Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury PROMĚNNÉ V PROŽITKOVÉ SFÉŘE NA POZADÍ ŽIVOTNÍ DRÁHY SPORTOVCE PROVOZUJÍCÍHO RIZIKOVÝ SPORT (KANOISTIKA NA DIVOKÝCH VODÁCH) Diplomová práce (bakalářská) Autor: Vendula Herzánová, rekreologie Vedoucí práce: PhDr. Jana Hoffmannová Olomouc 2011 Jméno a příjmení autora: Vendula Herzánová Název bakalářské práce: Proměnné v prožitkové sféře na pozadí životní dráhy sportovce, provozujícího rizikový sport (kanoistika na divokých vodách) Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jana Hoffmannová Rok obhajoby bakalářské práce: 2012 Abstrakt: Naše práce zkoumá pomocí metody osobní případové studie vliv vrcholového sportu na jedince a přesah této činnosti do normálního života. Sběr dat proběhl pomocí polostrukturovaných individuálních rozhovorů a zúčastněného pozorování. K zpracování dat byl použit program ATLAS.ti. Výzkumný soubor tvoří 26letý bývalý reprezentant na divoké vodě v kategorii C2 slalom. Kanoistice se začal věnovat v 6 letech, od loňského roku trénuje mládež na Novém Zélandu. Jeho starší sourozenec, který byl vybrán, jako druhý účastník výzkumu, má rovněž s kanoistikou na divoké vodě zkušenosti. Sběr dat probíhal od 15. 6. - 20. 10. 2011. K jejich analýze jsme zvolili metodu zakotvené teorie. Výsledky poukazují na vlastnosti a dovednosti, které jsou díky sportu rozvíjeny a jedinec si je přenáší i do života mimo sport. Tyto vlastnosti a dovednosti se projevují v rámci čtyř hlavních oblastí, vliv sportu na rozvoj osobnosti, vliv na zdraví, vliv na budoucí zaměstnání a vliv společnosti na jedince. Výsledky práce a stanovení proměnných mohou být využity např. v oblasti sportovního tréninku, nebo sloužit jako inspirace pro další výzkum. Klíčová slova: sportovní kariéra, rizikový sport, životní dráha, kanoistika Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb. Author,s first name and surname: Vendula Herzánová Title of the master thesis: Variables in the experiential sphere background the life span aproach of athlete practicing risk sport (canoe slalom) Department: Department of Rekreology Supervisor: PhDr. Jana Hoffmannová The year of presentation: 2012 Abstract: Our thesis examines the impact of elite sport and overlap of this activities to normal life of athlete. The thesis is based on qualitative research, data collection was carried using personal semistrutured interviews and participant observation. All data was processed using ATLAS.ti. Participants of these research are 26 years old canoe slalom rider. He start with canoe slalom, when he was 6 years old. Since last year is working as a coach in New Zeland. Other participant is his older sibling and he also has experience with canoe slalom. Gathering of data was done from 15. 6. - 20. 10. 2011. Analysis of the data was performed using the method of grounded theory. The results show us skills and behaviors, that athletes may transfer from sport to normal life. These skills and behaviors are reflected in four main areas. Impact of sport on personality development, health effects, impact on future employment and influence of society. The results of thesis and deterination of variables can be used in area such as sports training, or can be inspiration for other research. Keywords: sport career, risk sport, life span approach, canoe slalom I agree the thesis paper to be lent within the library service. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením PhDr. Jany Hoffmannové, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržela zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 20. 03. 2012 Děkuji PhDr. Janě Hoffmannové za odborné vedení, velkou trpělivost a cenné rady, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji účastníkům výzkumu, za otevřené odpovědi a ochotu podstoupit celý proces šetření. OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................... 9 2.1 Kariéra .................................................................................................................... 9 2.1.1 Sportovní kariéra .............................................................................................. 9 2.2 Rizikový sport ....................................................................................................... 10 2.2.1 Riziko ............................................................................................................. 11 2.3 Životní dráha ......................................................................................................... 11 2.4 Kanoistika ............................................................................................................. 12 2.4.1 Slalom na divoké vodě ................................................................................... 12 2.4.2 Obtížnost divokých vod ................................................................................. 13 2. 5 Prožitek ................................................................................................................ 14 2.6 Volný čas .............................................................................................................. 14 2.7 Výchova v přírodě ................................................................................................ 15 2. 8 Dobrodružná výchova .......................................................................................... 16 2.9 Sportovní trénink a výkon ..................................................................................... 16 2.10 Vůle ..................................................................................................................... 17 2.11 Osobnost ............................................................................................................. 17 3 VÝZKUMNÉ CÍLE A OTÁZKY ............................................................................... 18 4 METODIKA ................................................................................................................ 19 4.1 Kvalitativní výzkum ............................................................................................. 19 4.1.1 Případová studie ............................................................................................. 19 4.2 Výzkumné techniky .............................................................................................. 20 4.2.1 Polostrukturovaný rozhovor .......................................................................... 20 4.2.2 Zúčastněné pozorování .................................................................................. 21 4.2.3 Výzkumný soubor .......................................................................................... 21 4.3 Data management ................................................................................................. 22 4.3.1 Záznam dat ..................................................................................................... 22 4.3.2 Zpracování dat ............................................................................................... 22 4.3.3 Analýza dat .................................................................................................... 23 4.3.4 Omezení výzkumu ......................................................................................... 24 4.3.5 Etika výzkumu ............................................................................................... 25 5 VÝSLEDKY A DISKUZE .......................................................................................... 26 5.1 Vliv na rozvoj osobnosti jedince .......................................................................... 26 5.2 Vliv na zdraví ........................................................................................................ 29 5.3 Vliv na budoucí zaměstnání .................................................................................. 30 5.4 Působení společnosti ............................................................................................. 32 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 34 7 SOUHRN ..................................................................................................................... 