Filmové násilí jako filozofický problém

Martin Dufek

Bakalářská práce

Violence in Film Fiction as a Philosophical Problem

Anotace:

Předmětem této bakalářské práce je prozkoumání způsobu zobrazení násilí ve filmech režiséra Quentina Tarantina, a to jednak ze strany vizuálního zobrazení a zároveň ve vztahu k narativnímu kontextu daného filmu. Jeho specifický styl zobrazení násilí zde chápeme jako určité stanovisko ohledně zobrazení násilí v umění, specificky pak ve filmu. Jako základ této práce nám slouží psychoanalytické poznatky Sigmunda Freuda a vycházíme z jeho stanoviska, že násilné tendence jsou přirozenou součástí člověka, především pramenící z potlačování pudů, což je jedním ze základů fungující společnosti. Umění hraje klíčovou roli v poskytování alespoň částečné úlevy od již zmíněného potlačování. Tarantinovský styl zobrazení a práce s násilím ve filmu pak představuje určitou adaptaci tohoto freudovského stanoviska, jelikož možnost pozorování násilí ve filmu lze chápat jako určitý druh náhrady projevů násilí v realitě. Ovšem s tímto stanoviskem jsou spojené určité problémy, především proto, že v tomto stylu tvorby je zároveň kladena snaha vyobrazit násilí s cílem emočně šokovat diváka. Zároveň je podobné zobrazení násilí často doprovázeno prvky komedie, ironie a nostalgických odkazů ke starším filmům. Tyto prvky následně působí tak, že zmenšují vážnost daných scén. Tyto prvky chápeme jako určité projevy postmodernismu. Takto chápané zobrazení násilí představuje zdroj zábavy. Jelikož už nepracujeme pouze s tím, že násilí chápeme pouze jako znepokojivý prvek filmového narativu, ale nyní i jako prvek zábavy, musíme zobrazení násilí připisovat nový význam, který se liší od chápání násilí v realitě. V konečném důsledku pak dospíváme ke stanovisku, že filmové násilí vyobrazené jako zábava lze chápat jako něco odlišného, co nemusí být dáváno do spojitosti s násilím v realitě. Takový závěr může platit pouze za podmínky, že si tuto skutečnost divák uvědomuje.

Abstract:

The subject of this bachelor´s thesis is the analysis of the cinematic work of director Quentin Tarantino and as such, we will examine both the graphical style and the way it is depicted in connection to the narrative. We consider his specific style of the depiction of violence as a certain viewpoint, which determines how to understand violence in art, specifically in movies. The foundation of this thesis is the psychoanalytical work of Sigmund Freud and as such, we work with his statement that inclination to violence is a natural part of the human mind, mainly as a consequence of the suppression of passions, which is one of the crucial aspects of functional human society. Art plays a key role in providing at least partial relief from the aforementioned suppression. The style of Tarantino‘s depiction of violence represents a certain adaptation of Freud‘s statement, since the chance of seeing a depiction of violence in movies can be considered a certain substitution for the manifestation of real-life violence. However, there are certain problems surrounding this viewpoint, mostly because of the style of depiction, since there is a great amount of effort to ensure that the violence is depicted with the goal of putting the viewer in emotional discomfort. Nevertheless, such depiction of violence is frequently adjusted with aspects of comedy, irony, and nostalgic references to older movies. These aspects then tend to lessen the seriousness of certain scenes. We consider these aspects to be a sign of postmodernism. With such an understanding, movie violence can be considered a form of entertainment. Since we no longer consider the depiction of violence only as a disturbing aspect of narrative and now it can also considered to be a certain kind of entertainment, we must add new meaning to the depiction of violence, which is different from its real-world counterpart. In the end, we conclude, that movie violence can be considered to be something different, something which does not need to be connected to real-life violence. Such conclusion however can only be achieved under the condition, that the spectator is fully aware of this fact.

Klíčová slova

Tarantino, Quentin, násilí, kinematografie, realita, simulace, emoční prožitek, nostalgie, postmodernismus, Freud, Sigmund, psychoanalýza, Lotman, Jurij Michaljovič, sémiotika

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 2. 7. 2022

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 24. 8. 2022
• Vedoucí: Mgr. et Mgr. Jan Černý, Ph.D.
• Oponent: Mgr. et Mgr. Michal Rigel, Ph.D.

Univerzita Hradec Králové

Filozofická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Filozofie / Filozofie a společenské vědy