Ambivalentní vztah Jana Švankmajera s jeho diváky na pozadí jeho myšlení a tvorby

Jana WITTASSKOVÁ

Bachelor's thesis

An analysis of Jan Švankmajer's ambivalent relationship with his audience on the background of his thought and work

Abstract:

Filmová tvorba Jana Švankmajera má své publikum snad ve všech koutech světa. Je to však právě Švankmajer, jenž tvrdí, že jeho filmy ke své existenci diváka nepotřebují. Označuje je za určitou formu autoterapie, skrze níž se vyrovnává se svými dětskými traumaty a idiosynkraziemi. Navzdory tomu do svých filmů vkládá prology, jež jsou cíleně adresovány právě divákovi a v rámci nichž zároveň poskytuje jakýsi úvod či lehkou explikaci nadcházejícího filmového narativu. Přičemž co se týče intepretací, ty také jednoznačně odmítá s tím, že si v množství významů má každý najít ten svůj. Proč potom ale opatřuje své knihy obsáhlými studiemi Petra Hamese, které se interpretací jeho tvorby nebojí? Určitou ambivalenci lze v kontextu Švankmajerovy tvorby detekovat téměř všude, zejména pak v jeho komplikovaném vztahu s diváky jeho filmů, potažmo lidmi jako jedinci a společností obecně. Cílem práce je zjistit, jak Jan Švankmajer přistupuje k divákům jeho audiovizuální tvorby, jak s nimi komunikuje a zda se jeho přístup v tomto kontextu nějakým způsobem proměnil či vyvinul. Výsledná metoda, s jejíž pomocí se pokusím dojít k zodpovězení těchto otázek v sobě kombinuje analýzu písemných a audiovizuálních pramenů. V kontextu písemných pramenů se zaměřím především na Švankmajerovy texty a vyjádření a v pramenech audiovizuálních, představujících jeho celovečerní snímky, se budu zabývat fenoménem prologů a funkcí lidských figur.

Abstract:

Jan Švankmajer's film work has an international audience. However, Švankmajer asserts that his films do not require an audience to exist. He describes them as a form of self-therapy, through which he deals with his childhood traumas and idiosyncrasies. Despite this, he incorporates prologues into his films, which are addressed to the viewer and serve as an introduction or explanation of the film narrative. With regard to interpretations, he explicitly rejects them, arguing that each viewer should find their own meaning in the film. However, he also provides extensive studies of Peter Hames in his books, which are not afraid of interpretations of his work. A certain ambivalence can be detected almost everywhere in the context of Švankmajer's work, especially in his complicated relationship with the audience of his films, and consequently with people as individuals and society in general. The aim of this thesis is to ascertain how Jan Švankmajer approaches the audience of his audiovisual works, how he communicates with them and whether his approach has changed or evolved in any way in this context. The methodology employed to address these queries entails an integration of textual and audiovisual analysis. With regard to the former, a focus on Švankmajer's written works, including statements and texts, will be undertaken. In the latter, an examination of the phenomenon of prologues and the function of human figures in his feature films will be conducted.

Keywords

Publikum, Jan Švankmajer, Interpretace, Kinematografie, Komunikace

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 6. 5. 2024

Thesis defence

• Supervisor: Mgr. Jan Černík, Ph.D.

Palacký University Olomouc

Faculty of Arts

Bachelor programme / field:
Film Studies / Film Studies / Television and Radio Studies