36 8 SUMMARY ................................................................................................................. 37 9 REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................... 38 10 PŘILOHY .................................................................................................................. 40 1 ÚVOD Pro mnohé z nás je sport zdrojem rozptýlení, odreagování, druh aktivního odpočinku, nebo prostředek k udržení dobré kondice. Na vrcholové úrovni však dostává sport jiný rozměr a je nutné mu plně přizpůsobit životní režim. Předkládaná práce je zaměřena na přesah sportovní činnosti do normálního života jedince, provozujícího rizikový sport. Kariéra vrcholového sportovce je intenzivní, ale krátká. V mnoha případech, kdy sportovec skončí s aktivní kariérou a nemůže dál sportovat, je těžké začít od začátku v jiném oboru. Mnohdy sportovec špatně snáší nástup mladších, rychlejších a silnějších jedinců na jeho místo a může být těžké se s tím vyrovnat. Vlivem dlouhodobé sportovní činnosti má však mnoho vlastností a dovedností, které lze do života mimo sport přenést. Cílem naší práce je na základě osobní případové studie popsat přesah sportovní činnosti do života jedince, který provozuje vrcholově rizikový sport. Pro případovou studii byl vybrán reprezentant ve slalomu na divoké vodě. Protože jsem si sama vybrala kanoistiku na divoké vodě, jako můj sport a koníček, mohla jsem hlouběji nahlédnout do vodácké komunity, způsobu tréninku a umožnilo mi to dlouhodobější spolupráci s účastníkem výzkumu. Případovou studii jsem si zvolila díky možnosti důkladně prozkoumat daný jev a nahlédnutí do hloubky problému. Téma mě při výběru bakalářské práce lákalo, protože při pročítání literatury, která se zabývá kanoistikou na divoké vodě, nikde nebylo pojednáváno o přesahu této činnosti do života jedince. Jak říká Vaněk et al. (1974, 14), „dlouholetý sportovní trénink, bez kterého je špičkový sportovní výkon nemyslitelný, velmi výrazně ovlivňuje tělesné vlastnosti sportovce a současně přímo i zprostředkovaně ovlivňuje psychiku sportovce.“ Proto jsem se rozhodla v rámci mé bakalářské práce zjistit, zda vrcholový sport, přesněji kanoistika na divoké vodě, může jedince ovlivňovat a jakým způsobem. 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Kariéra Kariéra je dráha životem, která spočívá v plném využití osobního potenciálu, obohacuje člověka novými zkušenosti a rozvíjí jeho osobnost (Bělohlávek, 1994). Podle sociologického slovníku (1996) znamená kariéra sociální mobilitu v profesi, nebo ve společnosti vůbec. V klasickém smyslu jde o postup směrem k vyššímu statusu, lepšímu sociálnímu postavení, nebo vyšší úrovní příjmu. V novější literatuře, bývá kariéra používána jako synonymum profesní dráhy jedince, bez ohledu na vzestupnou, či sestupnou linii. Je to shrnutí vývoje od startu k danému okamžiku. Věnujeme se zde i společenským faktorům ovlivňujícím kariérový postup: rodině (původní i vlastní, její velikosti, resp. počtu dětí, profesionální dráze, manželského partnera apod.) i širšímu sociálnímu kontextu, do nějž patří zejména dostupnost vzdělání a rozvinutost systému pracovních příležitostí. „V běžném jazyce bývá kariérou nazýván výsledek snahy jedince dosáhnout za každou cenu vyššího sociálně-profesního statusu. V této souvislosti se hovoří o kariérismu“ (Maříková et al., 1996, 476). 2.1.1 Sportovní kariéra „Člověk by měl mít takové místo, které je v souladu s jeho zájmy, cíli, potřebami a rozvíjí jeho osobnost“ (Bělohlávek, 1994, 7). Pro většinu profesionálních sportovců je práce zároveň koníček, neznamená to však jen zábavu, ale náročnou fyzickou přípravu a práci pod tlakem. Stát se vrcholovým sportovcem je podmíněno mnoholetým tréninkem. Většinou je potřeba věnovat se sportu každý den, v mnoha sportovních disciplínách již od útlého věku. „Vrcholový a výkonnostní sport jsou nutně spojeny s pravidelnou účastí na soutěžích a členstvím ve sportovních organizacích. Vrcholový sport velmi úzce souvisí se sportem profesionálním a to v tom případě, kdy se pro jedince stal hlavním prostředkem obživy. Profesionální sport se pak pochopitelně odehrává mimo sféru volného času“ (Slepičková, 2005, 28). Pokud se chce vodní slalomář věnovat sportu profesionálně, má možnost vstoupit do Armádního sportovního centra Dukla. Armádní vrcholový sport v Dukle je zaměřen na zabezpečení státní a resortní sportovní reprezentace České republiky. Jeho hlavním úkolem je vytvářet podmínky pro sportovní přípravu na vrcholné světové soutěže – olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy a další významné soutěže. Být vybrán a podporován Duklou však není, podle slov účastníka výzkumu (e- mailová odpověď na dotaz, 29. 3. 2012), jednoduché. Většinou přichází nabídka v juniorském věku a závodník musí dosáhnout na určitou úroveň, zpravidla dostat se do juniorského reprezentačního týmu. Pro udržení musí dosahovat výsledků a splňovat cíle, které vždy před sezónou určí trenér nebo velení, pravidelně trénovat a vyplňovat tréninkové deníky a dvakrát ročně absolvovat zdravotní testy. Když vše funguje jak má, dostává sportovec veškeré vybavení potřebné k tréninku, platí mu soustředění a může využívat rekreační a rehabilitační střediska patřící armádě po celé ČR. Při velmi dobrých výkonech se stane zaměstnancem armády a k podpoře v podobě materiálu se přidá i měsíční plat. 2.2 Rizikový sport Existuje škála rizikovosti sportů, která je běžně užívána a dělí sporty do tří stupňů, podle míry rizika. Vznikla na základě vyhodnocení jednotlivých aktivit podle toho, jakou intenzitu mimořádného prožitku mohou poskytnout (Breivik, 1999). Ve sportech, kde velkou roli hraje příroda a přírodní živly, máme větší míru rizika a nejistotu výsledku. Je zde velká pravděpodobnost změny podmínek, na které musíme reagovat a proto i větší emoční vypětí. Breivik uvádí charakteristiku pro jednotlivé stupně rizikovosti sportů: . Sporty s vysokou mírou rizika – rozdílem mezi sporty s vysokou a střední mírou rizika je riziko smrti a zranění s ohledem na vyšší rychlosti, nebo obtížnou interakci přírodními silami (jako je například kanoistika na divoké vodě). Lední hokej je rovněž rychlá hra v bouřlivém prostředí se značnou mírou osobního kontaktu, ale prostor je omezený, objekty zůstávají v klidu, ledová plocha je stabilní. Jde o bezpečné prostředí. V řekách, v kolmých stěnách nebo ve vzduchu je okolní prostředí nestabilní, pohyblivé, není bezpečné, člověk je tedy vystaven riziku v docela jiném smyslu. . Sporty se střední mírou rizika – U sportů se střední mírou rizika není třeba vážně zvažovat možnost smrti. K té může dojít za velmi nešťastné shody okolností, ale nemusíme ji zvažovat po celou dobu. Pokud uděláte chybu při horolezectví, znamená to bezprostřední nebezpečí, ale chyba v ledním hokeji má zřídka fatální následky. . Sporty s nízkou mírou rizika – U sportů s nízkou mírou rizika jste v bezpečném prostředí a je téměř nemožné udělat fatální chybu. Jak se například můžete zabít při kuželkách, pokud úmyslně nevyhodíte kouli do výše a nenecháte si s ní rozbít vlastní lebku? Každodenní běžné, všední, obvyklé situace, většinou vedou k tomu, že se člověk projevuje rovněž stereotypně, jedná podle zavedených zvyklostí, nemá příležitost ukázat, co v něm je, nebo čemu se mu nedostává. Mezní, neočekávané, náročné, nové situace naopak tento výzvový ráz mají, člověk nemůže uplatnit navyklé stereotypní reakce. Proto rizikové sporty rozvíjí schopnost rychle reagovat, řešit neobvyklé situace a jedinci lépe zvládají práci pod tlakem. 2.2.1 Riziko U žádné činnosti není předem zaručeno, že proběhne bez komplikací a že přinese předem požadované výsledky. Některé činnosti, nebo druhy sportů jsou však atraktivní právě proto, že nejsou zcela bezpečné a existuje zde určitá míra rizika. Riziko představuje nebezpečí, možnost, že s určitou pravděpodobností vznikne událost, jež se liší od předpokládaného stavu vývoje. Je to potencionální ztráta něčeho cenného. Riziko představuje nebezpečí nezdaru, nějaké ztráty, fyzické újmy (zranění), duševní újmy, nebezpečí v emoční sféře (strach), intelektové či sociální nebezpečí (nevědomost, trapná situace), nebo finanční nebezpečí (ztráta, nebo zničení vybavení) umocněné velikostí této ztráty (Kirchner, 2009, 27). „Podstupování rizika ve všech rovinách vyžaduje experimentování a zkoušení něčeho nového, překračování a rozšiřování svých vlastních hranic poznání, a tím stanovování hranic nových. Nikdo si nemůže být úplně jistý, že se ztráta určitě objeví, z toho důvodu je tu nejistota vytvářející dobrodružství při prožitku“ (Hoffmannová, 2011, 84). 