Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury DIPLOMOVÁ PRÁCE (magisterská) 2011 Lenka Ostříţková Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury NADVÁHA A OBEZITA V DENNÍ PRAXI ŢENSKÉHO LÉKAŘE – MOŢNOSTI POZITIVNÍHO OVLIVNĚNÍ KONKRÉTNÍCH ZDRAVOTNÍCH KOMPLIKACÍ ŢEN OPTIMALIZACÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI Diplomová práce (magisterská) Autor: Lenka Ostříţková, rekreologie Management ţivotního stylu Vedoucí práce: Mgr. Radim Šlachta Ph.D. Olomouc 2011 Jméno a příjmení autora: Lenka Ostříţková Název diplomové práce: Nadváha a obezita v denní praxi ţenského lékaře – moţnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí diplomové práce: Mgr. Radim Šlachta, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2012 Abstrakt: Diplomová práce se zabývá problematikou vztahu nadváhy a obezity s konkrétními zdravotními komplikacemi ţen, s nimiţ se ve své denní praxi setkává ţenský lékař a moţnostmi předcházení vzniku nebo pozitivnímu ovlivnění těchto komplikací optimalizací tělesné hmotnosti. Šetření, provedené u ţenských lékařů, objasňuje jejich vědomosti a postoje k pozitivnímu ovlivnění konkrétních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti a jejich vědomosti, postoje a vnímané bariéry k podpoře pohybové aktivity u pacientek. Práce by měla být dalším příspěvkem ke zjednodušení orientace v dané problematice. Klíčová slova: optimální pohybová aktivita, redukce hmotnosti, nadváha a obezita ţen, gynekologické komplikace, prevence. Souhlasím s půjčováním práce v rámci knihovních sluţeb. Author´s first name and Surname: Lenka Ostříţková Title of the master thesis: Overweight and obesity in the daily practice of female doctors – the possibility of a positive effect on specific health problems of women by optimizing weight Department: Recreology Supervisor: Mgr. Radim Šlachta, Ph.D. The year of presentation: 2012 Abstract: Diploma thesis deals with the relationship of overweight and obesity with specific health complications of women with whom in their daily practice meets a female doctor and the possibilities of prevention and the positive influence of these complications by optimizing body weight. The research, conducted by female doctors, explains their knowledge and attitudes to positively influence the specific complications of female body weight and optimizing their knowledge, attitudes and perceived barriers to promoting physical activity in patients. Thesis should be a further contribution to facilitate orientation in particular field. Keywords: Optimal physical activity, weight reduction, obesity and overweight women, gynecological complications, prevention. I agree the thesis paper to be lent within the library service. Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Radima Šlachty, Ph.D., uvedla všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţela zásady vědecké etiky. V Olomouci, dne 15. 12. 2011 ................................. Děkuji Mgr. Radimu Šlachtovi, Ph.D., pomoc a cenné rady, které mi poskytoval při zpracování diplomové práce a dále všem ţenským lékařům, kteří se zúčastnili výzkumného šetření. OBSAH 1. ÚVOD ................................................................................................................................... 9 2. NADVÁHA A OBEZITA.................................................................................................... 10 2.1 Definice a klasifikace nadváhy a obezity....................................................................... 10 2.1.1 Měření tělesného tuku ............................................................................................. 10 2.1.2 Indexy definující obezitu......................................................................................... 11 2.1.3 Typy obezity............................................................................................................ 12 2.2 Vznik nadváhy a obezity................................................................................................ 13 2.2.1 Energetický příjem a výdej ..................................................................................... 14 2.3 Zdravotní rizika a komplikace nadváhy a obezity ......................................................... 14 2.4 Specifika nadváhy a obezity u ţen ................................................................................. 16 2.4.1 Nadváha a obezita ţen jako problém zdravotní ...................................................... 17 2.4.2 Nadváha a obezita ţen jako problém psychosociální.............................................. 18 3. POZITIVNÍ OVLIVNĚNÍ ZDRAVOTNÍCH KOMPLIKACÍ OPTIMALIZACÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI .......................................................................................................................... 19 3.1 Zdraví a ţivotní styl........................................................................................................ 19 3.2 Optimalizace hmotnosti.................................................................................................. 20 3.2.1 Prevence nadváhy a obezity .................................................................................... 20 3.2.2 Léčba obezity .......................................................................................................... 21 3.3 Vliv pohybové aktivity na zdraví ................................................................................... 21 3.4 Optimální pohybová aktivita.......................................................................................... 22 3.5 Vliv pohybové aktivity na konkrétní zdravotní komplikace .......................................... 23 3.5.1 Vliv pohybové aktivity na psychickou pohodu....................................................... 23 3.5.2 Vliv pohybové aktivity na sílu kostí a svalů ........................................................... 23 3.5.3 Vliv pohybové aktivity na riziko vzniku rakoviny prsu.......................................... 24 3.5.4 Vliv pohybové aktivity na redukci hmotnosti ......................................................... 24 4. PRAXE ŢENSKÉHO LÉKAŘE.......................................................................................... 25 4.1 Nadváha a obezita v denní praxi ţenského lékaře.......................................................... 25 4.2 Problémy s reprodukcí ................................................................................................... 25 4.2.1 Nadváha, obezita a problémy s reprodukcí ............................................................. 26 4.2.2 Nadváha, obezita, těhotenství a porod .................................................................... 26 4.3 Syndrom polycystických ovarií...................................................................................... 27 4.4 Nadváha, obezita a vybraná nádorová onemocnění ....................................................... 27 4.4.1 Karcinom prsu ......................................................................................................... 28 4.4.2 Karcinom endometria..............................................................................................28 5. CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY.......................................................................... 30 5.1 Cíle práce........................................................................................................................ 30 5.2 Výzkumné otázky........................................................................................................... 30 6. METODIKA........................................................................................................................ 31 6.1 Anketa ............................................................................................................................ 31 6.2 Výzkumný soubor .......................................................................................................... 31 7. VÝSLEDKY ........................................................................................................................ 33 7.1 Vliv optimalizace tělesné hmotnosti na konkrétní zdravotní komplikace ţen............... 33 7.2 Nadváha a obezita jako problematika ţenských lékařů ................................................. 33 7.3 Pohled ţenských lékařů na nadváhu a obezitu u pacientek............................................ 35 7.4 Postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity.. 38 8. DISKUZE............................................................................................................................43 8.1 Vliv optimalizace tělesné hmotnosti na konkrétní zdravotní komplikace ţen a role ţenského lékaře .................................................................................................................... 43 8.2 Nadváha a obezita jako problematika spadající do kompetence ţenského lékaře ......... 44 8.3 Pohled ţenských lékařů na nadváhu a obezitu u pacientek............................................ 44 8.4 Postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity.. 46 8.4.1 Postoje a vědomosti ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity....................... 46 8.4.2 Bariéry vnímané ţenskými lékaři k podpoře pohybové aktivity............................. 49 8.5 Praktické připomínky a doporučení ............................................................................... 50 8.6 Závěry diskuze ............................................................................................................... 50 9. ZÁVĚRY............................................................................................................................. 52 9.1 Závěry pro teorii............................................................................................................. 52 9.2 Závěry pro praxi ............................................................................................................. 54 10. SOUHRN ........................................................................................................................... 55 11. SUMMARY ....................................................................................................................... 56 12. REFERENČNÍ SEZNAM.................................................................................................. 57 13. PŘÍLOHY.......................................................................................................................... 60 1. ÚVOD Nadváha a obezita je v současnosti velmi aktuální problematikou zasahující do ţivota stále větší části populace napříč všemi věkovými skupinami. U značné části populace je problém s hmotností dán nezdravým ţivotním stylem, pro který je typická hypokineze a nevhodné stravovací návyky. Nadměrná hmotnost je často vnímána pouze jako estetický nedostatek. Její zdravotní a psychosociální rizika a komplikace však mají daleko závaţnější charakter. Přestoţe nadváhu a obezitu můţeme sledovat u obou pohlaví, u ţen se nadměrná hmotnost vyskytuje ve vyšší míře. Kromě komplikací a rizik společných pro obě pohlaví má nadváha a obezita ţen i svá specifika. Psychosociální komplikace ţen jsou specifické především tím, ţe ţena je daleko více spjata se svým tělem a více se skrz tělo definuje. Také společnost ţenu vnímá a hodnotí ve vyšší míře skrz tělo a postavu, a jejímu tělesnému vzhledu je přikládán daleko větší význam, neţ je tomu u muţů. Ţena tak v tomto ohledu můţe pociťovat mnohem silnější tlak, na jehoţ základě můţe dojít ke ztrátě sebevědomí, depresím, případně vzniku poruch příjmu potravy a mnohých dalších komplikací. Zdravotní specifika nadměrné hmotnosti ţen souvisí, kromě mechanických komplikací, převáţně s riziky komplikací v reprodukčním procesu, a také s rizikem vzniku některých nádorových onemocnění. S řadou těchto zdravotních komplikací se setkává ve své denní praxi ţenský lékař, který můţe značně ovlivnit postoje pacientky k optimalizaci tělesné hmotnosti, a tak pozitivně ovlivnit nebo dokonce eliminovat riziko vzniku konkrétních zdravotních komplikací. Tato práce chce na základě odborné literatury analyzovat problematiku nadváhy a obezity a moţnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti. Dále za pomoci šetření analyzovat roli ţenského lékaře v této oblasti, zjistit jeho vědomosti a postoje k moţnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti a také jejich vědomosti, postoje a vnímané bariéry k podpoře pohybové aktivity. 