Trinus liber Dei: Komenského místo v dějinách metaforiky "knihy přírody"

Mgr. Petr PAVLAS

Doctoral thesis

The metaphor of "book of nature" and "legibility of the world" in the history of science

Abstract:

Představa světa či jeho částí jako čitelného textu je v evropské kultuře hluboce zakořeněná. Prvním předpokladem této představy je alfabetismus a kulturní idea knihy, druhým pak nahlížení světa jako smysluplného a koherentního celku, jehož části nesou význam a jsou ve vzájemných vztazích: mají "sémantiku" a "syntax". Začít hledět na svět jako na řád znaků ale následně znamená ptát se: Jakým písmem a jazykem je napsán? Lze jej vůbec přečíst? Kdo jej napsal? Proč? Lze tento text měnit, přepisovat? Poslední otázka je fenoménem moderní vědy, které se s pomocí genového inženýrství otevřela možnost měnit text přírody, včetně všech bioetických dilemat i velkých nadějí, jež se s touto technikou pojí. Avšak otázka po (většinou neuvědomovaném) předpokladu této techniky, totiž pojetí světa či jeho částí jako textu kódujícího a reprezentujícího něco jiného v tomto případě fenotyp je otázkou dosud jen málo prozkoumanou. Tato práce se snaží přispět k historiografii metafor "knihy přírody" a "čitelnosti světa". Na základě dílčích témat z dějin těchto metafor práce představuje reprezentativní vzorek metaforiky "knihy přírody", a to z hlediska historického, systematického i komeniologického. Jako průřez dějinami má práce umožnit čtenáři učinit si zřetelnou představu o variacích této metaforiky a jejích proměnách. Představený výklad této metaforiky považuji za vypovídající ukazatel, který indikuje proměnu myšlení mezi starověkem, středověkem a novověkem, a to v několika ohledech: 1. U raných křesťanských autorů vzniká syntézou starších představ metafora "knihy přírody", která je podnícena na jedné straně řeckým analytickým myšlením a jeho "podobenstvím písmen", na straně druhé z hebrejského prostředí pocházející ideou "svaté knihy". 2. Raimund ze Sabundy v 15. století oproti Pavlovi z Tarsu i církevním Otcům nově a odvážněji formuluje myšlenku, že kniha přírody je jakožto Bible negramotných laiků prostředkem přirozeného poznání Boha. Navazují na něj Thomas Browne a další "volnomyšlenkáři". Postupně se emancipuje kniha přírody na úkor Písma, jehož autorita je otřesena a dostává se do krize. 3. U Komenského přes všechnu jeho neoddiskutovatelnou úctu k Písmu nacházíme tendence pro 17. století typické: vyzdvihování knihy přírody jakožto první, největší a dokonce k poznání dostačující knihy. Tyto rysy a proměny důrazu v metaforice "knihy přírody" předznamenávají sekularizaci evropského myšlení. 4. Ve středověce-renesančním paradigmatu Písmo především vysvětluje přírodu příroda osvětluje Písmo jen v jeho obtížně srozumitelných figurativních pasážích. V novověkém paradigmatu je to však příroda, která je klíčem ke knize Písma (Bacon). Příroda může dokonce odkrývat opomíjené vědecké poklady svatého textu (fyzikoteologie). Přírodu je však třeba číst nezávisle na Písmu, domnívají se smělejší autoři ovlivnění karteziánstvím. 5. Metafora "knihy přírody" je metaforou předpokládající poznatelnost světa, přinejmenším podmíněnou. Není obvykle metaforou agnosticismu. To potvrzuje i případ Davida Huma, který ukazuje nemístnost přirovnání světa ke knize. 6. Knižní metaforika ve filosofickém díle Jana Amose Komenského je inspirována především třemi zdroji. V případě kreacionistického podobenství písmen se jedná o výrok Tommasa Campanelly, v případě chvály cestování o myšlenku Paracelsovu, zprostředkovanou zřejmě Johannem Heinrichem Alstedem. A právě Alsted byl zjevně dominantním inspirátorem celé Komenského nosné koncepce "trojí Boží knihy". 7. Antiknihomolský typ metafory "knihy přírody", přestože se tu a tam vyskytuje již v křesťanské antice a ve středověku, získává na

