Zrod meziválečného horthyovského Maďarska

Mgr. et Mgr. Andrej Tóth, Ph.D.

Doctoral thesis

The Birth of the Interwar Horthyan Hungary

Anotácia:

Disertační práce zpracovává období vzniku horthyovského Maďarska na pozadí podrobného rozkladu tří hlavních milníků, které definují politiku křesťansko-národního politického kurzu, tedy toho politického kurzu, za jejíž asistence se zrodila podoba a oficiální politika poloautoritativního poválečného Maďarska, a to nejen potažmo k následnému vnitropolitickému vývoji země, ale i potažmo k zahraniční politice konzervativního křesťansko-národního Maďarska v souvislosti s otázkou mírovou. Autorovým úkolem bylo podrobně zkoumat tyto ústřední mezníky zrodu horthyovského Maďarska: první řádné poválečné parlamentní volby v zemi společně s náčrtem historie snah všech vládnoucích garnitur, které řídily nové osudy maďarského státu v jeho bezprostředních poválečných měsících o uskutečnění prvních poválečných voleb; obnovení ústavnosti v zemi, resp. ústavněprávní deklarace státoprávní kontinuity poválečného Maďarska s předválečným Uherskem v relaci ke společensko-politickým východiskům vyplývajících z bezprostředného poválečného chaotického vývoje země a oficiální, konstruktivní politika křesťansko-národního vládního kurzu v otázce mírové smlouvy se spojeneckými a přidruženými mocnostmi po pozvání Budapešti na pařížskou mírovou konferenci po rozhodnutí maďarské vlády podepsat dohodovými mocnostmi předloženou mírovou konvenci. Primární časový fokus tématu disertační práce tak představuje zhruba období podzimu 1919 do května 1920. Zpracování tématu disertační práce se opírá výhradně o studium primárních pramenů a pramenů sekundárních v podobě edic pramenů primárních. Pramenný výzkum probíhal v maďarských archivech v rámci čtyř dvousemestrálních doktorských stipendijních pobytů autora v Maďarsku získaných na základě projektů k výzkumu dílčích témat disertační práce od MŠMT ČR v letech 2002-2006 v celkové délce 35 měsíců. Hlavní pramenný výzkum probíhal v Maďarském státním archivu (Magyar Országos Levéltár). Dílčí doplňující výzkum byl uskutečněn i v regionálních archivech: v archivu Csongrádské župy (Csongrádmegyei Levéltár) v Szegedu a v Ostřihomském primaciálním archivu (Archivum Primaciale, Esztergomi Prímási Levéltár). Parlamentní dokumenty byly studovány převážně ve spisovně maďarského parlamentu (Parlamenti Irattár), resp. v parlamentní knihovně (Országgyűlési Könyvtár). Paralelní páteří výzkumu bylo i studium zejména dobového maďarského tisku. Ke zpracování tématu disertační práce použité zejména zahraniční edice pramenů jako i nejnovější odborná literatura k danému tématickému záběru práce byla studována v největších maďarských knihovnách: v Maďarské stádní knihovně (Országos Széchényi Könyvtár) a v Knihovně hlavního města – Knihovně Ervina Szabóa (Szabó Ervin Fővárosi Könyvtár). První kapitola disertační práce seznamuje s prvními řádnými poválečnými parlamentními volbami v Maďarsku uskutečněnými koncem ledna 1920, legitimizující vládou Istvána Friedricha 7. srpna 1919 – po svržení Peidlovy tzv. odborářské vlády, jež vystřídala vládu rad – započavší protirevoluční období a současně představující pomyslnou „startovní čáru“ meziválečného horthyovského Maďarska z ústavněprávního hlediska založeného na právní kontinuitě s Maďarskem před 31. říjnem 1918. Předmětem kapitoly není jen samotný volební akt, čili pouze jeho charakteristika na pozadí tehdejší vnitropolitické scény Maďarska a prezentace statistických výsledků prvních řádných poválečných parlamentních voleb v zemi z konce ledna 1920, ale i komplexní historie snah o uskutečnění prvních poválečných voleb v Maďarsku od samotného počátku meziválečné é

