Noví poslové: reportáž v britském a americkém mainstreamovém dramatu na sklonku 20. stol.

Mgr. Tomáš Kačer, Ph.D.

Disertační práce

New Messengers: Reportage in Late Twentieth Century British and American Mainstream Drama

Anotace:

Dizertační práce se zabývá specifickým typem dramatické postavy, který pojmenovává „nový posel“ (v určitých kontextech se pak jako vhodnější termín za označení „posel“ jeví též vypravěč či opovědník). Uvádí řadu případových studií, které analyzují příklady užití tohoto typu postavy. Konkrétně analyzuje dramata dvou britských dramatiků, Michaela Frayna a Toma Stopparda, a afroamerického dramatika Augusta Wilsona. Nového posla lze chápat jako následovníka konvenčního typu postavy známé z klasických dramat nejčastěji jako posel. Přítomnost posla v klasickém dramatu má několik důvodů, mezi něž patří uvedení do počáteční dramatické situace (expozice) či oznámení nových informací, jejichž účelem je posunout děj kupředu. Tyto funkce plní i nový posel. Toho však odlišuje fakt, že se nejedná o samostatnou postavu, ale jeho roli v současném mainstreamovém dramatu přejímá některá z hlavních postav, která za tímto účelem na okamžik vystoupí z vlastní identity a poddá se této vedlejší roli. Mezi takové postavy patří především rozliční novináři či reportéři, politici či jejich asistenti, vědci či učitelé, detektivové či policisté, historické postavy, filozofové a literární vědci, jakož i mnohé jiné postavy. Nový posel má totožnou schopnost uvádět neznámé informace, které nepocházejí z rámce děje na jevišti. Takovou schopnost si daná postava zajišťuje tím, že musí mít oprávnění k daným faktům či událostem přistupovat. Tuto možnost jí obvykle zajišťuje její povolání. Z formálního hlediska pak dochází k vystoupení postavy z její vlastní role a chvilkového nabytí role nového posla tím, že se změní způsob promluvy, a tato změna pak patřičnou záměnu rolí signalizuje. Základní formou promluvy nového posla je reportáž, tedy vyprávění o faktech či událostech pocházejících z fikčního svět a daného dramatu či ze světa aktuálního. Reportáž jako taková je krátký narativní útvar a z funkčního hlediska v ní dominuje referenční funkce jazyka. S ohledem na povahu reportáže pak nový posel plní tři základní role. Buďto posouvá děj kupředu, nebo interpretuje prezentovaná fakta, čímž se stává politicky aktivním činitelem, jak je patrné například z analýz věnovaných politicko-historickým hrám, nebo předkládá fakta či znalosti z aktuálního světa, čímž se stává jakýmsi učitelem a účel jeho promluvy je edukativní. Dizertační práce sestává z následujících částí. 1. kapitola je úvodem, ve kterém je představena struktura celé dizertační práce a objasněn výběr tématu i materiálu. Kromě jiného se zde vysvětluje, že volba mainstreamových autorů slouží k určení nového posla coby přijímané, srozumitelné a užívané konvence. Ve 2. kapitole se práce věnuje tradiční postavě posla, tedy klasické konvenci a jejímu užití v dějinách dramatu. K tomu účelu se zde analyzují Sofoklův Král Oidipus, Antonius a Kleopatra Williama Shakespeara a Skleněný zvěřinec Tennessee Williamse. 3. kapitola je teoretická. Uváděné teorie tvarovaly chápání nového posla, jak jej prezentuje tato dizertační práce. Nejprve se zabývá západní strukturálně poetickou tradicí sahající až k Aristotelovi, dále pokračuje vybranými relevantními tématy, jak je zpracovala Pražská škola, a nakonec se hlouběji věnuje tématu jazykových funkcí, zvláště pak vzájemným vztahem mezi funkcí poetickou a referenční. Kapitola dále představuje koncept narativní gramatiky, jejíž tradice vede k chápání nového posla coby specifickému typu či roli s danou funkcí. 4. kapitola se zabývá Bertoltem Brechtem a zaměřuje se na jeho vliv na oblast politického dramatu a divadelních konvencí. 5. kapitola vychází z teoretické části a jejím témat

Anotace:

em je reportáž coby vyprávěcí technika, která je hlavním identifikujícím prvkem posla i jeho nového následovníka. V 6. kapitole je pak shrnut celý koncept nového posla včetně několika teoretických bodů s ohledem na tuto roli, kterou mohou postavy nabývat. Po úvodu v 7. kapitole následuje 8. kapitola, která sestává s množství analýz dramatických děl. Kapitola je rozdělena do tří částí podle toho, jak je nový posel používán. Dizertační práce poukazuje na přeměnu konvence postavy posla, která se zdánlivě z mainstreamového dramatu vytratila, a dokládá, jak některé z tradičních poslových rolí přebral nový posel, který ovšem plní i různé role další.

