without myocarditis (DCM group, n = 158) LVEF improved from 23,7 ± 7,1% to 33,1 ± 12,0% at 5-year; p <0,001. NYHA class declined from 2,3 ± 0,5 to 2,1 ± 0,6 at 5th year; p <0,001. The difference in changes of LVEF and NYHA was statistically more significant in ICM group. A decrease in the levels of NTproBNP was higher in ICM group. In patients with detected viral genome in myocardium (PCR+ group; n=163) LVEF improved from 24,0 ± 6,9 to 35,0 ± 13,1% at 5-year; p <0,001. NYHA class declined from 2,4 ± 0,5 to 2,0 ± 0,7 at 5-year; a p <0,001. In group without evidence of virus (PCR- group; n=102) LVEF improved from 23,5 ± 7,2% to 37,3 ± 13,1% at 5-year; p <0,001. NYHA class declined from 2,4 ± 0,6 to 1,9 ± 0,7 at 5-year; p <0,001). The difference between groups were not statistically signicifant. The five-year composite mortality endpoint free survival was comparable between the ICM and DCM groups (76.8% vs. 70.8%; p=0.276) and between the PCR+ and PCR- groups (74.9% vs. 71,0%; p=0.841). PVB19 coinfection with other viruses had worse prognosis. Conclusion. Left ventricular systolic function and functional status improved more in ICM group than in DCM group during 5-year follow-up. Viral presence had no statistically significant effect on the development of echocardiographic parameters and functional status. The presence or absence of inflammation or the viral genome in myocardium did not affect the long-term prognosis of patients. Coinfection of PVB19 with other viruses appears to have tendency for worse prognosis.

Kľúčové slová

Dilatační kardiomyopatie, Myokarditida, Zánětlivá kardiomyopatie, Parvovirus B19, Echokardiografie, Endomyokardiální biopsie, Imunosupresivní terapie

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 26. 2. 2021

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 28. 4. 2021
• Vedúci: doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D.
• Oponent: doc. MUDr. Vladimír Kincl, Ph.D., prof. MUDr. Tomáš Paleček, PhD

Masaryk University

Faculty of Medicine

Doctoral programme / odbor:
Internal Medicine / Cardiology