Anotácia:

ry maďarských dějin na podzim 1918, včetně popisu pozadí vzniku a přijetí příslušných zákonných norem upravující volební právo pro tento účel od „Károlyiho“ republiky až po tzv. koncentrační kabinet Károlye Huszára, za jehož působení mohly až teprve první řádné poválečné parlamentní volby v zemi proběhnout. Neodmyslitelnou součástí tématu je pak samozřejmě i charakteristika maďarské politické scény, tedy nejhlavnějších politických proudů, politických stran Maďarska, a to zejména druhé poloviny roku 1919, ucházející se v předvolebním klání o mandát v prvním zákonodárném sboru poválečného Maďarska – v Národním shromáždění. Cílem druhé kapitoly disertační práce je vyzdvihnout a poukázat na ony aspekty politiky tzv. koncentračního Huszárova kabinetu, resp. dominantního křesťansko-národního kurzu v zemi, které výrazně podpořily rodící se specifický ráz meziválečné etapy politického vývoje Maďarska. Záměrem kapitoly je blíže dokumentovat politiku konzervativního „oficiálního“ křesťansko-národního politického kurzu plně ovládající politický život v zemi s cílem upevnit svou moc na úkor ostatních politických stran. Kapitola vyzdvihuje autoritativní praktiky vládních kruhů v oblasti základních občanských svobod potažmo k prvním řádným poválečným parlamentním volbám v zemi, resp. k předvolební kampani politických stran ucházejících se o mandáty v Národním shromáždění. Další, třetí kapitola práce podrobně popisuje legislativní akt obnovení ústavnosti v Maďarsku základním zákonným článkem meziválečného horthyovského Maďarska, kterým se poválečné Maďarsko státoprávně přihlásilo k období před 31. říjnem 1919 včetně jeho monarchistického státního zřízení a současně se touto zákonnou normou nová vládní garnitura země distancovala od revoluce nejen „rudé“, ale i „chryzantémové“. Podrobně je sledováno politické jednání mezi vládními stranami nad zásadními ústavněprávními otázkami: otázkou hlavy státu a jeho kompetencí. Kapitola se však nezabývá pouze rozborem pravomocí regenta na základě zákonného článku č. 1920: I, resp. na základě představ obou vládních stran, ale mapuje osudy interimního řešení otázky hlavy státu napříč celým obdobím trvání horthyovského Maďarska. Popisuje všechny změny v pravomocích dočasné hlavy maďarského státu směrem k jejich postupnému rozšiřování a odkazuje na tendence trvalého zakonzervování interimního řešení otázky nejvyšší státní moci v zemi z roku 1920 směrem dynastickým ve prospěch Horthyho rodiny. Kapitola se na pozadí obnovení ústavnosti dotýká rovněž základního sporného bodu obou vládních stran křesťansko-národního kurzu: Strany křesťansko-národního sjednocení a Celostátní strany malorolníků a zemědělců, a to otázky královské, tedy uvolněnosti či obsazenosti maďarského královského trůnu, která v následujícím období vládní koalici nejednou paralyzovala. Čtvrtá kapitola otevírá problematiku mírovou a politiku maďarských kabinetů vedených premiéry Károlyem Huszárem a Sándorem Somonyi-Semadamem v této otázce. V kapitole je mapována historie pozvání Maďarska na mírovou konferenci do Paříže i historie přípravných mírových prací Maďarska na mírová jednání se spojeneckými mocnostmi od podzimu roku 1918. Hlavní linii kapitoly však tvoří politika Huszárova tzv. koncentračního kabinetu v otázce mírové, která je podrobně rekonstruována na základě jednání maďarských ministerských rad od obdržení pozvánky na mírovou konferenci počátkem prosince 1919 do zaujetí konečného stanoviska budapešťské vlády v intencích konstruktivní politiky vůči pařížské mírové konferenci. Na základě protokolů z příslušných jednání maďarské vlády jsou monitorovány zaznamenané výstupy jednotlivých ministrů, resp. směrodatných politických činitelů země v otázce politiky Maďarska v relaci k mírové problematice, jejich vývoj a následné zaujetí závazného stanoviska Budapešti v její politice vůči mírové konferenci. V souvislosti se zaujetím konstruktivní politiky budapešťského kabinetu v otázce mírové jsou v páté kapitole na pozadí „nulového“ mezinárodněprávního statutu Maďarska jakožto země bez mírové smlouvy rozebírána možná zahraničněpolitická východiska regionální spojenecké spolupráce Budapešti ve středoevropském