2.3 Životní dráha „Vedení vlastního života je realizací osobní svobody, která patří k nejvyšším hodnotám moderního člověka“ (Říčan, 2004, 14). Celoživotním vývojem se jako první začala zabývat německá psycholožka Ch. Bühlerová. Do té doby byl lidský vývoj zkoumán po jednotlivých liniích a nenahlíželo se na něj jako na celek (Říčan, 2004). Životní dráhou člověka se zabývá biodromální psychologie. Křivohlavý (2002, 136) chápe biodromální psychologii jako „odvětví psychologie, které se zabývá pochopením dynamického systému procesu vývoje jedince začleněného do společnosti.“ Podle Paulíka (1994) se biodromální psychologie orientuje zejména na rozvoj osobnosti v jistém prostředí s celou posloupností událostí včetně jedincových činů a jejich odezvy v prožívání. Snaží se nahlížet na život jako celek, sledovat změny v životním běhu a determinovat události, které k těmto změnám přímo či nepřímo vedly. 2.4 Kanoistika Kanoistika je vodní sport, provozovaný jak rekreačně, tak profesionálně. Název vychází ze slova kánoe, je však používán i pro jízdu na kajaku. Kanoistiku můžeme rozdělit do mnoha odvětví, jak na divokých, tak klidných vodách. Pro naše účely, se však stačí seznámit jen se slalomem na divoké vodě. 2.4.1 Slalom na divoké vodě Jak sám název vypovídá, je slalom provozován na silně proudících tocích. Cílem závodu ve slalomu je zdolat rychlý úsek řeky, vymezený brankami, bez trestných bodů a v co možná nejkratším čase. Ve slalomu existuje několik kategorií a to: . K1- kajak pro jednotlivce, mohou závodit muži i ženy, závodník v lodi sedí a používá pádlo s dvěma listy . C1- kanoe pro jednotlivce, závodník klečí a používá pádlo s jedním listem . C2- kanoe pro dvojice, závodění možné jen pro mužské posádky, závodníci klečí a mají na pádle jen jeden list Trať, kterou závodníci projíždí, musí obsahovat minimálně 18, maximálně 25 branek, z toho 6-7 musí být protivodných. Pro jednoduché rozlišení povodných a protivodných branek, jsou tyčky barevně rozlišeny. Branková tyč se zeleno- bílými pruhy se jezdí povodě, červeno-bílou musíme objet a průjezd zvládnout proti proudu. Všechny branky musí být projety ve správném číselném pořadí a ve správném směru. Průjezd branky bez dotyku těla, pádla nebo lodi se posuzuje jako bezchybný. Při správném průjezdu branky, ale s dotykem na jedné nebo obou tyčkách se k výslednému času přičítá penalizace 2s. Opakovaný dotyk na jedné nebo obou tyčkách je penalizován pouze jednou. Další typ penalizace je přičtení 50s, ta nastává v případě neprojetí branky, úmyslného odhození nebo průjezdu z nesprávné strany. Padesát trestných bodů je nejvyšší možný počet, který lze obdržet na jedné brance. Chyby trestané 2 a 50 trestnými body zůstávají vždy v platnosti a nelze je smazat opakovaným bezchybným průjezdem branky. Závod se skládá ze dvou jízd a konečné pořadí je určeno výsledkem lepší jízdy. 2.4.2 Obtížnost divokých vod Obtížnost vodního toku, či jeho úseku bývá určena celou řadou faktorů, které nám udávají, zda je popisovaný terén sjízdný či nesjízdný. Nejdůležitější z těchto faktorů je spád řeky, průtok vody a charakter koryta řeky. Obecně můžeme říct, že s rostoucím spádem a průtokem roste i obtížnost toku. Také charakter koryta má vliv na obtížnost a ovlivňuje první dva faktory. Koryto, které je úzké, nepravidelné nebo balvanité, může mít větší stupeň obtížnosti než vodnatější koryto s větším spádem. Divoké vody jsou označovány symboly WW I až WW VI. Znak WW vznikl z německého Wildwasser- divoká voda. Jemnější rozlišení je zde vyjádřeno znaménky (+) a (-). Stupnice obtížnosti divokých vod (Svoboda, 2007): WW 1 Stupeň obtížnosti: lehký Občas malé peřeje s pravidelnými nízkými vlnami. Jízdní dráhu lze snadno poznat. WW 2 Stupeň obtížnosti: středně těžký Častější peřeje, vlny ponejvíce pravidelné, víry a protiproudy lze snadno poznat. Lehké a středně těžké propusti. WW 3 Stupeň obtížnosti: těžký Četné peřeje s vysokými nepravidelnými vlnami, hřebeny, víry a protiproudy. Jízdní dráhu nelze vždy snadno poznat. Těžké propusti. WW 4 Stupeň obtížnosti: velmi těžký Dlouhé peřejnaté trati s vysokými nepravidelnými vlnami, těžkými hřebeny, válci, víry a ostrými protiproudy. Jízdní dráhu lze poznat často jen nesnadno, doporučuje se prohlídka z břehu. Nejtěžší propusti. WW 5 Stupeň obtížnosti: mimořádně těžký Dlouhé nepřetržité peřeje s těžkými zcela nepravidelnými hřebeny a válci. Nutno přejíždět zalité kameny, nejtěžší víry a protiproudy. Rychlost proudu často mimořádně velká. Je nezbytné prohlédnout trať ze břehu. WW 6 Stupeň obtížnosti: nesmírně těžký Stupňování všech jmenovaných obtížností, až na současnou hranici možnosti překonání. 2. 5 Prožitek Jízda na divoké vodě je emočně velmi atraktivním sportem, který účinně působí na regeneraci psychických sil. Hlavní podstatou prožitku je vnitřní akceptace individuem, která je předurčena aktuálními vnějšími a vnitřními podmínkami. „Prožitek a jeho kvalita je tedy úzce spjata s problematikou emocí jedince“ (Kirchner 2009, 4). I když situační kontext zůstává stejný, nenajdeme dva jedince, prožívající stejně. Neuman et al. (2000) dále konstatuje, že prožitek je tím silnější, čím více vlastního úsilí vložíte do jeho získání. Jirásek (2001) shrnuje sdělení vyznačující prožitek do několika bodů: . Komplexnost . Verbální nepřenositelnost- transfer nedokáže přenést plnou originalitu prožitku . Nedefinovatelnost- nezbytné vlastnosti jazyka, jehož stálý pojmový aparát stírá plnost originality prožitku v definičním vymezení . Jedinečnost . Intencionální zaměření- prožitek je neoddělitelný od svého „obsahu“, sounáležitost prožívajícího jedince a událost 2.6 Volný čas Při vyhledání pojmu volný čas v sociologickém slovníku, se dočteme, že je to „čas, v němž člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému“ (Maříková et al, 1996, 156). V historii se můžeme setkat s mnoha názory na volný čas. Jako první se vymezením volného času zabýval již před naším letopočtem řecký filozof Aristoteles. Pro Aristotela byla vrcholem lidské blaženosti rozjímavá činnost. Rozjímání člověka uspokojuje, vede ho k moudrosti a samostatnosti, ale nesměřuje k žádnému praktickému cíli, proto se realizuje ve volném čase člověka. Volný čas byl tedy chápán jako čas na rozumování, čtení veršů, setkávání s přáteli a poslouchání hudby. Postupem času se názory na volný čas měnily a můžeme říct, že jsme se v historii setkali s trojím hodnocením volného času. - Optimistickým, které vidí ve volném čase smysl a cíl života. - Pesimistický, zdůrazňujícím skepticky negativní stránky (nuda, zahálka, prostor pro nepravosti, manipulovatelnost). - Realistickým, pečlivě hodnotícím význam volného času i jeho možná reálná zneužití. (Dohnal & Hodaň, 2005) V současné době existuje mnoho definic volného času, většina však vychází z názoru francouzského sociologa J. Dumazediera. Ten pojal volný čas jako komplex aktivit mimo pracovní, rodinné a společenské závazky, jimiž se jedinec zabývá ze své vůle, aby si buď odpočinul, pobavil, nebo svobodně zdokonaloval svou tvůrčí kapacitu (Dohnal & Hodaň, 2005). 2.7 Výchova v přírodě Protože kanoistika na divoké vodě, sport mého probanda, se odehrává převážně v přírodě a bez pochyby to má vliv na výsledky výzkumu, je důležité se seznámit s pojmem výchova v přírodě. Podle Jiráska (1996) se příroda nejeví jako pouhý objekt zájmu (popisovaný vědami, nebo jako nesvéprávný objekt hodný ochrany ze strany člověka, coby představitele, vnímajícího se v roli zachránce), ale jako přirozené prostředí. „Výchova (záměrné a cílené působení na člověka, a to nejenom v oblastech znalostí, dovedností a návyků, ale i na jeho hodnotovou orientaci) v takto pojímaném prostředí se nespokojuje s ekologií, nýbrž překračuje tuto úroveň popisu směrem sice méně pregnantně vyjádřitelnému, nicméně ke hluboce vnímanému a intenzivně působícímu prožívání“ (Hanuš & Jirásek, 1996, 37). „Reálnost přírody staví před jedince mnoho možností – nelze však uhnout, vymluvit se, oklamat. Jestliže se např. skupina rozhodla uposlechnout výzvy k přechodu pohoří, nemůže si v polovině cesty říct: „mě už to nebaví – nehraju, jdu spát“ (Hanuš & Jirásek, 1996, 37). Přírodní prostředí klade vysoké nároky jak na fyzickou zdatnost a psychickou vyrovnanost, tak na kolektivní jednání, nebo morální vyspělost. Všechny tyto vlastnosti jsou aktivitou v přírodě nenásilně posilovány a rozvíjeny. Můžeme proto říci, že přírodní prostředí je nezastupitelné. 