Vévoda Přemek Opavský (1366-1433). Ve službách posledních Lucemburků

Mgr. Martin Čapský, Ph.D.

Doctoral thesis

Přemek, Duke of Opava (1366-1433). In service of the last Luxembourgs

Abstract:

Jakými možnostmi disponoval vévoda malé země? Jaké byly mantinely jeho chování? Tyto dvě základní otázky prolínají kapitolami, které byly věnovány událostem spojeným s životem opavského vévody Přemka pravnukem českého krále Přemysla Otakara II. Na modelovém příkladu opavského vévody a zároveň příslušníka legitimizované sekundogenitury Přemyslovců Přemka (1366-1433), se autor zabýval zkoumáním proměn společenských struktur na hranici dotyku katolického a kališnického světa. Cílem studia se stala transformace/setrvačnost již existujících politických, hospodářských a sociálních vazeb v době husitských válek. Opavský vévoda se narodil v roce 1366 už jako pohrobek Mikuláše II. a vedle sester vyrůstal v širokém rodinném kruhu potomků ze tří Mikulášových manželství i se třemi staršími bratry. Zatím co věkem nejbližší Václav byl vzdálen pouhých několik let, od Mikuláše, nebo dokonce od nejstaršího Jana jej dělila celá jedna generace. Jan už byl dokonce ženatý a s Annou Hlohovskou měl o několik let staršího stejnojmenného syna Jana. Pro budoucí politickou aktivitu Přemka Opavského tak bylo signifikantní, že ani postupné vymření bratrů jej neposunulo do role politického seniora rodu, neboť tu zastával o nemnoho starší synovec Jan II. Železný. Vévodovo působení tak bylo dlouhou dobu omezeno na vlastní Opavsko a jeho nejbližší politické zázemí. Základním problémem mocenského vystupování generace Přemkových sourozenců a koneckonců i Přemka samotného se tak stalo rozdrobení rodové domény a přirozené zesílení procesu pospaného na blízkých slezských knížectvích. Odchod nejvýznamnější vrstvy domácí aristokracie ze zchudlého dvorského prostředí vedl k výměně dvorských elit a k provincionalizaci politiky piastovských a přemyslovských vladařů. Udržení splendoru vévodské moci záviselo ve stále vyšší míře na vytváření nových vzorců vystupování opavských vévodů. Příkladem mohou být sňatky dcer vévody Přemka Opavského. Zatím co Přemkovy sestry se podle vůle Mikuláše II. provdaly za příslušníky knížecích rodů, říšské šlechty nebo svůj život dožily za zdmi ženských klášterů v rolích jejich představených, vdavkami svých vlastních dcer si vévoda zajišťoval loajalitu nejmocnějších moravských rodů, jejichž statky zčásti ležely i na Opavsku. Mezi vévodovými příbuznými se tak objevili členové rodů ze Šternberka či z Kravař. Vůči městským komunitám Přemek zvolil cestu okázalé podpory městských farních kostelů a svými vlastními nadáními zvyšoval reprezentativnost jejich vnitřního vybavení. Přenesení vévodovy pozornosti k městským farním kostelům lze přitom zaznamenat až právě v době vlády Přemka Opavského. Vztahy ke slezským knížatům přirozeně ovlivňovaly vévodovy rodové vztahy, ale již na konci 14. století se vedle těchto tradičních vazeb začínaly prosazovat i struktury spolku slezských knížat, který představoval zárodek budoucích slezských sněmů. Přední protagonisté knížecí konfederace se zároveň spolupodíleli i na vytváření další struktury výrazně ovlivňující i dění v období husitské revoluce. V roce 1413 založilo šest slezských knížat včetně opavského vévody rytířský spolek s výrazným politickým vlivem. Až na dříve zemřelého vratislavského biskupa Václava Lehnického se také zbývající zakládající členové Rundenbandu staly nejaktivnějšími stoupenci krále Zikmunda Lucemburského a později odpůrci husitských vojsk. Vztah k lucemburskému domu dlouho opavskému vévodovi komplikovala skutečnost, že dvoře Václava IV. byl za politickou hlavu rodu považován Přemkův o několik let starší synovec Jan II. Opavský a Ratibořský. Cesta k lucemburskému trůnu se vévodovy otevře