prostoru. Předmětem kapitoly jsou úvahy Huszárova koaličního kabinetu o možnostech zahraniční orientace Maďarska ve středoevropském regionu na základě dotčených zasedání ministerských rad. Pozornost je zde v této souvislosti věnována především překvapivým sondážím týkajících se možné maďarsko-rumunské spojenecké spolupráce, v rámci kterých proběhla i důvěrná neoficiální jednání s rumunskou stranou. Zmíněny jsou rovněž úvahy sumarizující výchozí bázi pro možnou spolupráci s Československem a Královstvím SHS. Šestá kapitola vrací pozornost zpět ke stěžejnímu tématu druhé části disertační práce, k otázce mírové. Ve spojitosti s dohodou maďarského kabinetu na bezodkladném obeslání pařížské mírové konference svými mírovými delegáty je v této kapitole stručně shrnuto vnímání nastalých nových poměrů ve střední Evropě potažmo k očekávaným tíživým a nekompromisním mírovým podmínkám mírové konvence mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi a Budapeští napříč maďarskou společností. Vnímání politiky mocností a jejich spojenců maďarskou společností je zde ilustrativně rekonstruováno prostřednictvím článků zveřejněných na stránkách ústředních stranických deníků hlavních politických proudů v zemi. Ze stručného nástinu je vidět, že ať již byly mezi hlavními politickými proudy v zemi v otázkách vnitropolitických mnohdy diametrálně odlišné názory, náhled na problematiku mírovou v souvislosti s očekávanými tíživými mírovými podmínkami charakterizoval shodný kritický pohled na politiku dohodových mocností vůči Maďarsku. Následující, v pořadí sedmá kapitola disertační práce se věnuje politice Huszárova, resp. Simonyi-Semadamova kabinetu v otázce mírové v období, kdy již před ministry maďarské vlády v Budapešti ležel na stole návrh mírových podmínek dohodových mocností, které z Paříže přivezla maďarská mírová delegace vedená hrabětem Alberte Apponyim. Rovněž i v této kapitole, stejně jako v kapitole páté, je politika maďarské vlády v otázce mírové smlouvy dokumentována na základě zasedání kabinetu. Kapitola se současně věnuje i práci a politice maďarské mírové delegace na pařížské mírové konferenci, jejího postavení a možnostem. Rozebírána jsou i jednání dohodových představitelů na mírové konferenci potažmo k politice a postřehům maďarské strany, resp. potažmo k politice mírové konference vůči Maďarsku. Vývoj politiky maďarské vlády v otázce mírové směrem pozitivním je zde dokumentován na pozadí nových a nečekaných zahraničněpolitických souvislostí. Pozornost je věnována zejména přechodné snaze Londýna a Říma znovuotevřít teritoriální otázku Maďarska a především rozbíhajícím se tajným francouzsko-maďarským politicko-hospodářským jednáním, která vycházela ze změn ve francouzské zahraničněpolitické linii po lednových prezidentských volbách ve Francii. Poslední kapitola disertační práce dokumentuje názory ministrů budapešťské vlády v otázce mírové po předání konečné verze znění mírové konvence mezi dohodovými a přidruženými mocnostmi a Maďarskem Budapešti. Z kapitoly jednoznačně vyplývá, že politika maďarského kabinetu v otázce mírové byla modulována hlavními tvůrci oficiální zahraničněpolitické linie státu a nikoliv vládou jako celkem, která byla k žádoucí politice v problematice mírové nasměrovávána hlavními polotickými autoritami země. V kapitole autor dokládá, že pozitivní politika směrodatných maďarských politických činitelů v otázce mírové se odvíjela od očekávání možných korektur ustanovení mírové smlouvy za francouzské podpory po podpisu mírového dokumentu maďarskou stranou, v kterýchžto intencích tajná francouzsko-maďarska politická jednání probíhala. Tato očekávání ze strany maďarských vrcholných politiků, jak bude vidět, však nebyla v žádném případě slepá a i přes naděje vkládané do možné změny mezinárodněpolitické váhy Maďarska v souvislosti s novou zahraničněpolitickou linií Paříže byla provázena se značnou skepsí. Přihlášení se Maďarska k podpisu mírové smlouvy i v podobě, ve které byla napříč celou maďarskou společností a politickou scénou bez výjimky odmítána, však vedle nastolené vnitropolitické standardizace života země znamenala i startovní čáru cesty normalizace zahraničněpolitické situace Maďarska.

