Římské náboženství a příchod principátu: Změna, nebo kontinuita?

Mgr. Aleš Chalupa, Ph.D.

Doctoral thesis

Roman Religion and the Coming of Principate. Change or Continuity?

Anotácia:

Tato disertační práce se pokouší o bližší prozkoumání charakteru některých změn, které pro-dělal římský náboženský systém v době těsně předcházející a následující vzniku principátu. Je rozdělena do tří tematických částí. První část (kapitoly I-III) se věnuje reflexi některých me-todologických problémů spojených jak se studiem náboženství obecně, tak s jeho konkrétním historickým projevem v podobě římské náboženské tradice. V první kapitole je jako pracovní vymezení náboženství zvolena dvojstupňová definice, která kombinuje Atranovo (2002: 4) pojetí náboženství jako „nákladného a těžko předstíratelného závazku komunity vůči světu kontrafaktuálních a kontraintuitivních činitelů, kteří mírní existenční úzkosti lidí jako smrt nebo [strach z] oklamání“, inspirované kognitivní religionistikou, s dnes již klasickou definicí náboženství Cliforda Geertze (2005: 126) jako „systému symbolů“. Atranova definice odráží bazální rovinu náboženských fenoménů a umožňuje jejich základní identifikaci. Geertzova definice usnadňuje vyhodnocení jejich funkce a významu ve vyšší rovině kulturně sdílených faktů. Náboženství je tak v této práci pracovně chápáno jako „systém komunikace se světem kontraintuitivních činitelů, jehož cílem bylo zajistit bezpečí a prosperitu římské společnosti nebo konkrétního jedince či komunity. Tento systém usiloval o dosažení tohoto cíle vytvoře-ním symbolické soustavy vztahů a závislostí, implicitně platného „obecného řádu bytí“, s jehož pomocí Římané interpretovali aktuálně probíhající události a navrhovali postupy ve-doucí k překonání a nápravě kritických situací.“ (s. 8-9). Ve druhé kapitole je učiněn pokus o vyhodnocení dosavadních přístupů ke studiu římského náboženství, které často trpělo necitli-vou aplikací anachronických hodnocení ovlivněných obsahy nereflektované kategorie nábo-ženství rozšířené v současné Evropě. Autor následně shrnuje některé základní rozdíly a cha-rakteristiky římského náboženství (např. důraz na rituál, jeho úzké propojení s politickým životem, jeho nedogmatičnost atd.), které musí být při jeho studiu zohledněny (s. 13-18). Ve stručnosti je rovněž představen jeden z úspěšných interpretačních modelů, který je ke studiu antických náboženství často užíván (koncept „náboženství polis“, v oblasti studia římského náboženství reprezentovaný především tzv. „britskou školou dějin římského náboženství“), včetně nástinu jeho problematických stránek a možných zpřesnění. Ve třetí kapitole autor představuje vlastní model struktury římského náboženství (koncepčně vycházející z popisu mithraismu uskutečněného Rogerem Beckem [2006a: 10-11]). Za centrální axiom římské ná-boženské aktivity pokládá koncept pax deorum, jehož zachovávání vede k zajištění bezpečí a prosperity římského státu, náboženských komunit, rodin nebo jedinců (s. 28-32). Jelikož tento cíl nemusí dokonale pokrývat celé spektrum náboženské aktivity, je rovněž učiněn pokus o vyhodnocení náboženských cílů z užší perspektivy jedince, který je schopen lépe zachytit pluralitu náboženských možností (s. 32-35). Druhá část (kapitola IV) představuje vlastní vy-hodnocení a komparaci změn a je provázána z částí třetí (kapitoly V-IX), které představují podrobnější „případové studie“ rozpracovávající některá zmiňovaná témata. Autor odmítá interpretaci změn jako rozpadu starého římského náboženství v době pozdní republiky jako neodůvodněnou. Většina z nich souvisela s transformací římského politického systému, se kterým bylo římské náboženství, minimálně ve sféře sacra publica, úzce spojeno,

