Citová vazba a sociální adaptace v rané adolescenci

Mgr. Zuzana Štefánková

Doctoral thesis

Attachment and social adaptation in early adolescence

Abstract:

Citová vazba a sociální adaptace v rané adolescenci Citová vazba (attachment) je definována Bowlbym (1982) jako hypotetický konstrukt vyjadřující „trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu“. Citová vazba se formuje v závislosti na citlivosti (responssiveness) primární osoby k potřebám dítěte v zátěžových situacích. Vnějším projevem citové vazby je tzv. chování podmíněné citovou vazbou (attachment behaviour), které je aktivováno právě v situacích stresu, emocionální zátěže nebo reálného či subjektivně pociťovaného ohrožení. Základními typy organizace citové vazby v dětství jsou jistá a nejistá citová vazba. Do kategorie nejisté citové vazby patří vyhýbavý, odmítavý a později vymezený dezorganizovaný typ (Mainová, 2002). Na základě internalizace zkušeností s dostupností a citlivostí reakcí pečující osoby (matky) resp. pečujících osob především v prvních letech života se utváří tzv. vnitřní model fungování citové vazby (internal working model of attachment, Bowlby, 1973, Main, Kaplan, Cassidy, 1985, Bretherton, Munholland, 1999). Tato kognitivní struktura obsahuje mentální reprezentaci citové vazby (mental attachment representation), která představuje očekávání emocionální podpory primární osoby v situacích zátěže a také očekávaní vlastní efektivity dítěte a jeho kompetence ve vztazích (Main, Kaplan, Cassidy, 1985, Bretherton, Munholland, 1999). Podle vývojového psychopatologického modelu teorie citové vazby je vliv organizace citové vazby na psychosociální fungování jedince mediován prostřednictvím tří skupin psychických procesů. Je to oblast emoční regulace, oblast sebeúcty a identity a oblast kompetence jedince ve vztazích (Zimmermann, 2000). Jistá citová vazba je chápána jako efektivní vzorec emocionální regulace a také protektivní faktor související s adaptivním vývojem osobnosti. Nejistá citová vazba naopak představuje vzorec neefektivní regulace emocí a proto rizikový faktor, který v kombinaci s dalšími zvyšuje riziko vývoje problémového chování a také psychopatologického vývoje obecně (Zimmermann, 2002). Ukazuje se, že děti s jistou organizací citové vazby v raném dětství jsou odolnější (více ego-flexibilní), méně úzkostné a bezmocné v adolescenci. Impulzivní adolescenti (nízká ego-kontrola) mají převážně nejisté modely citové vazby (Zimmermann, 2000). Regulační osobnostní dimenze (ego-flexibilita, ego-kontrola, Blockovi, 1978, 1980) významně přispívají k vysvětlení míry adaptace jedince. V průběhu adolescence se dotváří vnitřní model fungování citové vazby a stává se obecnějším a integrovanějším. Budování si autonomie je spojené se zvýšeně kritickým pohledem na vzájemné vztahy s rodiči a hledáním porozumění a opory u vrstevníků. Podle empirických výzkumů se adolescenti, hlavně na začátku dospívání, obracejí v zátěžových situacích stále především na rodiče (Steinberg, 1990, cit. dle Allen, Land, 1999). Míra aktuální rodičovské přístupnosti a podpory má významný vliv na zvládání náročných vývojových změn. Adolescenti s jistou reprezentací citové vazby, v porovnání s adolescenty s nejistou reprezentací, dovedou zpravidla efektivněji regulovat své emoce, mají pozitivnější sebeobraz, používají méně vyhýbavých strategií a v situacích zátěže více využívají podpory sociální sítě (Zimmermann, Grossmann, 1997). Etiologie poruch chování je samozřejmě multifaktoriální. Vstupující genetické resp. biologické, rodinně-sociální faktory a také deficity v určitých psychických procesech (např. seberegulace, sociální vnímání) vzájemně interagují a vytvářejí aktuální riziko vzniku poruchy chování. Podle

Abstract:

