Zástavní právo v českém a německém právním řádu

Mgr. Ondřej Holub

Diplomová práce

Mortgages in Czech and German Systems of Law

Anotace:

Práce má za úkol porovnat dvě právní úpravy jednoho právního institutu. Tím právním institutem je zástavní právo, ale s vymezením pouze na zástavní právo k nemovitostem. Srovnávanými právními řády jsou české a německé právo. Pokusil jsem se analyzovat obě úpravy a srovnat jejich výhody a nevýhody pro subjekty zástavního práva. Oba právní řády obsahují základní právní úpravu zástavního práva k nemovitostem ve svých občanských zákonících. V českém právu je to Občanský zákoník (zákon č. 64/1964 Sb., dále jen OZ) a v německém právu Bürgerliches Gesetzbuch (zkráceně BGB). Ustanovení o zástavním právu v OZ nalézáme v §§ 152 až 172, v BGB pak v §§ 1113 až 1203. Úprava pro movité věci je v BGB zcela oddělena. Některé dílčí otázky týkající se zástavního práva jsou obsaženy i v jiných právních předpisech, je tomu tak v obou právních řádech. Ústředním pojmem práce je zástavní právo (blíže Část III.). Zástavním právem je zajišťována pohledávka věřitele. Věřitel zvyšuje díky zajištění možnost uspokojení své pohledávky proti dlužníkovi. Zástavní právo se v obou zkoumaných řádech váže na určitou věc, té se pak říká zástava. V tomto práci je předmětem zástavního práva toliko věc nemovitost, resp. v německém právu pozemky (tento výrazový rozdíl je vysvětlen v Části V. o předmětu zástavního práva). Obě úpravy mají několik společných právních principů pro zástavní právo, nejvýznamnějšími z nich jsou akcesorický a intabulační. (pro Alex: moc to neřeš a lupni tam něco jako: principles of akcesority and intabulation). Pro české právo je typická nutnost existence pohledávky, která je zástavním právem zajištěna. Naopak v německém právu existují dva základní druhy zástavních práv k pozemkům (Hypothek a Grundchuld), které se liší právě nutností existence zástavní pohledávky. Zatímco Hypothek pohledávku bezpodmínečně potřebuje ke svému vzniku a trvání, Grundchuld nikoli. Samotný vznik zástavního práva se vždy opírá o určitý právní důvod (více v Části VIII.). Důvody v českém i německém právu jsou v zásadě stejné. Jde o smluvní, soudní, od správního orgánu a zákonné zástavní právo. Podkladem pro vznik smluvního zástavního práva je vždy ujednání, zvané zástavní smlouva. Používá se tzv. dobrovolný vznik zástavního práva. Nedobrovolnými neboli nucenými způsoby vzniku zástavního práva jsou ty ostatní zbylé právní důvody. Zástavní právo tu vzniká rozhodnutím soudu nebo správního orgánu (nejčastěji finančního). Zákonné zástavní právo vznikne pouhou existencí určité skutečnosti předvídanou zákonem. Nemovitosti, resp. pozemky jsou vedeny ve veřejných evidencích obou zemí. Zástavní právo k nim je proto do nich zapisováno. V českém i německém právu je u tzv. smluvních zástavních práv podmínkou jejich vzniku zápis do veřejných evidencí. U mimosmluvních zástavních práv se úpravy liší. Německá klade důraz na zápis zástavního práva do veřejné evidence nemovitostí, česká upřednostňuje právní moc rozhodnutí, jímž zástavní právo vzniklo. Práva a povinnosti subjektů za trvání zástavního práva jsou upravena oběma právními řády, poskytují ochranu věřiteli a česká právní úprava i za jistých okolností i zástavnímu dlužníku. Společným institutem v německém i českém právní řádu je zdržovací žaloba, dávající věřiteli možnost bránit se zásahům ztěžující realizaci zástavního práva. Realizací zástavního práva se rozumí v obou právních řádech zpeněžení zastavené nemovitosti. Věřitel poté z výtěžku uspokojí pohledávku, která byla zajištěna zástavním právem. Způsob, jakým prodat zástavu, jsou shodné v obou právních řádech. Je j

Anotace:

ím dražba, v českém právu nazývaná jako veřejná, v německém jako nucená. Postup při dražbě je v podstatě stejný, až na drobné výjimky. Český občanský zákoník, na rozdíl od německého BGB, stanoví ještě věřiteli druhý způsob zpeněžení, a to je soudní prodej zástavy. Výsledek soudního prodeje zástavy je stejný jako u dražeb, tedy získání peněžních prostředků k uspokojení věřitelovi pohledávky. Zánik zástavního práva je v České Republice a v Německu upraven vzhledem k odlišnostem v právních řádech odlišně. Na konci práce jsem se pokusil navrhnout změny české úpravy zástavního práva. Vycházel jsem ze zjištěných odlišností obou právních řádů. Určitě je vyspělá německá úprava zástavního práva inspirací pro české zákonodárce. Jedná se hlavně o zrychlení celého procesu uspokojení věřitele ze zástavy, které je v českém právním prostředí zdlouhavé a tím neefektivní.