Abstract:

The goal of the thesis was to process the period of origin of the Horthy Hungary on the background of detailed analysis of three main milestones, which define the policy of that political course, under the assistance of which the form and the official politics of the semi-authoritative post-war Hungary emerged, not only with regard to the subsequent home-affairs development of the country but also with regard to foreign politics of the conservative Christian-national Hungary in relation with the peace question. The author had the task to investigate in detail those central milestones of the origin of the Horthy Hungary: the first regular post-war parliament elections in the country together with outline of the history of efforts to implement the first post-war elections of all governing garnitures directing the new destiny of the Hungarian state in its immediate post-war months; restoration of constitutionality in the country, i.e. of constitutional-legal declaration of the continuity of post-war Hungary with pre-war Hungary related to constitutional law in connection with social-political fundaments following from immediate post-war chaotic development of the country and the official, constructive politics of the Christian-national government course in the question of peace treaty with allied and associated powers after the invitation of Budapest to the Paris Peace Conference. So the primary time focus of the thesis represents approximately the period from autumn 1919 to May 1920. The processing of the topic of the thesis is based exclusively on the study of primary sources and secondary sources in form of editions of the primary sources. The source research took place in Hungarian archives within four author’s two-semester doctor scholarship stays in Hungary, obtained on the base of projects for research of partial topics of the thesis from the Ministry of Education, Youth and Physical Education of the Czech Republic (MŠMT ČR) in the years 2002-2006 in total duration of 35 months. The main source investigation took place in the Hungarian State Archive (Magyar Országos Levéltár). Partial additional research was performed also in regional archives: in the archive of the Csongrád County (Csongrádmegyei Levéltár) at Szeged and in Esztergom Primacial Archive (Archivum Primaciale, Esztergomi Prímási Levéltár). Parliament documents were studied predominantly in the registry of the Hungarian Parliament (Parlamenti Irattár) or in the Parliament Library (Országgyűlési Könyvtár). Parallel research backbone was also the study of particularly period Hungarian press. The particularly foreign editions of the sources used for processing of the topic of the thesis as well as the newest expert literature concerning the given topical range of the work were studied in the biggest Hungarian libraries: in the Hungarian State Library (Országos Széchényi Könyvtár) and in the Library of the Capital – Ervin Szabó Library (Szabó Ervin Fővárosi Könyvtár). The first chapter of the thesis presents the first regular post-war parliament elections that took place in Hungary at the end of January 1920, legitimizing the anti-revolutionary period, initiated with István Friedrich’s government on August 7th, 1919 – after the subversion of the so called trade union Peidl’s government that had substituted the council government -, and at the same time representing an imaginary “starting line” of the inter-war Horthy Hungary based, from constitutional-legal point of view, on legal continuity with Hungary from before October 31st, 1918. The topic of the chapter is not only the actual election act, i.e. only its characteristic on the background of the then home-affairs scene of Hungary and presentation of statistical results of the first regular post-war parliament elections in that country from the end of January 1920, but also complex history of the efforts to implement the first post-war elections in Hungary from the ve