2. 8 Dobrodružná výchova Protože slalom na divoké vodě je rizikový sport a nelze vždy předvídat chování vodního živlu, můžeme mnohdy při sjíždění řek mluvit o dobrodružství. Neuman (2003) konstatuje, že z jeho pohledu předpokládá koncept výchovy dobrodružstvím řešení různorodých problémů, překonávání rozmanitých překážek a přijímání výzev v nejrůznějších podobách skupinou osob, nebo jednotlivcem. V překonání výzev bojují lidé se strachem, vyrovnávají se s úspěchem i neúspěchem, překonávají hranice vlastní nedokonalosti. Učí se tak spolupracovat s druhými v hraničních situacích, rozhodovat i radovat se. Je to prostor pro získávání cenných sociálních zkušeností i příspěvek k rozvoji celé osobnosti. 2.9 Sportovní trénink a výkon Vrcholné sportovní výkonnosti je možné dosáhnout jen na základě dlouhodobé a cílevědomé sportovní přípravy. Rozhodující formou této sportovní přípravy je sportovní trénink, který můžeme definovat jako specializovaný pedagogický proces, jehož cílem je dosahování individuálně nejvyšší sportovní výkonnosti ve vybraném sportovním odvětví na základě všestranného rozvoje sportovce (Choutka & Dovalil, 1991). Po absolvování sportovního tréninku se zvětšuje výkonnost a sportovec je schopen podat dobrý výkon. Podle Nakonečného (1997, 396) „má výkon dimenzi fyzickou a psychickou, obě na sobě do jisté míry závislé složky činnosti, kde jedna z obou může být dominantní (výkon kopáče zeminy a výkon matematika).“ Od výkonu musíme odlišovat výkonnost. Je to vnitřní komplex psychofyzických dispozic, jimž nemusí vždy odpovídat skutečný výkon, například v nepříznivých vnitřních i vnějších podmínkách. 2.10 Vůle Podstatnou část činnosti člověka tvoří vůle. Je to souhrnný název pro procesy rozhodování, konání, pro chtění a úsilí. „V psychologii znamená pojem vůle jednak proces tzv. volní regulace jednání (volní akt), jednak komplex vlastností osobnosti vyznačujících se způsobilostí sebekontroly v nejširším smyslu, tzv. volní vlastnosti osobnosti“ (Nakonečný, 1997, 395). Mezi projevy vůle patří i vytrvalost, cílevědomost, odříkání a sebeovládání. Všechny tyto vlastnosti se ve vrcholovém sportu významně uplatňují a tvoří důležitou složku přípravy sportovce. 2.11 Osobnost „Osobnost je definována jako dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti každé osoby. Výraz chování zahrnuje procesy myšlení, emoce, rozhodování, tělesné činnosti, sociální interakci atd.“ (Drapela, 1997, 14). Fromm (in Drapela, 1997, 65) definuje osobnost jako „celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince přízračné a činí každého jedince jedinečným.“ Rozlišil dvě složky osobnosti- temperament a charakter. Temperament je hlavním nástrojem osobnosti, svou povahou je konstituční a značně trvalý. Charakter se oproti tomu utváří hodnotovými volbami jedince, ovlivňovanými sociokulturním působením okolí. Watson (in Nakonečný, 1997) vymezuje osobnost jako „konečný produkt našeho systému zvyků.“ 3 VÝZKUMNÉ CÍLE A OTÁZKY Výzkumné cíle V rámci výzkumu jsem si stanovila následující cíle: . Hlavním cílem práce je na základě osobní případové studie popsat přesah sportovní činnosti do života jedince, který provozuje vrcholově rizikový sport. . Dílčím cílem je zjistit, jakým způsobem sportovní trénink determinuje psychický a fyzický vývoj jedince. Výzkumné otázky V souvislosti s prostudovanou literaturou a vlastní zkušeností z prostředí kanoistiky na divokých vodách a vrcholového tréninku jsem si určila nejdříve základní otázku: . Jaký je přesah sportovní činnosti na vrcholové úrovni do normálního života jedince? Tato ústřední otázka byla postupně doplněna o další otázky. . Co je příčinou k začátku sportovní činnosti? . Jakou roli hraje komunitní prostředí a společenská stránka? . Jak přispívá vrcholový sport k cestě k nezávislosti, formování identity? 4 METODIKA 4.1 Kvalitativní výzkum Smyslem kvalitativního výzkumu je velmi podrobné zkoumání a porozumění jednomu nebo několika málo případů. Detailní studium případu je považováno za jeden z možných způsobů, jak porozumět složitým sociálním jevům. Podle Strausse a Corbinové (in Hendl, 1999, 15) je kvalitativní výzkum „jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur, nebo jiných způsobů kvantifikace.“ Kvalitativní výzkum se provádí pomocí delšího a intenzivního kontaktu s terénem nebo situací jedince, či skupiny jedinců. Sběr dat a jejich analýza v kvalitativním výzkumu probíhají v delším časovém intervalu, než při výzkumu kvantitativním, výzkumný proces má tedy longitudinální charakter. Analýza dat a jejich sběr probíhá současně, výzkumník sbírá data, provede jejich analýzu a podle výsledků se rozhodne, která data potřebuje a začne znovu se sběrem dat a jejich analýzou (Hendl, 2008). Výhody kvalitativního výzkumu „Výhodou kvalitativního přístupu je získání hloubkového popisu případů, nezůstáváme na jejich povrchu, sledujeme jejich vývoj a zkoumáme příslušné procesy“ (Hendl, 2008, 51). Detailní studium jednoho nebo několika případů je považováno za jeden z možných způsobů, jak porozumět složitým sociálním jevům. 4.1.1 Případová studie „Původně byly případové studie využívány zejména jako účinný nástroj při práci s nejrůznějšími klienty a výsledky bádání sloužily při léčbě, či rozvoji klienta. Na počátku 20. Století začala být případová studie užívána také jako významná strategie nejenom pro výzkumné „objekty“, ale i pro teorii jednotlivých disciplín“ (Švaříček & Šeďová, 2007, 97). V případové studii jde o detailní studium jednoho případu, nebo několika málo případů. Zatímco ve statistickém šetření shromažďujeme relativní omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho, nebo několika málo jedinců. Jde zde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Můžeme jí použít jako ilustraci jevu (Hendl, 2005). . Osobní případová studie V našem výzkumu jsme použili metodu osobní případové studie, kde jde o podrobný výzkum určitého aspektu u jedné osoby. Pozornost se věnuje např. minulosti, kontextovým faktorům a postojům, které předcházely určité události (užívání drog, rozvod). Zkoumají se možné příčiny, determinanty, faktory, procesy a zkušenosti, jež k ní měly vztah. Může jít také o zachycení celého života. Pak mluvíme o historiích života. Avšak i takové historie kladou důraz na určitý aspekt života jedince“ (Hendl, 2005, 104). 4.2 Výzkumné techniky 4.2.1 Polostrukturovaný rozhovor Rozhovor je nejčastější metodou, používanou ke sběru dat v kvalitativním výzkumu. Jak zmiňuje Miovský (2006) zvláštní pozornost je nutné věnovat začátku a konci rozhovoru. Na začátku rozhovoru je nutné prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem. Také zakončení rozhovoru je jeho důležitou součástí. Právě na konci rozhovoru, nebo při loučení můžeme ještě získat důležité informace. Polostrukturovaný rozhovor vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna témata a je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlují daný problém. Velkou výhodou je možnost pokládat doplňující otázky i u odpovědí, které účastník dává na pevně strukturované podněty. Můžeme dosáhnout vyšší přesnosti a výtěžnosti než při klasickém strukturovaném interview (Miovský, 2006). Další výhoda polostrukturovaného rozhovoru je, že plán výzkumu má pružný charakter, to znamená, že se z daného základu rozvíjí a může se proměňovat a přizpůsobovat podle okolností a dosud získaných výsledků (Hendl, 2004). 