Azylové právo v ČR

Mgr. Zuzana Luklová

Master's thesis

Asylum law in CR

Abstract:

Institut azylu má kořeny v náboženském azylu. I když je fenomén uprchlictví mezinárodním problémem, státy jako suveréni mají právo upravit podmínky udělení azylu ve vnitrostátním právu při respektování svých mezinárodních závazků.Mezinárodně uznávaná definice uprchlíka je obsažena v Ženevské úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Azylové právo jako specializovaná součást správního práva vzniklo v Československu teprve na počátku 90. let 20. století. Prvním zákonem upravujícím uprchlickou problematika byl zákon č. 498/1990 SB., o uprchlících. Pro jeho nedokonalost a zneužitelnost byl nahrazen zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu. Zkušenosti z praxe a závazky plynoucí z členství ČR v EU vedly k četným novelizacím azylového zákona. Definice uprchlíka obsažená v § 12 azylového zákona vychází z definice obsažené v Ženevské úmluvy a z čl. 43 Listiny základních práv a svobod. Klíčovou formulací definice je odůvodněný strach z pronásledování. Azyl získá cizinec, pokud je proináledován z taxativně vymezených důvodů. Azyl za účelem sloučení rodiny a humanitární azyl představují sekundární důvody pro udělení azylu. Důležitou roli při ochraně práv uprchlíků hrají nevládní organizace a mezi nimi má výsadní postavení UNHCR. Příslušné k rozhodování v azylovém řízení je Ministerstvo vnitra, konkrétně Odbor azylové a migrační politiky. Zahájení azylového řízení o udělení azylu předchází prohlášení o azylu. Azylové řízení se zahajuje na základě žádosti o udělení azylu nebo z podnětu ministerstva vnitra, pokud je rozhodováno o odnětí již uděleného azylu. Rozhodování o zjevně nedůvodné žádosti je formou zkráceného řízení. Se zkráceným řízením souvisí koncept bezpečné země původu a koncept třetí bezpečné země. Azylový zákon upravuje zvláštní způsob doručování. Proti rozhodnutí ministerstva lze podat žalobu ke krajskému soudu. Proti druhému negativnímu rozhodnutí může žadatel podat ve stanovených případech kasační stížnost k NSS. Ten bude zkoumat přijatelnost kasační stížnosti. Formami tzv. doplňkové ochrany jsou překážky vycestování a dočasná ochrana. Práva a povinnosti žadatelů o azyl a azylantů jsou obsaženy jak v azylovým zákonem tak i v jiných zákonech.

Abstract:

The origin of the institution of asylum is rooted in sanctuary. Although the phenomenon of refugeeism is an international issue, the states as the sovereigns as authorized to set the conditions of granting asylum in a national law together with meeting their international obligations.The internationally recognized definition of a refugee was confirmed in the 1951 Geneva Convention relating to the Status of Refugees. Czech asylum law as a specialized part of the administrative law emerged in the beginning of 1990s. The necessity of regulation the status of new coming refugees resulted in creation of the Refugee Act in 1990. Imperfect definition of a refugee and other substantial drawbacks of the act led the legislator to elaborate new Asylum Act of 1999 which entirely replaced the Refugee Act. Since the Czech Republic became a member state of the European Union, the Asylum Act had been amended several times to perform the obligations stipulated in European Council directives and regulations.Definition of a refugee embedded in section 12 of the Asylum Act provides the legal status of refugee to a person who is outside his/her country of nationality or habitual residence and has a well-found fear of persecution on the same ground as stipulated in Geneva Convention. Those are race, religion, nationality, membership in particular social group or political opinion. Section 13 of the Asylum Act set that the asylum can be granted also in cases of specific cause if the applicant is close relative of the person enjoying the refugee status. The aim of this kind of asylum is the unification of the family, even if the applicant does not meet the conditions set in section 12. Administrative body is authorized by section 14 to grant asylum also to a seeker who does not meet the conditions of section 12 but there exists a specific cause in the case of the applicant. Granting of protection is in this case justified by humanitarian reasons. Asylum seekers are entitled to exploit the legal aid provided by non-governmental organizations (NGOs) either Czech or international. United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR) takes special position among the NGOs, its rights and duties are regulated in chapter VI. of the Asylum Act. The Asylum Act delegates the power to grant asylum to the Ministry of Interior, in the concrete the Department for Asylum and Migration Policies. A stranger is obliged to declare the intention to apply for asylum and then he/she is given an entry visa which entitled him/her to stay in the territory up to 30 days. The Ministry calls on the fugitive to make an application within the set term. The applicant is authorized by a special visa to stay in the territory to the end of the asylum procedure, normally for 90 days. The asylum procedure is initiated either by the Ministry (if it decides about the withdrawal of the protection), or more usually by an applicant (asylum seeker). The Asylum Act follows European asylum law in determining manifestly unfounded applications for asylum in the provision of section 16. Institute of manifestly unfounded applications is connected with the concept of the safe third country and the concept of safe country of origin. The Asylum Act established special regulation of delivery. The decision is legitimate at the time of its delivery.The applicant is entitled to bring an action to the court against the decision of the administrative body.If the action is dismissed the applicant can file a cassation complaint to the Supreme Administrative Court.In the case the granting of asylum is refused, the Ministry examines whether the impediment of leaving the country is present. A stranger with recognized impediment of leaving the country is given a special visa visa for suffering the residence regulated by the Alien Act. In the case of massive refugee flow caused by facts like armed conflict or nature disaster, temporary protection is granted to the refugees. The Asylum Act grants special rights a

Abstract:

nd duties to the applicants and asylum seekers. Asylum seekers are given permanent residence therefore their status is similar to the status of the citizens.

Keywords

azyl, Ženevská úmluva, zákon o uprchlících, zákon o azylu, definice uprchlíka, odůvodněný strach z pronásledování, důvody pro udělení azylu, azyl za účelem sloučení rodiny, humanitární azyl, nevládní organizace, UNHCR, Odbor azylové a migrační politiky, prohlášení o azylu, žádost o udělení azylu, zjevně nedůvodná žádost, bezpečná země původu, třetí bezpečná země, žaloba ke krajskému soudu, kasační stížnost, přijatelnost kasační stížnosti, překážky vycestování, dočasná ochrana, žadatel o azyl, azylant, asylum, Geneva Convention, the Refugee Act, the Asylum Act, definition of a refugee, well-found fear of persecution, grounds for granting asylum, asylum with the aim of family unification, humanitarian asylum, non-governmental organizations, the Department for Asylum and Migration Policies, the declaration for the intention to apply for asylum, application for granting asylum, manifestly unfounded application, safe country of origin, safe third country, action to the Region Court, cassation complaint, acceptability of the cassation complaint, impediments of leaving the country, temporary protection, applicant for granting asylum, asylum seeker

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 11. 4. 2006

Thesis defence

• Date of defence: 10. 5. 2006
• Supervisor: JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.

Masaryk University

Faculty of Law

Master programme / field:
Law and Legal Science / Law