Abstract:

ry beginning of the inter-war era of the Hungarian history in autumn 1918, including the description of the background of origin and acceptance of the relevant legal standards regulating the franchise for that purpose from “Károlyi’s” republic to the so called Károly Huszár’s concentration government, under which the first regular post-war parliament elections could only take place in the country. An integral part of the topic is of course also the characteristic of the Hungarian political scene, i.e. the main political streams, political parties of Hungary, particularly of the second half of 1919, applying for the mandate in the first legislative body of post-war Hungary – in the National Assembly – during the pre-election fight. The goal of the second chapter of the thesis is to highlight and point out those aspects of the policy of the so called Huszár’s concentration government or of the dominant Christian-national course in the country that supported markedly the hatching specific character of the inter-war stage of the political development of Hungary. The chapter intends to document in more detail the policy of the conservative “official” Christian-national political course governing the political life in the country with the aim to consolidate its power to the expense of the other political parties. The chapter points out the authoritative practices of the government circles in the sphere of basic civil freedoms with regard to the first regular post-war parliament elections in the country and to the election campaign of the political parties applying for mandates in the National Assembly. The next, third chapter of the work describes in detail the legislative act of restoration of constitutionality in Hungary by the basic legal article of the inter-war Horthy Hungary, with which the post-war Hungary claimed the relation to constitutional law of Hungary before October 31st, 1919, including its monarchist regime, and at the same time the new governmental garniture distanced itself with that legal standard not only from the “red” but also from the “chrysanthemum” revolution. Detailed attention is paid to political negotiations between the governmental parties over essential constitutional-legal questions: the question of the head of state and its competences. But the chapter does not only deal with the analysis of the powers of the regent on the base of the legal article No. 1920: I or on the base of the ideas of the governmental parties, but it maps the destinies of the interim solution of the question of the head of state across the whole period of duration of Horthy Hungary. It describes all changes of powers of the interim head of the Hungarian state towards their gradual extension and refers to the tendencies of permanent conservation of interim solution of the question of supreme state power in the country from 1920 in dynastic direction for the benefit of Horthy's family. The chapter touches, on the background of restored constitutionality, also the basic controversial point of both governmental parties of Christian-national course: The Party of Christian-National Union and the National Party of Small Peasants and Farmers – the royal question, i.e. the question of free or occupied Hungarian royal throne. The fourth chapter opens the peace policy and the policy of Hungarian governments lead by the premiers Károly Huszár and Sándor Somonyi-Semadam in this question. The chapter maps the history of invitation of Hungary to the Peace Conference of Paris and the history of the preparatory peace work of Hungary for the peace negotiations with the allied powers from autumn 1918. But the main line consists of the policy of so called Huszár’s concentration government in the peace question, which is reconstructed in detail on the base of the negotiations of Hungarian councils of ministers from reception of the invitation to the Peace Conference at the beginning of December 1919 to the final standpoint of the Budapest government in the intentions of constructive policy as against the Paris Peace Conference. On the base of records from the respective negotiations of the Hungarian government, the recorded papers of the individual ministers or decisive political agents of the country in the question of the policy of Hungary in relation to peace issue are monitored, as well as their development and the subsequent binding standpoint of Budapest in its policy as against the Peace Conference. In relation to the constructive policy of the Budapest government in the peace question, the fifth chapter analyses the possible foreign-political starting points of regional allied cooperation of Budapest in Central-European region, on the background of the “zero” international-legal status of Hungary as a country without peace treaty. The topic of the chapter is the considerations of Huszár’s coalition government with regard to foreign orientation of Hungary in Central-European space on the base of the relevant sessions of the councils of ministers. In this connection, attention is paid particularly to surprising probes concerning possible Hungarian-Rumanian allied cooperation, which included also confidential unofficial negotiations with the Rumanian party. Also considerations