Abstract:

The thesis introduces the new messenger as a type of dramatic character, and provides examples of the use of this type in a series of case studies of plays by two British playwrights Michael Frayn and Tom Stoppard, and an African-American playwright August Wilson. As the name suggests, the new messenger is a follower of the conventional messenger whose presence in classical drama serves several purposes, such as to present the context of the initial dramatic situation (exposition) and to bring new facts in order to push the action forward. The new messenger also fulfils these functions. What makes it different is the fact that it is not an independent character, but the role it has is assumed by major characters in contemporary mainstream drama, who can step out of their identity and assume the messenger’s role. As far as concerns the main characters, it is primarily journalists and reporters, politicians and their assistants, scientists and teachers, detectives and police officers, historical characters, philosophers and literary scholars, as well as many others. The new messenger shares with the traditional messenger the ability to bring information from outside the frame of the on-stage action. In order to have the authority to do so, the new messenger must have access to such facts and events. It is the characters’ occupation that grants them this access. Formally speaking, the switch from the character’s proper role to that of the new messenger is signalled by a change in the mode of delivery. The basic form of the new messenger’s speech is the reportage, which refers to events and/or facts from the fictional world of the play or the actual world. The reportage is a small narrative and from the functional point of view, the referential language function dominates it. Based on the nature of the new messenger’s report and its role within the structure of the development of a play’s plot, the new messenger’s report (1) pushes the action forward, (2) serves to interpret the reported facts and/or events, which makes the new messenger a political agent, as the case studies of political-historical plays show, or (3) explicate facts from the actual world to the audience, thus making the new messenger a teaching agent with an educational purpose. The thesis consists of the following parts. Chapter 1 presents the structure of the dissertation and explains the choice of the topic and the material. It claims that the choice of mainstream authors serves to identify the new messenger as an accepted, understood and widely used convention. Chapter 2 introduces the traditional messenger – the classical convention used throughout the history of drama in analyses of Oedipus the King by Sophocles, Antony and Cleopatra by William Shakespeare, and Glass Menagerie by Tennessee Williams. Chapter 3 introduces theories that have shaped the theoretical understanding of the new messenger as it is handled in the present thesis. It begins with the poetic tradition capitalising on Aristotle, continues with selected issues from the works of the Prague School, and pays special attention to the issue of the functions of language, mainly on the coexistence and interaction between the aesthetic function of language and the referential function of language. The chapter then continues with narrative grammar, which tradition contributes to understanding the new messenger as a type, or a role with a specific function. Chapter 4 deals with Bertolt Brecht, focusing on his influence on political drama and theatrical conventions. Chapter 5, “The Reportage” capitalises on the theoretical chapter and identifies the reportage as a narrative technique which is the main identifying element of the messenger as well as its new follower. Chapter 6 then introduces the new messenger as a general concept and presents several theoretical points concerning this role of a character. After an introduction in Chapter 7, Chapter 8 provides a series of case studi

Abstract:

es divided into three parts according to the three main uses of the new messenger. The thesis provides an insight into the transformation of the convention of the messenger, which has seemingly disappeared from mainstream drama, and shows that some of its roles have been assumed by the new messenger, which then also fulfils a variety of other roles.

Keywords

messenger, theory of drama and theatre, semiotics, poetic, Michael Frayn, Tom Stoppard, August Wilson, Bertolt Brecht, dramatic convention

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 1. 6. 2012

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 20. 9. 2012
• Vedoucí: doc. Mgr. Pavel Drábek, Ph.D.
• Oponent: doc. Jan Hančil, prof. Elizabeth Sakellaridou

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filologie (čtyřleté) / Literární komparatistika