Minulost a současnost čhamových buddhistických tanců

Bc. Kryštof Trávníček

Diplomová práce

The Past and Presence of the Cham Buddhist Dances

Anotace:

Náboženské tantrické tance tibetského buddhismu (tib. čham; mong. cam, rus. cam a bur. cam/cam chural) pořádané mnichy v klášterních a sakrálních okrscích – především však na nádvořích (tib. čhamra) těchto klášterů – hrají významnou úlohu v mytologii, v životě a náboženské praxi tohoto religiózního systému. Tyto tantrické buddhistické rituály – s více či méně nejasným původem, jak dodává D. Berounský – byly utvářeny a formovány celou řadou historických událostí a byly ovlivněny také množstvím náboženských tradic; především staroindickým šivaistickým tantrismem, předbuddhistickými náboženstvími Asie s kořeny v paleolitu, tibetským bönem a buddhismem mahájánovým (což je všeobecně přijímáno). Absorbovaly mnoho folklorních forem, vlivů a lidových prvků z rozličných etnografických oblastí a kulturních tradic. Legendárně se původ čhamových tanců klade do 8. století a je spojován s významným světcem Padmasambhavou (tib. Päme Džungnä či Guru Rinpočhe /gu ru rin po čhe/). Asi od 13. století byly vedeny literární záznamy a zprávy o vadžrajánových rituálních tancích, což znamenalo jistou kodifikaci a fixaci znalostí spojených s čhamovými obřady. Jedním z nejvýznamnějších tanečních manuálů a textů je tzv. čham jig, který odkazuje k Ádibuddhovi Samantabhadrovi/Herukovi a rozpracovává základní koncept tzv. vadžrakíla čhamu. Z části byly tyto tantrické tance tradovány orálně a z části písemně, díky čemuž přežily mnoho staletí. V klášterních okrscích tibetského buddhismu se zachovaly až do dnešních dnů, především ve formě rituálního tance v maskách (tib. bag čham) za doprovodu sakrální mnišské hudby (tib. rol čham) či jako gar čham, při kterém hrají důležitější roli pohyby horních končetin a nebo jde o esoterní typ čhamu, vykonaný mnichy v ústraní mimo zraky obecenstva. Tyto rituální tantrické tance jsou pořádány při všemožných příležitostech, s různým cílem a v různou dobu tibetského kalendářního cyklu, všemi školami tibetského buddhismu (tib. Ňingma, Kagjü, Sakja, Gelug aj.). Periodické konání rituálu plní jak funkci náboženskou, tak také funkci společenskou a socializační. Ačkoliv jde o vysoce religiózní obřad, jeho popularita v oblastech s vadžrajánovým typem buddhismu je obrovská. Náboženským tancem – v perspektivě emické teorie – jsou buddhističtí laici připravováni na eschatologické události spjaté s koncem jejich ,,současné“ formy existence, tedy s jejich smrtí. Jak věří tibetští buddhisté, postavy a rozličné bytosti buddhistického panteonu, které v rituálním čhamovém tanci vystupují, mohou někteří spatřit znovu v tzv. posmrtném mezistavu (tib. bardo /bar do/, resp. čhöni bardo), který následuje po fyzické smrti jedince. Tento koncept je mimo jiné rozpracován také v tzv. Tibetské knize mrtvých (tib. bardo thödol /bar do thos grol/). A proto je lepší, jak tvrdí buddhisté, se na konečné okamžiky řádně připravit a tantrický čhamový rituál navštívit a pozorovat. Během tanečních ritů tantrického směru navíc dochází, z pohledu „vnitřní“ emické teorie, ke zničení všech vnitřních i vnějších nepřátel buddhistické doktríny. Snad nejvýraznějšího vnitřního nepřítele na cestě k pochopení prázdnoty a následnému probuzení či vymanění se jedince z koloběhu znovuzrozování (v diskurzu nirvánického buddhismu), či lepšího příštího znovuzrození jedince (v diskurzu karmického buddhismu) – jak tento cíl usilování formuluje buddhismus všech tradic – představuje vlastní ego jedince, které je – či může být – při čhamových obřadech také zničeno, pochopeno a přemoženo. Těmito tantrickými obřady jsou připomínány a slaveny významné legendární a hist

