Účinky všeobecného systému preferencí Evropské unie v rozvojových zemích: Srí Lanka

Ovida DIAS ABHAYAWICRAMA GUNASEKARA, LLB

Master's thesis

The Effects of EU´s Generalized Scheme of Preferences on Developing Countries: the Case of Sri Lanka

Abstract:

Since known memory, states have been regulating it in the form of a political tool. And in the course of history, we can see trade as a key factor of both socioeconomic and political relations. Especially with the dawn of trade liberalism in the 17th century, trade between states quickly grew into a large undertaking, at the end helping certain nations create empires. Great Britain and the Dutch East India Trading company are very good examples of how trade sphere headed the expansion of the empire. Therefore, one of the first things that caused the creation of a new world map at the end of World War One was the necessity to trade. This was even more evident with the sudden surge of new countries, who had previously been the colonies of economic and military superpowers, into the international arena. And at the aftermath of World War 2, the decolonization was in full swing. However, most these "new" nations in the world map had previously been robbed of their resources, both in terms of physical property and also in terms of human capital (slavery). Therefore, the post-World War Two global economy was not a levelled playing field as many had expected to be. While the transition of trade from being used as a political weapon was slowly moving towards actual economic development of sates, there was a general discomfort towards undue discriminations and tariff cuts given as favouritisms. Therefore, when the General Agreement on Trade and Tariff (GATT) was agreed upon by world nations, the article 1 of the agreement was the abolishing of Most Favoured Nation Clauses, giving equal opportunity to all players in the global economy to compete fairly. However, it was quickly brought into the UN's attention that in order to survive in this unequal trading floor, less developed Countries should have some form of a non-reciprocal, non-discriminatory and generalized scheme of trade preferences. This would give them the ability to compete with more developed economies in the market. The UNCTAD declaration in 1968 had this exact objective. And it gave birth to a series of GSP programs over the years. However, after passing of several decades, it has become a question as to whether the developing countries have actually been able to achieve the ultimate goals expected by the UNCTAD declaration. Although the GSP systems (especially in the EU) have been evolving over time to achieve these objectives, from the literature and empirical studies done on the effectiveness of GSP program of the EU on developing countries, the results are divided. While helping the developing countries to compete well in the international market with tariff concessions, it seems like that it has also created a culture of addiction and over-reliance of trade concessions by the GSP beneficiaries. The case of Sri Lanka is a perfect example in this regard as it is the only country in the world whose GSP Plus benefits were granted, temporarily withdrawn and then re-granted. Therefor by analysing this timeline both in terms of trade data and also legal instruments such as EU Council regulations, we can see a clear picture of how the EU had changed its position towards developing countries over the years and what loopholes still remain in the current GSP Plus systems of the EU that prevents it from achieving its goals set in 1968. In this thesis, I would be covering the history of EU preferential Trade Agreements and their evolution in the context of Sri Lanka, and I would also investigate deeply into the necessity of the EU's GSP Plus program that have been accused of going against the general principle of preference trade by adding conditionalities that are beyond the control of economic actors. And also, at the end of the thesis, I would be trying to find some suggestions for the future improvement of EU GSP program in positively achieving its original goal in assisting the long-term economic development of less developed countries.

Abstract:

V civilizované společnosti je obchod považován za jeden z nejdůležitějších prvků pro přežití. Z tohoto důvodu už od nepaměti využívají státy regulaci obchodu jako politického nástroje. Během historie je možné vidět obchod jako klíčový faktor jak pro socioekonomické tak politické vztahy. Obzvláště na začátku obchodního liberalismu v 17. století, se obchod stává nesmírně důležitou věcí a napomáhá některým národům vytvořit impéria. Velká Británie, nizozemská Východoindická společnost jsou velmi dobrým příkladem, jak obchodní vliv vede k růstu impéria. Jednou z prvních věcí, která zapříčinila vytvoření nového umístění států na konci Světové války byla nezbytnost obchodu. Jeho důležitost byla ještě více očividná potom, co se začaly objevovat nové státy, které byly před tím pod koloniální nadvládou ekonomických a vojenských velmocí. Po Druhé světové válce nabrala dekolonizace na síle. Avšak mnoho těchto "nových" národů na světové mapě byly před tím okradeny o své zdroje a to jak co se týká majetku tak i lidského kapitálu (otroctví). Díky tomu nebyla světová ekonomika po Druhé světové válce místo s rovnými podmínkami pro každý stát, jak by se čekalo. Zatím, co docházelo k přechodu z využívání obchodu jako politické zbraně k nástroji ekonomického pokroku, objevuje se všeobecná nelibost k nepřiměřené diskriminaci a nebo naopak snižováním cel za účelem preference určitých států. Kvůli této nelibosti byla schválena ostatními národy Všeobecná dohoda o clech a obchodu. Již v prvním článku této dohody se ruší veškeré upřednostňování mezi jednotlivými státy, čímž by měly vzniknout rovné podminky mezi světovými hráči. Do pozornosti OSN se dostává další fakt a to, že, aby mohly rozvojové státy na tomto poli nerovných podmínek fungovat, musí zde existovat Všeobecné celní preference (VCP), které nejsou diskriminační nebo pro-reciproční. To by jim mělo dát schopnost konkurovat na trhu více rozvinutým státům. V roce 1968 UNCTAD mělo záměr uskutečnít tyto cíle. To vedlo k vytvoření série VCP programů v následujících letech. Po několika dekádách se objevuje otázka, jestli skutečně státy dosáhly toho, co se od UNCTAD očekávalo. Systémy VCP (obzvláště v EU) se postupně rozvíjely v čase, aby dosáhly zmíněných cílů avšak na základě literatury a empirických studií je jejich efektivita rozporuplná. Vypadá to, že využití celních koncesí pro rozvojové státy vedlo k vytovření kultury závislosti a přehnaného spoléhání na těchto koncesích a VCP. Příklad Srí Lanky je dokonalou ukázkou výše zmíněného problému, neboť tento stát je jediným na světě, kterému byly VCP plus benefity uděleny, odňaty a znovu uděleny. Díky její historii s VCP, je možné u Srí Lanky pozorovat v čase to, jak se vyvíjely jak obchodní data tak i právní instrumenty jako například předpisy rady EU. Z toho je viditelný jasný obraz změn pozice EU k rozvojovojovým státům během let a jaké trhliny zůstávají v současných systémech Plus VCP EU, které zabraňují dosažení cílů stanovených v roce 1968. V této práci bude probrána historie a vývoj preferenčních obchodních dohod mezi EU a Srí Lankou. Také se zaměří na zjištění, zdali je VCP Plus EU skutečně nezbytná pro Srí Lanku. Součástí práce je i prověření, zdali VCP Plus EU neporušuje všeobecné principy preferenčního prodeje tím, že dává do svých požadavků i prvky, jenž jsou mimo kontrolu zúčastněných stran. Na konci práce budou návrhy na zlepšení programů VCP EU tak, aby dokázaly splnit původní cíl, kterým je dosažení dlouho trvajícího ekonomického vývoje méně rozvinutých států.

Jazyk práce: English

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 28. 5. 2020

Obhajoba závěrečné práce

• Vedúci: doc. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D.

Palacký University Olomouc

Faculty of Law

Master programme / odbor:
Specialisation in Law / International and European Law