4.2.2 Zúčastněné pozorování Pozorování nám pomáhá doplnit naši zprávu o popis prostředí. Pozorování můžeme rozdělit na nezúčastněné a zúčastněné. U nezúčastněného pozorovatel minimalizuje interakci s pozorovanými jedinci a snaží se získat úplný záznam chování ve skupině. Výhodou takového přístupu je, že není tak nápadný a není ovlivněný citovou angažovaností pozorovatele (Hendl, 1999). Zúčastněné pozorování můžeme definovat jako dlouhodobé, systematické a reflexivní sledování probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu s cílem objevit a reprezentovat sociální proces“ (Švaříček & Šeďová, 2007, 143). Sledujeme studované jevy přímo v prostředí, ve kterém se odehrávají, a dochází zde k interakci mezi výzkumníkem a účastníky výzkumu. Výhodou pozorování je pochopení celého kontextu, ve kterém se situace odehrávají a lepší porozumění problému v celé jeho šíři. „Při zúčastněném pozorování pozorovatel nefunguje jako pasivní registrátor dat, který stojí mimo předmětovou oblast, nýbrž se sám zúčastní dění v sociální situaci, v níž se předmět výzkumu projevuje. Je v osobním vztahu s pozorovanými, sbírá data, zatímco se účastní přirozeně se vyvíjejících životních situací“ (Hendl, 2005, 193). 4.2.3 Výzkumný soubor Pro výzkum byl vybrán reprezentant ve slalomu na divoké vodě, závodící v kategorii C2. Při výběru jsme brali v úvahu místo pobytu pro snadnější provedení rozhovorů, možnost kontaktu a komunikace s rodinou a blízkými osobami, komunikativnost jedince a úroveň sportovní činnosti. Účastník, s nímž je výzkum realizován, pochází ze Stružnice a je mu 26 let. Kanoistice se věnuje od svých 6 let. Z počátku se ježdění věnoval ve vodáckém klubu v místě svého bydliště, v 16 letech se přestěhoval za kvalitnějším tréninkem a lepšími podmínkami do Prahy. Zde nastupuje do armádního sportovního střediska Dukla a dostává se se svým kolegou do českého reprezentačního družstva. V roce 2001 získávají jako posádka medaili na mistrovství Evropy juniorů. V současné době působí jako trenér mladých kanoistů na Novém Zélandu. V rámci výsledkové části uvádíme účastníka výzkumu pod označením U1. Jako druhý účastník byl vybrán sourozenec prvního participanta. Výběr rodinného příslušníka mi přišel vhodný z důvodu dobré znalosti a vztahů, mezi participanty. Druhý účastník je o 4 roky starší a také se v minulosti věnoval slalomu na divoké vodě. Pohled na věc ze strany sourozence, který dovedl prvního účastníka k tomuto sportu, byl důležitý v rámci saturace dat. V rámci výsledkové části uvádíme účastníka výzkumu pod označením U2. 4.3 Data management 4.3.1 Záznam dat Při nahrávání rozhovorů je důležité vhodně zvolené místo a technika. I když rozhovory probíhaly venku, místo bylo vždy klidné a nebyli jsme rušeni okolím. Při práci s jedním probandem je situace jednodušší, než u větší skupiny, takže jsem s nahráváním, nebo umístěním diktafonu neměla žádné problémy a kvalita zvuku byla dobrá. Pro záznam jsem použila vypůjčený diktafon sony, který se při prvním rozhovoru osvědčil, tak jsem ho využila i na zbytek výzkumu. K přepisování nahrávek jsme použili program Express scribe. Tento jednoduchý a přehledný přehrávač je určen pro usnadnění převodu audio záznamů do psané podoby. Nejvíce ocenili funkci volitelné rychlosti přehrávání, která nám umožnila všechny rozhovory zpomalit a v klidu přespat. Přepsané rozhovory jsme uložili v programu MS Word. 4.3.2 Zpracování dat Ke zpracování dat byl použit program ATLAS.ti. Tento program ulehčuje práci s množstvím poznámek a dokumentů a poskytuje různé možnosti pro systematické organizování citátů a poznámek. Pro pochopení a zvládnutí práce s tímto programem mi pomohly konzultace s vedoucí práce. Ke zpracování jsme měli 4 rozhovory. Tři byly provedeny s prvním účastníkem, jeden s jeho sourozencem. Průměrná délka rozhovorů byla 20min, celková doba všech nahrávek činí 89 min 47 s. Po přepisu vzniklo 16 stran textu při typu písma Times New Roman velikosti 12 a řádkování 1,5. Po přepsání rozhovorů je nutné uložit je před vložením do programu ve formátu RTF. Po vložení textu bylo vše připraveno ke kódování. 4.3.3 Analýza dat Pro analýzu dat jsem si zvolila metodu zakotvené teorie. Počátek metody zakotvené teorie je v šedesátých letech 20. století a její autoři byli Glaser a Strauss. Později, jak uvádí Švaříček a Šeďová (2007), se autoři rozdělili a každý zvlášť publikoval vlastní verzi metody. Od doby jejího vzniku prošla mnoha modifikacemi a rozštěpila se do různých variant. Podle Švaříčka a Šeďové (2007) mezi základní principy patří, že výzkumník přistupuje k datovému materiálu s maximální nepředpojatostí. Předem si definuje pole svého zájmu, nikoli však proměnné, které v něm hrají svou roli. Cílem je konceptuální schéma postihující vztahy mezi proměnnými. Jde tedy o to, nejprve na základě dat identifikovat relevantní proměnné a poté operacionalizovat vztah mezi nimi. Literatura zde neslouží k definování toho, na co se ve výzkumu soustředit, ale její přehled je prováděn až ve chvíli, kdy výzkumníci hledají vysvětlení pro své nálezy a chtějí je porovnat s nálezy jiných výzkumníků. Glaser a Strauss (in Šedová, 2007, 86) „zdůrazňují nutnost odpoutání se od předpokladů postulovaných jinými autory a potřebu vstoupit do terénu nezatíženi apriorními představami o předmětu výzkumu.“ Metodu zakotvené teorie podle Strausse a Corbinové tvoří tři základní procedury. Otevřené, axiální a selektivní kódování. „Kódování obecně představuje operace, pomocí nichž jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a složeny novým způsobem. Při otevřeném kódování je text jako sekvence rozbit na jednotky, těmto jednotkám jsou přidělena jména a s takto nově pojmenovanými fragmenty textu potom výzkumník dále pracuje“ (Švaříček & Šeďová, 2007, 211). Při otevřeném kódování výzkumník lokalizuje témata v textu a přiřazuje jim označení. Tato fáze vede k seznamu témat, jenž pomáhá výzkumníkovi vidět témata v celku a stimuluje ho při hledání dalších témat (Hendl, 2005). Axiální kódování je soubor postupů, pomocí nichž jsou údaje po otevřeném kódování opět uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi, Jedná se o postup, kterým se snažíme vytvořit mezi daty vazby. Závěrečná fáze, kdy identifikujeme hlavní kategorie a souvislosti mezi nimi je kódování selektivní. V programu ATLAS.ti, který byl použit k analýze dat, můžeme využít tři základní typy kódů. Create a new code je vytvoření úplně nového kódu. Tato varianta je ze začátku nezbytná a pro mě byla nejčastěji používaná po celou dobu kódování. Druhá varianta je code in vivo, je to tvorba kódů na základě citace textu z rozhovoru. Další variantou je code by list. Tento způsob můžeme použít, až v případě, že už máme vytvořený alespoň minimální seznam kódů. Po základním zpracování rozhovorů, jsme si podle kódů určili předběžné výsledky, které nám pomohly při přípravě a tvorbě posledního rozhovoru. Po prvotním zakódování všech rozhovorů došlo ke zničení počítače a ztrátě dat, proto jsme museli přejít z verze ATLAS.ti 5.0 na novější verzi ATLAS.ti 6.2 a vše znovu překódovat. Tato ze začátku nepříjemná situace nás donutila znovu projít všechny rozhovory, důkladněji si promyslet kódy a lépe si ujasnit souvislosti ve výzkumu, proto ji nakonec hodnotíme kladně. Po zakódování jsme využili další funkci programu vytvářet konceptuální sítě. „Kódy je možné považovat za stavební bloky pro vygenerování propojených kategorií a jejich zobrazení pomocí grafiky“ (Hendl, 2004, 383). Kódy jsme si začali spojovat s dalšími pomocí šipek, určujících vzájemné vztahy mezi nimi. U každého kódu se postupně vytvořily sítě, které vedly k propojení všech kódů dohromady. Tento proces je sice zdlouhavý, ale při vytvoření celkové sítě, nám pomůže dospět k výsledkům. Další funkcí, ATLASU.ti, kterou jsme s radostí využili je auto color mode, zabarvení kódů podle četnosti využití a množství spojů. Díky této funkci je krásně vidět, které kódy jsou frekventované a nejlépe ukotvené a které mají vedlejší význam. 