summarizing the starting base for possible cooperation with Czechoslovakia and the SHS Kingdom are mentioned. The sixth chapter brings the attention back to the principal topic of the second part of the thesis, to the peace question. In connection with the agreement of the Hungarian government to send immediately its peace delegates to the Paris Peace Conference, this chapter summarizes in short the perception of new circumstances arisen in Central Europe with regard to the expected burdensome and uncompromising peace conditions of the peace convention between Budapest and the allied and associated powers across the Hungarian society. The perception of the policy of the powers and their allies by the Hungarian society is reconstructed illustratively with the help of articles published on the pages of central party newspapers of the main political streams in the country. The short outline shows that although the opinions were often diametrically opposite between the main political streams in the country concerning home-affairs questions, the opinion on the peace issue in connection with expected burdensome peace condition was characterized by identical critical view on the policy of the entente powers against Hungary. The subsequent, seventh chapter of the thesis deals with the policy of Huszár’s and Simonyi-Semadam’s government in peace question in the period when the ministers of the Hungarian government of Budapest had already the proposal of peace conditions of the entente powers on the table, which had been brought from Paris by the Hungarian peace delegation lead by Count Alberte Apponyi. This chapter, as well as the fifth chapter, documents the policy of the Hungarian government in the question of the peace treaty on the base of the government session. The chapter deals also with the work and the policy of the Hungarian peace delegation at the Paris Peace Conference, as well as with its position and possibilities. Also negotiations of the entente representatives at the peace conference are analyzed with regard to policy and perceptions of the Hungarian party. The development of the policy of the Hungarian government with regard to the peace question in positive direction is documented here on the background of new and unexpected foreign-political connections. Attention is paid particularly to the temporary effort of London and Rome to reopen the territorial question of Hungary and notably to the starting secret French-Hungarian political-economical negotiation based on the changes of the French foreign-political line after the January presidential elections in France. The last chapter of the thesis documents the opinions of the ministers of the Budapest government in the peace question after the delivery of the final version of the wording of peace treaty between the allied and associated powers and Hungary to Budapest. The chapter shows unambiguously that the constructive approach of the Hungarian government in the peace question was modulated by the main creators of official foreign-political line of the state, although the opinions of some ministers were often different. The author documents in the chapter that the positive policy of the decisive Hungarian political agents in the question of the peace treaty was already completely under the influence of expectation of possible corrections of provisions of the peace treaty after its signature with French support, and that the official policy of Hungary in the peace question was fully under the direction of only several decisive political authorities of the country and de facto did not depend on the policy of the actual government that was rather directed to its decision. But as it can be seen, those expectations of the Hungarian top politicians were in no case blind, and they were followed with considerable skepticism in spite of the hopes pinned on the possible change of international-political weight of Hungary in connection with the new foreign-political line of Paris. But the claim of Hungary to the signature of the peace treaty even in the form in which it was refused without exception across the whole Hungarian society and political scene constituted, beside the previous home-affairs standardization of the life of the country, also the starting line of the path of normalization of the foreign-political situation of Hungary.

Kľúčové slová

Maďarsko, vnitřní politika, křesťansko-národní politický kurz, parlamentní volby, obnovení ústavnosti, zahraniční politika, spojené a přidružené mocnosti, pařížská mírová konference, maďarská mírová delegace, mírová jednání, mírová smlouva Hungary, internal affairs, christian-national political course, parliamentary election, restoration of constitutionality, foreign policy, Allies and Associated Powers, Paris Peace Conerence, Hungarian Peace Delegation, peace negotiation, peace treaty

Jazyk práce: Czech

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 22. 1. 2008

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 13. 2. 2008
• Vedúci: doc. PhDr. Marta Romportlová, CSc.
• Oponent: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc., PhDr. Marián Hronský, DrSc.

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / odbor:
Historical Sciences / General History