Testamentum porcelli - analýza

JUDr. Bc. Radek Černoch, Ph.D.

Diplomová práce

Testamentum porcelli - analysis

Anotace:

Testamentum porcelli (závěť vepříka) je žertovným ztvárněním římského testamentu, pořízeného prasetem před porážkou. Jeho přesná datace je nejistá, uvažuje se přibližně o druhé polovině čtvrtého století našeho letopočtu. Jde o dílo rozšířené již v antice a i v dalších dobách dosti populární, pozornost mu věnuje i odborná literatura. Kromě v zásadě banálního humorného příběhu jde o dílo zajímavé i z hlediska právního a filologického. Příběh prasete pořizujícího testament v zásadě není ničím neobvyklým. Prase je již v antice běžně rozšířeným zvířetem, je známa i jeho poměrně vysoká inteligence. Pro samotné umožnění zápletky jsou mu propůjčeny lidské vlastnosti (řeč; přeje si, aby mu byl postaven pomník), ponechává si však i některé charakteristiky prasete (neumí psát; rozdává části svého těla jako při zabíjačce). V pozdější latinské literatuře i literaturách národních se setkáváme s dalšími zvířecími testamenty. Pokud jde právní aspekty, je jejich využití problematické – na straně jedné by právě napodobování formálních právních požadavků mělo přispět ke komickému vyznění díla, na straně druhé se však zdá, že autor byl s právní regulací obeznámen jen povrchně. Tak některé podstatné náležitosti zcela pomíjí (zvláště patrné je to u dědické instituce, která je základním právním požadavkem, nadto je díky užití imperativu II nanejvýš vhodná k parodování), některé jiné i přes zjevnou snahu nedotahuje do konce (správně připojuje podpisy sedmi svědků pro allografní testament, ovšem nezohledňuje potřebu přibrat osmého svědka pro případ, že zůstavitel neumí psát). Z filologického hlediska je práce rovněž zajímavá – nalézáme zde různé literární i jiné paralely (je otázkou, zda cílené, kupříkladu vepříkův epitaf), komickému účinku mohou nahrávat i dvojsmyslné a mnohdy obtížně přeložitelné výrazy, jinde nedoložené. Vtipnosti přispívá i užití latinizované řečtiny (kuchař jménem μάγειρος) či kombinace obou jazyků (jméno vepříka Corocotta lze interpretovat jako χοῖρος-cocta). Jde tak o dílo, jehož popularita je na první pohled založena na čtenářsky zajímavém příběhu. Při bližším zkoumání v něm nalezneme spoustu filologicky i právně zajímavých momentů, v žádném případě z něj však nelze vyvozovat závěry o právních požadavcích na tehdejší testament.

Abstract:

Testamentum porcelli (The Testament of the Piglet) is a parody of Roman testament, allegedly written by a pig before its slaughter. Precise date of its writing is uncertain, most likely seems the second half of the fourth century AD. The text was widespread already in ancient times and quite popular later, too. Scholarly literature pays certain attention to it as well. Apart from banal plot, there are features interesting both from legal and philological point of view. The plot of a piglet drawing up a will is in fact not extraordinary. Pig is commonly used animal already in the ancient times, its intelligence is known. In order to make the plot possible, the pig receives some human features (is able to speak; wishes erecting a monument), on the other hand, it keeps features of pig (is unable to write; distributes parts of its body as in pig-slaughtering). In later literature (both Latin and in national languages), there are other animal testaments. Legal analysis of the text is problematic – imitation of legalese could enhance the comic side of the text, however, it seems that the author was not aware of law thoroughly. As a result, he omits some essential aspects (such as institution of heir, that was fundamental from the legal point of view and because of its rigorous form of imperative would be very suitable for parody), or fails to employ others properly (the testament does contain signatures of seven witnesses, but does not adhere the eight one due to the testator’s incapacity to write). From the philological point of view, there are interesting aspects as well. We can find there various literary or other parallels (one may question, whether it was intentional, e. g. in case of piglet’s epitaph), the funny side of the text can be enhanced by ambiguous terms, which are sometimes difficult to understand as they are not attested in other works. Usage of Latinised Greek words (cook named μάγειρος) or combination of both languages (name of the piglet Corocotta can be interpreted as χοῖρος-cocta) also adds wittiness. As a result, we can state that popularity of the text is at first sight based on readable plot. In case of further inquiry, we can find various aspects interesting both from philological and legal point of view; however, based on the text, we cannot infer any conclusion concerning the legal regulation of testaments of that time.

Klíčová slova

Dědické právo, Parodie, Poslední vůle, Římské právo, Závěť vepříka, Zvířecí testament, Ius hereditarium, Parodia, Ius Romanum, Testamentum, Testamenta animalium, Testamentum porcelli, Animal Testament, Last Will, Law of Succession, Parody, Roman Law, The Testament of the Piglet

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 16. 5. 2016

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 14. 6. 2016
• Vedoucí: doc. Mgr. Irena Radová, Ph.D.
• Oponent: JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Filologie / Latinský jazyk a literatura