4.3.4 Omezení výzkumu Díky vlastním aktivitám na divoké vodě, znám prostředí tohoto sportu a mohla jsem být při výzkumu v centru dění. Dlouhodobá znalost participanta, pomohla k uvolněné atmosféře při rozhovorech a otevřeným odpovědím. Nevýhodou vlastní aktivity v tomto sportu je možná ztráta nezávislosti a nadhledu. Je možné, že nezávislý pozorovatel by vysledoval spojitosti, které mému oku unikly, protože mi připadají normální. Na výsledky má vliv i výběr sportu, protože ve slalomu na divoké vodě, jakožto rizikového sportu, odehrávajícího se v přírodě je působení jiné, než např. u halových sportů. Jedinec se musí umět přizpůsobit nečekaným změnám v podobě přírodních překážek a nestálostí vodního prostředí. Našim cílem není zobecňovat výsledky na celou skupinu vybrané sportovní činnosti, ale podrobně zmapovat jeden případ. Mezi další omezení patří nevýhody kvalitativního výzkumu, kterému se vytýká, že jeho výsledky představují sbírku subjektivních dojmů. Pro jeho pružný a nestrukturovaný charakter ho lze na rozdíl od kvantitativního výzkumu těžko replikovat. Protože pracuje s omezeným počtem jedinců a obvykle na jenom místě, vznikají také obtíže se zobecňováním výsledků, někdy se také kvalitativnímu výzkumu vytýká jeho neprůhlednost. Další nevýhodou je časová náročnost sběru a analýzy dat a jejich výsledky mohou být snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (Hendl, 2008). 4.3.5 Etika výzkumu Celý výzkum probíhal podle pravidel etické komise Fakulty tělesné kultury. Účastníky jsme seznámili s průběhem a okolnostmi výzkumu a informovaný souhlas byl získán vždy před zahájením rozhovorů. Znění souhlasu je součástí přílohy této práce. Přepsané rozhovory jsou součástí CD přílohy, vzhledem k obsahu citlivých osobních údajů jsou ovšem k dispozici pouze členům vědecké komise. 5 VÝSLEDKY A DISKUZE Po analýze dat byly zjištěny vlastnosti a dovednosti, které jsou díky sportu rozvíjeny a jedinec si je přenáší i do života mimo sport. Výsledky jsou organizovány v rámci čtyř hlavních oblastí zahrnujících jednotlivé proměnné, které představují přesah sportovní činnosti do osobního a profesního života zkoumaného jedince. První část je věnovaná vlivu vrcholové sportovní činnosti na rozvoj osobnosti sportovce. V druhé části si popíšeme působení vrcholové sportovní činnosti na zdraví sportovce. Dále se věnujeme vlivu sportu na budoucí zaměstnání, poslední oblast ukazuje, jak na jedince působí společnost, ve které se pohybuje. 5.1 Vliv na rozvoj osobnosti jedince Po analýze dat, jsme si určili hlavní proměnné, ovlivňující rozvoj jedince. Podle Vaňka et al. (1974, 14) „je základním pedagogickým požadavkem ve sportovní oblasti záměrné, pozitivní, výchovné a vzdělávací působení na sportovce.“ Práce trenéra není jen o naučení sportovním dovednostem a zdokonalování techniky, ale má i výchovný vliv. Náš účastník začal se sportem v 6 letech, protože sportovní činnost provázela mnoho období jeho vývoje, je jasné, že musela mít vliv i na rozvoj osobnosti. Na prvním obrázku můžeme vidět různé typy vlastností, které jsou ve vrcholovém sportu potřeba, a proto jsou tréninkem a sportovní činností rozvíjeny. U každé šipky jsou označeny vzájemné vztahy mezi kódy. První číslo za jednotlivými kódy ukazuje, kolikrát se kód vyskytuje v rozhovorech, druhé značí množství vazeb s ostatními kódy. vlastnosti.bmp Obrázek 1. Vliv sportu na rozvoj osobnosti jedince Na obrázku 1. vidíme mnoho vlastností, na které má sportovní činnost vliv. Mezi ně patří odhodlání, psychická odolnost, umět starat se sám o sebe, vytrvalost, umět přenést se přes neúspěch, spoléhat na svoje síly, překonat problémy, umět se něčeho vzdát, být samostatný a umět čelit problému. Ne všechny však ovlivňuje ve stejné míře. V následující části si představíme ty z nich, které jsou podle naší analýzy sportovní činností nejvíce rozvíjeny. . Starat se sám o sebe Sportovní aktivita už od dětství vyžaduje od jedince samostatnost, schopnost umět se o sebe postarat a prosadit se. Při účasti na každém soustředění, či závodech, které se většinou odehrávají mimo bydliště dítěte, musí být jedinec samostatný a umět si zařídit, co potřebuje. Nevědomky je nucen k vlastní iniciativě a tím se postupně dovede k samostatnosti a vlastnímu logickému uvažování. Při úspěšném překonání výzvy, které jsou před sportovce kladeny už od dětství, se upevňuje sebedůvěra a sebevědomí jedince. „Naučil jsem se hlavně starat sám o sebe, spoléhat na svoje síly a to používám prakticky každej den.“ (U1) Jedinec se postupně naučí odhadnout kapacitu vlastních možností, umí si rozložit své síly a zná své limity. Samostatný člověk umí převzít zodpovědnost zato, co dělá a nemusí být příliš kontrolován. . Umět čelit problémům a překonat je Při rizikových sportech není rozhodující jen fyzické úsilí, ale dochází zde k překonávání překážek vytvořených přírodním prostředím a klimatickými vlivy. Sportovec nesmí propadnout stresu a musí rychle reagovat na měnící se podmínky a vzniklé situace. Zároveň se učí být zodpovědný za svoje chyby. . Vzdát se něčeho Dalším výrazně zakotveným kódem je „vzdát se něčeho“. Schopnost umět něco obětovat a odhodlaně jít za svým cílem je důležitá vlastnost, která je ve sportu rozvíjena a vydrží u jedince i po skončení kariéry. Jestliže sportovec chce jezdit na vrcholové úrovni, mít dobré výsledky a jde si za svým snem, neobejde se bez určitých obětí. . Přenést se přes neúspěch Jak ve sportu, tak v životě se nedaří vždy, někdo zvládá neúspěch lépe, někdo hůře. Rozdíly jsou i mezi sportovci, celkově se ale umí přes nezdar přenést. Jít po nezdařeném závodě poblahopřát vítězi a vědět, že na další šanci musím čekat a trénovat celý rok, není lehké, ale ke sportu to patří. I přes nejistotu úspěchu jdou sportovci do tréninku odhodlaně, a když to nevyjde, musí se s tím srovnat a začít znovu. Spolu s dalšími faktory to podporuje i psychickou odolnost a vytrvalost něco dokázat. „Extrémní podmínky s vysokými nároky na adaptační kapacitu, jejíž nezvládnutí může vést ke katastrofickým následkům, přináší řada lidských činností, včetně některých sportovních aktivit. Ve sportu jde kromě reálně existujících vysokých rizik nehod ohrožující zdraví či životy mnohdy o katastrofu symbolizovanou neúspěchem. I zde je odolnost podmíněná schopností přiměřené kontroly emocí“ (Paulík, 2010, 145). . Vytrvalost, tvrdohlavost Být vytrvalý a jít za svým cílem, i když není v dohlednu a nemáme jistotu úspěchu, je důležitá vlastnost v kariéře sportovce, která se formuje od prvních tréninků. Z úryvku rozhovoru můžeme vidět, že tuhle vlastnost připisuje proband vlivu sportu. „lidem, co takový sport provozovali, dá spoustu užitečných věcí do života. Třeba takovou určitou zarputilost něco zkusit a něco dokázat. Ono i se poprat s tou divokou vodou není úplně jednoduchý, kolikrát se člověku stanou i ošklivý úrazy, nebo tak a fakt se s tím musí poprat, takže takovou zarputilost a odvahu.“ (U2) Podle Vaňka a kol. (1974, 15) Je možno pozorovat ve sportu nejrůznější projevy kladných vlastností osobnosti. Často se v tomto smyslu mluví o cílevědomosti, sebekázni, vytrvalosti a statečnosti. Obecné podvědomí uznává oprávněnost tvrzení, že sport takové vlastnosti formuje. Teoreticky, se tato tvrzení opírají o nesporný fakt, že ve sportu můžeme rozlišit velké množství situací, ve kterých se uvedené vlastnosti musí projevovat a tudíž se v nich i upevňují a formují. Sportovní situace je z tohoto hlediska, vlastně úkolem pro sportovce, problémem, který musí řešit právě projevením určitých vlastností osobnosti. Mnohé vlastnosti, které uvádí Vaněk, se projevily i v našem výzkumu, vytrvalost jít si za snem a nevzdávat se je však vlastnost, která se u mého probanda projevila nejvíce. 5.2 Vliv na zdraví . Opotřebení organismu V kvalitě života zaujímá důležité místo zdraví. Je zřejmé, že mezi zdravím a sportem existuje vazba a většinou má pozitivní podobu. V souvislosti s vrcholovým sportem, tomu bývá mnohdy jinak. „Ve zdraví, mi to asi trošku uškodilo, bolí mě klouby, mám křivý záda, to celkový opotřebování je rychlejší, protože jsem sportoval vrcholově 12 let. Ale zase si myslím, že díky tomu sportu mám takovou dobrou fyzickou připravenost do toho života, že to zase není špatný, něco za něco.