Využití ergoterapie v intenzivní péči

Bc. Barbara ŠTĚPÁNKOVÁ

Master's thesis

Use of ccupational therapy in intensive care

Abstract:

Ergoterapie je metoda, která vede k podpoře zdraví a brání vzniku dysfunkcí, které mohou v průběhu onemocnění vznikat. V případě výskytu zdravotních následků se soustřeďuje na smysluplné zaměstnávání pacienta za účelem osvojení si činností, které zvládal před onemocněním. V případě, že toto není možné, zaměřuje se na hledání náhradních alternativ, které by vedly k podpoře samostatnosti jedince v životě. Cíl: Představit profesi ergoterapie, problematiku intenzivní péče a kriticky nemocných pacientů. Dále stručně charakterizovat traumatické poškození mozku a polyneuromyopatii kriticky nemocných a vystihnout komplikace těchto chorob, na které lze zaměřit ergoterapeutické intervence. Obsahem praktické části jsou dvě kazuistiky. Jejich cílem je zjistit, jaký význam má ergoterapie u pacientů hospitalizovaných v intenzivní péči. Prostřednictvím kazuistik je popisován vliv ergoterapeutických intervencí na podporu kognitivních funkcí a na obnovu sebepéče. Metodika: Praktická část je zpracována prostřednictvím kvalitativního výzkumu, analýzou zdravotnické dokumentace, systematickým pozorováním a zaznamenáváním vlivu ergoterapeutických činností na stav pacientů. Výsledky: V prvním případě se jednalo o mladého pacienta s palytraumatem. V důsledku dlouhodobé imobilizace měl sníženou svalovou sílu, kvůli které nebyl schopný základní sebepéče v rámci lůžka. Následkem poškození mozku mu byla navíc diagnostikována porucha krátkodobé paměti. Po zahájení ergoterapie, která byla zaměřena na rehabilitaci paměti a nácvik soběstačnosti, docházelo k pokrokům v obou oblastech působení terapie. K úspěchům docházelo i při nácviku sebepéče u druhého pacienta. Ten v rámci polyneuromyopatie nebyl schopný jakéhokoliv pohybu v rámci lůžka. Fyzioterapie probíhala prostřednictvím pasivních pohybů. Vlivem intenzivní rehabilitační a ergoterapeutické péče docházelo k postupné obnově svalové síly. Zdokonalováním jemné motoriky došlo k urychlení návratu schopností, díky kterým se pacient dokázal obsloužit v základních oblastech sebepéče v rámci lůžka. Závěr: Lze říci, že i v intenzivní péči jsou poměrně často hospitalizováni pacienti, u kterých můžeme ergoterapii s výhodou uplatnit. Zpravidla se jedná o pacienty, kteří zde vyžadují dlouhodobější hospitalizaci. Deficit těchto pacientů je obvykle následkem traumatu nebo tkáňové ischemie (na úrovni centrálního či periferního nervového systému). Prostřednictvím ergoterapeutického tréninku lze posilovat sebepéči, kognitivní funkce pacienta a jeho komunikační schopnosti. Tímto pomáhá odstranit nebo kompenzovat hendikep pacienta v následné péči.

Abstract:

Occupational Therapy is a method that leads to promote health and prevent dysfunction which may arise in the course of the disease. In the case of health consequences it focuses on meaningful employment of patient to regain activities managed before the disease. In case this is not possible, it focuses on finding replacement alternatives that would lead to the promotion of individual autonomy in life. Objective: To introduce the profession of occupational therapy, issues in intensive care and critically ill patients. It also briefly characterizes traumatic brain injury and polyneuromyopathy of critically ill patients and complications of these diseases, which can be addressed by occupational therapy. The practical part includes two case reports. Their goal is to identify the importace of occupational therapy in patiens hospitalized in intensive care. Through case studies is described effect of OT intervention to support cognitive functionand restoration of self-care. Methodology: The practical part is processed by means of qualitative research, analysis of medicine records, systematic observation and recording of occupational therapy effect on patients activities. Results: In the first case it was a young patient with polytrauma. As a result of prolonged immobilization he had reduced muscle strength, the refore was not able to perform basic self-care. As a result of brain damage, he was additionally diagnosed with short-term memory disorder. After the beginning of occupational therapy, which was focused on the rehabilitation of memory and self-sufficiency training, there were advances in both areas. The success occurred even while practicing self-care of the second patient. Due to polyneuromyopathy he was not able to do any movement within the bed. Physiotherapy went through passive movements. Due to intensive rehabilitation and occupational therapy care there was a gradual restoration of muscle strength. Improving fine motor accelerated return of capabilities thanks which patient was able to serve himself in the fund cental areas of self-care within the bed. Conclusion: It can be said that even in intensive care there are quite a lot of patients who can take an advantage of occupational therapy. Usually these are the patients who require long-term hospitalization. The deficiency of these patients is usually the result of trauma or tissue ischemia (at the central or peripheral nervous system). Through the occupational therapy training we can improve self-care, cognitive function and his communication skills. This helps to remove or compensate handicap of the patient in the aftercare.

Keywords

ergoterapie, intenzivní péče, traumatické poškození mozku, polyneuropatie a myopatie kriticky nemocných

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 30. 4. 2015

Accessible from:: 30. 4. 2015

Thesis defence

• Date of defence: 12. 6. 2015
• Supervisor: PhDr. Renáta Zoubková

University of Ostrava

Faculty of Medicine

Master programme / field:
Specialization in Health Service-Combined Study / Intensive medicine - Combined Study