9 2. NADVÁHA A OBEZITA Nadváha a obezita se v současné populaci rozvinutých i rozvojových zemí rozšiřuje stále více a dosahuje jiţ profilu pandemie. Jedná se o problém, který je současně socioekonomický a zdravotnický (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). Můţeme konstatovat, ţe celkově nadváhou nebo obezitou trpí více neţ miliarda dospělých a kolem 10 % dětí (Hainer, 2011). Obezitu, jako nemoc oficiálně vnímáme od roku 1997, kdy byla Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako nemoc také uznána (Kukačka, 2010). Nadváhu povaţujeme za předstupeň obezity. Jedná se o stav, při kterém stoupají rizika komplikací souvisejících s nadměrnou hmotností. (Svačina, 2000). Výrazný vzestup rizik je pak od hodnot BMI . 27 kg/m2 (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). 2.1 Definice a klasifikace nadváhy a obezity Obezita je chronická nemoc charakterizována zmnoţením tuku a současným zvýšením tělesné hmotnosti nad normální hodnoty (Lukáš, Ţák, et al., 2010). V souladu s tímto tvrzením definuje Svačina (2000) obezitu jako nadměrné uloţení tuku v těle, přičemţ za normální mnoţství tuku v organismu povaţujeme 25 % -30 % u ţen a 20 % -25 % u muţů. Fyziologický podíl tělesného tuku je ovlivněn věkem, pohlavím a etnikem. Za normální jsou povaţovány hodnoty 10 % -25 % u muţů a 18 % -30 % u ţen. S věkem tento podíl stoupá (Lukáš, Ţák, et al., 2010). Ke stanovení stupně obezity vyuţíváme měření tělesného tuku nebo index tělesné hmotnosti (Hainer, 2001). 2.1.1 Měření tělesného tuku K měření tělesného tuku, neboli určení podílu tuku v těle, vyuţíváme následující metody: měření koţních řas, impedance – měření vodivosti těla, podvodní váţení se stanovením hustoty těla, sonografie, počítačová tomografie, dvoutunová denzitometrie pouţívaná v osteologii, měřením bez tukové tělesné hmotnosti izotopem kalia, měření celkové tělesné vody nebo neutronovou aktivační analýzu (Hainer, 2011). 10 Tyto metody zjišťují nejen podíl tělesného tuku, zároveň určují i mnoţství vody a beztukové tělesné hmoty – převáţně svalové hmoty v těle. V současnosti jsou nejčastěji vyuţívanými metodami pro stanovení podílu tuku v těle měření koţních řas a měření vodivosti těla (Svačina, 2000). Dle Svačiny (2000) je vyuţívání metod měření podílu tuku v těle v běţné praxi zbytečné. Tyto metody jsou hůře dostupné z časových nebo finančních důvodů a výsledek jejich měření je často zatíţen chybou. Protoţe přesné procentuální stanovení podílu tuku v těle není rutinním a běţně dostupným vyšetřením, v praxi častěji vyuţíváme hmotnostní indexy nebo tabulky (Lukáš, Ţák, et al., 2010). 2.1.2 Indexy definující obezitu Obezitu můţeme z kvantitativního hlediska definovat výpočtem indexu tělesné hmotnosti, který vychází z vyšetření tělesné výšky a hmotnosti. Celosvětově uznávaným měřítkem pro stanovení diagnózy obezity je v současnosti Queteletův index, který je běţně označován jako body mass index (BMI), kdy: BMI = hmotnost v kg / (výška v m)2 (Hainer, 2011). Klasifikace tělesné hmotnosti dle BMI (podle WHO, 1997) Stupeň BMI (kg/m2) : riziko komplikací podváha < 18,5 Riziko jiných chorob Normální váha 18,5 -24,9 Průměrné riziko Nadváha . 25,0 Zvýšené riziko Preobezita 25,0 -29,9 Mírně zvýšené Obezita . 30 Vysoké riziko Obezita I. stupně 30,1 – 34,9 Středně vysoké Obezita II. stupně 35,0 – 39,9 Vysoké Obezita III. stupně . 40 Velmi vysoké Tabulka1.(Retrieved21.9.2011 from the World Wide Web: http://www.who.int/features/factfiles/obesity/facts/en/index.html) 11 BMI slouţí nejen ke stanovení diagnózy obezity, ale také jako ukazatel rizik u většiny jejích zdravotních komplikací a ţivotní prognózy. Za optimální ţivotní prognózu můţeme povaţovat hodnoty BMI 20 kg/m2 aţ 22 kg/m2 (Hainer, 2011). Rizika související se zdravotními komplikacemi prokazatelně stoupají jiţ od hodnoty BMI . 25 kg/m2 (Svačina, 2000). Strmý nárůst těchto rizik je pak od hodnoty BMI . 27 kg/m2 (Svačina, 2000; Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). BMI je pro definici obezity uţíván nejčastěji. Tento index však neodráţí přesný podíl tuku a beztukové hmoty, nereflektuje moţnost vyvinutější svalové hmoty nebo zvýšené mnoţství kostní hmoty. Proto je v praxi vhodné vyuţívat i jiné indexy, jako waist-to-hip ratio (WHR), který určuje poměr mezi obvodem pasu a boků a je zaměřený na určení abdominální obezity (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). Na riziko abdominální distribuce tuku a s ním spjaté riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací tedy poukazuje index WHR . 1,0 u muţů a WHR . 0,85 u ţen (Hainer, 2011). Rizika abdominální obezity je moţné určit i dle obvodu pasu, kdy za zvýšené riziko povaţujeme obvod pasu . 94 cm u muţů a . 80 cm u ţen. Vysoké riziko pak odpovídá hodnotám . 102 cm a . 88 cm u ţen (Hainer, 2001). 2.1.3 Typy obezity Rizika vzniku zdravotních komplikací nadváhy a obezity vnímáme nejen dle celkového mnoţství tělesného tuku v těle, ale také dle jeho distribuce (Hainer, 2001). Jedná se o kvalitativní klasifikaci obezity, kdy rozlišujeme obezitu androidní (abdominální) a gynoidní (Hainer 2011). U androidního typu obezity je tuk akumulován převáţně v oblasti břicha. Tuk, uloţený kolem nitrobřišních orgánů a na peritoneu, označujeme jako útrobní nebo viscerální a je charakterizován zvýšeným obratem volných mastných kyselin a jejich zvýšeným tokem do jater. Pojí se proto s metabolickými a kardiovaskulárními riziky (Hainer, 2001). 12 Androidní typ obezity, je nazván podle jeho častějšího výskytu u muţů. Dle uloţení tuku je moţné ho označovat také jako abdominální nebo viscerální typ, obezitu horního typu nebo typu jablko (Hainer, 2001). S gynoidním, tedy ţenským typem obezity se daleko častěji setkáváme u ţen. Jelikoţ je charakterizován uloţením tuku převáţně v oblasti hýţdí je nazýván i obezitou dolního typu nebo obezitou tvaru hrušky (Hainer, 2001). Tento typ obezity představuje sice menší kardiovaskulární a metabolická rizika, je však těsněji spjatý s riziky mechanickými (Svačina, 2000). Obrázek 1. Androidní a gynoidní obezita (Retrieved 7.10.2011 from the World Wide Web: http://nadrevo.blogspot.com/2009/12/priciny-obezity.html) 2.2 Vznik nadváhy a obezity Obezita je onemocněním, které je většinou ovlivněno multifaktoriálně, kdy interakce vlivu prostředí a dědičných dispozic vede k pozitivní energetické bilanci, která vede k nadměrnému hromadění tukové tkáně (Hainer, 2011). Primárním faktorem vzniku nadváhy a obezity je narušení rovnováhy mezi energetickým příjmem a energetickým výdejem s vychýlením ke straně energetického příjmu (Lukáš, Ţák, 2010). 13 2.2.1 Energetický příjem a výdej Energetický příjem i výdej jsou ovlivňovány velkým mnoţstvím vnitřních i vnějších faktorů (Lukáš, Ţák et al., 2010). Celkový energetický příjem je podmíněn skladbou diety, v ní zastoupených základních ţivin (sacharidy, lipidy a proteiny) a dále pak obsahu vlákniny, mikronutrientů, pitným reţimem a v neposlední řadě i konzumací alkoholu (Lukáš, Ţák et al., 2010). Celkový energetický výdej je určen třemi sloţkami. Jedná se o bazální metabolismus, termický efekt potravy a energetický výdej daný pohybovou aktivitou (Dylevský, 2000). Bazální metabolismus neboli klidový energetický výdej je energie potřebná k zachování základních ţivotních funkcí organismu za naprostého fyzického i psychického klidu a za normální teploty (Dylevský, 2000). Bazální metabolismus je významně ovlivňován genetickými a neurohumorálními faktory, je závislý na věku, pohlaví a podílu svalové hmoty. Klidový energetický výdej tvoří asi 55 % -70 % z celkového energetického příjmu (Lukáš, Ţák, et al., 2010). Termický efekt potravy je postprandiální energetický výdej, který je dán procesem trávení, vstřebávání a metabolismem jednotlivých sloţek potravy. Jeho podíl z celkového energetického výdeje činí asi 8 % -12 % (Lukáš, Ţák, et al., 2010). Energetický výdej na pohybovou aktivitu je nejvíce variabilní sloţkou celkového energetického výdeje. Jeho podíl odpovídá 20 % -40 % celkového energetického výdeje. Jeho variabilita je dána mnoţstvím pohybové aktivity v závislosti na ţivotním stylu jedince (Lukáš, Ţák, et al., 2010). Mezi další faktory ovlivňující vznik obezity patří genetické predispozice neboli dědičnost, endokrinní faktory a iatrogenní a psychociální vlivy (Lukáš, Ţák, et al., 2010). 2.3 Zdravotní rizika a komplikace nadváhy a obezity Problematika nadváhy a obezity je spojena s celou řadou zdravotních rizik, komplikací a závaţných onemocnění (Hainer, 2011) a často je jedním z hlavních rizikových faktorů jejich vzniku (Vítek, 2008). Tuková tkáň byla dlouze pokládána pouze za pasivní zásobárnu energie ve formě trygliceridů bez přímého vlivu na regulaci energetické homeostázy. V současnosti je známo, ţe produkuje řadu hormonů a cytokinů a tím se aktivně podílí na regulaci příjmu potravy, 14 energetického výdeje a řady metabolických dějů v těle (Haluzík, Trachta, & Haluzíková, 2010). Při zmnoţení tukové tkáně pak dochází k tomu, ţe tuková tkáň přestává správně plnit svou fyziologickou, metabolickou a endokrinní funkci a tím vznikají metabolické komplikace nadváhy a obezity (Krahulec, 2010). Mechanické komplikace jsou přímým následkem nadměrné hmotnosti a vnímáme je jako dopad mechanické zátěţe na organismus (Krahulec, 2010) a častěji se s nimi setkáváme ve spojitosti s obezitou gynoidní (Hainer, 2011). Přehled všech zdravotních rizik a komplikací souvisejících s obezitou ukazuje Tab. 2 vytvořené dle Hainera (2011, 25 -26). Přehled zdravotních rizik a komplikací obezity Metabolické komplikace inzulinorezistence – hyperinzulinemie – porucha glukózové tolerance – diabetes mellitus II. typu poruchy metabolismu lipidů: dyslipidemie, hypertriacylglycerolemie hyperurikemie zvýšení koncentrace fibrinogenu a PAI -1 Endokrinní poruchy hyperestrogenismus (důsledek zvýšené aromatizace androgenů v estrogeny v tukové tkáni) hyperandrogenismus u ţen hypergonadismus (u muţů s těţkou obezitou) funkční hyperkortizolismus hyposekrece růstového hormonu pozměněná aktivita sympatoadrenálního systému Kardiovaskulární komplikace hypertenze hypertrofie a dilatace levé komory ischemická choroba srdeční sníţená kontraktilita myokardu arytmie náhlá smrt cévní mozkové příhody varixy tromboembolická nemoc Respirační komplikace hypoventilace a restrikce syndrom spánkové apnoe bronchiální astma Gastrointestinální a hepatobiliární komplikace gastroezofageální reflex hiátová hernie 15 cholelitiáza, cholecystitida, pankreatitida jaterní steatóza jaterní steatóza Gynekologické komplikace poruchy cyklu, amenorea, infertilita komplikace v těhotenství a při porodu pokles dělohy, záněty rodidel Onkologické komplikace gynekologické: karcinom endometria, děloţního hrdla, prsu a vaječníku gastrointestinální: kolorektální karcinom, karcinom ţlučníku, ţlučových cest, pankreatu a jater urologické: karcinom ledvin a prostaty Ortopedické komplikace degenerativní onemocnění kloubů a páteře epifyzeolýza u dětí vybočená holeň Koţní komplikace ekzémy a mykózy strie a celulitida hypertrichóza, hirsutismus benigní papilomatóza Psychosociální komplikace společenská diskriminace nízké sebevědomí, motivační poruchy, autoakuzace deprese, úzkost poruchy příjmu potravy Chirurgická a anesteziologická rizika kardiorespirační komplikace tromboembolie horší hojení ran tvorba hernií v pooperačních jizvách Iatrogenní poškození vliv inadekvátních diet vliv nevhodné farmakoterapie vliv špatně indikované chirurgické léčby Jiné zdravotní komplikace edémy horší hojení ran úrazy kýly pseudotumor cerebri u dětí Tabulka 2. Přehled zdravotních rizik a komplikací obezity 2.4 Specifika nadváhy a obezity u ţen Je pochopitelné, ţe nadváha a obezita u ţen a u muţů není totoţná. Kromě faktu, ţe pro ţeny je typičtější výskyt obezity dolního typu, a ţe komplikace a zdravotní rizika, která jsou popsána výše, má obezita a nadváha u ţen další specifika, komplikace, rizika a dopady (Fialová, 2006). 