Kontexty české divadelní avantgardy a tvorba Jiřího Frejky ve dvacátých letech XX. století

Mgr. Andrea Jochmanová, Ph.D.

Disertační práce

Contexts of Czech Avant-garde Theatre and Stage Director Jiri Frejka's Activity in the 20s of 20th Century.

Anotace:

Předkládaná disertační práce je věnována klíčovému období vzniku, vývoje a pozvolného doznívaní etapy moderního umění reprezentovaného mladou generací, kterou nazýváme česká avantgarda, a popisuje, jak se tyto proměny projevily na tvorbě tehdy začínajícího režiséra Jiřího Frejky. Na tuto významnou osobnost našeho divadelnictví byl do velké míry brán zřetel především z hlediska Frejkovy činnosti ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Jeho počátky spojené s důležitým obdobím dvacátých let, kdy nastupují čeští avantgardisté a kdy dochází k významným posunům v chápání moderního uměleckého projevu, nebyly až na některé výjimky dostatečně vyzdvihnuty. Záměrem autorky bylo tedy především navázat na předchozí výzkumy o Frejkově působení ve svazku české avantgardy a rozšířit je a doplnit nově získanými informacemi, které nebyly dříve známé nebo dostupné. Svou roli zde hrají dva důležité aspekty. Tím prvním je, že v průběhu devadesátých let dvacátého století docházelo k odklonu od příliš dogmatického výkladu dědictví avantgardy diktovaného někdejším režimem, což umožnilo nalézat hlubší souvislosti a utvářet o české avantgardě poněkud odlišný obraz, než tomu bylo doposud. Druhým je skutečnost, že se po dlouhých desetiletích nalezly některé archívní materiály, uložené v pozůstalostech souputníků avantgardy. Kromě již dříve zpracovaných pozůstalostí Jiřího Frejky a Emila Františka Buriana, jež byly badatelům k dispozici, se objevily některé materiály z pozůstalosti Josefa Trägera, které získal a částečně publikoval Jan Dvořák v almanachu Orghast a Komik. Další důležité prameny poskytla nově zpracovaná pozůstalost Jindřicha Honzla, která je v rukou dědiců, a pozůstalost Loly Skrbkové uložená v Oddělení dějin divadla v Moravském zemském muzeu v Brně. Ve své diplomové práci Podoby kabaretu a revue v tvorbě Frejkovy skupiny Dada v letech 1927 až 1928 jsem se pokusila o zahájení polemiky o přínosu kabaretní a revuální linie Dada, v disertační práci usiluji mimo jiné o to navázat na otázky dosud s určitým despektem chápané dramaturgie tzv. cyklu dramatických studií zahájeného v Dada a pokračujícího až do krátkodobé etapy Moderního studia. Snažím se podpořit tehdejší Frejkovu práci s ohledem na vyčerpání linie kabaretní a revuální činnosti, jejímž logickým důsledkem bylo právě hledání seriózního divadelního tvaru, a poukazuji na Frejkův dlouhodobý záměr zorganizovat scénu studiového typu, která by tvořila uměleckou platformu mladé generace spojenou s Národním divadlem. Snažím se také připomenout Frejkovo systematické úsilí vytvořit z divadla (ať už šlo o Osvobozené divadlo, Dada nebo Moderní studio) kulturní středisko s širokým polem působnosti. Zohledňuji básnickou, dramatickou, překladatelskou, dramaturgickou scénografickou a teoretickou činnost Jiřího Frejky, vyzdvihuji jeho spolupráci s představiteli moderní hudby, tance, architektury, výtvarného umění a jeho aktivitu v oblasti školení představitelů moderního herce. Ve stručnosti zmiňuji rovněž nové objevy v oblasti Frejkovy divadelní tvorby pro děti, která nebyla dosud známa. Tato disertační práce usiluje o kontinuální podchycení činnosti režiséra Jiřího Frejky ve dvacátých letech minulého století. Důležité je poukázat na skutečnost, že jeho osobitý styl, jak jej prosazoval zejména ve třicátých letech na scéně Národního divadla, s koncem čtyřicátých let na scéně Městského divadla na Královských Vinohradech či na začátku padesátých let v divadle karlínském, jeho chápání divadla jako syntetického útvaru, jeho neustálé hledání moderního diváka souvisí stejně jako četné další aspekty jeho režijn

Anotace:

í tvorby s vývojovou etapou avantgardy. Právě v tomto období Frejka hledal a postupně nalézal svůj divadelní názor, navázal četné kontakty s představiteli moderního umění, jejichž spolupráci vyhledával i později, zformoval svou vlastní skupinu, zorganizoval několik pozoruhodných divadelních podniků a i tím obohatil nejen činnost české avantgardy, ale také celého rozsáhlého prostoru českého divadla dvacátých let dvacátého století.