Abstract:

popularitě s příchodem novověku. Zvláště Komenský jej v 17. století využívá hojně. 8. Tradiční poetický model přírody jako básně či básníka s příchodem novověku z přírodní filosofie (vědy) ustupuje a stahuje se do oblasti umění a Naturphilosophie. Nepoužívá jej již ani Komenský příroda je pro něj učebnicí a zákoníkem.

Abstract:

In general, the goal of the thesis is to outline the occurrence and change of the "book of nature" imagery in the history of ideas, especially in the history of science. In particular, the history of this metaphor is related to the metaphorical conception of the "three God's books" in the philosophical thinking of John Amos Comenius. His triadic book imagery is explained on the background of the general history of the "book of nature" metaphor. The research brings eight partial conclusions. First, early Christian authors created the "book of nature" metaphor on the basis of the older Greek "parable of letters" an analytic comparison of basic elements of the world with letters and the Hebraic idea of the "holy book". Second, Raimundus Sabundus in the 15th century formulates in a new and daring way (in comparison to St. Paul and Church Fathers) the idea that the book of nature as a Bible of illiterate laymen is a tool of natural knowledge of God. Thomas Browne and other "freethinkers" follow him in this way of thinking. The book of nature emancipates between 15th and 17th century at the expense of the book of Scripture, whose authority is shaken and gets in a crisis. Third, in the case of Comenius, despite his indisputable respect for the Scripture, we can find the typical tendencies of the 17th century: praising the book of nature as the first, greatest and even sufficient God's book. These features and shifts of accent in the "book of nature" imagery adumbrate the secularization of European thinking. Fourth, in the medieval and Renaissance paradigm, the Scripture primarily explains Nature Nature explains the Scripture only in its difficult figurative passages. In the modern paradigm, conversely, Nature is a key unto the book of Scripture (Bacon). Nature can even unveil neglected scientific treasures of the holy text (physicotheology). However, Nature should be read independently of the Bible as the authors influenced by Cartesianism assert. Fifth, the "book of nature" metaphor is a trope presupposing some knowability of the world, at least conditioned. It is usually not the metaphor of scepticism. The case of David Hume affirms it, because he tries to show unappropriateness of this metaphor. Sixth, the book imagery in the philosophical work of John Amos Comenius is above all inspired by three sources: in the creationist "parable of letters" by Tommaso Campanella, in the praise of travelling by Paracelsus and Johann Heinrich Alsted. And all in all, Alsted is the main inspirer of Comenius' conception of the "three God's books". Seventh, the antibookish type of the "book of nature" metaphor, despite its occasional occurrence in the Christian antiquity and Middle Ages, gains in popularity in the Early modern age. Comenius uses it frequently in the 17th century. Finally eighth, the traditional poetic model of the book of nature as a poem is in the modern age expelled from the natural philosophy (science). It remains only in the field of art and Naturphilosophie. Comenius does not use it anymore either: Nature is a textbook and statute-book to him. Moreover, the thesis revises eight partial conclusions of the 20th and 21st century historians of the "book of nature" metaphor (W. Mills, E. R. Curtius, L. Nauta, E. Rothacker, R. Groh, P. Hadot, D. A. Neval, D. Čyževśkyj).

Keywords

kniha přírody, přirozená teologie, kniha mysli, Komenský, konceptuální historie, dějiny metafor, Raimund ze Sabundy, metaforologie

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 18. 2. 2015

Accessible from:: 31. 12. 2999

Thesis defence

• Supervisor: Doc. PhDr. Daniel Špelda, Ph.D.

University of West Bohemia

Faculty of Philosophy and Arts

Doctoral programme / field:
Humanities Studies / Theory and History of Science and Technology