16 2.4.1 Nadváha a obezita ţen jako problém zdravotní I vznik nadváhy a obezity u ţen má svá konkrétní specifika. Jedním z takových specifik je období těhotenství a doba po porodu, kdy je riziko nárůstu hmotnosti a vzniku nadváhy a obezity velmi vysoké. Zvýšení hmotnosti právě během těhotenství můţe být ovlivněno i zanechám kouření v tomto období. Jsou zvaţovány moţnosti nárůstu hmotnosti po porodu u nekojících ţen, ale zaznamenáváme případy nárůstu hmotnosti i u ţen kojících. Tento nárůst můţe souviset i se změnou ţivotního stylu, ke kterému u většiny ţen po porodu dochází. Můţe se jednat o omezení pohybové aktivity nebo neschopnost adekvátně sníţit příjem potravy (Hainer, 2011). Předpokládá se, ţe psychosociální vlivy a změna ţivotního stylu hrají při nárůstu hmotnosti klíčovou roli v poporodním období i období přechodu ţeny. Ke zvýšení hmotnosti a vzniku nadváhy nebo obezity u ţen dále dochází stejně jako u muţů poklesem pravidelné pohybové aktivity. K tomuto sníţení můţe dojít zanecháním sportovní činnosti, při úrazech nebo během onemocnění a zejména při onemocnění pohybového aparátu (Hainer, 2011). U ţen dochází k nárůstu hmotnosti také během menopauzy, která je spojená i s redistribucí tuku, kdy se tuk ukládá především v horních partiích těla a abdominální oblasti (Hainer, 2011). Obezita souvisí s vyšší koncentrací estrogenů, vznikajících aromatizací zejména z nadledvinových androgenů na čemţ se podílí právě tuková tkáň a u obézních ţen je navíc redukovaná kapacita transportních globulinů, coţ vede ke zvýšení hladiny cirkulujících volných hormonů (Minář, Petrovová, & Kümmel, 2009). Hladina estrogenů je u obézních ţen mnohonásobně vyšší neţ u ţen s normální hmotností (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). Tato zvýšená hladina estrogenů spojená s obezitou můţe pak u ţen způsobit řadu zdravotních komplikací, jako jsou poruchy menstruačního cyklu, amenora nebo infertilita. Současně je rizikovým faktorem vzniku karcinom endometria, karcinom prsu, vaječníku a děloţního hrdla (Hainer, 2011). 17 2.4.2 Nadváha a obezita ţen jako problém psychosociální Obezita není jen zdravotním problémem. Je prokázáno, ţe zvláště ţeny obezitu vnímají velmi silně jako problém estetický. Jejich tělesný vzhled a vnímání sama sebe, působí velice silně na jejich psychický stav a socializaci (Fialová, 2006). Ţeny se, daleko více neţ muţi, svým tělem vymezují a jsou s ním také silněji spojeny. Společenské uznání ţeny daleko více souvisí s jejím fyzickým vzhledem a zvláště pak se stavbou těla (Fialová, 2006). Současná společnost ţenské tělo vnímá jako kulturní produkt. Ţeny jsou pod silným tlakem reklamy a médií a jejich těla jsou neustále konfrontována s ideálem krásy. Tento silný tlak můţe u ţen trpících nadváhou a obezitou způsobovat poruchy sebevědomí a sebeúcty (Fialová, 2006). U ţen, které přikládají fyzickému vzhledu daleko vyšší význam neţ muţi, můţe neřešený problém se sebevědomím a nespokojeností s vlastním tělem vést aţ k psychickým poruchám, jako jsou deprese, stavy úzkosti a následné separaci od společnosti nebo k poruchám příjmu potravy. Motivací pro redukci tělesné hmotnosti bývá u ţen nejčastěji právě snaha zlepšit svůj fyzický vzhled (Fialová, 2006). Zlepšení fyzického vzhledu je také motivací ţen pro provozování pohybové aktivity (Matulová, 2011). 18 3. POZITIVNÍ OVLIVNĚNÍ ZDRAVOTNÍCH KOMPLIKACÍ OPTIMALIZACÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI Pravidelné cvičení a habituální pohybovou aktivitu spolu s přiměřeným energetickým příjmem povaţujeme za nejlepší, nejbezpečnější a ekonomicky nejméně náročné preventivní i léčebné prostředky většiny civilizačních onemocnění (Kukačka, 2010). 3.1 Zdraví a ţivotní styl Zdraví neznamená pouze nepřítomnost nemoci. Světová zdravotnická organizace (2003) definuje zdraví jako stav naprosté fyzické, psychické a sociální pohody. Zdraví se vţdy týká konkrétní osoby. Je z velké části závislé na jejích vědomostech a aktivní péči o vlastní zdravotní stav (Kukačka, 2010). Je formováno mnoha faktory zahrnujícími konkrétní ţivotní styl jedince a sociální, kulturní i pohybové prostředí, v rámci kterého jedinec existuje (Dugdill, Crone, & Murphy, 2009). Některé z těchto faktorů jsou neovlivnitelné, jako například věk, pohlaví nebo geny. Jiné však můţe jedinec svým chováním potencionálně ovlivnit. Nejpodstatnějším ovlivnitelným faktorem je ţivotní styl jedince, který zahrnuje jeho pohybové a stravovací návyky (Dugdill, Crone, & Murphy, 2009). Ţivotním stylem rozumíme typické a vyhraněné chování jedince, které je dáno systémem činností, vztahů a projevů charakteristických pro daný subjekt (Hodaň, & Dohnal, 2008). Ţivotní styl je determinován vnitřními a vnějšími faktory, z nichţ některé jsou velmi těţce ovlivnitelné. Vnějšími faktory rozumíme ekonomické a sociální podmínky, vnitřními faktory jsou vzdělání, zdravotní stav jedince a psychologické faktory, mezi které patří například volní vlastnosti nebo temperament jedince (Kukačka, 2010). Pro současný ţivotní styl většiny lidí je charakteristické stále se zrychlující ţivotní tempo. Se zvyšující se úrovní společnosti a rostoucím vzděláním populace se na jedné straně otvírají moţnosti dalšího rozvoje, současně se však pro řadu lidí stal vlastním konzumní způsob ţivota s nesprávnou ţivotosprávou, jehoţ součástí je ve většině případů neaktivní ţivotní styl a hypokineze, tedy nedostatek pohybu (Kukačka, 2010). 19 Neaktivní, neboli sedavý ţivotní styl definujeme jako nedostatek tělesného pohybu v zaměstnání i ve volném čase (Stejskal, 2004). 3.2 Optimalizace hmotnosti Optimalizací tělesné hmotnosti rozumíme dosaţení ideální hmotnosti, ve většině případů redukcí hmotnosti, u konkrétního jedince. Za optimální povaţujeme hmotnost kolem hodnoty 22 kg/m2 BMI (Hainer, 2011). Při kombinaci pohybové aktivity a diety dochází v redukčním programu k většímu úbytku tělesné hmotnosti, neţ při samostatném dodrţování diety nebo pohybového programu (Hainer, 2011). 3.2.1 Prevence nadváhy a obezity Prevence je způsob, kterým se dá bojovat s nemocí. Rozlišujeme prevenci primární, která se týká zdravého člověka bez specifických příznaků a v jejímţ rámci se snaţíme sníţit příčiny vzniku nemoci, tedy rizikové faktory a posílit faktory ochranné, a tím zabránit vzniku nemoci za pomoci nefarmakologických opatření – změnou chování jedince. Sekundární prevence zahrnuje včasné odhalení příznaků vznikající nebo jiţ vzniklé nemoci v raném stadiu a snaţí se je eliminovat, aby nedošlo k plnému propuknutí onemocnění (Retrived 7.12.2011 from the World Wide Web: http://www.cba.muni.cz/prevencenemoci/). Sekundární prevence je z velké části v rukou lékaře a rozumíme jí především pravidelné preventivní prohlídky a jejím předpokladem je spolupráce pacienta. Primární prevence je podmíněna samotným jedincem a jeho ţivotním stylem. V případě primární prevence je tedy zcela nezbytný aktivní přístup pacienta. Ve vztahu k prevenci vzniku nadváhy a obezity existuje v současnosti celá řada doporučení týkajících se výţivy, pohybové aktivity a ţivotního stylu celkově, pro lékaře i pro samotné pacienty. Lékař má vědomosti týkající se rizikovosti nadváhy a obezity ve vztahu ke své specializaci a měl by pacienty v tomto směru v rámci primární a sekundární prevence informovat. (Retrived 7.12.2011 from the World Wide Web: http://www.cba.muni.cz/prevencenemoci/). 20 Názor lékaře můţe mít na rozhodnutí pacienta začlenit fyzickou aktivitu do ţivotního stylu, s ohledem na zdravotní stav, velmi silný vliv. (Retrived 7.12.2011 from the World Wide Web: http://exerciseismedicine.org/documents/HCPActionGuide_LR.pdf). Právě zvyšující se výskyt nadváhy a obezity upozorňuje na nutnost efektivní primární prevence. Studie naznačují, ţe redukce hmotnosti v rámci primární prevence je efektivnější, je-li prováděna v komerčních zařízeních. Tento fakt poukazuje na moţnost, ţe lékař můţe pro poučení a doporučení primární prevence v oblasti optimalizace hmotnosti pacienty odeslat na konzultaci u specialisty v komerčním zařízení, zabývající se konkrétně touto problematikou. (Jebb, Ahern, Olson, Aston, Holzapfel, Stoll, Amann-Gassner, Simpson, Fuller, Pearson, Lau, Mander, Hauner, & Caterson, 2011). 3.2.2 Léčba obezity K léčbě obezity se v současné době vyuţívá pěti základních metod a jejich kombinací. Jedná se o dietu se sníţeným energetickým příjmem, zvýšení pohybové aktivity, kognitivněbehaviorální léčbu, farmakologickou léčbu a chirurgickou intervenci (Lukáš, & Ţák, 2010). Farmakologické léčby a chirurgického zásahu se vyuţívá při vyšších stupních obezity. Za ideální přístup k optimalizaci tělesné hmotnosti je povaţována kombinace pohybové aktivity a diety se sníţeným energetickým příjmem. Součástí této terapie by měla být kognitivně-behaviorální léčba, která je v rukou psychologa, má vést k odstranění chybných návyků ve stravování i v přístupu k pohybové aktivitě a jejím výsledkem by měla být celková změna ţivotního stylu jedince a s ním spojené dlouhodobé udrţení výsledků terapie (Lukáš, & Ţák, 2010) 3.3 Vliv pohybové aktivity na zdraví Pohybová aktivita je zásadní součástí v léčbě nadváhy a obezity. Má i jednu z hlavních rolí v prevenci nárůstu tělesné hmotnosti a vzniku nadváhy a obezity i chorob s nimi spojených (Hainer, 2011). Podle posledních odhadů má asi 60 % -70 % světové populace pohybové aktivity nedostatek, coţ odpovídá sedavému způsobu ţivota. Sedavý (neaktivní) způsob ţivota, pro který je typická hypokineze, se tedy týká většiny populace (Vítek, 2008). 21 Právě hypokineze společně se špatnými stravovacími návyky vede k dlouhodobé pozitivní energetické bilanci, které zvyšuje tělesnou hmotnost a postupně vede ke vzniku nadváhy a obezity (Hainer, 2011). Obecně má pohybová aktivita na zdraví člověka pozitivní vliv. Nemusí tomu tak ale být vţdy. Pokud zvolíme špatný druh pohybové aktivity, příliš vysokou intenzitu, délka jejího vykonávání je moc dlouhá nebo frekvence moc častá, můţe mít pohybová aktivita na zdravotní stav negativní dopad (Stejskal, 2010). Pokud je pohybová aktivita příliš nízké intenzity, doba jejího vykonávání je příliš krátká nebo frekvence málo častá, můţe být pohybová aktivita neúčinná (Stejskal, 2010). 3.4 Optimální pohybová aktivita Pro preskripci a doporučení týkající se pohybové aktivity existují všeobecné směrnice. Pro nalezení optimální pohybové aktivity by však doporučení a předpis týkající se pohybové aktivity měl být vţdy přizpůsoben individuální situaci jedince (Hainer, 2011). Přístup k předpisu pohybové aktivity, aby byla pro konkrétního jedince optimální a měla tedy pozitivní vliv na jeho zdraví, je velmi důleţitý a měl by být přísně seriozní, jelikoţ variabilita reakce nebo adaptace na pohybovou aktivitu je ovlivněna velkou řadou faktorů. K těmto faktorům řadíme dědičnost, věk, pohlaví, zdravotní stav, trénovanost, intenzitu zatíţení, dobu trvání, frekvenci a druh cvičení a také délku intervence (Stejskal, 2004). Stanovení optimální pohybové aktivity je tedy třeba pro kaţdého jedince individualizovat (Kukačka, 2010). Optimální program pohybové aktivity zohledňuje pohlaví jedince, jeho věk, zdravotní stav a trénovanost a v neposlední řadě i jeho časové moţnosti (Stejskal, 2004). Platí, ţe kombinace optimální pohybové aktivity s redukční dietou prohlubuje negativní energetickou bilanci, čímţ dochází k redukci tělesné hmotnosti a zároveň brání úbytku aktivní tělesné hmoty, ke kterému dochází při samotné nízkoenergetické dietě (Svačinová, & Matoulek, 2010). 22 3.5 Vliv pohybové aktivity na konkrétní zdravotní komplikace Součástí výzkumu této práce jsou i otázky týkající se vědomostí, postojů a vnímaní bariér k podpoře pohybové aktivity u ţenských lékařů. Důvodem pro jejich zařazení je fakt, ţe na rozdíl od dietní části redukčního programu, která je v odborné literatuře dostatečně popsána a lékaři akceptována, si předpis pohybové aktivity, aby působila na zdraví optimálně, zatím takovou pozici nevydobyl a je stále silně podceňován (Stejskal, 2004). Pohybová aktivita je přirozenou součástí ţivota, a pokud je pohybová aktivita optimální, je jednou z hlavních sloţek zdravého ţivotního stylu a má pozitivní vliv na všechny sloţky ţivota člověka včetně jeho délky (Vítek, 2008). 3.5.1 Vliv pohybové aktivity na psychickou pohodu Vliv pohybové aktivity na psychickou pohodu můţeme vnímat jako prokázaný. Je prokázán vztah mezi fyzickou aktivitou, všeobecnou pohodou, náladou a úzkostí a cvičení můţe mít antidepresivní účinky nejen zdravé jedince, ale i pacienty (Ströhle, 2009). Pravidelná pohybová aktivita upravuje výkyvy nálady, sniţuje depresi a bezdůvodné obavy, které jedinec můţe pociťovat. Pohybově aktivní jedinec má také vyšší pocit sebedůvěry, lépe se vyrovná s obavami a stresy ţivota a je i méně agresivní (Stejskal, 2004). 3.5.2 Vliv pohybové aktivity na sílu kostí a svalů Vliv pohybové aktivity na sílu kostí a svalů můţeme vnímat jako přesvědčivě prokázaný. Pravidelná pohybová aktivita zvyšuje pruţnost a pevnost kloubních vazů a úponů svalových šlach, ohebnost kloubů, svalovou sílu, vytrvalost i klidové napětí svalu (Stejskal, 2004). 23 3.5.3 Vliv pohybové aktivity na riziko vzniku rakoviny prsu Vliv pohybové aktivity na riziko vzniku rakoviny prsu můţeme vnímat jako prokázaný. Byl zjištěn vliv pravidelné pohybové aktivity na prevenci vzniku karcinom prsu. Pohybově aktivní ţeny mají také v porovnání se ţenami inaktivními také niţší výskyt nádoru vaječníků, pochvy a dělohy (Stejskal, 2004). Pohybová aktivita přímo úměrně sniţuje rizika vzniku rakoviny prsu – čím, je ţena aktivnější, tím je riziko vzniku karcinom prsu niţší (Vítek, 2008). Studie prokazují, ţe pohybová aktivita sniţuje riziko vzniku rakoviny prsu, avšak poukazují na to, ţe vztah mezi obezitou a rizikem vniku karcinomu prsu je daleko silnější (Bouchard, & Katzmarzyk, 2011). 