Tibetská společnost v indickém exilu

Bc. Nikola Karulová

Diplomová práce

Tibetan Society in the Indian Exile

Anotace:

Tibeťané bezprostředně po příchodu do indického exilu byli nuceni přijmou některé změny, aby mohli co nejlépe přežít v nových podmínkách: reformovali uspořádání své společnosti na demokracii a zavedli povinnou školní docházku. Velká část Tibeťanů se dnes živí službami a tato tendence stále stoupá. V literatuře převládá názor, že tibetská exilová vláda záměrně prezentuje Tibet a Tibeťany v souladu se euroamerickou imaginací Šangri-La, aby tak ke svému úsilí za samostatný/autonomní Tibet přilákala zahraniční pozornost a podporu. Tento obraz Tibetu prezentuje pomocí vydávaných publikací, šíří jej také dalajlama při svých cestách po Evropě či Severní Americe. Pomůckou v tomto úsilí je interpretace buddhismu jako učení, které má potenciál vyřešit mnoho z dnešních problémů, jimiž trpí jednotlivci i celé společnosti. Podobně je také patrné úsilí vytvářet a šířit jisté stereotypy o Tibetu mezi Tibeťany samými, zejména v mladší generaci. To je vyvoláno pociťovanou potřebou uchovat tibetské kulturní dědictví a předávat je dalším generacím, aby tibetská kultura nezanikla a mohla být v případě potřeby znovu rozšířena i v samotném Tibetu. Zde je efektivním nástrojem zejména samostatné tibetské školství, které bylo založeno přesně za tímto účelem, svou roli hraje také starší generace, která svým potomkům vypráví své vzpomínky na Tibet před rokem 1959. Sebeobraz, který je předáván uvnitř společnosti i mimo její hranice, je vytvářen částečně vědomě a záměrně, částečně také vzniká samovolně, jako přirozený následek současné životní situace Tibeťanů. Tibet vykreslený v zářivých barvách, jako krásná země, která oplývá vším, co je ke šťastnému životu potřeba, ale kde chybí nedostatky dnešního světa, představuje účinnou strategii, jak podnítit mladé lidi, kteří v Tibetu nikdy sami nebyli, aby přijali boj za Tibet za svou věc, aby nezakořenili v Indii příliš hlubokou, upřednostnili dlouhodobý zájem skupiny i za cenu osobního nepohodlí spojeného se statutem uprchlíka v Indii. „Mýtus Tibet“ tak pro exilové Tibeťany představuje orientující rámec jejich životů, potvrzuje, že jejich současné snažení stojí za to a že výsledek jej bude hoden.

Abstract:

Immediately after their coming to India, Tibetans were forced to accept several changes to accommodate to the new environment. The most important changes are transition to democracy and introduction of compulsory school attendance. The opinion that Tibetan Government-in-Exile presents Tibet and Tibetans in accordance with Euro American notion of Shangri-La to attract foreign attention and support to their issue is well established. This picture of Tibet is presented by official publications intended for abroad, by the Dalai Lama’s traveling and speeches delivered to an English-speaking audience. Tibetan Buddhism is interpreted as a doctrine that can solve a lot of problems of today’s societies as well as individuals. There is also apparent effort to create and spread these stereotypes of Tibet amongst Tibetans, particularly in younger generation. This is cause by a felt need to preserve Tibetan cultural heritage and to pass it to the next generations, so that Tibetan culture will not perish and can be, if needed, spread again in the Tibet itself. Formal Tibetan schooling which was founded precisely for this purpose, is a useful tool in this case, as well as memories of the elders. This self-image, spread within and outside of Tibetan exile community, is created partly consciously and intentionally, partly arises spontaneously, as a natural consequence of actual situation of Tibetans. Tibet painted in bright colours, as a beautiful country which has all that is necessary for happy life but which lacks problems of today’s world, represents a useful strategy how to encourage young generation who has never been to Tibet to accept the struggle for Tibet as theirs, to prefer community’s long-term interest to theirs own even at a cost of personal discomfort caused by a status of a refugee in India. “Mythos Tibet” is a helpful way how to keep the community alive in difficult circumstances, together and united in active effort to enable the return to Tibet, and prevents assimilation and embedding to the host population. It represents a framework of their lives, offers a strong reason for active struggle and confirms that actual struggle is worth the costs and the result will be worth of the effort invested.

Klíčová slova

Tibet, buddhismus, tibetština, dalajlama, minority, kultura, identita, paměť, uprchlíci, exil, imaginace Tibetu, idealizace minulosti, Buddhism, Tibetan language, the Dalai Lama, minorities, culture, identity, memory, refugees, diaspora, imagination of Tibet, idealization of the past

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 29. 5. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 4. 6. 2008
• Vedoucí: doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Filozofie / Religionistika