Abstract:

la až v druhém decenniu 15. století, a to nikoli k pražskému ale k budínskému vladaři. Věrnost straně Zikmunda Lucemburského, do jehož familia regis byl opavský vévoda přijat, už také Přemek zachovával až do sklonku svého života. Na počátku husitské revoluce se tak Přemek Opavský opíral o nevelkou ale zkonsolidovanou rodovou doménu, o struktury spolku slezských knížat a svojí přináležitost k dvorskému okruhu Zikmunda Lucemburského. Své vladařské a diplomatické zkušenosti také vévoda ověřil v dlouholeté snaze udržet za hranicemi země konflikt moravských markrabat, jako Zikmundův diplomat ve sporech mezi polsko-litevskou unií a řádem německých rytířů a rovněž jako prostředník na moravské politické scéně. Udržování války za hranicemi vévodství, neboť tak lze shrnout jádro Přemkových rozhodnutí, přirozeně odpovídalo i proměněné situaci po roce 1419 resp. 1420. S přímým ohrožením země se tak musel Přemek vyrovnávat až po kampani v zimě let 1426/1427 za stavu vyčerpané pokladny. Ani za této situace vévoda nepostupoval do krajnosti. Na podkladě obecně přijímaného výkladu vévodských práv podřídil své svrchovanosti opavské statky moravských klášterů. Maximálně byly zřejmě využívány platy a pomoci (nahradit mimořádné peněžní dávky) ze zeměpanských měst. Měšťané však nikdy nemuseli čelit totálnímu vyplenění své obce, jako tomu bylo u jejich obchodních partnerů z horno- a dolnoslezských měst. Snad největší proměnou tak prošel vévodův poměr k fundacím v městských kostelech. Na tomto místě bychom však měli především hovořit o vybavení oltářů spravovaných opavským bratrstvem Panny Marie a Božího těla, neboť k ostatním fundacím nám obdobné prameny scházejí. Využití části plynoucích platů z důvodů obrany země (proti viklefistům čili husitům) se však zřejmě dělo za souhlasu duchovních správců oltářů bratrstva, neboť většina z nich náležela k příslušníkům Přemkova dvorského okruhu. I v tomto případě tak vévodova předhusitská politika, v níž usiloval o zabezpečení svých dvořanů z řad duchovních na fundacích v blízkých kostelech, stanovila předpoklady pro chování v době ohrožení. Vpády polních oddílů husitských vojsk se tak sice spolupodílely na rozechvění společenských struktur moravsko-slezského pomezí, ale za jejich viditelnými dopady probíhaly mnohem dalekosáhlejší změny. Jejich odrazem se stala pevnější organizace spolku slezských knížat proměněná do podoby prvního slezského landfrýdu či neopominutelná ekonomická ale i politická moc vévodských měst. Sledování modelu vévodské politiky opavských Přemyslovců a jejich nástupců v průběhu 15. století rovněž dokládá, že se v jejich vystupování až do počátku 16. století objevovaly modely chování, jejichž první využití můžeme nacházet právě v období vlády vévody Přemka Opavského.

Abstract:

What possibilities did the duke of a small country have? What were the limits of his behaviour? These two fundamental questions feature throughout the chapters which were devoted to the events associated with the life story of Přemek, Duke of Opava and great-grandson of the Czech king Přemysl Otakar II. On a model case of Přemek, who was Duke of Opava (1366-1433) and a member of the legitimized secondgeniture at the same time, the author investigated the changes in social structures on the contact border of the Catholic and the Hussite world. The aim of this research was the transformation/persistence of already existing political, economic and social bonds during the period of the Hussite Wars. The Duke of Opava was born in 1366 as a posthumous child of Nicholas II. and grew up in a wide family circle of descendants from three of Nicholas marriages along with his sisters and three elder brothers. Whereas the age difference between Přemek and Wenceslas, who was closest to him in age, was only a few years, there was a one-generation gap between him and Mikuláš and the oldest John. John was already married to Anna of Glogów and had a son of the same name, John, who was a few years older than Přemek. It was therefore significant for the future political career of Přemek of Opava that even a gradual decease of his brothers did not bring him about the role of the political senior of the family as this was occupied by a not much older nephew John II. So for a long time the Dukes area of activity was limited to the Land of Opava and its close political background. The central problem of the generation of Přemeks siblings and Přemek himself became the disintegration of the family domain and the natural intensification of the process described on the nearby Silesian princedoms. The retreat of the most significant stratum of domestic aristocracy from impoverished court background lead to the exchange of court elites and to provincialism of the politics of the Piast and Přemyslide rulers. Keeping of the splendour of the dukes power depended to an even greater extent upon the creation of the new patterns of conduct of the dukes of Opava. The marriages of the daughters of Přemek, Duke of Opava, can be taken as an example. While Přemeks sisters married the members of the princedom houses and the nobility of the Empire in conformity with the wish of Nicholas II or finished their days behind the walls of convents as superiors, the Duke covered the loyalty of the most powerful Moravian families whose houses and lands were also situated in the Land of Opava via the marriages of his own daughters. Noblemen from Šternberg or Kravaře appeared amongst the Dukes relatives. As for the town communities, Přemek chose the way of ostentatious support of the parish churches via his own donations and increased the representativeness of their interior equipment. The transfer of the focus to town parish churches goes back to as late as the reign period of Přemek of Opava. The relations towards Silesian princes naturally influenced the dukes kin relationships but as early as at the end of 14th century the structures of the Confederacy of Silesian dukes, representing the seed of the future Silesian assemblies, began to win recognition alongside these traditional bonds. The principal protagonists of the Confederacy of Silesian dukes also took part in the formation of other structures which also had a great impact on the course of events in the period of the Hussite Revolutions. In 1413 six Silesian princes incl. the Duke of Opava established the Ritter Confraternity with substantial political influence. Except for the formerly deceased Wenceslas of Legnica, the bishop of Wrocław, the remaining founder members of Rundenband became the most active supporters of the king Sigismund of Luxemburg and the opponents of the Hussite troops later on. The relation towards the House of Luxembourg was complicated for a long period of time by the fact that