3.5.4 Vliv pohybové aktivity na redukci hmotnosti Vliv pohybové aktivity na redukci hmotnosti můţeme brát jako přesvědčivě prokázaný. Studie z poslední doby prokazují, ţe zvýšení pohybové aktivity na určitou úroveň, bez omezení kalorického příjmu, je spojeno s klinicky významným úbytkem tělesné hmotnosti (Bouchard, & Katzmarzyk, 2011). Dodrţováním doporučeného programu pohybové aktivity (doba, intenzita, frekvence, typ aktivity) dochází k úbytku hmotnosti, podkoţního i viscerálního tuku (Hainer, 2011). Vliv programu pohybové aktivity je s největší pravděpodobností závislý na pohlaví. U ţen dochází k menšímu úbytku tělesné hmotnosti neţ u muţů, u kterých současně dochází k většímu přírůstku svalové hmoty (Hainer, 2011). 24 4. PRAXE ŢENSKÉHO LÉKAŘE Gynekologie je lékařským oborem zaměřeným na zdravotní péči o ţeny. V praxi se ţenský lékař věnuje hlavně diagnostice, prevenci a léčbě komplikací a onemocnění ţenských pohlavních orgánů (Slezáková, 2011). 4.1 Nadváha a obezita v denní praxi ţenského lékaře Dle Málkové a Krcha (2001) se u obézních ţen vyskytují gynekologická onemocnění, poruchy menstruačního cyklu, ale také komplikace během porodu daleko častěji neţ u ţen s normální hmotností. Nadváha a obezita je spojována s řadou gynekologických komplikací. Můţe mít negativní vliv na průběh těhotenství a porod, na pokles dělohy nebo záněty rodidel. Zvýšená hladina estrogenů související s obezitou můţe také způsobit poruchy menstruačního cyklu, amenoreu nebo infertilitu. Hyperestrogenismus je rizikovým faktorem i pro onkologickogynekologické komplikace, kterými jsou karcinom endometria, karcinom prsu, vaječníku a děloţního hrdla (Hainer, 2011). 4.2 Problémy s reprodukcí Plodnost neboli fertilita jde dle WHO definována dosaţením těhotenství nejpozději do dvou let při nechráněném pohlavním styku. Hlavním faktorem ovlivňujícím plodnost ţeny je věk. S věkem, přibliţně od 35 let fertilní potenciál u ţen klesá (Rob, Martan, & Citterbart, 2008). Neplodností rozumíme stav, při kterém se, i přes pravidelný pohlavní styk minimálně dvakrát týdně, ţeně nepodaří otěhotnět do jednoho roku. Sterilita se netýká pouze ţeny, ale jedná se vţdy o diagnózu pro konkrétní pár. Sterilita je v současnosti diagnostikována přibliţně u 10 % párů, přičemţ ve 35 % -45 % případů nejdeme příčinu neplodnosti u muţe, ve 45 % -55 % u ţenya 10 % -15 % případů není příčena nalezena (Roztočil, 2011). Infertilita je pojem, který je v češtině vnímán, jako neschopnost ţeny donosit plod. To znamená, ţe těhotenství končí samovolným potratem nebo porodem plodu, který není 25 schopen ţivota. V současnosti se i u nás, v souladu s anglicky mluvícími zeměmi, tento pojem pouţívá ve smyslu neplodnosti (Lukáš, Martan, & Citterbart, 2008). 4.2.1 Nadváha, obezita a problémy s reprodukcí Poruchy reprodukce jsou u ţen velice často průvodním znakem obezity. Se sníţenou fertilitou, tedy plodností, se setkáváme u 30 % -40 % obézních ţen (Hainer, 2011). Nadváha a obezita ţeny má vliv na menstruační cyklus a na komplikace spojené s reprodukcí a můţe se podílet na příčinách sterility (Roztočil, 2011). Nadváha a obezita můţe mít vliv na hormonální a ovariální příčiny sterility. K hormonálním příčinám sterility, patří například polycystická ovaria a různé typy anovulace, mezi ovariální příčiny patří syndrom polycystických ovarií (Roztočil, 2011). Ovariální faktor, neboli anovulace se řadí k nejčastějším příčinám sterility ţeny. Porucha ovulace se vyskytuje aţ ve 25 % případů neplodnosti. Průvodními jevy anovulace bývají nepravidelnosti menstruačního cyklu, hirsutismus, neboli nadměrné ochlupení, akné, obezita a často také syndrom polycystických ovarií. Existují dva typy poruch ovulace. Při primární dysfunkci ovarií je problém přímo ve vaječnících, kdeţto k sekundární dysfunkci ovarií dochází vlivem nerovnováhy hormonů, která můţe být způsobena nadváhou a obezitou. Přesněji nadprodukcí hormonů tukovou tkání, kdy k porušení ovulace dochází vlivem vysoké hladiny estrogenů a testosteronu (Lukáš, Martan, & Citterbart, 2008). 4.2.2 Nadváha, obezita, těhotenství a porod Nadváha a obezita můţe mít také negativní vliv na průběh těhotenství a způsobit řadu komplikací před i po porodu. U ţen, které trpěli během těhotenství nadváhou nebo obezitou se vyskytuje daleko častěji poporodní krvácení, a také riziko předčasného porodu je zde dvakrát vyšší neţ u ţen majících během těhotenství normální hmotnost. Dále je daleko větší pravděpodobnost nutnosti vyvolat porod uměle, případně provedení Císařského řezu (Vítek, 2008). 26 U ţen trpících nadváhou nebo obezitou se také daleko častěji během těhotenství objeví gestační diabetes a u dětí těchto ţen je daleko vyšší výskyt vrozených vývojových defektů (Vítek, 2008). Nadváha a obezita můţe být také významným rizikovým faktorem potratů (Williams, 2008). 4.3 Syndrom polycystických ovarií Syndrom polycystických ovarií (PCOS) je onemocnění, které má obdobné rysy jako metabolický syndrom (Hainer, 2011) a je charakterizováno hyperandrogenismem a chronickou anovulací (Gambineri, Pelusi, Vicennati, Pagotto, & Pasquali, 2002). PCOS je jednou z nejběţnějších příčin anovulační neplodnosti (Gambineri, Pelusi, Vicennati, Pagotto, & Pasquali, 2002) a vyskytuje se u 5% -10% ţen (Hainer, 2011). Přibliţně 50% ţen s PCOS trpí nadváhou nebo obezitou a to především abdominálního typu (Gambineri, Pelusi, Vicennati, Pagotto, & Pasquali, 2002). Diagnostickými kritérii pro PCOS jsou od roku 1990 právě hyperandrogenismus a chronická anovulace. Pro PCOS jsou však typické i další příznaky, které se ovšem nemusí vyskytovat ve všech případech -jedná se o akné, hirsutismus nebo alopecii (Hainer, 2011). Toto onemocnění není pouze gynekologické, ale souvisí s ním řada metabolických a endokrinních změn (Hainer, 2011). 4.4 Nadváha, obezita a vybraná nádorová onemocnění Nadváha a obezita jsou zdravotními problémy, které v současnosti dosahují epidemiologických rozměrů a zvyšují rizika nejen kardiovaskulárních chorob nebo diabetu 2. typu, ale také různých typů rakoviny (van Kruijsdijk, van der Wall, & Visseren, 2009). Prokazatelné spojení existuje mezi obezitou a rakovinou tlustého střeva, prsu u ţen po menopauze, endometria, ledvin a jícnu (Calle, & Thun, 2004). Nadměrné BMI je důvodem diagnostiky nádorových onemocnění asi u 3,2% muţů a 8,8% ţen. Mnoho studií ale ukazuje, ţe vztah WHR a nádorových onemocnění je silnější, neţ je tomu u BMI (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). 27 4.4.1 Karcinom prsu Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem u ţen a jeho výskyt má vzestupný trend (Roztočil, 2011). Vliv obezity na karcinom prsu se liší dle menopauzálního statusu ţeny. Premenopauzálně je riziko vzniku karcinomu prsu vyšší u ţen s normální hmotností, kdeţto po menopauze se markantně zvyšuje u ţen obézních a to aţ 1,5krát. U obézních ţen existuje také vyšší riziko úmrtí na tato onemocnění (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). Studie ukazují souvislost mezi zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu a vyšší koncentrací hladiny estrogenů u postmenopauzálních obézních ţen (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). Vysoká hladina estrogenu, která je u obézních ţen po menopauze v průměru o 50219% vyšší neţ u ţen s normální hmotností, stimuluje rakovinotvorné buňky k růstu. Kromě horší prognózy zhoršuje obezita u rakoviny prsu i odpověď na léčbu (Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). 4.4.2 Karcinom endometria Karcinom endometria, tedy děloţního těla, je nejčastěji se vyskytující zhoubný nádor pohlavních orgánů ţen ve vyspělých zemích (Kučera, Fait, et al., 2011; Minář, Petrovová, Kümmel, 2009). Známe dva typy karcinomu endometria, a to typ I – estrogen dependentní a typ II, jehoţ etiologie je nejasná a vzniká bez patrného působení estrogenů. Typ I tvoří asi 80 % všech karcinomů endometria (Roztočil, 2011). Jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik karcinomu endometria I. typu je tedy obezita. (Roztočil, 2011). Obezita zvyšuje riziko rakoviny endometria u premenopauzálních postmenopauzálních ţen a to 2 aţ 5krát a má přímou souvislost aţ s 40 % výskytu případů tohoto onemocnění. V patogenezi tohoto onemocnění hraje důleţitou roli zvýšená hladina některých hormonů, která je pro obezitu typická. Jedná se o androstenoid a testosteron u všech ţen a estron a estradiol u postmenopauzálních ţen.(Payer, Jackuliak, & Nagyová, 2010). 28 Spolu s obezitou jsou hlavními rizikovými faktory vzniku karcinomu endometria hypertenze a diabetes mellitus II. typu. K dalším rizikovým faktorům patří věk, častá menstruace, pozdní menopauza, nuliparita, neplodnost, syndrom polycystických ovarií a další (Roztočil, 2011). 29 5. CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY 5.1 Cíle práce Analyzovat problematiku role ţenského lékaře a oblasti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen s vyuţitím optimalizace tělesné hmotnosti Zjistit a vyhodnotit vědomosti a postoje ţenských lékařů k moţnostem pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací pacientek optimalizací tělesné hmotnosti Zjistit a vyhodnotit postoje, vědomosti a vnímání bariér ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity 5.2 Výzkumné otázky 1. Je prokázán pozitivní vliv optimalizace tělesné hmotnosti u konkrétních zdravotních komplikací ţen? 2. Vnímají ţenští lékaři nadváhu a obezitu jako problematiku související s jejich praxí? Jaké jsou jejich vědomosti a postoje k vyuţití optimalizace tělesné hmotnosti k pozitivnímu ovlivnění zdravotního stavu pacientek? 3. Cítí se ţenští lékaři jako osoby kompetentní k poučení pacientek v problematice redukce tělesné hmotnosti, snaţí se pacientky motivovat k optimalizaci tělesné hmotnosti a vnímají svá doporučení jako podstatná? 4. Jaké je, dle ţenských lékařů, zastoupení pacientek, kterým by optimalizace hmotnosti pomohla pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav? Jaká je nejčastější motivace jejich pacientek k optimalizaci tělesné hmotnosti a jaký volí způsob? 5. Jaké jsou postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity? 30 6. METODIKA Následující část uvádí metody a techniky pouţité při zpracování této diplomové práce. Teoretická část byla zpracována na základě analýzy primárních a sekundárních zdrojů odborné literatury a následné syntézy. 6.1 Anketa Pro získání podkladů k dosaţení stanovených cílů práce proběhlo šetření mezi ţenskými lékaři. K tomu účelu bylo vyuţito ankety. Anketa (Ostříţková, 2011) byla sestavena na základě dotazníku vyuţitého v šetření vědomostí a postojů anglických GPs v Bradford distrikt (Lawlor et al., in Kristek, 2011), a jehoţ do češtiny přeloţená a standardizovaná verze byla vyuţita v šetření vědomostí, postojů a vnímaných bariér praktických lékařů k podpoře pohybové aktivity (Kristek, 2010). Anketa (Ostříţková, 2011) byla vytvořena vyřazením otázek z dotazníku (Kristek, 2010) přímo nesouvisejících se stanovenými cíli této diplomové práce a doplněn o otázky, nezbytně nutné ke splnění stanovených cílů. Otázky ankety (Ostříţková, 2011) jsou pro větší přehlednost rozděleny na tři části (všeobecnou část, otázky z praxe, vnímané bariéry). Celkem anketa obsahuje 30 uzavřených a 1 otevřenou otázku. Otázky zjišťují vědomosti a postoje ţenských lékařů k moţnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti a dále vědomosti, postoje a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity. Otázky k anketě byly zpracovány v programu google dokumenty a ošetřeny tak, aby bylo moţné vybrat na kaţdou otázku vţdy jen jednu odpověď. 6.2 Výzkumný soubor Šetření bylo prováděno u ţenských lékařů, kteří byli k účasti na šetření vyzváni motivačním mailem s odkazem na online anketu. 31 Tyto motivační maily byly postupně (srpen-září 2011) odeslány na všechny (800) emailové adresy lékařů gynekologů, uvedené na internetových stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚŢIS) v květnu 2011. Mail byl doručen na 726 emailových adres, zbylé adresy nebyly funkční. Celkový počet vyplněných dotazníků je 110. Návratnost byla tedy pouze 15%. Kaţdá otázka ankety byla samostatně zpracována a vyhodnocena v procentech i s vytvořením grafu automaticky programem Google dokumenty. Tato vyhodnocení byla vyuţita k vytvoření grafů v programu Microsoft Excel, které prezentují výsledky této diplomové práce. 