Právo rozhodné v mezinárodním rozhodčím řízení (z pohledu práva Velké Británie)

Mgr. Kateřina Pospíšilová

Diplomová práce

The law applicable in the international arbitration - the analysis from the point ov view of the law of the Great Britain

Anotace:

S rozvojem a nárůstem objemu mezinárodního obchodu vzrostla zároveň i potřeba účinného a účelného řešení sporů, jenž jsou téměř vyhnutelné a pro jejichž řešení se z mnoha rozličných důvodů nemusí státní soudy jevit jako zcela vhodné. Za potenciální alternativu, jenž potřebám mezinárodních obchodníků v řadě ohledů může vyhovovat mnohem více, lze potom považovat mezinárodní rozhodčí řízení. Tomuto řízení, konkrétně právu rozhodnému v mezinárodním rozhodčím řízení z pohledu Anglie, se věnuje i tato práce. Toto řízení je alternativním soukromoprávním způsobem řešení sporů nezávislými rozhodci, jenž byli zvoleni nebo jinak určeni stranami, aby jejich již existující nebo případný budoucí spor závazným a konečným způsobem rozhodli. Za hlavní přednosti tohoto typu řízení bývá považována jeho rychlost, nižší finanční náročnost, flexibilita, s níž se může přizpůsobit potřebám konkrétního případu, důvěrnost, jenž umožňuje stranám ponechat si v tajnosti skutečnosti, jenž v průběhu řízení mohou vyjít na světlo, případně zcela utajit existenci sporu. Jednou z hlavních výhod je ovšem široký prostor daný smluvní volnosti stran, jenž plyne ze samotného soukromoprávního charakteru tohoto řešení sporů a projevuje se mimo jiné i ve způsobu určení práva rozhodného pro postup v řízení a práva rozhodného pro meritum sporu. Stranám je tak ponechána dispozice, která se může svým rozsahem v jednotlivých právních úpravách lišit, s tím, dle jakého procedurálního postupu rozhodci jejich spor povedou i dle jakého práva nebo jiných mimoprávních skutečností jej rozhodnou. Odvrácenou stránkou soukromoprávního charakteru tohoto institutu je i velmi omezená možnost donucení. Existuje ovšem předpoklad, že pokud si strany samy rozhodčí řízení dobrovolně zvolily, bude větší zároveň i jejich ochota spolupracovat a také se podřídit rozhodnutí. Rovněž vyhlídky, že rozhodčí nález bude uznán a vykonám cizím státem, jsou velmi dobré, často dokonce lepší, než je tomu u soudních rozsudků. O všech aspektech rozhodčího řízení, jenž byly v této práci zpracovány, bylo pojednáno z pohledu Anglie, což ovšem není možno ztotožňovat s Velkou Británií. Anglická právní úprava rozhodčího řízení, jak rozsah svého působení vymezuje sám anglický Arbitration Act 1996, se vztahuje pouze na území Anglie, Walesu a Severního Irska. Skotsko má tradičně zákonnou úpravu vlastní a na anglické nezávislou. Anglická právní úprava byla zvolena pro analýzu proto, že jedním z nejstarších a největších center rozhodčího řízení je Londýn. Nadto, Velká Británie, a tedy i Anglie, patří k zemím s od kontinentální Evropy značně odlišnou právní tradicí, common law, jejíž právní řád a právní úprava, ač se jedná o evropskou zemi, je stále značně exotická, neznámá a neuchopitelná. Pro tuto relativní neznámost anglického právního systému bylo na úvod práce pojednáno i o obecných aspektech týkajících se rozhodčího řízení v Anglii, jako příklad jeho definování, možného dělení, výhodách a nevýhodách, a dále pak byla pozornost věnována předpokladům konání rozhodčího řízení z pohledu anglického práva, a to zejména arbitrabilitě, požadavkům kladeným zákonem na rozhodčí smlouvu a významu, jenž anglické právo připisuje místu, kde se rozhodčí řízení koná. Z analýzy pramenů relevantních pro rozhodčí řízení v anglickém prostředí vyplynulo, že tyto, přirozeně vyjma zákonné úpravy, se příliš neliší od relevantních pramenů v prostředí českém. Jedním z možných vysvětlení pravděpodobně může být i to, že prameny mezinárodního rozhodčího řízení jsou velkou měrou původu mezinárodního, zejména m

Anotace:

ezinárodně smluvního, případně mají původ v činnosti jiných institucí a organizací, jenž jsou široce uznávané a přijímané. Hlavním předmětem zájmu této práce bylo potom zmapování způsobu určení práva rozhodného, a to jak pro procesní otázky, tak pro meritum sporu, v anglickém právu. Metodou, jenž byla pro dosažení tohoto cíle použita, byla srovnávací analýza teoretických prací zabývajících se anglickým právem rozhodčího řízení, ale především rozborem samotné stávající právní úpravy, Arbitration Act 1996. Z této analýzy vyplynulo, že pro anglické právo rozhodčího řízení je charakteristické především minimum kogentních ustanovení, jenž by omezovaly již tak značnou smluvní volnost danou stranám. Na nezbytné minimum jsou omezeny rovněž možné zásahy soudů do řízení, a to konkrétně pouze na výkon pomocné a kontrolní funkce. Tuto právní úpravu lze považovat za moderní, progresivní a značně otevřenou. Právo rozhodné pro procesní otázky řízení může být v mezích kogentních ustanovení určeno dohodou stran. Pokud strany této možnosti nevyužijí, zůstává determinace procesních otázek na rozhodcích. Strany si rovněž mohou zvolit právo nebo jiné hledisko, dle něž mají rozhodci rozhodnout jejich spor. Výrazem „jiné hledisko“, jak vyplývá z analýzy teoretických prací a komentářů, je dána stranám možnost volby i lex mercatoria, rozhodování amiable composition nebo dle ekvity. V případě neexistence volby práva rozhodného stranami, rozhodci aplikují právo, na nějž odkáže kolizně právní norma, jenž považují v daném případě za rozhodnou. Nadto, ustanovení upravující určení práva rozhodného pro meritum sporu je dispozitivní a strany jej tudíž mohou zcela nahradit svým ujednáním. Na závěr této práce bylo pro úplnost a snazší zhodnocení anglické úpravy provedeno srovnání s úpravou známou, tedy relevantními ustanoveními upravujícími právo rozhodné české právní úpravy. Nejpodstatnější rozdíl lze spatřovat v podstatně vyšší míře smluvní svobody stan, jenž je garantována anglickým Arbitration Act 1996. I toto může být jeden z důvody, jenž činí z Anglie oblíbené sídlo pro řešení sporů prostřednictvím rozhodčího řízení.

