Hermeneutika náboženství: postavy, problémy, perspektivy (teze disertační práce)

Mgr. Ondřej Sládek, Ph.D.

Rigorózní práce

The Hermeneutics of Religion. People, Problems, Perspectives

Anotace:

Hlavním cílem mé práce Hermeneutika náboženství. Postavy, problémy, perspektivy bylo odpovědět na tyto tři základní otázky: 1) Jaké jsou podmínky možnosti interpretace náboženství? 2) Jakou podobu získává hermeneutická religionistika v Chicagské škole?; 3) Jaké jsou podmínky možnosti kreativní hermeneutiky? Mé odpovědi jsou následující: Ad 1) Základní podmínku možnosti religionistické interpretace náboženských fenoménů nacházím v dostatečné znalosti a utřídění náboženských fenoménů, v odlišení od faktů nenáboženských. Vedle toho je další podstatnou podmínkou stanovení přesných pravidel jednotlivých interpretačních schémat, která musí splňovat kritérium vědeckosti. Ad 2) Výchozí bod širokého hermeneutického programu Chicagské školy jsem nalezl v tvrzení o neredukovatelné a jedinečné povaze náboženského vědomí a zkušenosti. Tyto metodické postoje, které vychází z náboženství samého a využívají jeho kategorie a perspektivy, označuje mnoho kritiků (D. Wiebe, R. T. McCutcheon, J. Z. Smith) za zcela zřetelnou teologizaci religionistiky. Ad 3) Problematikou podmínek možnosti kreativní hermeneutiky se zabývám v kontextu analýzy Eliadova rozvrhu interpretačního procesu, koncepce „vševědoucího interpreta“ a jeho teorie i praxe interpretace. Eliadův fenomenologicko-hermeneutický přístup se opírá o dvě základní tvrzení, které jsou zároveň podmínkou této koncepce: (a) Eliade předpokládá, že každý projev posvátného směřuje k archetypu. To znamená, že každá hierofanie „obsahuje“ „počáteční“ strukturu posvátna; (b) každý fenomén (jistého typu nebo struktury) je možné „umístit“ do vyššího, uspořádaného celku, je možné jej systematizovat. Autor dokládá, že konstrukce určitého „systému“ (morfologie) nemá u Eliada přísně vzato metodický základ, ale je spíše výsledkem tvůrčí, imaginativní a kombinační schopnosti badatele. Pro označení tohoto postupu volí namísto D. Allenova pojmenování „method of ,free variation‘“ termín „imaginativní variace“. Eliadův rozvrh interpretačního postupu je následně schematizován do 4 základních fází, které odpovídají: 1) historické deskripci, 2) imaginativní variaci, 3) eidetické redukci a 4) hermeneutické aplikaci a interpretaci. Třebaže pro současnou religionistiku je Eliadova kreativní hermeneutika jakožto program již minulostí, autor je přesvědčen, že existuje ještě kreativní hermeneutika v podobě tvůrčího postupu. Ten se však nevztahuje na oblast vědy o náboženství, jeho doménou je umění, zvláště literatura.

Abstract:

The main aim of my work The Hermeneutics of Religion. People, Problems, Perspectives was to give answers to three crucial questions: (1) What are the preconditions for interpretation of religions?; (2) How does the Chicago School contribute to the shape of hermeneutics?; (3) What are the preconditions for creative hermeneutics? My answers to the three questions are as follows: Ad 1) In the realm of academic study of religions the basic precondition for interpretation of religious phenomena is based on an excessive knowledge of the system of this kind of phenomena as well as knowledge of a scientific way of interpreting these phenomena. Ad 2) The crucial point in the hermeneutic program of the Chicago School lies in its statement of an unreducable and unique nature of religious knowledge and experience. This methodological attitude which comes from religion itself and uses its perspectives and categories leads, according to many critics of this approach (D. Wiebe, R. T. McCutcheon, J. Z. Smith), to an obvious theologisation of academic study of religion. Ad 3) The issue of the preconditions for creative hermeneutics is analysed witin the context of Mircea Eliade’s design of an interpretative process, the conception of the “omniscient interpreter”, and his theory and practice of interpretation. Eliade’s phenomenological-hermeneutic approach is based on two fundamental assumptions. (a) Firstly, Eliade assumes that every manifestation of the sacred evolves around an archetype. In other words, each hierophany involves an “initial” structure of the sacred; each phenomenon (within a certain type or structure) can be “posited” within a higher-level structure, can be systematized. The author demonstrates that in Eliade’s approach, rather than being strictly based on a methodology, construction of a certain “system” (morphology) is the result of creative, imaginative and combination capacities of the scholar. He chose to refer to the procedure by the term ‘imaginative variation’ rather than using ‘method of free variation’ that is part of Allen’s terminology. The interpretation procedure proposed by Eliade is subsequently scheduled into 4 basic stages corresponding to: (1) historic description, (2) imaginative variation, (3) eidetic reduction and (4) hermeneutic application and interpretation. Although contemporary academic study of religions Eliade’s creative hermeneutics understood as a programmatic concept as outdated, the author believes that there is a creative hermeneutics understood as a creative process. It however does not concern academic study of religions, its domain being the arts, especially literature.

Klíčová slova

hermeneutika, fenomenologie, religionistika, teorie a metodologie, Eliade, sémiotika Hermeneutics, Phenomenology, Study of Religions, Theory and Metodology, Semiotics

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 29. 1. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 29. 1. 2009

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Rigorózní řízení / obor:
Filozofie / Religionistika