Anotácia:

a nelze je tak zcela nutně vykládat jako projev náboženského úpadku (za nejmarkantnější projevy této situace lze považovat vznik římského císařského kultu [s. 117-131] nebo zánik instituce usmi-řování státních prodigií [s. 67-76]). Důležitou změnu rovněž představuje reflexe vlastní kul-turní tradice, kterou začínají Římané intenzivněji podnikat právě v průběhu 1. století př.n.l. a která vedla ke vzniku nových kategorií a koncepcí v jejich myšlení (např. magie nebo supers-titio). Část změn může být způsobena vlastní proměnou náboženské praxe (např. v podobě rozhodnějšího prosazení orientálních kultů nebo astrologie, růst významu náboženských kole-gií atd.), i když autor připouští i možnost, že se může jednat o pouhé „zviditelnění“ existují-cích, ale v našich dosavadních pramenech „skrytých“ fenoménů. V další části této kapitoly je učiněn pokus o vyhodnocení změn pomocí aplikace Whitehouseovy teorie dvou protiklad-ných způsobů náboženskosti, která představuje slibný analytický nástroj k popisu a predikci chování konkrétních náboženských systémů (s. 43-58). Doktrinalizační trend, rozpoznatelný v našich pramenech, a rovněž rozvinutí prvků „obrazivé religiozity“ představuje typ vývoje, který tato teorie v případě římského náboženství předvídá. Římské náboženství tak může být pokládáno za doktrinální náboženskou tradici, ve které je nepřítomnost „doktríny“ ve vlast-ním slova smyslu suplována důsledným dodržováním ustálených rituálních předpisů a sociál-ní kontrolou řádného chování ve veřejném prostoru. V závěru jsou na příkladu postupného prosazování tiché modlitby jako přijatelného způsobu náboženské aktivity posouzeny možné vlivy lidského kognitivního aparátu jako příčiny náboženské změny za předpokladu, že dojde k proměně vstupních (kulturních) dat tykajících se standardních vlastností božstev, kterým jsou tyto modlitby určeny (s. 58-66).Ve třetí části (kapitoly V-IX) jsou podrobněji představe-ny některé dílčí oblasti, ve kterých se vznikem principátu dochází ke změnám.

Abstract:

This dissertation tries to investigate the character of changes that Roman republican religion underwent during the period in which a new imperial political system was being established. It is divided into three thematically different parts. In the first introductory part (chapter I-III), important theoretical problems are discussed. In the first chapter, a working definition of “religion” is provided and accommodated to Roman cultural system. On the basic level, I adopted Scott Atran’s definition of religion inspired by the Cognitive Science of Religion and combined it with symbolical definition of Clifford Geertz, very useful on the higher, cultural level. In the second chapter I try to establish most important differences that characterize Roman religion and make it crucially incompatible with the category of “religion” prevailing in modern Europe. Some influential interpretative frameworks in the study of Roman religion (e.g. polis religion) are introduced and their advantages and shortcomings are analyzed. In the third chapter I propose a new model that can possibly be used for the description of Roman religion and its further study. In the second part (chapter IV), which can be seen as a focal point of this dissertation, the changes brought about by profound changes in the Roman political system (transition from the democratic Republic to autocratic Empire) are thoroughly investigated. The former views about the complete neglect and disruption of old republican religion during this period are criticized. The theory about the decline of Roman religion is rejected and more precise character of changes is scrutinized. Most changes seem to be caused by the political influences, because Roman religion in its public sphere was always very closely connected to the Roman political system. Some changes, or our opinion that something has changed, could be even caused by the different quality of our historiographical sources, which are for the first time contemporary and often represent a partisan view of many individuals personally involved in the changes taking place in the last years of the Roman republic. On the other hand, there were parts of Roman religious system which does not change in any substantial way, e.g. Roman domestic cult probably preserved all its relevant characteristics typical during the republican times. Two other problems are discussed in the second part of this dissertation as well. Firstly, Harvey Whitehouse’s theory of two divergent modes of religiosity is applied to Roman material and the changes in Roman religious system are evaluated in the framework of this theory, which seems to predict certain religious transformations quite well (e.g. trend for stricter doctrinalization or the appearance of mystery cult with their initiatory superstructure). Secondly, interconnections between the working of human cognition and “input” cultural data are demonstrated on the circumstances in which silent prayer, otherwise quite unusual during antiquity, slowly became a tolerated part of hu-man religiosity. In the third part (chapters V-IX), some aspect of Roman religious tradition, where the most important changes seemed to emerge, are examined in further detail, e.g. the disappearance of public prodigies, the appearance of mystery cults or astrology as the most progressive strategy of predicting future or the establishment of Roman imperial cult.

Kľúčové slová

římské náboženství, náboženská změna, vznik principátu, náboženství polis, kognitivní religionistika, císařský kult, magie, astrologie, orientální kulty, prodigia Roman religion, religious change, establishment of the Principate, polis religion, cognitive science of religion, Roman imperial cult, magic, astrology, Oriental cults, prodigies

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 21. 4. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 30. 4. 2008
• Vedúci: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.
• Oponent: Radek Chlup, Ph.D., PhDr. Pavel Titz, Ph.D.

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / odbor:
Philosophy / Scientific Study of Religions