Greenberga (1999) je v rámci multifaktoriálního kontextu nejistá organizace citové vazby jedním ze zásadních faktorů vzniku externálních psychických poruch v adolescenci. Riziko maladaptivního vývoje společně s nejistým typem citové vazby značně zesiluje nepodporující chování rodičů, slabá supervize adolescentů (např. Branstetter a kol., 2009) a výchovná zátěž (fyzické tresty) ve středním školním věku a adolescenci (např. Sroufe, Carlson, Levy a Egeland, 1999, Allen a kol., 2007, Kochanska a kol., 2009). Cílem výzkumu je charakteristika citové vazby v rané adolescenci v kontextu emoční regulace a adaptace. V práci popisujeme aspekty citové vazby v rané adolescenci a jejich rozdíly vzhledem k poruše chování. Dále jsou analyzovány souvislosti aspektů citové vazby s emoční regulací a problémovým chováním. Na zjišťování organizace citové vazby (reprezentace podpory matky a otce a všeobecné strategie chování) jsme použili německou metodu Interview o citové vazbě v pozdním dětství (Zimmermann a Scheuerer-Englisch, 2003). Osobnostní regulační dimenze (ego-flexibilita, ego-kontrola a závislost na poli) jsme zjišťovali Kalifornským dětským Q-sortem (CCQ, Block a Block, 1978). S těmito metodami, které nejsou zatím v české psychologii zavedeny, jsme v rámci studie získali převážně pozitivní zkušenosti. Výsledky výzkumu jsou v souladu s teoretickými poznatky v této oblasti. Potvrdily se významné rozdíly v reprezentaci podpory matky a otce a všeobecné strategii chování mezi adolescenty bez a s poruchou chování. Probandi z klinického vzorku jsou také méně ego-flexibilní, více impulzivní a více závislí než probandi z neklinického vzorku. Aspekty organizace citové vazby jsou ve významném vztahu s osobnostní regulací (ego-flexibilita a ego-kontrola) a problémovým chováním adolescentů. Podle regresní analýzy je slabší vliv citové vazby na problémové chování mediován prostřednictvím ego-flexibility adolescentů. Ego-flexibilita a ego-kontrola významně predikují problémové chování v rané adolescenci. Disertační práce nabízí souhrn teoretických poznatků o citové vazbě zejména v rané adolescenci a jejich souvislostech s emoční regulací a poruchami chování. Závěry výzkumu přispívají k porozumění vztahům organizace citové vazby, seberegulace a adaptace a jejich specifik pro adolescenty s poruchou chování. Studie nabízí podněty pro další výzkumy v oblasti vztahů citové vazby s adaptací dětí a adolescentů, a také implikace pro diagnostiku a terapii poruch chování.

Abstract:

Attachment and social adaptation in early adolescence The internal working model of attachment is based on internalised experiences with attachment figure´s emotional availability and responsiveness mainly in the early childhood (Bowlby, 1973, Main, Kaplan, Cassidy, 1985, Bretherton, Munholland, 1999). This cognitive structure includes mental attachment representation that presents expectation of attachment figure´s emotional support in stress situations and expectation of child´s self efficiency and its relational competence (Main, Kaplan, Cassidy, 1985, Bretherton, Munholland, 1999). According to developmental psychopathological model of attachment theory secure attachment to parents is positively associated with effective emotion regulation and is understood as a protective factor for adaptive development. Insecure attachment represents vulnerability and has been associated with less effective emotion regulation. In combination with other risk factors the insecure attachment increases the risk of problem behaviour development and psychopathological development in general as well (Zimmermann, 2002). Children with insecure attachment representation in early childhood are more resilient, less anxious and less helpless in adolescence. Undercontrolled adolescents have predominantly insecure working models of attachment (Zimmermann, 2000). Ego resilience and ego control (Blockand Block, 1978, 1980) notably contribute to extent of individual adaptation. Actual parental emotional availability and support has significant effect on coping with demanding developmental changes in adolescence. Adolescents with secure attachment representation, in comparison with adolescents with insecure attachment representation, are able to more effective emotion regulation, has more positive self concept and use fewer avoidant coping strategies and more social support (Zimmermann, Grossmann, 1997). The aim of the research is to explore attachment organisation in early adolescence in context of emotion regulation and adaptation. We describe attachment aspects and theirs differences between adolescents with and without conduct disorder. Further we analyse correlations of attachment aspects with emotion regulation and problem behaviour. To assess attachment organisation (parental support representation and attachment behavioural strategy) we use German method Late Childhood Attachment Interview (BISK - Das Bindungsinterview für späte Kindheit, Zimmermann, Scheuerer-Englisch, 2003). Research results confirm significant differences in parental support, attachment strategy, ego resilience and ego control between adolescents with and without conduct disorder. Attachment organisation is significantly related to self regulation (ego resilience and ego control) and problem behaviour of adolescents. According to regress analysis the effect of attachment organisation on problem behaviour is mediated by ego resilience. Ego resilience and ego control predict problem behaviour in early adolescence. Findings contribute to understanding of relations of attachment organisation to emotion regulation and adaptation in early adolescence. The study has important implications for research and therapy of behaviour disorder.

Keywords

reprezentace podpory matky, reprezentace podpory otce, vztahová orientace strategií chování v zátěži, ego-flexibilita, ego-kontrola, závislost na poli, problémové chování, porucha chování mother´s support representation, father´s support representation, relational orientation of behavioural strategies in distress, ego resilience, ego control, field dependence, problem behaviour, behavior disorder

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 17. 5. 2011

Thesis defence

• Date of defence: 23. 6. 2011
• Supervisor: prof. PhDr. Petr Macek, CSc.
• Reader: doc. Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D., doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D.

Masaryk University

Faculty of Social Studies

Doctoral programme / field:
Psychology (4-years) / Developmental Psychology