“ (U1) Kromě pozitivního působení sportovní činnosti, se při vrcholovém sportu ukazuje i opačná stránka a mnoho sportovců si díky dlouhodobému tvrdému tréninku odnáší určité handicapy. Jízda na divoké vodě, klade značné nároky, jak na organismus, tak na psychiku závodníků. Zdravotní újmy a opotřebení organismu patří mezi negativní přesah sportovní činnosti, je však jediný, který z naší studie vyšel. . Fyzická připravenost a dobrá kondice Protipól opotřebení organismu je fyzická připravenost. U vrcholových sportovců musí být velmi dobrá jak fyzická, tak i psychická složka. Fyzická připravenost pomáhá i k udržení dobrého stavu imunitního systému, což je pro člověka důležité. Při tréninku se dbá na dobrou fyzickou kondici a zdatnost, která trvá i v nezávodním období. Většinou se sportovec udržuje i po skončení závodní kariéry, protože je navyklý na pravidelný pohyb. K dobré kondici jedince patří i psychika, na kterou má sport pozitivní vliv a snižuje působení stresu. Sportovní výkony zejména na vrcholové úrovni vyžadují značný stupeň zátěžové odolnosti předpokládající účinnou kapacitu zvládání mnohých rozmanitých vlivů. 5.3 Vliv na budoucí zaměstnání Na vrcholové úrovni je pro jedince sport zároveň práce a koníček. Po skončení sportovní kariéry však musí hledat jinou práci a ta tím bývá ovlivněna. Možná i proto, že výběr povolání většinou zařazujeme mezi čtrnáctý a devatenáctý rok v životě člověka. To je období, kdy si mladí lidé vybírají mezi různými typy škol a učebních oborů, ale zároveň období, kdy se jedinec musí rozhodnout, zda bude dělat sport vrcholově, či nikoli. Vztah k určité oblasti lidské činnosti, často přispívají k seberealizaci v povolání. Účastník výzkumu v současné době pracuje jako trenér kanoistů na Novém Zélandu a i v budoucnu by chtěl najít práci se sportovním zaměřením. „Chtěl bych dělat něco okolo vody. Ať už je to trénování, guidování, nebo jako průvodce. Minimálně bych chtěl pracovat někde, kde budu mít vztah k přírodě a budu potkávat nějaký lidi.“ (U1) I kdyby si sportovec vybral nepokračovat ve sportovním odvětví, vliv v zaměstnání mají i výše zmíněné vlastnosti a dovednosti. Výzkum z roku 1999 (Mayocchi), který zahrnoval hloubkové rozhovory s 50 sportovci, kteří přešli ze sportovní kariéry na normální práci (bez sportu) potvrzuje, že sportovci mají hodně druhů přenosných dovedností. Ty můžeme vidět v následující tabulce a ve většině se shodují s naším výzkumem. Vlastnosti, které vyšly najevo v naší práci a shodují se s Mayocchiho výzkumem jsou např. schopnost seznamovat se s novými lidmi a pracovat v kolektivu, spolupráce, sebejistota, samostatnost, nebo mít ambice něco dokázat. skenování0009.jpg Obrázek 2. Dovednosti přenosné do zaměstnání mimo sport Sportovní zkušenosti pomáhají sportovcům pochopit témata, jako jsou pracovní požadavky a týmová práce. Jsou sebevědomí, sebejistí, ambiciózní, tvrdohlaví, mají soutěživého ducha a vytrvalost. Podle Slepičkové (2005) zaměstnanci, kteří se dostatečně věnují pohybovým a sportovním aktivitám a jsou zdatnější, jsou dobrou investicí pro podniky a organizace. Výhody zdravých zdatných a sportujících zaměstnanců jsou např. větší produktivita práce, jejich práce je souvislá bez delších přestávek zapříčiněných nemocí, nebo nutností odpočívat při práci. Na následujícím obrázku jsou znázorněny vlastnosti, které jsou u vrcholových sportovců rozvíjeny a mohou být dále využívány v zaměstnání mimo sportovní odvětví. Stejně jako u předchozích, můžeme vidět popsané vztahy mezi jednotlivými vlastnostmi, počet propojení s dalšími kódy a zastoupení v rozhovorech. vliv na budoucí zaměstnání.bmp Obrázek 3. Vliv sportu na budoucí zaměstnání 5.4 Působení společnosti Jednotlivec je od narození sociální osobou, zatímco sociální osobností se teprve stává v tzv. procesu socializace. Socializace je v podstatě sociální adaptace, je to proces vzájemného ovlivňování mezi osobou a ostatními lidmi. Proces, který končí přijetím modelů sociálního chování a přizpůsobení se jim ( Havlínová- Horvátová, 1969). Velkou roli na formování jedince hraje komunita a společnost, ve které se pohybuje. Většina dnes vrcholových sportovců, musela začít se sportem již v útlém věku, proto je působení komunity dlouhodobé a výraznější. „Sport víceméně rýsoval celou mojí osobnost, díky lidem kolem toho sportu, jaký oni jsou. Každej podléhá trochu tlaku skupiny.“ (U1) Členové takové skupiny mají stejné zájmy, hodnoty, společnou ideologii a normy, které regulují jejich chování. Vztahy mezi členy jsou vzájemně závislé a chování každého člena ovlivňuje další členy skupiny. Díky společným zážitkům, získá jedinec kamarády na celý život. „Obtížnost podmínek provozování WW sportu formuje vlastnosti lidí a selektivně velmi účinně vymezuje dlouhodobé složení kolektivu“ (Svoboda, 2007). vliv skupiny na osobnost.bmp Obrázek 4. Vliv skupiny na osobnost Obrázek 4. znázorňuje propojení kódů týkajících se vlivu skupiny na osobnost jedince. Mezi nejvýznamnější vlastnosti, které se rozvíjí působením společnosti u rizikového sportu, v našem výzkumu patří: . Schopnost seznamovat se s lidmi Komunikace s lidmi je nezbytnou součástí našich životů. Sport rozvíjí sebejistotu a sebedůvěru, jedinec je komunikativnější a lépe se dokáže začlenit do kolektivu. Je zvyklý na týmovou práci, která se hodí i v kolektivu mimo sport. . Nestarat se jen o sebe U rizikového sportu se člověk naučí dávat pozor i na ostatní, můžeme to posoudit z části rozhovoru: „třeba na ty divoký vodě schopnost starat se nejenom sám o sebe, ale i o ostatní, protože kolikrát by se mohl utopit a mohlo by se něco stát.“ (U2) U rizikových sportů je důležité všímat si i ostatních. Jezdec nese riziko a odpovědnost za sebe i za své kolegy. I přesto, že jede na divoké vodě sám za sebe, je důležité mít přehled o ostatních. . Brát ohled na druhé Ne vždy a ve všem se posádka shodne, přesto to nesmí narušit jejich výkony, průběh tréninku, nebo závodu. Zvláště v kategorii C2, kdy sportovec nejezdí, jen za sebe, ale ve dvojici, je jízda o spolupráci. Naučí se brát ohled na ostatní, umět se přizpůsobit a tolerovat druhého. 6 ZÁVĚR Práce je zaměřena na vliv rizikového sportu (kanoistiky na divoké vodě) na jedince, kteří jej dělají vrcholově. Pomocí kvalitativního výzkumu zjišťujeme, do jaké míry sport jedince ovlivňuje a jaký je přesah této činnosti do života mimo sport. Práce si klade základní otázku, jaký je přesah sportovní činnosti na vrcholové úrovni do normálního života jedince. K této otázce se přidávají dílčí otázky vedoucí k dosažení výzkumných cílů. Co je příčinou k začátku sportovní činnosti? Jakou roli hraje komunitní prostředí a společenská stránka? Jak přispívá vrcholový sport k cestě k nezávislosti, formování identity? Hlavní výzkumný cíl je popsat na základě osobní případové studie přesah sportovní činnosti do života jedince, který provozuje vrcholově rizikový sport. Dílčí cíl je zjistit, jakým způsobem sportovní trénink determinuje psychický a fyzický vývoj jedince. V úvodní kapitole popisujeme pojmy nezbytné pro vhled do tématu. Jsou zde i stručně popsány pravidla kanoistiky a stupnice obtížnosti divokých vod. Další část představuje použité metody, způsob sběru a zpracování dat. Práce je založena na kvalitativním výzkumu. Jako účastníka výzkumu jsem si vybrala bývalého reprezentanta ve slalomu na divoké vodě. Tento 26letý muž začal s kanoistikou ve svých 6 letech a má za sebou 10 let ježdění na vrcholové úrovni. Pro doplnění informací jsem provedla rozhovor i s jeho sourozencem, který jezdil na divoké vodě také a byl inspirací do začátku pro prvního účastníka. Výzkum je prováděn pomocí polostrukturovaných rozhovorů a zúčastněného pozorování. Záznam dat probíhal v období od 15. 6. - 20. 10. 