Abstract:

Development and incensement of volume of international trade determined also higher demand for efficient and effective mean of dispute settlement. Emergence of disputes is inevitable and for many different reasons litigation at national courts could not be perceived as appropriate solution to them. Potential alternative option which could satisfy needs of international merchants much better could be seen in international arbitration. This way of dispute settlement is also the object of interest of this thesis with special attention paid to applicable law in international arbitration in England. Arbitration can be described as an alternative private mean of differences settlement by independent arbitrators directly or indirectly chosen by the parties to decide their present or potential future dispute in binding and final way. The main advantages of arbitration in comparison with litigation are higher speed, lower expenses and adaptability to actual circumstances of the case, confidentiality which enables the parties to conceal some facts or even the existence of a dispute itself. One of the main advantages of this type of dispute settlement is wide scope of contractual freedom given to the parties. This freedom is rooted in private character of arbitration itself and effects among others the way how the law applicable to procedural management of an arbitration and law substantive for the merit of a dispute. In other words parties may dispose with the procedural rules of their arbitration as well as determine rules according which arbitrators shall decide their dispute. The scope of this freedom can differ substantially in different legal systems. The opposite side of this private character of arbitration is highly limited power of arbitrators to enforce their will without cooperation of the parties. Although if the parties entered arbitration voluntarily instead of litigation their will to cooperate and accept the final decision could be expected to be higher. Also the chances that the award will be recognized and enforced in foreigner state are really good, possibly better than that of court judgment. This thesis deals with all aspects of arbitration from the perspective of English law. This can not be mistaken for the Great Britain law. English arbitration law how the scope of its application is defined in Arbitration Act 1996 applies just in England, Wales and Northern Ireland. Scotland has traditionally its own regulation of arbitration which is different and independent on the English one. English arbitration law has been chosen for analysis considering London being one of the oldest and most important arbitration centers all around the world. Moreover, Great Britain and therefore also England belong to the countries with completely different legal culture in comparison with the continental Europe. Although Great Britain is part of Europe this common law system is still from middle European perspective rather exotic, unknown and unreachable. The relative limited knowledge of this system was the reason why the beginning of this thesis was devoted also to general aspects of arbitration for example its definition, possible ways of theoretical division, advantages and disadvantages from English point of view. Than this work focused on conditions given by the English arbitration law under which arbitrability, arbitration agreement and importance of the place where the arbitration is held are judged. Analysis of relevant sources for arbitration disclosed that in English environment those do not differ significantly from the Czech ones, naturally with the exception of arbitration act. Possible explanation of this fact could be that that the sources of international arbitration are to a great degree of international origin, mainly international treaties, or they are products of international institutions or organizations which are widely accepted and adopted. The main aim of this thesis was to map and describe the way how the law

Abstract:

applicable to the procedural aspects of arbitration as well as to the merits of a dispute are determined in English environment. The method to meet this aim was comparative analysis of theoretical works which deal with English arbitration law but in particular analysis of current act of legal regulation, the Arbitration Act 1996. The analysis showed that for English law is characteristic minimum of mandatory rules which would limit wide scope of contractual freedom given to the parties. Also possible interventions of national courts are limited to the necessary level of execution of their control and assistant function. This act of law can be described as modern, progressive and highly opened. The parties can agree on the law applicable to arbitration procedure with the limitation of mandatory rules, failing this agreement, arbitrators shall decide all questions concerning management of the dispute. Parties are also free to choose the law or other considerations according which arbitrators shall decide the merit of the dispute. The expression “other considerations” as analysis of many theoretical works and commentaries showed must be perceived as a possibility of the parties to choose also lex mercatoria, deciding amiable composition or according to principles of equity. If the parties did not use this chance to determine the law applicable to the merits of a dispute, arbitrators shall decide according to the law which from their point of view applicable conflict-of-laws rule point on. Moreover, the section dealing with determination of substantive law is entirely provisional and therefore can be replaced as a whole by the parties′ agreement. At the end of this thesis for complexness and easier evaluation of English arbitration law comparison with familiar regulation, in other words with relevant sections which deal with determination of applicable law in Czech arbitration act, was carried out. The main difference can be seen in substantially wider scope of contractual freedom of the parties which is guaranteed by the Arbitration Act 1996. This can be also one of the reasons which make England favored place for dispute resolution by means of international arbitration.

Klíčová slova

mezinárodní rozhodčí řízení, právo rozhodné, Velká Británie

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 8. 9. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 16. 9. 2008
• Vedoucí: prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Právo a právní věda / Právo