32 7. VÝSLEDKY Výsledky vychází z analýzy nasbíraných dat týkajících se specifických komplikací nadváhy a obezity u ţen a z šetření, kterého se zúčastnilo 110 respondentů – gynekologických lékařů. 7.1 Vliv optimalizace tělesné hmotnosti na konkrétní zdravotní komplikace ţen Ze sběru a následné analýzy získaných dat zabývajících se problematikou nadváhy a obezity u ţen a jejích komplikací vyplývá, ţe nadváha a obezita jsou pro vznik řady těchto komplikací jedním z hlavních rizikových faktorů. U námi vybraných komplikací – problémy s reprodukcí, syndrom polycystických ovarií, karcinom prsu a karcinom endometria, můţe optimalizace tělesné hmotnosti předejít jejich vzniku. U karcinomu prsu se tento závěr týká ţen po menopauze. Výsledky studií naznačují, ţe u ţen před menopauzou je obezita pro vznik rakoviny prsu spíše faktorem protektivním. Dále se ukazuje, ţe optimální tělesná hmotnost ţen můţe zabránit vzniku komplikací s menstruačním cyklem a jeho nepravidelností, vzniku amenorey, poklesu dělohy, zánětu rodidel a dalších problémů během těhotenství a při porodu. Primárně protektivní je i vliv optimální tělesné hmotnosti na vznik karcinomu vaječníků a děloţního hrdla. Některé komplikace, způsobené nadváhou a obezitou mohou být optimalizací hmotnosti pozitivně ovlivněny. Patří mezi ně například poruchy menstruačního cyklu, neplodnost, amenorea, syndrom polycystických ovarií. Optimalizace tělesné hmotnosti můţe být také pozitivním faktorem při odpovědi na léčbu, například při léčbě karcinomu endometria. 7.2 Nadváha a obezita jako problematika ţenských lékařů Tato část vyhodnocuje vědomosti a postoje ţenských lékařů k vyuţití optimalizace tělesné hmotnosti k pozitivnímu ovlivnění zdravotního stavu pacientek. Jejich názor na motivaci pacientek k redukci tělesné hmotnosti a posouzení vlastní kompetence k poučení pacientek v této oblasti 33 Graf (obrázek 2), ukazuje postoje ţenských lékařů k propagaci zdravého ţivotního stylu a optimalizaci tělesné hmotnosti pacientek ve vztahu k jejich praxi. Na otázku, je-li propagace zdravého ţivotního stylu v rámci prevence onemocnění důleţitá, odpovídají všichni respondenti pozitivně. 75 % dotazovaných je naprosto přesvědčeno o důleţitosti propagace zdravého ţivotního stylu jako prevence onemocnění. Zbytek, tedy 25 % s tímto tvrzením souhlasí. Většina lékařů, 99 % (silně souhlasím 42 %, souhlasím 57 %) se domnívá, ţe jejich doporučení týkající se zdravého ţivotního stylu můţe přinést pacientkám pozitivní efekt. Většina lékařů, 98 % (silně souhlasím 62 %, souhlasím 36 %) konstatuje, ţe některá gynekologická onemocnění pacientek mohou být pozitivně ovlivněna optimalizací tělesné hmotnosti. Svoje pacientky, je-li to na místě, se snaţí k optimalizaci tělesné hmotnosti motivovat 97 % ţenských lékařů. Většina lékařů, 68 % se domnívá, ţe má dostatek vědomostí, plně přesvědčeno je o tom 24 % z nich, 25 % lékařů se domnívá, ţe k efektivnímu poučení pacientek v tomto směru dostatek vědomostí nemají a 2 % z nich jsou o tom silně přesvědčena. 34 Mám dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek, týkajících se optimalizace tělesné pacientek, týkajících se optimalizace tělesné hmotnosti Je-li to na místě, snažím se pacientky motivovat k optimalizaci tělesné hmotnosti Moje doporučení, týkající se oblasti zdravého životního stylu, může přinést pacientkám pozitivní efekt Některé gynekologické obtíže pacientek mohou být optimalizovány redukcí hmotnosti Propagace zdravého životního stylu v rámci prevence onemocnění je důležitá 75% 62% 42% 46% 24% 25% 36% 57% 51% 52% 2% 1% 3% 23% 2% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% silně souhlasím souhlasím nesouhlasím silně nesouhlasím Obrázek 2. Graf -Vědomosti a postoje ženských lékařů ke zdravému životnímu stylu a možnostem pozitivního ovlivnění zdravotního stavu pacientek optimalizací tělesné hmotnosti 7.3 Pohled ţenských lékařů na nadváhu a obezitu u pacientek Graf (Obrázek 3) hodnotí pohled lékařů na zastoupení pacientek, kterým by redukce hmotnosti pomohla pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav a dále se zabývá, stejně jako Graf (Obrázek 4) nejčastější motivací pacientek k redukci tělesné hmotnosti. Zjišťujeme, ţe moţnost pozitivního ovlivnění zdravotního stavu pacientek redukcí tělesné hmotnosti vidí u více neţ poloviny svých pacientek 33 % dotázaných lékařů. Největší mnoţství, 37 % lékařů se domnívá, ţe toto zastoupení jejich pacientek je 30 %-50 % Dále si 25 % lékařů myslí, ţe tato problematika se týká 10 % -30 % jejich pacientek a 5 % lékařů odpovídá, ţe u jejich pacientek je tomu méně neţ u 10 % případů. 35 Z grafu (Obrázek 3) můţeme vyčíst, ţe trend v zájmu o redukci hmotnosti pacientek z důvodu moţnosti zlepšení jejich současného zdravotního stavu je opačný. Více neţ polovina (52 %) lékařů, předpokládá, ţe primární motivací k redukci tělesné hmotnosti je u jejich pacientek zlepšení fyzického vzhledu. Graf (Obrázek 4) také ukazuje, ţe 58 % lékařů má dojem, ţe hlavní motivací je pro řadu jejich pacientek právě zlepšení fyzického vzhledu. Dále z grafu (Obrázek 4) můţeme vyčíst, ţe 38 % lékařů si myslí, ţe právě zlepšení aktuálního zdravotního stavu je motivací pro redukci hmotnosti jejich pacientek a jen 4 % lékařů poukazují na moţnost, ţe hlavním motivačním faktorem pacientek je zlepšení jejich fyzické kondice. Předpokládám, že zlepšení fyzického vzhledu je primární motivací pro redukci hmotnosti u: 52% 25% 15% 8% Odhaduji, že zastoupení pacientek, zajímajících se o redukci tělesné hmotnosti v souvislosti s 13% 15% 36% optimalizací jejich zdravotních obtíží je: 35% Odhaduji, že zastoupení pacientek, kterým by redukce hmotnosti pomohla zlepšit jejich současný zdravotní stav je: 33% 37% 25% 5% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% více než 50% 30% -50% 10% -30% méně než 10% Obrázek 3. Graf: Zastoupení pacientek, kterým by redukce hmotnosti pomohla zlepšit jejich zdravotní stav, motivace pacientek 36 38% 4% 58% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Motivací pro redukci hmotnosti je pro řadu mých pacientek zlepšení aktuálního zdravotního stavu zlepšení fyzické kondice zlepšení fyzického vzhledu 38% 4% 58% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Motivací pro redukci hmotnosti je pro řadu mých pacientek zlepšení aktuálního zdravotního stavu zlepšení fyzické kondice zlepšení fyzického vzhledu Obrázek 4. Graf: Motivace pacientek k redukci tělesné hmotnosti Graf (Obrázek 5) ukazuje způsoby redukce hmotnosti, které pacientkám doporučují sami lékaři, a dále přibliţuje pohled lékařů na způsoby redukce tělesné hmotnosti, o které se pacientky nejčastěji zajímají nebo které volí. Lékaři mohli vybírat ze čtyř moţných odpovědí, a to: zvýšení pohybové aktivity, dieta, kombinace pohybové aktivity a diety nebo farmakologické prostředky. U otázky týkající se způsobů, o které se nejčastěji zajímají ve vztahu k redukci tělesné hmotnosti pacienty, byla ke čtyřem výše uvedeným moţnostem přidána ještě moţnost – zajímají se o můj odborný názor. Z grafu (Obrázek 5) vyplývá, ţe naprostá většina lékařů (86 %) doporučuje svým pacientkám k redukci tělesné hmotnosti kombinaci diety a pohybové aktivity, 12 % lékařů by k redukci doporučilo pouze zvýšení samotné pohybové aktivity. Mnoţství lékařů doporučující pro redukci hmotnosti diety nebo farmakologické prostředky je shodně 1 % lékařů u kaţdého způsobu. Způsob, o který se pacientky v souvislosti s redukcí tělesné hmotnosti zajímají nebo který volí uţ tak jednoznačný není. Nejvíce, tedy 34 % pacientek, se dle lékařů zajímá o redukci tělesné hmotnosti především pomocí farmakologických prostředků. Téměř stejné mnoţství pacientek (31 %) má zájem o redukci hmotnosti za pomoci kombinace diety a pohybové aktivity, 28 % pacientek se zajímá nebo volí dietu, 5% vyuţije zvýšení pohybové aktivity a jen 2 % se zajímají v první řadě o odborný názor svého gynekologa. 37 5% 12% 28% 1% 31% 86% 34% 1% 2% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Pacientky se zajímají o redukci tělesné hmotnosti především za pomoci Pro redukci tělesné hmotnosti bych svým pacientkám doporučil zvýšení pohybové aktivity diety kombinaci diety a pohybové aktivity farmakologické prostředky můj odborný názor 5% 12% 28% 1% 31% 86% 34% 1% 2% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Pacientky se zajímají o redukci tělesné hmotnosti především za pomoci Pro redukci tělesné hmotnosti bych svým pacientkám doporučil zvýšení pohybové aktivity diety kombinaci diety a pohybové aktivity farmakologické prostředky můj odborný názor Obrázek 5. Graf: Způsoby redukce hmotnosti 7.4 Postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity Předpis pohybové aktivity a optimální pohybová aktivita je nedílnou součástí při optimalizaci tělesné hmotnosti, ale běţného ţivota. Grafy (Obrázek 6) a (Obrázek 7) hodnotí vědomosti ţenských lékařů týkajících se pohybové aktivity a její moţnosti ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací. Graf (Obrázek 8) hodnotí postoje ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity a graf (Obrázek 9) lékaři vnímané bariéry k podpoře pohybové aktivity. Graf (Obrázek 6) hodnotí vědomosti ţenských lékařů v problematice vlivu pohybové aktivity na konkrétní zdravotní komplikace. Na otázku, zda je vliv optimální pohybové aktivity přesvědčivě prokázán při kontrole hmotnosti odpovídá 75 % lékařů, ţe tento vliv je přesvědčivě prokázán, 25 % lékařů odpovídá, ţe tento vliv je prokázán. 1 % lékařů se domnívá, ţe tento vliv prokázán není. Otázka, zjišťující vědomosti lékařů týkající se vlivu optimální pohybové aktivity na vliv síly svalů a kostí odpovědělo 66 % lékařů, ţe tento vztah je přesvědčivě prokázán, zbytek se domnívá, ţe tento vliv je prokázán, ale ne přesvědčivě. Na otázku týkající se vlivu pohybové aktivity na psychickou pohodu, odpovědělo 30 % lékařů, ţe tento vliv je prokázán. Nadpoloviční většina lékařů tedy 66 % se domnívá, ţe tento vliv jiţ je přesvědčivě prokázán. 3 % dotazovaných, nesouhlasí s tvrzením, ţe by bylo prokázáno, ţe optimální pohybová aktivita má na psychickou pohodu vliv. Odpověď nevím vyuţilo 1 % dotázaných. 38 V otázce vlivu pohybové aktivity na riziko vzniku rakoviny prsu si 55 % lékařů nemyslí, ţe by tento vliv byl prokázán, 23 % lékařů neví, 13 % lékařů povaţuje tento vliv za prokázaný a 10 % lékařů si myslím, ţe tento vliv byl prokázán přesvědčivě. 66% 66% 75% 10% 34% 30% 25% 13% 3% 1% 55% 1% 23% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% *Tvrzení: optimální pohybová aktivita zvyšuje sílu kostí a svalů **Tvrzení: optimální pohybová aktivita zlepšuje psychickou pohodu *Tvrzení: optimální pohybová aktivita pomáhá při kontrole hmotnosti **Tvrzení: optimální pohybová aktivita snižuje riziko nádoru prsu je přesvědčivě prokázáno je prokázáno není prokázáno nevím Obrázek 6. Graf: Vědomosti ženských lékařů o vlivu pohybové aktivity na konkrétní zdravotní komplikace (* je přesvědčivě prokázáno, ** je prokázáno) Graf (Obrázek 7) ukazuje, v jakých případech by lékaři indikovali pohybovou aktivitu. Při diagnóze nadváha by vţdy pohybovou aktivitu indikovalo 64 % lékařů, 24 % lékařů by v tomto případě pohybovou aktivitu indikovali někdy a 7 % lékařů příleţitostně. Všem pacientům by doporučení týkající se pohybové aktivity indikovalo vţdy 27 % lékařů, někdy 46 % lékařů, příleţitostně 24 % lékařů a nikdy 3 % lékařů. 39 64% 27% 29% 46% 7% 24% 3% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Stav, při kterém bych indikoval/a doporučení týkající se pohybové aktivity: nadváha Stav, při kterém bych indikoval/a doporučení týkající se pohybové aktivity: všem pacientkám vždy někdy příležitostně nikdy 64% 27% 29% 46% 7% 24% 3% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Stav, při kterém bych indikoval/a doporučení týkající se pohybové aktivity: nadváha Stav, při kterém bych indikoval/a doporučení týkající se pohybové aktivity: všem pacientkám vždy někdy příležitostně nikdy Obrázek 7. Graf: Vědomosti ženských lékařů o vlivu pohybové aktivity – stav, kdy bych, indikoval/a pohybovou aktivitu Graf (obrázek 8) ukazuje vědomosti a postoje lékařů k podpoře pohybové aktivity. S tvrzením, ţe je podpora realizace optimální pohybové aktivity v prevenci vzniku vybraných onemocnění důleţitá souhlasí 97 % dotazovaných, kdy 52 % z nich je o tom plně přesvědčeno. S tvrzením, ţe pohybová aktivita je pro zdraví více prospěšná, pokud je spojena s konkrétním stavem jedince, souhlasí 97 % respondentů, přičemţ 42 % procent znich je o tom silně přesvědčeno. 4 % lékařů si nemyslí, ţe by doporučení týkající se navýšení pohybové aktivity bylo více efektivní, pokud bude spojeno přímo s konkrétním stavem jedince. 64 % lékařů má dojem, ţe by mohlo být efektivní v přesvědčování pacientek vykonávat více pohybové aktivity a 60 % lékařů snaţí své pacientky k vyšší pohybové aktivitě motivovat. Téměř polovina (49 %) se snaţí vést s pacientkou diskuzi týkající se moţnosti zvýšení pohybové aktivity, i kdyţ se o tom cíleně nezmíní sama pacientka. Většina lékařů (73 %) je přesvědčena, ţe má dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek týkajících se optimální pohybové aktivity, z toho je 20 % z nich o svých vědomostech naprosto přesvědčeno. S tvrzením, ţe pro zdraví přínosná je pouze usilovná pohybová aktivita souhlasí 25 % dotázaných (7 % z nich je o tom silně přesvědčeno). Většina lékařů (74 %) s tímto tvrzením nesouhlasí, přičemţ 5 % z nich je silně přesvědčeno, ţe tohle tvrzení je nesprávné. S tvrzením, ţe jakékoliv mnoţství pohybové aktivity je pro zdravý přínosné silně souhlasí 29 %, souhlasí 30 %, nesouhlasí 35 % a silně nesouhlasí 5 % lékařů. 40 S pacientkou vedu diskuzi o pohybové aktivitě jen 9% 42% 49% v případě, že se sama zmíní K vyšší pohybové aktivitě se snažím motivovat tolik pacientek, kolik je jen možné Mohu být efektivní v přesvědčování pacientek vykonávat více pohybové aktivity Mám dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek týkajících se optimální pohybové aktivity Pouze usilovná pohybová aktivita je pro zdraví přínosná Jakékoliv množství pohybové aktivity je pro zdraví přínosné Doporučení směřující k navýšení pohybové aktivity 7% 18% 69% 5% 29% 30% 35% 5% 15% 60% 22% 3% 19% 64% 15% 2% 20% 53% 27% je více efektivní, když je přímo spojené s 42% 55% 4% konkrétním problémem jedince Podpora realizace optimální pohybové aktivity v rámci prevence vybraných onemocnění je důležitá 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% silně souhlasím souhlasím nesouhlasím silně nesouhlasím 52% 47% 1% Obrázek 8. Graf: Vědomosti a postoje lékařů podpoře pohybové aktivity Graf (Obrázek 9) hodnotí vnímání bariér ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity. S nedostatkem času na podporu pohybové aktivity u svých pacientek jako bariérou celkem souhlasí 69 % lékařů, přičemţ 17 % z nich je o tom naprosto přesvědčeno. Obava lékařů, ţe pacientky by jejich doporučení stejně nedodrţovaly, je bariérou, se kterou souhlasí 66 % lékařů, z toho 13 % z nich je o tom silně přesvědčeno. Celkem 60 % lékařů, z toho 4 % z nich velice silně, je přesvědčených o tom, ţe nemá dostatek informací k tomu, aby mohl pacientkám v této oblasti kvalifikovaně radit. S tvrzením, ţe bariérou pro podporu pohybové aktivity v jejich praxi stojí skutečnost, ţe tato problematika není pro jejich praxi důleţitá, nesouhlasí většina (86 %) lékařů, z nich 41 5 % velmi silně. S tímto tvrzením naopak silně souhlasí pouze 5 %z celkového počtu dotázaných. Bariéra: nemám dostatek informací k tomu, abych 6% 34% 56% 4% mohl pacientkám v této oblasti kvalifikovaně radit Bariéra: problematika není pro mou praxi důležitá 5% 16% 81% 5% Bariéra: nemám na to dostatek času 17% 52% 30% 1% Bariéra: pacientky by má doporučení stejně nedodržovaly 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% silně souhlasím souhlasím nesouhlasím silně nesouhlasím 13% 53% 35% Obrázek 9. Graf: Vnímání bariér ženských lékařů k podpoře pohybové aktivity 42 8. DISKUZE Tato část práce je věnována podrobné interpretaci výsledků šetření, na základě vědomostí a informací získaných sběrem dat z oblasti dané problematiky v odborné literatuře, v souladu s cíli práce. Problematikou nadváhy a obezity, která je v současnosti velmi aktuální, se zabývá celá řada odborné literatury a vědeckých studií. I vztah nadváhy a obezity ţen v souvislosti s konkrétními zdravotními komplikacemi je oblastí, kde dochází k prokazování stále nových souvislostí a poznatků. Celá řada odborných studií se zaměřuje na popis komplikací vznikajících u ţen v souvislosti s nadváhou a obezitou a tato diplomová práce by tak vedle jiných mohla přispět k usnadnění orientace v této problematice lékařům i veřejnosti. 8.1 Vliv optimalizace tělesné hmotnosti na konkrétní zdravotní komplikace ţen a role ţenského lékaře Současná odborná literatura potvrzuje, ţe nadváha a obezita u ţen má svoje specifické zdravotní i psychosociální komplikace a dopady. Zvýšená tělesná hmotnost můţe negativně ovlivnit kvalitu ţivota ţeny, a to jeho soukromou i pracovní stránku. Většina specifických zdravotních komplikací ţen souvisejících s nadváhou a obezitou se úzce dotýká právě praxe ţenského lékaře. Nadváha a obezita je rizikovým faktorem pro řadu gynekologických onemocnění a komplikací, mezi které patří nepravidelná menstruace, anovulace, syndrom polycystických ovarií, problémy s reprodukcí, komplikace během těhotenství i při porodu, potratovost a v neposlední řadě riziko vzniku nádorových onemocnění. Optimalizací tělesné hmotnosti dochází u výše zmíněných komplikací ke sníţení rizik jejich vzniku nebo dokonce k jejich eliminaci. Gynekolog, jako specialista zaměřený na prevenci, diagnózu a léčbu komplikací a onemocnění u ţen, by si měl být těchto úzkých vztahů vědom a měl by se snaţit, pokud je to moţné, na základě svých odborných znalostí motivovat ţeny k optimalizaci tělesné hmotnosti za účelem pozitivního ovlivnění jejich zdravotních komplikací. 43 8.2 Nadváha a obezita jako problematika spadající do kompetence ţenského lékaře Jak bylo popsáno výše, komplikace nadváhy a obezity u ţen z velké části spadají právě do kompetence ţenských lékařů. Proto by se ţenští lékaři měli v této problematice orientovat a měli by mít dostatečné odborné vědomosti týkající se optimalizace tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity v souvislosti se ţivotním stylem pacientek a moţnými gynekologickými komplikacemi nadváhy a obezity. Z výsledků šetření vyplývá, ţe ţenští lékaři mají v tomto ohledu dostatek vědomostí a uvědomují si důleţitost propagace zdravého ţivotního stylu v rámci prevence onemocnění. Všichni respondenti s propagací zdravého ţivotního stylu z preventivních důvodů souhlasí a většina z nich (75 %) je o jeho nezbytnosti silně přesvědčena. Zároveň se domnívají, ţe doporučení týkající se zdravého ţivotního stylu, z pozice lékaře jako odborníka, můţe přinést pacientkám pozitivní efekt. Za velmi pozitivní zjištění, je moţné povaţovat, ţe většině gynekologů (98 %) je znám fakt, ţe optimalizace tělesné hmotnosti můţe pozitivně ovlivnit některé gynekologické komplikace a v souladu s touto vědomostí se jich aţ 97 % snaţí, pokud je to na místě, své pacientky k optimalizaci tělesné hmotnosti motivovat. Za dostatečné své vědomosti v oblasti redukce tělesné hmotnosti povaţuje sice většina dotázaných lékařů (68 %), ale o svých vědomostech je plně přesvědčeno jen 24 % z nich. Zbytek lékařů není o svých vědomostech v této oblasti přesvědčeno a 2 % z nich se domnívá, ţe jejich vědomosti jsou opravdu nedostatečné. Výsledky šetření poukazují na fakt, ţe někteří lékaři své vědomosti z oblasti redukce tělesné hmotnosti podceňují, protoţe celých 86 % gynekologů doporučuje svým pacientkám k redukci tělesné hmotnosti kombinaci diety a pohybové aktivity, která je nevhodnější variantou pro pacientky, jejichţ stav není kritický. 8.3 Pohled ţenských lékařů na nadváhu a obezitu u pacientek O tom, ţe nadváha a obezita ţen je v současnosti opravdu velmi aktuálním a rozšířeným problémem svědčí i fakt, ţe sami lékaři se domnívají, ţe u řady jejich pacientek by redukcí tělesné hmotnosti došlo k pozitivnímu ovlivnění jejich zdravotního stavu a komplikací. Největší mnoţství lékařů (37 %) odpovídá, ţe redukce tělesné hmotnosti by mohla zlepšit zdravotní stav u 30 % -50 % jejich pacientek. Alarmující je fakt, ţe celých 33 44 % lékařů uvedlo, ţe sníţení tělesné hmotnosti by mohlo zlepšit zdravotní stav více neţ polovině jejich pacientek. Dalších 25 % lékařů odhaduje, ţe tato problematika se týká 10 % 30 % jejich pacientek a 5 % lékařů odpovídá, ţe u jejich pacientek je tomu méně neţ u 10 % případů. Tyto výsledky korespondují se současným výskytem nadváhy a obezity, kdy v České republice je celkem 23 % dospělé populace trpící obezitou a 34 % trpící nadváhou (Matoulek, Svačina, & Lajka, 2010). Zájem o redukci hmotnosti z důvodu zlepšení aktuálního zdravotního stavu ze strany pacientek však předcházejícím výsledkům z pohledu lékařů neodpovídá. Velké mnoţství lékařů (36 %) se domnívá, ţe o redukci hmotnosti se, ve vztahu k moţnosti zlepšit si tak současný zdravotní stav, zajímá pouze 10 % -30 % pacientek. Téměř stejné mnoţství lékařů (35 %) však uvádí, ţe z toho důvodu se o redukci hmotnosti zajímá méně neţ 10 % jejich pacientek. Výsledky uvedené výše potvrzuje i fakt, ţe jako primární motivaci vedoucí pacientky k redukci tělesné hmotnosti, uvádí více neţ polovina lékařů (52 %) touhu pacientek zlepšit si svůj fyzický vzhled. 58 % lékařů se domnívá, ţe zlepšení fyzického vzhledu je součástí motivace všech jejich pacientek k redukci tělesné hmotnosti. Tento výsledek koresponduje s tvrzením, ţe ţeny se přes své tělo více definují a fyzický vzhled je pro ně velmi důleţitý (Fialová, 2006). Moţnost motivovat pacientky přes zlepšení tělesného vzhledu k redukci hmotnosti, která by pozitivně ovlivnila i jejich zdravotní komplikace je tedy teoreticky moţná. Lékaři však v otevřené otázce velmi často zdůrazňovali, ţe pacientky na jejich připomínky týkající se právě nadměrné tělesné hmotnosti reagují velmi často negativně. V tomto ohledu je tedy taktéţ velmi důleţitý přístup a spolupráce pacientky. Způsoby, o které se pacientky nejvíce zajímají v souvislosti s redukcí tělesné hmotnosti naznačují, ţe i přes stoupající informovanost veřejnosti o nevhodnosti vyuţívání farmakologických prostředků a samotných diet u nadváhy a niţších stupňů obezity, které nejsou indikovány lékařem specialistou (Lukáš, Ţák, 2010), volí tyto způsoby k redukci hmotnosti stále značná řada ţen. Dle gynekologů se 34 % pacientek zajímá o redukci hmotnosti pomocí farmakologických prostředků, 31 % pacientek o moţnost kombinace pohybové aktivity s dietou a 28 % pacientek o moţnosti samotné diety. V této oblasti je jistě v rámci prevence moţné zlepšit informovanost pacientek o vhodnosti kombinace pohybové aktivity a diety a naopak moţných negativních důsledků redukce hmotnosti jinými způsoby. 45 8.4 Postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity Pohybová aktivita, pokud je optimální, má pozitivní vliv na zdraví. Za tohoto předpokladu je moţné indikovat pohybovou aktivitu všem pacientům. 8.4.1 Postoje a vědomosti ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity Předpokládali jsme, ţe v problematice optimální pohybové aktivity a jejího vlivu na konkrétní zdravotní komplikace se gynekologičtí lékaři nebudou dostatečně orientovat, případně nebudou mít aktuální vědomosti a ţe postoje k podpoře pohybové aktivity nebudou pozitivní. Před hodnocením následujících vědomostí ţenských lékařů, je vhodné připomenout průkaznost vlivů a pohybové aktivity na konkrétní stavy. Tvrzení, ţe optimální pohybová aktivita pomáhá při kontrole hmotnosti, je přesvědčivě prokázáno (Bouchard, & Katzmarzyk, 2011; Hainer, 2011). Odpovědi ţenských lékařů poukazují na to, ţe většina z nich, má v tomto směru dostatečné znalosti. Správné znalosti v tomto směru má 75 % lékařů, kteří odpověděli, ţe tento vliv je přesvědčivě prokázán. O pozitivním vlivu na kontrolu tělesné hmotnosti ví i dalších 25 % lékařů, kteří se však nedomnívají, ţe tento vliv je přesvědčivě prokázán. Tvrzení, ţe pohybová aktivita zvyšuje sílu kostí a svalů je přesvědčivě prokázáno (Stejskal, 2004). Otázka zjišťující vědomosti lékařů týkající se vlivu optimální pohybové aktivity na vliv síly svalů a kostí správě zodpovědělo 66 %, tedy většina lékařů, zbytek se domnívá, ţe tento vliv je sice prokázán, ale ne přesvědčivě. Tvrzení, ţe optimální pohybová aktivita, má vliv na psychickou pohodu je prokázáno (Ströhle, 2009; Stejskal, 2004). Vlivem pohybové aktivity na psychickou pohodu se zabývala celá řada odborných studií, tento vztah můţeme povaţovat za prokázaný. 46 Tento vztah platí u většiny pacientů i zdravých jedinců. Pohybovou aktivitu není moţné indikovat všem pacientům s depresí a úzkostnými stavy. V některých případech totiţ indikací pohybové aktivity můţe dojít k prohloubení deprese nebo úzkosti. V tomto směru se 66 % ţenských lékařů mylně domnívá, ţe tento vliv je přesvědčivě prokázán. Správné vědomosti má 30 % lékařů, kteří uvedli, ţe tento vliv je prokázán. Tvrzení, ţe pohybová aktivita, má pozitivní vliv na sníţení rizika vzniku rakoviny prsu je prokázáno (Bouchard, & Katzmarzyk, 2011; Vítek, 2008; Stejskal, 2004). K největším rozporům došlo v odpovědích na otázku týkající se průkaznosti vlivu pohybové aktivity na sníţení vzniku rakoviny prsu. Tento pozitivní vliv je nyní prokázán řadou studií a je popsán odbornou literaturou. I přes tyto skutečnosti se 55 % ţenských lékařů domnívá, ţe tento vliv není prokázán, 23 % lékařů přiznává, ţe neví, zdali je tento vliv prokázán nebo ne, 10 % lékařů se naopak domnívá, ţe tento vliv je přesvědčivě prokázán. Správě tedy odpovídá jen 13 % lékařů, kteří vědí, ţe tento vliv je prokázán. Průkaznost vlivu pohybové aktivity na sníţení rizika vzniku rakoviny prsu byla řadu let zkoumána a názory na tento vliv se výrazně rozcházely. K potvrzení toho vlivu pohybové aktivity došlo aţ v nedávné době. Tento fakt můţe mít přímou spojitost s růzností odpovědí a nejistotou, případně nevědomostí některých ţenských lékařů v této oblasti. Vědomosti ţenských lékařů ve spojitosti s pohybovou aktivitou byly dále ověřovány dotazem na indikaci pohybové aktivity v konkrétním stavu. Lékaři byli dotázáni na indikaci pohybové aktivity při nadváze a pro všechny pacientky. Tyto odpovědi by se měly přibliţovat co nejvíce moţnosti vţdy, jelikoţ předpokládáme, ţe se nejedná o kritické stavy a ţe indikována by byla optimální pohybová aktivita. U diagnózy nadváha by pohybovou aktivitu vţdy svým pacientkou indikovala více neţ polovina dotázaných lékařů (62 %). Všem pacientkám by pohybovou aktivitu vţdy indikovalo jen 27 % dotázaných lékařů, coţ můţe být způsobeno dojmem lékařů, ţe pacientky s normální hmotností mají pohybové aktivity dostatek, případně obavou, ţe při některých zdravotních komplikacích by mohla indikovaná pohybová aktivita stav spíše zhoršit. 47 Pokud však dodrţíme zásady správného předpisu pohybové aktivity, a tato aktivita je tím pro daného jedince optimální, je moţné pohybovou aktivitu indikovat téměř vţdy a všem pacientům. Z odpovědí vyplývá, ţe lékaři si uvědomují pozitivní vliv optimální pohybové aktivity v prevenci vzniku vybraných onemocnění. S tímto tvrzením souhlasí naprostá většina (97 %) ţenských lékařů, kdy 52 % z nich je o tom naprosto přesvědčeno. Lékaři si také uvědomují, ţe aby byla pohybová aktivita pro zdraví prospěšná, je třeba, aby byla přísně individuální. S tímto tvrzením souhlasím 97% respondentů. Pouze 4% lékařů si nemyslí, ţe by doporučení týkající se navýšení pohybové aktivity mělo být více efektivní, pokud je spojeno přímo s konkrétním stavem jedince. Celých 64 % lékařů má dojem, ţe by mohlo být efektivní v přesvědčování pacientek vykonávat více pohybové aktivity. Nadpoloviční většina odpovídajících lékařů (60 %) se snaţí své pacientky k vyšší pohybové aktivitě proto také motivovat. I přes to, ţe se sama pacientka na doporučení týkající se pohybové aktivity a jejího navýšení neptá, téměř polovina lékařů (49 %) se snaţí o vlivu pohybové aktivity na zdraví pacientky informovat. Z těchto odpovědí vyplývá, ţe gynekologové se touto problematikou zabývají daleko více, neţ by se dalo očekávat. Je však moţné, ţe jejich odpovědi byly v tomto směru ovlivněny pozitivním očekáváním a lékaři odpovídali, tak jak vnímají, ţe by se v daných případech měli chovat a ne tak, jak se chovají. Většina lékařů, celých 73 % je přesvědčena, ţe má dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek týkajících se optimální pohybové aktivity, z toho je 20 % z nich o svých vědomostech naprosto přesvědčeno. Jejich přesvědčení ovšem neodpovídá odpovědím na otázky týkající se indikace pohybové aktivity, které jsou popsány výše a intenzity pohybové aktivity, aby byla pro zdraví přínosná. S tvrzením, ţe pro zdraví přínosná je pouze usilovná pohybová aktivita, souhlasí 25 % dotázaných (7 % z nich je o tom silně přesvědčeno). Většina lékařů (74 %) s tímto tvrzením nesouhlasí, přičemţ 5 % z nich je silně přesvědčeno, ţe tohle tvrzení je nesprávné. Naprosto se liší odpovědi na tvrzení, ţe jakékoliv mnoţství pohybové aktivity je pro zdraví přínosné. S tímto tvrzením silně souhlasí 29 %, souhlasí 30 %, nesouhlasí 35 % a silně nesouhlasí 5 % lékařů. 48 V souladu s odbornou literaturou je třeba říct, ţe nevhodně zvolená pohybová aktivita můţe mít na zdraví negativní nebo také vůbec ţádný vliv. Pro to, aby byla pohybová aktivita optimální, je nezbytné, aby vycházela z individuálních potřeb jedince, byl vhodně zvolen typ pohybové aktivity se správnou intenzitou, délkou trvání, frekvencí a aby byla tato pohybová aktivita prováděna dlouhodobě. Z výsledků šetření můţeme usuzovat, ţe v této problematice se řada ţenských lékařů dostatečně neorientuje. 8.4.2 Bariéry vnímané ţenskými lékaři k podpoře pohybové aktivity Lékaři mohli vyjádřit svůj názor k bariérám předloţeným v dotazníku a měli i moţnost doplnit další bariéry, které subjektivně vnímají k podpoře pohybové aktivity ve své praxi. Jako největší bariéra se ukazuje, ţe lékaři nemají na podporu pohybové aktivity u svých pacientek dostatek času. Toto tvrzení pokládá za bariéru pro podporu pohybové aktivity téměř 70 % všech dotázaných ţenských lékařů. Z vyjádření mnohých z nich v otevřené otázce dále vyplývá, ţe informace týkající se propagace pohybové aktivity by s pacientkami probírali na úkor informací s uţším vztahem k jejich praxi. Domnívají se, ţe problematiku pohybové aktivity i optimalizace hmotnosti mohou pacientky řešit s jinými odborníky. Další silnou bariérou je obava lékařů, ţe pacientky by jejich doporučení stejně nedodrţovaly. Tento předpoklad se zdá být, s přihlédnutím k adherenci k pohybové aktivitě, jako opodstatněný. Velmi často pak lékaři uvádí, ţe pacientky nereagují dobře na kritiku jejich ţivotního stylu ať uţ v souvislosti s nadměrnou hmotností nebo hypokinezí. Nedostatek informací k této problematice povaţuje za bariéru 40 % všech dotázaných lékařů. S tvrzením, ţe bariérou pro podporu pohybové aktivity v jejich praxi stojí skutečnost, ţe tato problematika není pro jejich praxi důleţitá, nesouhlasí většina (86 %) lékařů. Tyto výsledky nasvědčují tomu, ţe i kdyţ lékaři mají dostatečné mnoţství informací k podpoře pohybové aktivity a tuto podporu u svých pacientek povaţují za velmi důleţitou, brání jim převáţně jejich časové moţnosti. 49 Tyto bariéry by bylo moţné z části vyřešit kompromisem, kdy by gynekolog v adekvátním případě doporučil pacientce konzultaci s odborníkem v oblasti optimalizace tělesné hmotnosti a pohybové aktivity. 8.5 Praktické připomínky a doporučení Výsledky, které přineslo naše šetření, prokazují velmi pozitivní vědomosti i postoje ţenských lékařů k podpoře optimalizace hmotnosti i podpoře pohybové aktivity. Relevance těchto pozitivních výsledků je však limitována minimálně dvěma faktory. Prvním z faktorů můţe být skutečnost, ţe na anketu odpovědělo ze 726 oslovených pouze 110 ţenských lékařů. Nabízí se moţnost, ţe na tuto anketu odpovídali především lékaři, kteří se o vliv optimalizace hmotnosti v souvislosti s pozitivním ovlivněným konkrétních zdravotních komplikací a vliv pohybové aktivity sami zajímají. Dále je moţné, ţe při zodpovídání otázek mohli být lékaři ovlivněni pozitivním očekáváním a na řadu otázek z oblasti motivace a podpory v oblasti optimalizace hmotnosti a vlivu pohybové aktivity, tak odpovídali spíše podle toho, jak by se chovat měli, neţ jak tomu ve skutečnosti je. Vyuţití elektronické pošty nám sice v rámci šetření dovolilo oslovit nekomplikovaným a časově nenáročným způsobem celou řadu ţenských lékařů. Návratnost však byla daleko niţší (15%), neţ jsme očekávali a je dobré tento fakt brát v potaz při dalších obdobných šetřeních. 8.6 Závěry diskuze I přes jisté komplikace související se získáváním aktuálních informací týkajících se nadváhy a obezity ţen v souvislosti s konkrétními zdravotními komplikacemi se řada ţenských lékařů v této problematice orientuje, vzdělává a tuto problematiku povaţuje za podstatnou. V souladu s výše uvedeným se snaţí své pacientky o souvislostech nadváhy a obezity s konkrétními zdravotními komplikacemi informovat a současně je motivovat k prevenci vzniku nebo pozitivnímu ovlivnění těchto komplikací optimalizací tělesné hmotnosti. 50 Co se týká podpory pohybové aktivity a její indikace, mohli by gynekologové v souladu s bariérami, které vnímají v této oblasti, pacientky odkazovat na příslušného specialistu nebo komerční zařízení. Tímto způsobem je moţné zajistit dostatečnou informovanost, správnou indikaci pohybové aktivity a je-li to na místě, předpis pro optimalizaci tělesné hmotnosti. Řadě pacientek, za předpokladu jejich spolupráce, tak můţe pomoci pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav nebo předejít rizikům vzniku řady zdravotních komplikací v rámci primární a sekundární prevence. 51 9. ZÁVĚRY Tato práce se zabývá problematikou zdravotních komplikací nadváhy a obezity v souvislosti s praxí ţenských lékařů. Stanovené cíle práce byly splněny na základě analýzy odborné literatury se zaměřením na specifické zdravotní komplikace ţen, které mají úzký vztah s nadváhou a obezitou a dále moţnosti jejich pozitivního ovlivnění optimalizací tělesné hmotnosti a vlivem optimální pohybové aktivity. Zároveň probíhalo anketové šetření u ţenských lékařů. Pomocí tohoto šetření byly zjištěny vědomosti a postoje lékařů k moţnostem pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti. Získali jsme pohled lékařů na problematiku nadváhy a obezity v souvislosti s jejich praxí, odhad zastoupení pacientek, kterých se tato problematika týká a jejich názory na motivaci pacientek k redukci tělesné hmotnosti. Součástí této ankety byly, v souladu s cíli práce, i otázky týkající se vědomostí, postojů a vnímaných bariér ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity. 9.1 Závěry pro teorii Tato část práce je určena k vyhodnocení (zodpovězení) výzkumných otázek. Otázka 1: Je prokázán pozitivní vliv optimalizace tělesné hmotnosti u konkrétních zdravotních komplikací ţen? Můţeme konstatovat, ţe pozitivní vliv optimalizace tělesné hmotnosti u konkrétních zdravotních komplikací ţen je prokázán řadou odborných výzkumů a studií. Otázka 2: Vnímají ţenští lékaři nadváhu a obezitu jako problematiku související s jejich praxí? Jaké jsou jejich vědomosti a postoje k vyuţití optimalizace tělesné hmotnosti k pozitivnímu ovlivnění zdravotního stavu pacientek? Anketa ukázala, ţe ţenští lékaři nadváhu a obezitu svých pacientek vnímají jako problematiku úzce spojenou s gynekologickou praxí, jejich vědomosti v této oblasti jsou 52 aktuální a dostatečné. Vyuţití optimalizace tělesné hmotnosti k pozitivnímu ovlivnění zdravotního stavu pacientek povaţují za vhodné a sami se snaţí v tomto směru pacientky informovat. Otázka 3: Cítí se ţenští lékaři jako osoby kompetentní k poučení pacientek v problematice redukce tělesné hmotnosti, snaţí se pacientky motivovat k optimalizaci tělesné hmotnosti a vnímají svá doporučení jako podstatná? Gynekologové se cítí jako osoby kompetentní k poučení pacientek v oblasti redukce tělesné hmotnosti, domnívají se, ţe jejich doporučení můţe přinést pacientkám pozitivní efekt a je-li to na místě, snaţí se pacientky k optimalizaci tělesné hmotnosti motivovat. Otázka 4: Jaké je, dle ţenských lékařů, zastoupení pacientek, kterým by optimalizace hmotnosti pomohla pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav? Jaká je nejčastější motivace jejich pacientek k optimalizaci tělesné hmotnosti a jaký volí způsob? Zastoupení pacientek, kterým by optimalizace hmotnosti pomohla zlepšit současný zdravotní stav, je dle největšího mnoţství názorů gynekologů kolem 30 % -50 %. Za nejčastější motivaci k redukci tělesné hmotnosti u svých pacientek povaţují lékaři zlepšení fyzického vzhledu a pacientky se dle jejich názoru téměř ve stejné míře zajímají o redukci pomocí farmakologických prostředků, diet a kombinace diety a pohybové aktivity. Otázka 5: Jaké jsou postoje, vědomosti a vnímané bariéry ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity? Vědomosti v oblasti vlivu pohybové aktivity nejsou u všech ţenských lékařů tak jednoznačné a aktuální jako tomu bylo u jejich vědomostí týkajících se problematiky optimalizace hmotnosti. Postoje lékařů k podpoře pohybové aktivity jsou pozitivní, ale v její podpoře jim brání především nedostatek času a obava, ţe jejich doporučení pacientky nebudou dodrţovat. 