Anotace:

orické postavy či události tibetského buddhismu. V představeních, ve kterých hraje nesmírně důležitou roli choreografie a hudba, vystupují maskované postavy buddhistických božstev, buddhů, bódhisattvů, démonů, jidamů, tertönů, vidjádharů, dákiní, ochránců nauky i legendárních lidských hrdinů, které jsou oděny do mnohovrstevnatých barevně pestrých kostýmů zdobených ornamenty a rituálními magickými předměty. Také při příležitosti uvítání rozličných návštěv, jsou tu a tam pořádány taneční rituály podobného charakteru. Při čhamovém tantrickém rituálu, který je výrazně kinetický, periodicky dochází k civilizování, ochočení, zkrocení a přemožení neuspořádaných, neladných, chaotických a vzpurných nebuddhistických – ve své podstatě destruktivních – aspektů reality určitého časoprostoru. Za pomoci buddhistických nadpřirozených bytostí – které jsou vizualizovány maskami které tyto bytosti také „obývají“ a s nimiž se tanečníci ztotožňují – mniši i laici, participující na tvorbě „taneční mandaly“, mohou dojít vysvobození či lepšího příštího zrození skrze nazírání (tib. /mthong grol/) tohoto rituálu. Čhamová maska, jako trojrozměrný periodicky kinetický ikonografický koncept tibetského buddhismu (jelikož je nasazována tanečníkem jen jednou či několikrát do roka), dává tantrickému rituálu charakteristickou podobu. Dle mého názoru, můžeme tedy čhamovou masku, tanečníka v kostýmu s maskou a s rituálními předměty v rukou, spolu s čhamovým tantrickým rituálem ve své komplexnosti, označit jako trojrozměrnou periodicky kinetickou ikonografii tibetského buddhismu (v tomto případě jde o moji – ve své podstatě „vnější“ etickou – interpretační rovinu). Tance zakořenily i mimo Tibet a jsou – či v minlosti byly – pořádány v Mongolsku, Burjatsku, Kalmycku, Tuvě, Číně, Nepálu, Sikkimu, Bhútánu a v himalájských oblastech severní Indie, čímž nabyly různých podob a forem. Existuje tedy spousta rozličných typů a druhů čhamových tantrických rituálů zavedených pod různými názvy, taktéž doplněnými o postavy pouze lokálního významu. Právě s destrukcí klášterního života v Tibetu po roce 1959, jako důsledek čínské invaze a okupace, došlo v tomto regionu i k útlumu v pořádání těchto náboženských tanečních rituálů (represe a eliminace čhamu). Ovšem v některých oblastech mimo Tibet, kde se čham uchytil, se čhamu velmi daří a je svobodně předváděn a tradován. Konkrétně v indickém Ladaku a v dalších indických svazových státech s buddhistickou populací (Himáčalpradéše, Sikkimu, Arunáčalpradéše), dále pak v Bhutánu a Nepálu. V těchto lokalitách je také dobrá příležitost ke studiu tohoto fenoménu buddhistického tantrismu, stejně jako při prezentaci čhamu v Evropě či Severní Americe, což je relativně nový úkaz. A právě Ladak patří mezi vůbec nejlepší lokality ke studiu čhamových tanců, a to díky jejich nepřerušenému, svobodnému i žitému vývoji a tradování. Od 70. let 20. století – kdy do oblasti mohli oficiálně přijíždět první turisté i badatelé – ovšem dochází k výraznému kulturnímu setkávání Východu a Západu, což transformuje i samotný rituál. Otázky konfrontace, politizace, dekontextualizace, westernizace, otázka rituálního sponzoringu, degradace a transformace čhamu tak vystupují výrazněji na povrch.

