Perspektivy organizace a výkonu soudnictví v České republice

Mgr. Lukáš Kraus

Diplomová práce

The prospect of an organization and administration of justice in the Czech Republic

Anotace:

Se změnou společenského prostředí po roce 1989 se začalo rychle měnit i právo. České soudnictví, ale také veřejnost, se s tím vypořádávají dodnes. Je otázkou, kdy se tento překotný vývoj stabilizuje natolik, že soudy budou schopny bez průtahů rozhodovat veškeré předložené spory a pro laickou veřejnost začne mít význam sledovat změny nejdůležitějších právních předpisů. Cílem této práce je do jisté míry analyzovat současný stav soudnictví v České republice a předložit nástin možného dalšího vývoje. Již zmíněná labilita právního řádu a z ní plynoucí nedostatečná jistota účastníků právních vztahů jsou jen jedny z mnoha faktorů ovlivňujících české soudnictví a jeho fungování. Přestože nebo právě proto, že dochází k častým změnám, potřebují nejen české soudy, ale celá naše justice reformu, a to důslednou a komplexní. Efektivita stávajícího systému zcela jistě není na úrovni, kterou očekáváme a vyžadujeme od moderního právního státu. Je potěšující, že tohoto neuspokojivého stavu si je vědoma jak exekutiva, tak soudci, byť každý z trochu jiného pohledu. Přestože i nabízená řešení se v lecčems liší, je pravděpodobné, že ke změnám dojde. Soudnictví po roce 1989 prošlo personální očistou a přesto se potýká s naučenými stereotypy a určitým konzervativismem. Společnost sice také prošla určitými změnami, ale na přístupu k právu a spravedlnosti to leckdy není vidět. Zajímavým tématem je nezávislost soudců a její aspekty. Je nezbytné si uvědomit, že míru nezávislosti nelze měřit jen institucionálními zárukami nebo výší platu, ale mnohem důležitější morální a mravní integritou soudců samotných. Z tohoto pohledu je potřeba vnímat nejen existenci kárného řízení, ale také úvahy o zavedení institutu soudce „juniora“, který by se až po určité době dočkaldoživotního jmenování. Překotná legislativní činnost, která ve svém počátku byla nepochybně nezbytná pro vytvoření modelu demokratické společnosti a právního státu, se bohužel nezastavila dodnes. Dokonce by se dalo říci, že stále narůstá. Množství právních předpisů ale není jedinou nevýhodou, s kvantitou bohužel upadá kvalita. Nejvíce je to patrné na procesních předpisech, které ztěžují práci soudů svou složitostí, přehnaným formalismem a snahou postihnout všechny možné situace. Bohužel stále nedostatečná je v našem právním prostředí schopnost uvažovat přirozenoprávně, zvláště pokud jde o aplikační praxi. Stejně jako revize procesních předpisů by totiž soudům prospěla změna ve způsobu jejich aplikace. Dalším tématem, kterému jsem se věnoval, je samotná organizace soudnictví, soustava soudů. Přes určité pochybnosti týkající se existence vrchních soudů lze říci, že stávající uspořádání je dostačující a změny by nijak výrazně neprospěly. Jako podstatnější vnímám potřebu změny v přístupu k opravným prostředkům a uplatnění apelačního a kasačního principu. Klíčovou změnou by však mělo být zavedení „asistentského“ modelu. Základem úspěchu je vytvoření týmu odborných pracovníků, kteří by soudci vyřizovali administrativu a činili za něj jednoduché úkony, čímž by soudce získal čas na samotnou rozhodovací činnost i další sebevzdělávání Velkou úlevou pro přetížený systém mohou být alternativní způsoby řešení sporů, zvláště pak rozhodčí řízení a mediace. Když už lidé neumí řešit své problémy dohodou, je potřeba jim dohodu umožnit, a to v jednodušší a méně nákladné podobě, než jakou představuje soudní řízení. Stejně tak lze uvažovat o přesunu některých pravomocí ze soudů na jiné orgány, případně i do soukromé sféry, stejně jako tomu bylo u exekutorů nebo notářů.

Anotace:

Celkem nasnadě je to v případě např. vedení obchodního rejstříku. Další možnosti skýtá elektronizace justice, tj. stav, kdy většina podání, rozhodnutí i jednoduchých „hromadných“ spisů bude vyřizována elektronicky. Z hlediska budoucího uspořádání je velmi důležitý také vztah soudnictví a exekutivy, konkrétně ministerstva spravedlnosti. Stávající model podřizuje veškerou správu soudů ministerstvu a soudy nemají možnost ovlivnit podmínky, za kterých vykonávají svou činnost. Pohled na to, zda jde o zásah do nezávislosti soudní moci sui generis, se liší zpravidla podle profesní příslušnosti. Je otázkou, zda model správy soudů je tím zásadním problémem a zda lze současnou situaci výrazněji řešit zavedením určité formy soudcovské samosprávy. Pravděpodobně nikoliv, ale je poměrně běžné, že soudy se mohou podílet na správě svých záležitostí a efektivitě systému by to z části napomohlo. Jedním z ukazatelů fungování právního státu je silné, nezávislé a nestranné soudnictví, které respektuje nejen stát, ale i jeho občané. Soudnictví reprezentované soudci, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti, dokáží posilovat důvěru ve výkon spravedlnosti a kteří chápou své povolání především jako službu společnosti. Musí to tak ale vnímat všechny zúčastněné strany a brát nezávislost soudů jako společenskou potřebu a ne jako výsadů soudců.

Abstract:

The aim of this work is to analyze the present state of the czech justice and put to outline the idea of the next possible development.

Klíčová slova

soud, správa soudů, organizace, perspektiva, samospráva, justice

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 9. 4. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 13. 5. 2008
• Vedoucí: doc. JUDr. Jaruška Stavinohová, CSc.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Právo a právní věda / Právo