Abstract:

This thesis is based on research of the Czech avantgarde theatre. It looks back to twenties of last century when the first little young artists theatre groups of young were trying to find different theatre style. That could have been based on new understandings of theatre as modern art for idealistic society of as called new world established on debrises of the old world after WWI. During the period of twenties huge range of avantgardists activities was brought to effect while the others, e.g. creation of poetistic film, were not realised. Because of all activities of young generation were strongly supported in the Union of modern culture called Devětsil the first chapter of this thesis is looking at the era of the twenties from the Devetsil s members points of view. From many articles and deep studies author of this thesis started to find out that the best way how to refer about poetistic era theatre is to desribe some important spheres of interest. This is the reason why the first chapter deals primaly with the history of Devetsil, its theory of poetism and constructivism, its contacts with the European avantgarde, which lead towards international conception of art. In this chapter author attempts to define places of interest as movie visions as well as a new type of art which could have renovated old artistic methods or avantgardists relation to erotica as a kind of provocative art which enables to assure the work of art freedom. The last part of this chapter looks at a special style of expression that was typical for generation s younger part, mostly students who did not admire poetism at all and established strong will which brought dadaistic humour to life. Next chapter of the thesis is looking at context of the theatre art in 20s. The Author attempts to describe all the spheras that are important for Czech avantgardists. We are speaking about inspiration comming from Russia (esp. Tairov and Mejerchold) and France (esp. in questions of modern playwrighting), the inovation of scenography, new vision of acting art, stage music art, light and all the other components that may change the conventional realistic style. With use of all modern techniques the theorty and praxis has come as a synthetical unit which is based on synthesis of all the elements of theatre. The last part of this thesis (divided into three chaptures) looks at the work of Jiří Frejka, one of the young avantgardists who decided to inovate theatre. This remarkable persona used to organize a group of young actors and in very provocative way negotiated the standards of contemporary theatre. The cooperation with modern artists as architects Antonín Heythum, Jaroslav Fragner, painters Josef Šíma, Otakar Mrkvička and Karel Šourek including composers Iša Krejčí, Jaroslav Ježek, Emil F. Burian and Miroslav Ponc led to a creation of specially progresive group exploring and finding new ways for theatre work. Frejka s group became a branch of Osvobozené divadlo (Liberated theatre). In 1926 when Frejka realised his last poetistical performance and after bad struggle between him and Honzl, who was the second theatre director at the time, Frejka left. He started to organize theatre Dada shortly after. In first stages Theatre Dada was oriented at the original satirical cabaret production. After few performances Frejka completed as called Evenings of dramatic studies where new ways of acting style and scenographical experiments were developed (esp. with Karel Šourek) also in Moderní studio (Modern studio), the last of Frejka s theatre projects from 20s. In that time he started to use new naturism term based on the used material (e.g. reed, wood, glass, sheet metal etc.). In the cooperation with the voiceband founder Burian who was experimenting with stage music (e.g. the composition of Burian s opera buffa or his voiceband). Stage experiments in the twenties had helped to find modern ways that inovated theatre art, had brought a new look in use of stage as

Abstract:

the three dimensional space, in acting as the art which creates a synthesis of movement, rythm, dynamics and speech in the very modern way of voicework. Avantgardists enabled to execute the transformation in appreciation theatre as the synthehtic art based on cooperation with personalities who represented modern architecture, design, painting, composition and the acting art. The most important role in composition of all elements stroke the director who gave his individual poetics that very special kind of new synthetical art work.

Klíčová slova

česká divadelní avantgarda, české divadlo ve dvacátých letech 20. století, Jiří Frejka, Osvobozené divadlo, divadlo Dada, Moderní studio, E. F. Burian, voiceband, Jindřich Honzl, Vladimír Gamza, České studio, Umělecké studio, Devětsil, poetismus, konstruktivismus, K. Teige, obrazové básné, avantgarda a film, česká filmová libreta, humor generace, časopis Trn, avantgarda a erotika, Jindřich Štyrský, Toyen, od klasického dramatu ke scénáři a libretu, o novou divadelní budovu, moderní scénografie, inspirační zdroje, žánr revue, cirkuosové a kabaretní prvky, herectví, postava jako typ commedie dellarte, výrazový tanec, moderní hudba jako součást inscenace, divadlo jako středisko moderní kultury

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 8. 8. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 27. 9. 2006
• Vedoucí: Mgr. Helena Spurná, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury / Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury