Divadlo a iluze

Zdeněk Bartoš

Disertační práce

Theatre and iIlusion

Anotace:

Práce zkoumá, jakými způsoby byl v minulosti chápán pojem iluze v divadelním kontextu a jak vůbec tento fenomén definovat. Srovnává definice ve starších pramenech (Fureti?re, Marmontel, D?Aubignac, Stendhal, Hugo aj.) i současných slovnících (Pavis, Corvin) a zabývá se otázkou, zda je vůbec moţná iluze ve smyslu vytvoření klamného zdání skutečnosti do té míry, ţe divák zapomene, ţe je v divadle, anebo ţe sledované představení (nebo jeho část) bude povaţovat za reálnou událost. Konstatuje, ţe taková iluze je z podstaty věci prakticky vyloučena, aţ na výjimky, kdy divák není z nejrůznějších důvodů schopen rozlišovat mezi záměrnou a nezáměrnou silou obsaţenou v uměleckém díle (podle Mukařovského), resp. technickou a obrazovou sloţkou díla (podle Zicha), resp. nerozezná model od originálu (podle Osolsoběho), tj. neidentifikuje divadelní dílo jako takové. Autor v práci uvádí některé konkrétní (předstírané nebo skutečné) případy vpádu ?mimo-divadelní reality? do průběhu představení. Hlavní část se pak věnuje pojetí iluze jako v-hraní (i-llusio), tedy vytvoření ?ludické reality?, herního rámce, do něhoţ se divák můţe v různé míře zapojit. Herní, ludický aspekt, obsaţený uţ v samotném kořeni slova iluze, povaţuje autor za to nejdůleţitější a nejţivotaschopnější, co s problematikou iluze v divadle souvisí ? iluze jako ţertovná, ironická hra s realitou. Zabývá se dále moţnostmi, jak diváka do této hry zapojit, a důsledky, které z toho vyplývají. K tomu se pojí i postupy zdivadelnění, dříve povaţované za postupy anti-iluzivní (dnes na ně lze pohlíţet spíše jako na součást bohatého arzenálu divadelních konvencí).

Abstract:

The thesis explores different meanings of the illusion in theatrical context in the past and searches how to define this effect. It compares definitions in classic resources (Fureti?re, Marmontel, D?Aubignac, Stendhal, Hugo etc.) as well as in contemporary dictionaries (Pavis, Corvin) and asks a question if an illusion as a false appearance of reality (in so far the spectator forgets he is in the theatre or takes the watched performance or its part for a real event) is possible. The study affirms such an illusion is excluded in essence, except for occurrences when the theatre-goer is unable to distinguish between the intentional and unintentional potency included in the artwork (according to Mukařovský) or between the technical and image aspect of the work (according to Zich) or he does not discern a model from the original (according to Osolsobě), i.e. he does not identify the theatre as such. Author quotes some concrete (feinted or real) examples of an irruption of ?extra-theatrical reality? into a running show. Main part is consecrated to the analysis of the illusion as in-play (i-llusio), i.e. creation of a ?ludic reality?, framework of a game which theatre-goers may join. Author considers this playful, ludic aspect, contained in the root of the word ?illusion?, as the most important and vital thing related to matters of the theatre illusion. It is necessary to think over possibilities how to involve spectators in such a game (play) and consequences of these attempts. Effects of theatralisation, once considered as anti-illusive effects, are very close to it (today we can look at them as on a small part of rich theatrical conventions).

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 1. 11. 2010

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 27. 1. 2011
• Vedoucí: Jan Císař
• Oponent: Jan Hyvnar, Martin Porubjak

Akademie múzických umění v Praze

Divadelní fakulta AMU

Doktorský studijní program / obor:
Dramatická umění / Scénická tvorba a teorie scénické tvorby