Budování československé územní správy v letech 1918 - 1920

Bc. Vojtěch Tolkner

Bakalářská práce

Building Czechoslovak territorial administration in the years 1918 - 1920

Anotace:

Bakalářská práce na téma Budování československé územní správy v letech 1918-1920, si klade za cíl zhodnotit zejména vývoj ve výše zmíněných letech. Nicméně jsem toho názoru, že k pochopení tématu není možné vytvořit pouze výčet událostí, které územní správu formovaly jen v tomto období, ale že je nutné pojmout toto téma poněkud v širším kontextu. Abychom pochopili, jaké důvody vedly k zavádění určujících opatření, je třeba zaměřit se na období před vznikem republiky, tedy na období, kdy země, které posléze utvořily Československo, byly ještě součástí Rakouska-Uherska. Nicméně není pro toto téma podstatné vytvářet celkový historický přehled o územní správě v našich zemích, proto se v této části práce zaměřuji až na období po roce 1848, kdy již lze hovořit o vcelku moderní územní správě. Podrobně se tedy v této práci věnuji nejen časovému úseku 1918-1920, ve kterém se rozhodovalo o budoucí podobě územní správy nově vzniklé republiky, ale i příčinám, které k jednotlivým rozhodnutím vedly. Jelikož jednotlivé části nově vznikající republiky měly z části odlišný vývoj, je k pochopení vývoje územní správy důležité, zhodnotit tyto oblasti zvlášť a to jak v době před vznikem nového státu, tak v době po něm. Pozornost rovněž věnuji období První světové války, během níž se začaly souvisleji formovat představy o vzniku budoucího státu, zejména se jedná o snahu budoucího prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, získat mezinárodní uznání Československa prostřednictvím dohod a deklarací, které podrobně analyzuji. Vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918 je pro tuto práci stěžejním momentem, neboť ještě ten samý den je vyhlášen zákon č. 11/1918 Sb., který ve své podstatě začíná formovat podobu územní správy v Československu. Se vznikem státu úzce souvisí skutečnost, že Československo mělo své území nároky, které hodlalo prosazovat na úkor okolních států, které samozřejmě měly záměry zcela opačné. Této problematice se proto podrobně věnuji, neboť až do konečného určení hranic Pařížskou mírovou konferencí nebylo zcela zřejmé, na jakém území může československá státní správa vůbec působit. Právě Pařížské mírové konferenci a smlouvám, které díky ní Československo uzavřelo, je věnována samostatná kapitola této práce. Pro celé období existence předválečné Československé republiky, je takzvaný Versailleský mírový systém naprosto stěžejním, neboť právě na jeho základě Československo formálně vzniklo a naopak v důsledku jeho porušení posléze zaniklo. Proto považuji za podstatné, věnovat smlouvám Pařížské mírové konference zvýšenou pozornost. Podstatou samotné práce je pak zejména období, které nastalo po mezinárodní konferenci, potvrzující územní celistvost Československa. V této části se především zabývám vznikem a činností Národního výboru československého, vznikem ústavy a dalšími normami, které československou územní správu v jejích počátcích vytvářely. Jako nejpodstatnější je v této části popsán zejména zákon č. 126/1920 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, nazývaný též jako župní zákon a jiné podstatné právní úpravy. I když nad rámec tohoto tématu, jeví se mi jako podstatné zmínit i zákon č.125/1927 Sb., který jaksi symbolicky zakončuje právě období prvopočátků vytváření územní správy v Československu. Jako určující záležitost pro budování československé územní samosprávy byla bez pochyby příprava župního zřízení, neboť právě zde, se dá hovořit o vytváření nových systémů. Až do tohoto okamžiku Československo pouze žilo ze zřízení, které bylo p

Anotace:

řejato od Rakouska-Uherska. Je zcela logické, že ihned po vyhlášení státní samostatnosti, bylo recipování dosavadních poměrů nejrozumnějším krokem, který vedl k udržení pořádků ve státě, ale stále se jednalo o nutné provizorium, kde vedle sebe v unitárním státě fungovaly dva odlišné systémy. Proto snahu o přijetí zcela nového územního uspořádání hodnotím velmi kladně. Jako problematické se mi v této souvislost jeví fakt, že zákon neřešil otázku postavení Podkarpatské Rusi a že nebylo po celou dobu trvání Československa v jeho předválečné podobě dosaženo autonomie Podkarpatské Rusi, která jí již dříve byla přislíbena. To, že byl župní systém realizován pouze na Slovensku, si vysvětluji skutečností, že právě zde, mělo župní zřízení historickou tradici již z dob Uherska a nejevilo se zde toto uspořádání tolik jako cizorodý prvek. Jako hlavní příčina nerealizování župního zřízení na území celého Československa, se mi však jeví skutečnost, že politická reprezentace, se obávala vytvořit v českých zemích župy, ve kterých by převládalo německy hovořící obyvatelstvo. Národností otázka v Československu, je myslím si naprosto klíčovou věcí, která provázela budování územní správy po celou dobu existence prvorepublikového Československa. Zhodnotíme-li fakt, že již při samotném vzniku státu se zejména německá a maďarská menšina s touto skutečností nedokázala ztotožnit a hodlaly jimi obývané území připojit k okolním státům, bylo prakticky již od začátku jasné, že vybudovat jednotný územně správní systém na celém území státu bude nesmírně problematické. To že Slovensku a ani Podkarpatské Rusi nebyla dána již dříve deklarovaná autonomie, bylo dle mého názoru způsobeno zejména faktem, že Slováků i Rusínů bylo v Československu méně než Němců a proto by na základě demokratických zásad, kterými se Československo řídilo, nebylo možné neuznat autonomii oblastem obývaných německy hovořícími obyvateli. Hlavně z těchto důvodů, se Československo vydalo cestou unitárního státu a ne, kupříkladu podle Švýcarského vzoru, cestou konfederace, neboť neztotožnění se menšin s existencí Československa, by patrně vedlo k jeho rozštěpení a následnému zániku. Právě z tohoto důvodu se nepodařilo realizovat ani župní zřízení na celém československém území. Župy, i když neměly být žádnými federativními jednotkami, by byly bývaly disponovaly určitou mírou samosprávy, a proto nebylo žádoucí, aby vznikly župy takové, ve kterých by Němci převládali, neboť zde by rovněž mohlo nastat nebezpečí, že buď by nad nimi vláda postupně ztrácela kontrolu, nebo by mohlo dojít až k jejich oddělení od Československa. Jak později historické události ukázaly, nebyly tyto obavy neopodstatněné a v konečném důsledku se republice národnostní otázka stala osudnou a to nejen v roce 1938, ale posléze i začátkem 90. let 20. století, kdy se myšlenka jednotného československého národa ukázala jako definitivně neživotaschopná a Československo zaniklo. Nicméně v období po skončení druhé světové války přišlo župní zřízení, v té době již nazývané krajské, opět na pořad dne. Je zřejmé, že tvůrci nových územních uspořádání se vždy inspirují systémy, které již v historii fungovaly, a proto se mi jeví jako velmi důležité a poučné, věnovat historii územního uspořádání pozornost a využít nabytých poznatků k zefektivnění a zlepšení systémů dnešních či budoucích.

Abstract:

The bachelor thesis on Building Czechoslovak Regional Government in the Years 1918 - 1920 aims at evaluation of the development in the specified period. However, I believe that to understand the theme it is not sufficient to only compile a list of events forming regional government in that particular period but that a wider context is needed. To understand the reasons leading to implementation of the decisive measures one needs to focus on the period before establishment of the republic, that is on the period when the lands later forming Czechoslovakia were still part of the Austro-Hungarian Empire. On the other hand, for the purpose of this theme it is not necessary to compile a complete historic survey of regional government in our lands and that is why I only deal with the period after 1848 when quite modern regional government was formed. Detailed account only covers the period 1918 - 1920 when the future form of regional government in the new republic was born and the causes leading to the individual relevant decisions. As the individual parts of the new republic partly developed differently they require separate assessment in the period both before and after establishment of the independent Czech state. Attention is also paid to the period of World War I when systematic ideas of the future state were formed, especially through the efforts of the future president T. G. Masaryk to achieve international recognition of Czechoslovakia by means of agreements and declarations which I analyse in detail. Announcement of the independent Czechoslovak state on 28 October 1918 is the crucial moment of this thesis, for on the same day Act no 11/1918 Coll. was passed, which in essence began to shape regional government in Czechoslovakia. Establishment of the state is closely related to the fact that Czechoslovakia had its territorial claims which it intended to assert at the cost of the surrounding states which, obviously had quite opposite intentions. Therefore I deal with this issue in detail, for until the final border specification by the Paris Peace Conference it was not clear what was the territory where the Czechoslovak regional government could exercise its influence. A separate chapter of this thesis is therefore devoted to the Paris Peace Conference and the agreement executed by Czechoslovakia in relation to it. The Versailles Peace System is absolutely critical for the whole period of existence of the pre-war Czechoslovak Republic, for on its basis Czechoslovakia was formally established and later perished due to its violation. That is why I find it very important to pay increased attention to the agreement following from the Paris Peace Conference. The essence of the thesis is the period after the international conference confirming territorial integrity of Czechoslovakia. This chapter mainly deals with the origin and activity of the Czechoslovak National Committee, formulation of the constitution and other standards forming Czechoslovak regional government in its outset. The most substantial document mentioned in this chapter is Act no 126/1920 Coll., on organisation of political control, also called Zhupa Act, and other relevant legislation. Although exceeding the frame of this theme, I also consider relevant Act no 125/1927 Coll., somewhat symbolically closing the period of origin of regional government of Czechoslovakia. The decisive matter of building the Czechoslovak regional government was preparation of the zhupa system, for here the new systems were actually developed. Until that Czechoslovakia used the regional organisation taken over from the Austro-Hungarian Empire. Logically enough, immediately after announcement of the independent state taking over the existing conditions was the most reasonable step towards maintaining order in the state, but it was still a necessary provisional arrangement under which two different systems worked within a unitary state. That is why the efforts at adopting a completely new an

Abstract:

d different regional arrangement are seen as a very positive step. The fact that the act did not address the issue of the position of the Trans-Carpathian Russia and its autonomy, which had previously been promised. The fact that the zhupa system was only implemented in Slovakia may be explained by the fact that here the zhupa system already had a tradition from the Hungarian period and therefore this arrangement did not appear as a foreign element here. I see the main reason why the zhupa system was not implemented across the Czechoslovak territory in the fact that political representatives of the state were afraid of establishment of zhupas with prevailing German speaking population in the Czech lands. The question of nationalities in Czechoslovakia is in my opinion the key issue accompanying building of regional government throughout the existence of the First Republic. Considering the fact that especially the German and the Hungarian minorities could not identify themselves with the establishment of the Czechoslovak state and planned to incorporate the territories they inhabited to the surrounding states, it was clear from the very beginning that to build a unified government system across the state territory would be very difficult. The fact that neither Slovakia nor the Trans-Carpathian Russia received the formerly declared autonomy was in my opinion mainly due to the fact that both Slovak and Rusyn population was smaller in number than Germans and so on the basis of the democratic principles Czechoslovakia was governed by then it was impossible not to acknowledge autonomy of the areas inhabited by German speaking population. Mainly for those reasons Czechoslovakia chose to become a unified state and not a confederation, like for example Switzerland, for the lack of identification of the minorities with the existence of Czechoslovakia would probably have led to a split of the country and its subsequent termination. For that very reason also the zhupa system failed to be established across the Czechoslovak territory. The zhupas, although not federative units, would have been granted a certain level of self-government powers, and that is why establishment of zhupas with prevailing German population was not desirable, for they would have represented the risk of loss of control over them by the central government or even their separation from Czechoslovakia. As later shown by historic events these worries were not unsubstantiated and in effect the nationality issue became fatal for the republic not only in 1938 but also in early 1990s when the idea of the unified Czecho-Slovak state lost its viability completely and the Czechoslovak state ceased to exist. Nevertheless after the end of World War II the zhupa system, then already called regional state structure, was again part of the agenda. Clearly creators of new territorial arrangements always take inspiration from systems existing and functioning in the past, and therefore I find very important and inspiring to pay attention to the history of local government and territorial arrangement and use the acquired knowledge for streamlining and improvement of the present or even future systems.

Klíčová slova

Územní správa, Československo, Pařížská mírová konference, Zákon č. 11/1918 Sb., Zákon č. 126/1920 Sb., Territorial administration, Czechoslovakia, Paris Peace Conference, Act no 11/1918 Coll., Act no 126/1920 Coll.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 11. 4. 2014

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 11. 6. 2015
• Vedoucí: prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc.
• Oponent: doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Právní specializace / Veřejná správa