Abstract:

This text submitted as the minor thesis in The Faculty of Arts – Institution of the Study of Religions of the Masaryk University in Brno – is purely devoted to the religious tantric dances of the Tibetan Buddhism, which are called cham (tib. cham; rus. cam; mong. cam; bur. cam chural). These sacral dances are performed predominantly by monks in a cloistral area, in the open air in front of the eyes of the buddhistic and today also touristic audience and play the important role in the religious practise of Vajrayana Buddhism. The constant choreographic structure is typical for them. This work tries to map their historical and mythical roots which go back to the eighth century to Padmasambhava and presumably even further to the religious tradition „Bön“ and „Indian Tantrism“. They are preserved partly in oral and partly in written traditions. They have been preserved for many centuries in the form of the pantomimic performances in masks (tib. bag cham; for example: Nga cham, Tsa cham, Tshedub cham, Tshechu Guru Tshangyat cham, Gustor cham, Dukhor cham, Phurbu cham, Milarepa cham, Dosmoche cham, Gar cham, Erlig cham etc.), in dances accompanied with singing and music (tib. rol cham; dbyang cham) and in gesture dances (tib. gar cham). The work deals with the literal codification of the religious dances in details and is devoted especially to the text called „Cham yig“, which was written during the period 1647-1712 by the Fifth Dalai Lama and three other co-authors. The meaning and symbolism of these dances is purely religious. It is bound to the calendar cycle, to the celebration of the birth and to the welcome of a religious authority but mainly to the tantric Buddhistic theology and liturgy. The aim of „the dance meditation“ is to destroy all the foes of Buddhism – both inside and outside of a man and the world – to ensure a better „karma“, to sacrifice and bless the deities and it is also the eschatologic-thanatocentric visualization and preparation. Another affilated aim of the dance is to collect some financial subsidies from the audience during the performance. The characters in masks of deities, gods, demons, mythical rulers and people perform the dance. These characters wear colourful multilayer costumes decorated with ritual and magic ornaments ond objects. The work is about the participants of cham, its musical components, iconographic contexts and in short it says about the profane folclore dances with the ritually hidden meaning. The dances are deep-rooted outside Tibet too. They were or they have been performed – chiefly after the Chinese invasion into Tibet in 1959 – in the areas where the Tibetan form of Buddhism became naturalized and inveterated: Mongolia, Buryatia, Tuwa, China, Nepal, Sikkim, Bhutan and in the Buddhistic federal states of India (Ladakh and Himachalpradesh for example). The presentation of cham by monks outside their home cloister (in the „Western world“ for example) has been a relatively new phenomenon. The discussion about the desacralization and secularization of the dance ceremonies comes up in connection with these „cham tours“ and the invasion of the tourists to the cham dances performed in cloisters as well. Under influence of Western contacts (due to medieval christian missionaries, army officers, scientists and adventures, tourists or travellers of this date) modification and modulation of tantric ritual cham dances started, as well as Occidental modulation of description-interpretation frameworks and patterns. The presentation of cham by monks outside their home monastery has been a relatively new phenomenon. The discussion about the desacralization, degradation, transformation, modulation, and secularization of the dance ceremonies comes up in connection with these „cham tours“ and the invasion of the tourists to the cham dances performed in cloisters as well. These interactions transform some cham dances, especially in the area of Indian Lad

Abstract:

akh. The text of the paper is devoted to such new questions about cham tantric dances like: Western commercialism, moving the cham rituals from winter to summer time, turning the sacred dances into a regional entertainment for tourists, ritualised sponsorship and a new global context of cham. The conclusion concentrates on the description of a three concrete ceremonies which was held in 2006 in the Indian federal state of Jammu and Kashmir (in Ladakh); the ceremonie called Phyang Tshedub, Thak Thok Tshechu and Diskit Dosmoche in The Ladakh Festival.

Klíčová slova

religionistika, buddhismus, tibetský buddhismus, tanec, maska, buddhistický tanec, Indie, Mongolsko, Burjatsko, Kalmycko, Nepál, Bhútán, Čína, čhamový tantrický tanec, mýtus a rituál, rituální tanec, rituál a západní euroamerický svět, kostým, hudba, ikonografie buddhistická

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 1. 6. 2007

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 7. 6. 2007
• Vedoucí: doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Humanitní studia / Religionistika