Abstract:

This work seeks to compare two separate enactments of one legal institute. The institute in question is right of lien, with the limitation of right of lien equivalent to real property. The two national legal systems being analyzed are Czech and German Laws. My aim is to confront advantages and disadvantages of each with respect to their addressees. Both the Czech and German Laws incorporate a basic enactment of real estate lien in their civil codes. The Civil Code (law No. 64/1964 Coll., hereafter referred to as the CC) and Bürgerliches Gesetzbuch (the BGB) in Czech and German Laws respectively. Paragraphs 152-172 of the CC and 1113-1203 of the BGB cover enactments of real estate lien. Enactment of chattels, however, is found separately in the BGB. Issues relevant to right of lien are also contained in other acts. This applies to both Czech and German legal norms. The focal point of this article is the concept of the right of lien (see Part III.). Its purpose is that creditors claims be satisfied, or that the probability of their succeeding in satisfying claims against their debtors is maximized. Right of lien in both Czech and German Laws is related to an object, a security. However, in this particular case we use the term mortgage as the object here is a real estate. German Law uses the term real estate lands for the objects of right of lien. This naming peculiarity is elaborated on in Part V. In both enactments there are mutual legal principles, of which the principles of accessory and intabulation are the most notable. Typical for the Czech Law is the necessity of an existing claim, which is then secured pursuant to the right of lien provisions. In German Law on the other hand there are two primary forms of real estate lien, Hypothek and Grundschuld, where the necessity of an existing claim is the relevant differentiating factor. While Hypothek relies upon the existence of a claim for its origination and continuence the Grundschuld does not. The origination of right of lien itself is based on a concrete legal ground (see Part VIII.). Legal grounds in the Czech and German Law are essentially identical. These are contractual, judicial, administrative and statutory grounds. The basis on which contractual right of lien originates is the contract of mortgage charging the real estate. The term voluntary origin of right of lien is then used as the remaining legal grounds create involuntary right of lien. Such is the case when right of lien is created by a court or administrative (most commonly a financial) authority decision. Statutory right of lien is formed simply by the existence of certain facts assumed in Law. In both countries real estates or real estate lands, as the case may be, are kept on file. Pertinent right of lien is therefore placed upon the register of real estates, which is open to public. Being put on file is actually required in Czech and German Laws alike in order for the so-called contractual right of lien to even originate. Extra-treaty right of lien is regulated differently in each of the two national legal systems. The German norms emphasize the right of lien being put on file in the public register while the Czech norms prioritize coming into force of the decision which has created the right of lien. Rights and duties of subjects under right of lien continuation are enacted in both national legal systems. Protection of creditors and debtors is provided in both the Czech and German Laws. A shared institute found both in the Czech and German legal norms dilatory charge which gives the creditors a chance to defend themselves against encroachment on the enforcement of the right of lien. In both national legal systems the enforcement of the right of lien stands for the liquidation of mortgaged property the proceeds of which will enable the creditors to satisfy their claims that were secured by the right of lien. The manner in which a mortgage is sold is identical in both legal norms although terms used in eac

Abstract:

h slightly differ. A mortgage is sold by auction, termed by Czech Law public auction, compulsory auction (Zwangsversteigerung) in German Law. The liquidation procedure is almost identical excepting small details. The Czech CC, unlike the BGB, specifies a secondary mortgage liquidation procedure, i.e. executory sale. Sale by auction as well as executory sale has the same effect that is obtaining the financial means with which to satisfy the creditors claim. Cessation of existence of the right of lien in the Czech Republic and Germany is dissimilar, however, due to the fact that it is defined differently in each countrys legal norms. I have concluded my diploma work with an attempt to propose some changes to the Czech right of lien norms. I have summed up the differences isolated by comparing both national legal systems. The advanced German right of lien norms are without a doubt an inspiration to our legislators. Acceleration of the entire process of paying off the creditors, which as of now is tedious and hence ineffective in the Czech juristic space would have been a much welcome improvement.

Klíčová slova

občanské, zástavní právo, německé, srovnání, věcné právo k věci cizí, hypotéka, zástava

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 6. 4. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 10. 5. 2006
• Vedoucí: prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Právo a právní věda / Právo