Politické a kulturní střety v období komunistického režimu

Filip STOJANÍK

Disertační práce

Abstract:

Presented dissertation work deals with changes of Czech theatre in the era between 1948 and 1968 years displaying real manifestations of repressions from the ruling authoritarian regime. The work captures not only a wide scale of repressive examples employed in monitored time towards the theatre artists but it shows development and civic engagement of Czech theatre artists whatever individual or by means of that time Czechoslovak Theatre Artists Union. Not least attention is focused on practical rehabilitations of after February 1948 Communist coup persecuted artists carried out (especially extrajudicial). The work examines not only Czechoslovak Theatre Artists Rehabilitation Commision, but real reported cases it dealt with, too. It puts significant emphasis on explanation how ruling regime intervened into theatre culture and Czechoslovak Theatre Artists Union development. The organisation that was established in 1957 year served to transfer state and party authorities ideological control and direct creative process activities. It was the cultural world and the Union that made the most use of opportunity presented in the second half of 1960s democratisation process and played a substantial role in reform thoughts promotion and it contributed significantly to cultural and social easing. Because of regime of normalisation the effort to open and report February 1948 repressions went in vain and so did the valuable and positive time of theatre union existence. Key words

Abstract:

Předkládaná disertační práce se zabývá proměnami českého divadelnictví v letech 1948-1968 prostřednictvím konkrétních projevů represí ze strany vládnoucího režimu. Práce postihuje nejen širokou škálu represivních prvků uplatňovaných ve sledovaném období vůči divadelním umělcům, ale také vývoj a projevy občanské angažovanosti českých divadelníků, ať už individuální, či prostřednictvím tehdejšího Svazu československých divadelních umělců. V neposlední řadě je kladen důraz na praktické provádění rehabilitací (zejména mimosoudních) u divadelníků politicky perzekvovaných po komunistickém převratu v roce 1948. Práce zkoumá nejen činnost Rehabilitační komise Svazu československých divadelních umělců, ale i konkrétní přihlášené případy, jimiž se zabývala. Podstatný důraz je kladen na přiblížení mocenských mechanismů zasahujících do oblasti divadelní kultury a stejně tak na vývoj Svazu československých divadelních umělců, organizace, která po svém vzniku v roce 1957 plnila několik let funkci převodové páky státních a stranických orgánů při ideologické kontrole a usměrňování tvůrčího procesu. V druhé polovině šedesátých let však Svaz v rámci demokratizačního procesu sehrál významnou roli v prosazování reformních myšlenek a nemalým dílem přispěl ke kulturnímu a společenskému uvolnění v roce 1968. Snaha otevírat a zveřejňovat případy poúnorových represí však vinou nastupující normalizace vzala za své a s ní i cenná a pozitivní éra existence divadelního svazu.

Klíčová slova

represe, soudní rehabilitace, mimosoudní rehabilitace, angažovanost, umělecké svazy, Svaz československých divadelních umělců, divadelní kultura, rehabilitační komise, Divadelní noviny, demokratizační proces

Jazyk práce: němčina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 11. 9. 2024

Zveřejnit od: 31. 12. 2999

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. PhDr. Kristina Kaiserová, CSc.

UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Historické vědy / České dějiny