Industriální region v postindustriální společnosti

Jádro Moravskoslezského kraje patří od 19. století k nejvýznamnějším industriálním lokalitám v ČR. Strmý růst průmyslu ovlivnil značně charakter kraje. Ten se dnes kromě následků výroby musí vypořádati s dalšími problémy, které toto jednostranné zaměření regionu přineslo.

V textu se setkáme s několika pojmy, které je vhodné si předem vyjasnit.

Deindustrializace
Česky bychom tento proces nazvali nejspíše „odprůmyslnění“. Tímto pojmem je označován pokles aktivity a kapacity průmyslu. To zahrnuje zejména snížení produkce, počtu zaměstnanců a výrobních prostředků.

Restrukturalizace
Při restrukturalizaci dochází k změně v rámci podniku. Cílem je optimalizace chodu firmy.

Privatizace
Tímto označujeme převod státního majetku do soukromého vlastnictví. Opakem tohoto procesu je znárodnění.

Objevem uhlí v druhé polovině 18. století se postupně změnil charakter Moravskoslezského kraje. Jeho jádro se totiž velice rychle stalo nejprůmyslovějším centrem celého Rakousko – Uherska. Titul významného industriálního centra si kraj udržel až dodnes. Kromě těžby uhlí přispělo k rozvoji průmyslu i vystavění železnice v 19. století, která zlepšila dopravní dostupnost. Největší rozvoj ale zažívá region po druhé světové válce.

V 60. letech 20. století postupně ve světě dochází k deindustrializaci, při které vzrůstá význam služeb. Deindustrializace není v Moravskoslezském kraji ale tolik znatelná. I přes propouštění zaměstnanců, vznikají stále nové průmyslové objekty, ve kterých najdou lidé uplatnění. V období socialismu navíc těžký průmysl posílil na svém postavení. O to horší jsou potom následky po jeho úpadku.

Důsledky politických a společenských změn v 90. letech přinesly velkou ránu pro hospodářství kraje. Za minulého režimu byl totiž průmysl státem kontrolován a podporován. Kromě „opožděné“ deindustrializace má vliv na novou podobu ekonomiky i privatizace a otevření globálního trhu. V nově příchozí tržní ekonomice nemají ale stávající firmy moc šance k udržení výroby. Ta je totiž mnohdy předimenzovaná, neefektivní, používá zastaralé postupy, ale i kvalitou výrobků se někdy nemůže rovnat konkurenci.

Aby se firmy udržely, musí projít procesem restrukturalizace. To znamená snížit objem výroby, modernizovat vybavení. Také propouštějí nadbytečné zaměstnance. Některé podniky tyto změny ustojí a pokračují ve své činnosti do dnes. Jiné se slučují dohromady, velké podniky se zase třeba rozdělují na menší výrobny, velká část firem ale končí.

Jako příklad si můžeme uvést Kofolu, která s příchodem zahraničních limonád nebyla už tolik atraktivní pro zdejší trh a její výroba byla ztrátová. Velký průmyslový komplex ŽDB Bohumín se rozdělil na úžeji specializované výrobny.

Dopady deindustrializace můžeme sledovat pomocí různých ukazatelů. Tento proces ovlivňuje nejen strukturu zaměstnanosti v jednotlivých odvětví hospodářství, dále také míru nezaměstnanosti, ale může se odrážet i v hodnotě průměrné mzdy.