Vězni dětství

Bc. Kateřina Nepalová

Diplomová práce

Prisoners of Childhood

Anotace:

Vězni dětství. Cílem práce je analyzovat koncept opuštěného dítěte v perspektivě historického vývoje. Na opuštěné dítě ovšem není pohlíženo jen jako na sociální kategorii, kterou se pokoušíme definovat, ale důležitým se ukazuje především problém zodpovědnosti za opuštěné dítě. Otázkou je: Jak se tato zodpovědnost definovala a vyvíjela v čase? Pro odpověď je potřeba historického exkurzu přístupu jednotlivých společností v jednotlivých historických etapách vývoje. Základní výzkumnou otázkou je, jak je možné, že v České republice je na počet obyvatel nejvíce dětí bez rodičů umisťováno v ústavní péči a nejsou primárně vyhledávány alternativní rodinné formy péče. Analýza vychází z konceptu proměny vztahů aktérů, kteří se kolem dítěte vyskytují a především vztah dítěte a státu dle Ennew. Strategie, které aktér stát využívá, jsou porovnávány s konceptem Goffmanova interakčního řádu a jeho rámce, které tvoří „totální instituci“ a Foucaltovi „internační instituce“ a imperativu práce, předpokladu pro disciplinární společnost. Hlavní využívanou metodou v kvalitativní části výzkumu je případová studie diskursivní analýzy textů, které vznikly na úrovni státu a mají praktické dopady na život opuštěných dětí. Stagnace přístupu k opuštěným dětem v ČR je výsledkem: proměny vztahů jednotlivých aktérů identifikované po celé Evropě, pozůstatky totalitních forem kolektivní výchovy a nedostatečná percepce systému osvojení a alternativních forem rodinné výchovy.

Abstract:

Prisoners of Childhood. The main goal of this work is to analyze the concept of abandoned children in regard to its historical development. However, the social category of abandoned children is not here meant only to be defined. More important is the problem of responsibility for the abandoned children. The question is: How has this responsibility been defined and how has it developed in time? In order to arrive at an answer, we have to examine attitudes of societies in specific historical periods. In addition to this, the basic research question is: how is it possible that compared with the ratio of inhabitants of other countries, the Czech Republic places the greatest number of abandoned children into institutional care as opposed to providing them with alternative options of family care? The analysis investigates the relationship transformation of participants, who are responsible for the children, especially the relationship between the children and the government according to Ennew. The strategy which the government as a participant employs is compared with Goffman’s concept of interaction order and his framework which creates “total institution”; and Foucault’s “internment institution” and the imperative of labour as a presumption for disciplinary society. The main method used in the qualitative part of the research is based on a discursive analysis of texts which were created on the government level and hence have practical impact on the life of abandoned children. The attitude towards abandoned children in the Czech Republic could be best described in terms of stagnation as a result of the following factors: the transformation of the relationship of the participants; the remnants of the totalitarian forms of collective education; and insufficient perception of the adoption system and alternative forms of family care.

Klíčová slova

ústav, ústavní péče o děti, výchova, instituce, totalitní instituce, disciplinární společnost, stát, rodič, dítě, osvojení, pěstounská péče, náhradní rodinná péče, opuštěné dítě, citová deprivace, imperativ práce

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 4. 5. 2009

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 28. 5. 2009
• Vedoucí: Mgr. Igor Nosál, Ph.D.
• Oponent: doc. Mgr. Martin Kanovský, PhD., doc. PhDr. Kateřina Nedbálková, Ph.D.

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Magisterský studijní program / obor:
Sociologie / Sociologie