Abstract:

at the court of Wenceslas IV, Přemeks nephew, John II of Opava and Racibórz, who was older by few years, was considered to be the political head of the House. The route to the Luxembourg throne was made open to the Duke no sooner than in the second decade of 15th century - not to the ruler of Prague but to the ruler of Buda. Loyalty to the party of Sigismund of Luxembourg, into whose familia regis the Duke of Opava was admitted, was maintained until his lifes end. Thus, at the beginning of the Hussite Revolution Přemek of Opava could rely on not extensive but consolidated family domain, structures of the Confederacy of Silesian dukes and his attachment to the court circle of Sigismund of Luxembourg. He proved his experience as a ruler and diplomat in a longtime effort of keeping the conflict of Moravian markgraves outside the land borders, as a Sigismunds diplomat within the conflicts between the Polish-Lithuanian Union and the Teutonic Order and as a mediator on the Moravian political scene. Keeping the war outside the borders of the dukedom as this could be taken as a summary of Přemeks decisions corresponded naturally with the changed situation after 1419 resp. 1420. Přemek had to cope with a direct war danger after the campaign in winter 1426/1427 in the state of an empty treasury. Even in this situation the Duke did not push things to an extreme. On the basis of a generally adopted interpretation of the rights of the duke he subordinated the estates belonging to Moravian cloisters situated in the region of Opava to his supremacy. The incomes and the extra cash benefits coming from the landlord towns were utilized at most. The burghers, however, have never had to face the total despoilment of their towns as was the case of their trading partners from Upper and Lower Silesian towns. The dukes attitude towards the donations in town churches probably underwent the biggest transformation. Here the equipment of the altars administered by the Confraternity of Virgin Mary and Corpus Christi in Opava should be discussed for the analogical sources are missing as far as other donations are concerned. However, the use of part of the incomes due to the defence of the country was probably carried out with the consent of clergymen of Confraternity altars, for most of them belonged to Přemeks court circle. Also in this case the Dukes pre-Hussite policy (his aim being to provide the benefices of nearby churches for his clergymen courtiers) established the preconditions for conduct in times of danger. The raids of the Hussite field troops were certainly one of the causes of the weakening of the social structures of the Moravia-Silesia border territory but beyond their visible impacts far-reaching changes were in progress. These became reflected in a more solid organisation of the Confederacy of Silesian dukes which transformed into the first Silesian Landfrieden or in the economic but also political power of dukes towns. The model of politics of dukes of the Přemyslides and their successors in the Land of Opava in the 15th century also provides evidence that such models of conduct can be found until the beginning of 16th century and the first signs of this go back to the reign of Přemek, Duke of Opava.

Keywords

Silesia, Dukes of Opava, Sigismund of Luxembourg, Hussites

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 23. 3. 2006

Thesis defence

• Date of defence: 23. 3. 2006
• Supervisor: prof. PhDr. Jaroslav Mezník, CSc.

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / field:
Historical Sciences / Czech History