Naturalismus bez přívlastků: Věda, historie a filosofie

Mgr. Michal Hubálek

Disertační práce

Naturalism Without Adjectives: Science, History, and Philosophy

Anotace:

Naturalismus je v současné době jednou z nejpopulárnějších metafilosofických pozic. Jeho výklad však není v žádném případě homogenní. Tato doktorská práce si klade za cíl přispět k probíhajícím debatám o soudobém porozumění naturalismu ve filosofii tím, že se snaží opětovně rozebrat jak vztah „filosofie” a „vědy,“ tak vztah „vědy“ a „historie.“ Konkrétně se snažím analyzovat vztah filosofie k vybraným post-pozitivistickým koncepcím vědy; post-quineovským/post-hempelovským/post-kuhnovským. Vycházím z toho, že v těchto pojetích je věda chápána jako komunitní praxe bez striktního, tj. ahistorického, demarkačního kritéria. Jak Quine, jeden z intelektuálních otců všech současných naturalismů, (ne)slavně poznamenal: vskutku naturalistické chápání empirického výzkumu nás posouvá směrem k pragmatismu a stírá rozdíl mezi spekulativní metafyzikou a (přírodní) vědou. Zejména posledně jmenovaný závěr považuji za dosud nedoceněný i některými významnými naturalisty. Ale je to právě tento závěr, jenž nás vybízí k tomu, abychom vědu pojímali jako kulturně a konceptuálně dynamickou praxi, tj. jako praxi historickou. Nejprve se tedy věnuji Quinově svébytnému pojetí vědy jakožto naší „celkové teorie světa,“ přičemž zvláštní pozornost věnuji jeho názorům na vztah mezi synchronním a diachronním způsobem vědeckého výzkumu. Rekonstruuji také Quinovy názory na vědecký status samotné historiografie. V návaznosti na to představuji nedávnou práci Paula A. Rotha věnovanou historickému vysvětlení, neboť Roth Quinovy závěry přiznaně a poučeně doplňuje svou specifickou analýzou narativního vysvětlení, které považuje za vhodný epistemický nástroj pro všechny historické vědy (tedy i pro evoluční biologii). Roth navíc prima facie kontroverzně tvrdí, že pokud má Kuhn pravdu a pojem vědeckého „pokroku“ je třeba historizovat, pak pro pochopení toho, co je běžně považováno za vědu, je nutné předložit historické vysvětlení vědy (je jednoduše potřeba vysvětlit, jak a proč dané vysvětlovací postupy a praktiky obstály v daném čase). Dále práce demonstruje substanciální smysl historického chápání vědy a historického poznání jako takového na samostatných případových studiích, včetně případové studie z kontextu evolučního teoretizování. Submitací této disertační práce chci primárně předložit obšírný argument ve prospěch naturalismu bez přívlastků, který je chápan jako pragmatistický program, který ke všem explikačním a explanačním problémům zaujímá fundamentálně epistemologický přístup. Tedy i k naprosté většině tradičně diskutovaných „filosofických“ otázek. Sekundárně promýšlím konceptuální hranice mezi naturalistickou a tzv. historicistickou perspektivou.

Abstract:

Naturalism is one of the favorite metaphilosophical positions nowadays. However, its understanding is anything but homogenous. This Ph.D. thesis aims to contribute to the ongoing debates regarding contemporary understanding of naturalism in philosophy by parsing anew both the relationship of “philosophy” to “science,” and the relationship of “science” to “history”. I specifically aim to analyze the relationship of philosophy to selected post-positivist conceptions of science; post-Quinean/post-Hempelian/post-Kuhnian. I take it that, on these accounts, science is understood as a community-based practice without any strict, i.e., ahistorical, demarcation criterion. As Quine, one of the intellectual fathers of all contemporary naturalisms, (in)famously insisted: a genuinely naturalistic understanding of empirical inquiry moves us towards pragmatism, and blurs the distinction between speculative metaphysics and (natural) science. I consider especially the latter as a still underappreciated conclusion even by some prominent naturalists. But it is precisely this conclusion that invites us to conceive science as a culturally and conceptually dynamic practice, i.e., a historical practice. To begin, I examine Quine’s unique concept of science as our “total theory of the world,” while paying particular attention to his views on the relation between synchronic and diachronic modes of scientific inquiry. I also reconstruct Quine’s views on the scientific status of historiography itself. Following on from that, I bring in the recent work of Paul A. Roth on historical explanation, as Roth explicitly and instructively supplements these Quinean accounts with his distinctive analysis of narrative explanation, which he considers a suitable epistemic tool for all historical sciences (therefore, even for evolutionary biology). Moreover, Roth makes prima facie a controversial case that if Kuhn is right and the concept of scientific “progress” must be historicized, then to understand what passes as a science, one simply needs to put forward a historical explanation of science (one needs to account for how and why given explanatory practices stood the test of time). Finally, the thesis demonstrates the substantial significance of historical understanding of science and historical knowledge itself in separate case studies, including a case study from within evolutionary theorizing. By submitting this Ph.D. thesis, I primarily wish to submit a long argument for naturalism without adjectives, understood as a pragmatist program that adopts an epistemology-first approach to all explicatory and explanatory problems. Thus, also to the vast majority of traditionally debated “philosophical” problems. And, secondarily, I re-think the conceptual boundaries between the naturalist and so-called historicist perspective.

Keywords

Naturalism, Pragmatism, History, Historiography, Philosophy of History, Irrealism

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 26. 6. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 23. 10. 2024
• Vedoucí: doc. Mgr. Filip Jaroš, Ph.D.
• Oponent: Gary Neville Kemp, Eugen Zeleňák

Univerzita Hradec Králové

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filozofie / Filozofie