2011. Nahrány byly 4 rozhovory o celkové délce nahrávky 89 min 47 s. Po přepsání rozhovorů vzniklo 16 stran textu a ke zpracování dat je použit program ATLAS.ti. K analýze jsme si zvolili metodu zakotvené teorie. Po zakódování všech rozhovorů jsme začali vytvářet konceptuální sítě, kde jsme si určili vztahy mezi jednotlivými kódy. Po vytvoření celkové sítě jsem využila funkci auto color mode, která nám díky zabarvení jednotlivých kódů ukáže frekventovanost a zakotvenost každého z nich. Po analýze dat lze vidět, že existuje mnoho vlastností, které jsou díky dlouhodobému sportovnímu tréninku rozvíjeny a které jedinec využívá i mimo sportovní odvětví. Čtvrtá kapitola představuje výsledky, doplněné o diskuzi. Výsledky jsou rozděleny do 4 oblastí, ve kterých se na účastníkovi výzkumu nejvíce projevilo působení vrcholového sportu. První oblast je vliv sportu na rozvoj osobnosti. Mezi nejvíce rozvíjené vlastnosti díky sportovní činnosti patří samostatnost a umět postarat se sám o sebe, umět čelit problémům a překonat je, umět něco obětovat pro dosažení cíle, přenést se přes neúspěch a vytrvale si jít za svým cílem. Druhá oblast krátce shrnuje působení na fyzický vývoj participanta, popisuje negativní i pozitivní vlivy náročného sportovního tréninku. Další nám představuje vliv sportu na budoucí zaměstnání. Zde z výsledků vyplývá, že vrcholová sportovní činnost ovlivňuje jedince, jak při výběru zaměstnání, tak díky vlastnostem, které ve sportu získal a přenáší se do pracovních výkonů. Mezi přenosné vlastnosti patří např. umění spolupracovat, dobrá práce v týmu, samostatnost nebo schopnost pracovat pod tlakem. Poslední oblast popisuje působení společnosti, ve které se jedinec pohybuje. Zde mezi nejvýznamnější patří schopnost seznamovat se s novými lidmi, brát ohled na druhé, nebo nestarat se jen o sebe. Na tuto práci lze navázat dalším výzkumem, například porovnat přesah sportovní činnosti u rizikových a nerizikových sportů. 7 SOUHRN Práce je zaměřena na přesah sportovní činnosti do života jedince, provozujícího vrcholově rizikový sport. Jako sportovní odvětví jsme si vybrali kanoistiku na divoké vodě. Byl proveden kvalitativní výzkum. Sběr dat proběhl pomocí polostrukturovaných rozhovorů a zúčastněného pozorování v období 15. 6. -20. 10. 2011. Účastník výzkumu, bývalý reprezentant ve slalomu na divoké vodě, má 26 let a na kajaku začal jezdit ve svých 6 letech. Druhý účastník, je starší sourozenec prvního participanta. Rozhovor s ním byl proveden 17. 8. 2011 v Liberci a je důležitý pro ucelení a doplnění informací. Celkově byly nahrány 4 rozhovory a po přepsání vzniklo 16 stran textu. Ke zpracování dat byl použit program ATLAS.ti, kam byly vloženy a kódovány všechny rozhovory. Analýza dat je prováděna pomocí metody zakotvené teorie. Na základě četnosti a ukotvení kódů jsme si určili proměnné v životní dráze vrcholového sportovce. Z výsledků analýzy vyplynuly 4 hlavní oblasti působení vrcholového sportu. První je vliv sportu na rozvoj osobnosti, kde mezi nejvýznamnější proměnné patří samostatnost, umět se postarat sám o sebe, schopnost překonat problémy, umět se přenést přes neúspěch, být cílevědomý a vytrvale si jít za svým. Druhá oblast je vliv sportu na zdraví. Zde se ukazuje dobrá fyzická připravenost, ale i opotřebení organismu vlivem náročného tréninku. Budoucí zaměstnání bývá sportem ovlivněno, jak při výběru, tak díky vlastnostem, které lze ze sportu do zaměstnání přenést. Mezi ně patří např. fyzická připravenost, zodpovědnost za svoje chyby, umění spolupracovat, dobrá práce v týmu, samostatnost nebo schopnost pracovat pod tlakem. Poslední oblast je působení společnosti, kde jsou nejvýznamnější proměnné schopnost seznamovat se s novými lidmi, nestarat se jen o sebe a brát ohled na druhé. Výzkumná zjištění mohou být přínosná v oblasti sportovního tréninku. Práce také může být inspirací pro další výzkum. Nabízí se například srovnání s přesahem sportovní činnosti u sportů bez vysoké míry rizika. . 8 SUMMARY This thesis is focuses on the impact and overlap of elite sport to the normal life of athlete. Like a sport for research we choose canoe slalom. Qualitative research was conducted. Gathering of data was done using personal semi structured interview and participant observation from 15. 6. - 20. 10. 2011. Participants of these research are 26 years old canoe slalom rider. He started with canoe slalom, when he was 6 years old. Second participant is older sibling of first participant. Interview with him was done 17. 8. 2011 in Liberec and is important to supplement the informations. Four interview were record and later were transcribed. After the transcription took 16 pages of textual data. Data was processed using ATLAS.ti.. There were insert and code all interviews. Analysis of the data was performed using the method of grounded theory. On the base of frequency and anchor of codes we specify variables of athlete´s life span approach. The findings from data analysis refer to four main areas of sports impact. First is impact of sport on personality development. Here the most important variables are independence, be able to care myself, the abiliti to overcome problem and failure, be single-minded and relentless. Second are health effects, here is in the one side good physical condition on the other is tired organism caused of hard training. Future employment is influenced by sport first in choice of work, second by skills, that athletes may transfer from sport to work, like independence, responsibility, understanding of teamwork, good physical condition and work under pressure. Last part is influence of society, where the most important variables are ability to mix with people, care for others and respekt for others. The research findings may be beneficial in the field of sports training. The thesis can be also inspiration for another research. It would be interesting compare results with overlap of non-risk sports. 9 REFERENČNÍ SEZNAM Bělohlávek, F. (1994). Osobní kariéra. Praha: Grada. Crha, R., Demjanová, L., Roleček, L., & Rolečková, L. (2009). Pravidla kanoistiky na divokých vodách. Retrieved 20. 4. 2012 from from the World Wide Web: http://www.kanoe.cz/view.php?cisloclanku=2009051101&rstema=6&stromhlmenu=1 Corbinová, J., & Strauss, A. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert Drapela, J.V. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. Fromel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: Univerzita Palackého. Hanuš, R., & Jirásek, I. (1996). Výchova v přírodě. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita. Hendl, J. (1999). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hodaň, B., & Dohnal, T. (2005). Rekreologie. Olomouc: Hanex. Hogenová, A. (1997). Etika a sport. Praha: Karolinum. Hoffmannová, J. (2011). Biodromální pohled na výzvové sporty. In P. Korvas & T. Straková (Eds.), Outdoor 2011 (pp. 59 – 66). Brno: Masarykova Univerzita. Hošek, V., Svoboda, B., & Vaňek, M. (1974). Studie osobnosti ve sportu. Praha: Univerzita Karlova Janek, M. (1989). Cesty rozvoje osobnosti. Praha: Mladá fronta. Kirchner, J. (2009). Psychologie prožitku a dobrodružství pro pedagogiku a psychoterapii. Brno: Computer Press. Lavallee, D., & Wylleman, P. (2000). Career transitions in sport: International perspectives. USA: Fitness Information Technology, Inc. Lenz, J. (2011). Performance and theory of canoe training. Salamis: Pan-Hellenic Canoe-Kayak Trainers Association. Maříková, H. et al. (1996). Velký sociologický slovník. I, A-O. Praha: Karolinum. Maříková, H. et al. (1996). Velký sociologický slovník. II, P-Ž. Praha: Karolinum. Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia. Neuman, J., et al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portal. Paulík, K. (1994). Kapitoly z biodromálního poradenství. Ostrava: Ostravská univerzita. Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada. Kirchner, J., & Kavalír, P. (2003). Prožitek a tělesnost. Praha: Asociace psychologů sportu České republiky. Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. Slepičková, I. (2005). Sport a volný čas vybrané kapitoly. Praha: Karolinum. Slepičková, I. (2005). Sport a volný čas. Praha: Karolinum. Svoboda, M. (2007). Divoká voda. Ústí nad Orlicí: Vodácká škola AQUA. Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. U´Ren, S. (1990). Performance kayaking. Harrisburg: Stackpole Books. Valenta, T. (2009). Fenomén instruktorství v životní dráze člověka (biografický výzkum metodou zakotvené teorie). Disertační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. 10 PŘILOHY Příloha 1. Informovaný souhlas Svým podpisem stvrzuji, že souhlasím s použitím nahrávek z rozhovorů pro potřeby vědeckého výzkumu. Výzkumník se zavazuje, že získaná nahrávka nebude poskytována jiným osobám mimo rámec výzkumu a bude použita pouze k výzkumným účelům, a to v souladu s obvyklými etickými zásadami vědeckého výzkumu. V ……, datum Podpis účastníka výzkumu Podpis výzkumníka Příloha 2. CD Součástí práce je CD s přepisy polostrukturovaných interview. Vzhledem k obsahu citlivých osobních údajů je ovšem k dispozici pouze členům vědecké komise. celkový.bmp Příloha 3. výsledná síť kódů