Problem der künstlerischen Autonomie um 1800. Fiktive Musiker and der Schwelle zwischen Empirie und Phantasie

Mgr. Helena Baudyšová, Ph.D.

Disertační práce

The problem of artist autonomy around the year 1800. Fictitious musicians on the threshold of empiricism and phantasy

Abstract:

The present doctoral thesis deals with the topic of literary reflection on the autonomous position of an artist at the end of the 18th and the beginning of the19th century. A number of historical and social changes of this period were reflected in the new way of looking at the artist and his work. The chosen topic is established within the period musical and aesthetic context, later traces can be found not only in the work of A. Schopenhauer but also within the dispute between Tadday and Dahlhaus. The complete image of an artist in the context of the period development is amended with information on changes in the area of economy and considerations on dilettantism. The thesis focuses on the presentation of the development of an artist’s autonomy on the example of selected literary characters of musicians. The selected corpus of fictional biographies including those of Andreas Hartknopf (C. Ph. Moritz), Heinrich Wilhelm Gulden and Franz Hermenfried (J. F. Reichardt), Joseph Berglinger (Wackenroder/Tieck) and finally Johanes Kreisler (E. T. A. Hoffman) proved itself to be essential, as the texts included are not that well known within German literature. Moreover, the analysis made it possible to present the artists that are attempting autonomy in different contexts. According to Hartknopf, the musical art is the mediator of life art; therefore, this novel is a celebration of life as such. In Reichardt’s novel, an ideal artist is defined as a beneficial “bourgeois” who is able to keep a relative high level of the necessary artistic freedom. The Romantic conception of art and artist is characterized by the dominance of emotionality. Thus, Berlinger transforms a deep religious experience into an artistic one. A creative artist is assigned divine attributes, whereas within his own perception, he is able to deal freely with art. On the one hand, Kreisler is confronted with an extreme level of his own inspiration and fantasy; on the other hand, he has to deal with the levelling of the artistic expression by the bourgeois society. The result thereof is that the society considers him to be “mad” artist. Each of the mentioned writers shows a fictional musician who lives a double life: in the real/ empirical world and in the world of artistic fantasies. Music is the connection between these two worlds. To what extent they become one depends on the concrete artist.

Abstract:

Předkládaná dizertační práce mapuje problematiku literární reflexe vývoje autonomního postavení umělce na přelomu 18. a 19. století. Řada historicko-společenských změn v tomto období se odráží i v novém pohledu na umělce a jeho tvorbu. Zvolená problematika je mj. zasazena do dobového hudebně estetického kontextu, zmiňují se však i pozdější ohlasy jednak v díle A. Schopenhauera a jednak v podobě polemiky Taddaye s Dahlhausem. Celkový obraz umělce v kontextu dobového vývoje doplňují zmínky o změnách v oblasti ekonomie a úvahy o diletantizmu. Těžištěm práce je prezentace vývoje autonomie umělce na vybraných literárních postavách hudebníků. Zvolená linie fiktivních biografií Andrease Hartknopfa (C. Ph. Moritz), Heinricha Wilhelma Guldena a Franze Hermenfrieda (J. F. Reichardt), Josepha Berglingera (Wackenroder/Tieck) a konečně Johanese Kreislera (E. T. A. Hoffman) se ukázala jako nosná v tom smyslu, že jednak jde zčásti o méně známá díla německé literatury a jednak tato volba umožnila prezentovat umělce usilující o autonomii v různých kontextech. Hartknopf chápe hudební umění jako zprostředkovatele umění životního, tento román je tedy oslavou lidství jako takového. V Reichardtově románu je ideální umělec chápán jako prospěšný „měšťák“, který si však dokáže uchovat relativně vysokou míru potřebné umělecké svobody. Romantické pojetí umění a umělce je charakterizováno převahou citovosti. Berglinger tak převádí hluboký náboženský prožitek na prožitek umělecký. Tvůrčímu umělci jsou tedy přisuzovány božské atributy, přičemž je schopen v rámci vlastního vnímání svobodně nakládat s uměním. Kreisler se na jedné straně dostává do konfrontace s přehnanou mírou vlastní inspirace a fantazie, na druhé straně se musí vypořádat s nivelizací uměleckého výrazu měšťáckou společností. Výsledkem je skutečnost, že je měšťáckou společností považován za „šíleného“ umělce. Každý z uvedených autorů tak ukazuje fiktivního hudebníka, který žije dvojí existenci: ve skutečném – empirickém – světě a ve světě hudby a uměleckých fantazií. Hudba je spojovacím článkem mezi těmito světy, míra jejich splynutí je však u každého hudebníka různá.

Klíčová slova

Literatura a hudba, romantismus, autonomie umělce, Karl Philipp Moritz, Johann Friedrich Reichardt, Wilhelm Heinrich Wackenroder, Ludwig Tieck, Ernst Theodor Amadeus Hoffmann, Andreas Hartknopf, Heinrich Wilhelm Gulden, Franz Hermenfried, Joseph Berglinger, Johannes Kreisler, Literature and music, Romanticism, autonomy of an artist.

Jazyk práce: němčina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 21. 7. 2010

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 9. 12. 2010
• Vedoucí: prof. PhDr. Jiří Munzar, CSc.
• Oponent: doc. Dr. Jürgen Martin Eder, PhDr. Zdeněk Mareček, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filologie (čtyřleté) / Německá literatura