53 9.2 Závěry pro praxi Na základě analýzy odborné literatury, zabývající se komplikacemi nadváhy a obezity, zvláště pak jejich specifickými komplikacemi u ţen, moţnostmi pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací optimalizací tělesné hmotnosti a vlivu pohybové aktivity na zdraví a konkrétní komplikace, a v neposlední řadě výsledků šetření u ţenských lékařů, je moţné dospět k následujícím praktickým závěrům a doporučením. Nadváha a obezita je současným váţným problémem populace. U ţeny můţe způsobit mnohé specifické komplikace související s její s reprodukční schopností. Alarmující jsou i rizika vzniku ţivot ohroţujících onemocnění. Gynekolog, jako specialista zaměřený na zdravotní stav a komplikace ţen, má dostatek vědomostí, ke kompetentnímu poučení svých pacientek o komplikacích souvisejících s nadváhou a obezitou a moţnostem sníţení rizik jejich vzniku nebo pozitivním ovlivněním jiţ vzniklých komplikací optimalizací tělesné hmotnosti. V současné praxi však dochází k pomíjení těchto důleţitých vztahů z důvodů převáţně časových, a to především v oblasti primární prevence. Ţenský lékař by měl mít zájem a moţnost odkázat pacientku, v rámci primární a sekundární prevence i léčby (pozitivního ovlivnění jiţ vzniklých komplikací), na odborníka, který jí v tomto směru můţe erudovaně informovat a poradit, jak o moţnostech pozitivního vlivu optimalizace hmotnosti na konkrétní komplikace nebo sníţení rizik vzniku těchto komplikací, tak o moţnostech pozitivního ovlivnění zdraví nebo zdravotních komplikací pohybovou aktivitou. Adekvátní primární prevence pacientek by mohla předejít vzniku zdravotních komplikací v souvislosti s nadměrnou hmotností. Informovanost o moţnosti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací, pak můţe přispět k léčbě nebo eliminaci komplikací jiţ vzniklých. Za předpokladu dostatečné prevence a informovanosti je značná část péče o vlastní zdravotní stav a moţnosti zabránit vzniku nebo pozitivně ovlivnit jiţ vzniklé komplikace vloţena do rukou pacientek. Tato myšlenka odpovídá představě, ţe za vlastní zdraví si zodpovídá především kaţdý sám. 54 10. SOUHRN Problematika nadváhy a obezity je v současnosti velmi aktuálním tématem, jelikoţ se týká stále větší části populace. Tato diplomová práce se věnuje specifickým zdravotním komplikacím spojených s nadváhou a obezitou u ţen, se kterými se ve své denní praxi setkává ţenský lékař, a moţnostmi pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen optimalizací tělesné hmotnosti a vlivem pohybové aktivity na konkrétní zdravotní komplikace. Hlavním cílem práce je objasnit roli ţenského lékaře v oblasti pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací ţen s vyuţitím optimalizace tělesné hmotnosti, zjistit a vyhodnotit vědomosti a postoje k moţnostem pozitivního ovlivnění konkrétních zdravotních komplikací pacientek optimalizací tělesné hmotnosti a zjistit a vyhodnotit postoje, vědomosti a vnímání bariér ţenských lékařů k podpoře pohybové aktivity. 55 11. SUMMARY The issue of overweight and obesity is currently a hot topic as it relates to a growing number of people. This thesis is dedicated to specific medical complications associated with overweight and obesity in women are facing which in their daily practice meets a female doctor, and the possibilities of a positive effect on specific health problems of women optimization of weight and influence of physical activity on specific health problems. The main goal of this work is to clarify the role of female physicians in the positive effects of specific health problems of women using the optimization of weight, identify and assess knowledge and attitudes to the possibilities of a positive effect on specific health problems of patients optimize weight loss and identify and evaluate attitudes, knowledge and perceptions of barriers to women's physicians to promote physical activity. 56 12. REFERENČNÍ SEZNAM Bouchard, C., & Katzmarzyk, P. T. (Eds.). (2010). Physical aktivity and obesity (2nd ed.). Baton Rouge: Human Kinetics. Calle, E. E., & Thun, M. J. (2004). Obesity and cancer. Oncogene., 23, 6365-6378. Dugdill, L., Crone, D., & Murphy, R. (Eds.). (2009). Physical activity and health promotion : evidence-based approaches to practice. Chichester: Wiley-Blackwell. Dylevský, I. (2000). Somatologie. Olomouc: Epava. Fialová, L. (2006). Moderní body image. Praha: Grada Publishing. Gambineri, A., Pelusi, C., Vicennati, V., Pagotto, U., & Pasquali, R. (2002). Obesity and polycystic ovary syndrome. International Journal of Obesity., 26, 883-896. Hainer, V. (2001). Obezita minimum pro praxi. Praha: Triton. Hainer, V. et al. (2011). Základy klinické obezitologie (2nd ed.). Praha: Grada Publishing. Haluzík, M., Trachota, P., & Haluzíková, D. (2010). Hormony tukové tkáně. Vnitř. Lék., 56, 1028-1034. Health and development through physical activity and sport. (2003). Geneva: World Health Organisation. Hodaň, B., & Dohnal, T. (2008). Rekreologie (2nd ed.). Olomouc: Hanex. Jebb, S., A., Ahern, A., L., Olson, A., D., Aston, L., M., Holzapfel, Ch., Stoll, J., Amann- Gassner, U., Simpson, A., E., Fuller N., R., Pearson, S., Lau, S., N, Mander, A., P., Hauner, H., & Caterson, I., D. (2011). Primary care referral to a commercial provider for weight loss treatment versus standard care: a randomised controlled trial. Retrived 7. 12. 2011 from the World Wide Web: http://sydney.edu.au/medicine/pdfs/boden/Jebb-2011-Lancet-weight-losstrial. pdf. Krahulec, B. (2010). Patogenéza komplikácií obezity. Vnitř. Lék., 56, 1050-1052. 57 Kristek, R. (2010). Postoje, vědomosti a vnímání bariér praktických lékařů k podpoře pohybové aktivity u nás i v zahraničí. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Kučera, T., Fait, T., et al. (2011). Hyperestrogenní stavy v gynekologii. Praha: Maxdorf. Kukačka, V. (2010). Udržitelnost zdraví. (Vědecká monografie). České Budějovice: Zemědělská fakulta JU Lukáš, K., Ţák, A. et al. (2010). Chorobné znaky a příznaky. Praha: Grada Publishing. Málková, I., & Krch, F. D. (2001). SOS nadváha (2nd ed.). Praha: Portál. Matoulek, M., Svačina, Š., & Lajka, J. (2010). Výskyt obezity a jejích komplikací v České republice. Vnitř. Lék., 56, 1019-1027. Matulová, A. (2011). Fyzická aktivita dospělých: Mapování, motivace, vztah k vybraným charakteristikám osobnosti a životní spokojenosti. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Brno. Minář, L., Petrovová, D., & Kümmel, J. (2009). Karcinom děloţního těla – raritní varianta vzdálené metastázy. Čes. Gynek., 74, 383-389. Mitchell, M., Armstrong, D. T., Robker, R. L., & Norman, R. J. (2005). Adipokines: implications for female fertility and obesity. Reproduction., 130, 583-597. Payer, J., Jackuliak, P., & Nagyová, M. (2010). Obezita a riziko karcinómov. Vnitř. Lék., 56, 1082-1087. Retrived 21. 9. 2011 from the World Wide Web: http://www.who.int/features/factfiles/obesity/facts/en/index.html Retrived 7. 10. 2011 from the World Wide Web: http://nadrevo.blogspot.com/2009/12/priciny-obezity.html Retrived 7. 12. 2011 from the World Wide Web: http://exerciseismedicine.org/documents/HCPActionGuide_LR.pdf Retrived 7. 12. 2011 from the World Wide Web: http://www.cba.muni.cz/prevencenemoci/ Rob, L., Martan, A., Citterbart, K., et al. (2008). Gynekologie (2nd ed.). Praha: Galen. 58 Roztočil, A. et al. (2011). Moderní gynekologie. (2011). Praha: Grada Publishing. Slezáková, L. et al. (2011). Oštěřovatelství v gynekologii a porodnictví. Praha: Grada Publishing. Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus. Stejskal, P. (2010). Sylabus z předmětu Podpora zdraví. Olomouc, FTK UP. Ströhle, A. (2009). Physical aktivity, exercise, depression and anxiety disorders. J. Neural. Transm., 116, 777-784. Svačina, Š. (2000). Obezita a diabetes. Praha: Maxdorf. Svačinová, H., & Matoulek, M. (2010). Fyzická aktivita v léčbě obezity. Vnitř. Lék., 56, 1069-1073. van Kruijsdijk, R. C. M., van der Wall, E., & Visseren, F. L. J. (2009). Obesity and cancer: The role of dysfunctional adipose tissue. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev., 18,2569-2578. Vítek, L. (2008). Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada Publishing. Williams, CH., D. (2008). Nejrychlejší cesta k přirozenému početí. Praha: Práh. 59 13. PŘÍLOHY Anketa (Ostříţková, 2011) Obecná část 1. Tvrzení: optimální pohybová aktivita zvyšuje sílu kostí a svalů Je přesvědčivě prokázáno Je prokázáno Není prokázáno Nevím 2. Tvrzení: optimální pohybová aktivita zlepšuje psychickou pohodu Je přesvědčivě prokázáno Je prokázáno Není prokázáno Nevím 3. Tvrzení: optimální pohybová aktivita pomáhá při kontrole hmotnosti Je přesvědčivě prokázáno Je prokázáno Není prokázáno Nevím 4. Tvrzení: optimální pohybová aktivita sniţuje riziko nádoru prsu Je přesvědčivě prokázáno Je prokázáno Není prokázáno Nevím 5. Podpora realizace optimální pohybové aktivity v rámci prevence vybraných onemocnění je důleţitá Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 6. Propagace zdravého ţivotního stylu v rámci prevence onemocnění je důleţitá Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 60 7. Doporučení směřující k navýšení pohybové aktivity je více efektivní, kdyţ je přímo spojené s konkrétním problémem jedince Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 8. Moje doporučení, týkající se oblasti podpory zdravého ţivotního stylu, můţe přinést pacientkám pozitivní efekt Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 9. Mohu být efektivní v přesvědčování pacientek vykonávat více pohybové aktivity Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 10. Mám dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek týkajících se optimální pohybové aktivity Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 11. Jakékoliv mnoţství pohybové aktivity je pro zdraví přínosné Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 12. Pouze usilovná pohybová aktivita je pro zdraví přínosná Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 13. K vyšší pohybové aktivitě se snaţím motivovat tolik pacientek, kolik je jen moţné Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 61 Otázky z Vaší praxe 14. S pacientkou vedu diskuzi o pohybové aktivitě jen v případě, ţe se sama zmíní Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 15. Některé gynekologické obtíţe pacientek mohou být optimalizovány redukcí tělesné hmotnosti Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 16. Je-li to na místě, snaţím se pacientky motivovat k optimalizaci tělesné hmotnosti Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 17. Mám dostatek vědomostí k efektivnímu poučení pacientek, týkajících se redukce tělesné hmotnosti Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 18. Odhaduji, ţe zastoupení pacientek, kterým by redukce hmotnosti pomohla zlepšit jejich současný zdravotní stav je: Více neţ 50% 30% -50% 10% -30% Méně neţ 10% 19. Odhaduji, ţe zastoupení pacientek, zajímajících se o redukci tělesné hmotnosti v souvislosti s optimalizací jejich zdravotních obtíţí je: Více neţ 50% 30% -50% 10% -30% Méně neţ 10% 20. Pacientky se zajímají o redukci tělesné hmotnosti především za pomoci: Zvýšení pohybové aktivity Diety 62 Kombinace diety a pohybové aktivity Farmakologických prostředků Mého odborného názoru 21. Pro redukci tělesné hmotnosti bych svým pacientkám doporučil: Zvýšení pohybové aktivity Dietu Kombinaci diety a pohybové aktivity Farmakologické prostředky 22. Motivací pro redukci tělesné hmotnosti je pro řadu mých pacientek: Zlepšení aktuálního zdravotního stavu Zlepšení fyzické kondice Zlepšení fyzického vzhledu 23. Předpokládám, ţe zlepšení fyzického vzhledu je primární motivací pro redukci hmotnosti u: Více neţ 50% 30% -50% 10% -30% Méně neţ 10% 24. Stav, při kterém bych indikoval/a doporučení týkající se optimalizace pohybové aktivity nadváha Vţdy Někdy Příleţitostně Nikdy 25. Stav, při kterém bych indikoval/a optimalizaci pohybové aktivity -všem pacientům Vţdy Někdy Příleţitostně Nikdy Vámi vnímané bariéry 26. Bariéry bránící propagaci optimální pohybové aktivity: Bariéra: pacientky by má doporučení stejně nedodrţovaly Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 63 27. Bariéry bránící propagaci optimální pohybové aktivity: Bariéra: nemám na to dostatek času Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 28. Bariéry bránící propagaci optimální pohybové aktivity: Bariéra: problematika není pro mou praxi důleţitá Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 29. Bariéry bránící propagaci optimální pohybové aktivity: Bariéra: nemám dostatek informací k tomu, abych mohl pacientkám v této oblasti kvalifikovaně radit Silně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Silně nesouhlasím 30. Bariéry bránící propagaci optimální pohybové aktivity: Další, Vámi vnímané bariéry: 31. Charakterizujte Vámi vykonávanou pohybovou aktivitu Jsem velmi pohybově aktivní (alespoň obden – běhám – jezdím na kole -plavu – navštěvuji fitness – apod.) Jsem mírně pohybově aktivní (Chodím pěšky nebo jezdím na kole do práce. Příleţitostně -běhám -navštěvuji fitness centrum -jezdím na výlety -apod.) Nejsem pohybově aktivní (Nevykonávám téměř ţádnou významnou PA) Identifikace Vaše pohlaví a věk Ţena do 40 let Ţena nad 40 let Muţ do 40 let Muţ nad 40 let 64