La mise en cause du lien entre signifiant et signifie dans "Les fleurs bleues" de Raymond Queneau

Mgr. Veronika Dohnalová

Diplomová práce

The Questioning of the Relationship between the Signifier and the Signified in "The Blue Flowers" by Raymond Queneau

Anotace:

Tato práce analyzuje román Modré Květy (1965) Raymonda Queneaua (1903-76) po jeho formální stránce. První teoretická část představuje Queneauovo pojetí románu jako žánru, jehož základním principem je sblížení románu s poezií. Tento přístup vyžaduje ze strany spisovatele cílevědomou a promyšlenou práci. Queneau přirovnává činnost spisovatele k řemeslu a odmítá pouhou inspiraci jako dostačující podmínku k tomu, aby se člověk mohl stát spisovatelem a básníkem. V souvislosti s tímto principem autorka zmiňuje Queneauovu účast na založení literárního hnutí Oulipo. Queneau požaduje, aby se jeho próza přiblížila co nejvíce realitě a aby byla schopna vyjádřit rytmus a zvuky vnějšího světa. Poezie je vyjadřuje pomocí rýmů, aliterací, asonancí a dalšími stylistickými figurami. Queneau chce tyto postupy aplikovat také na román. V tom narušuje tradiční vztah mezi označujícím, formou jazykového znaku, a označovaným, obsahem znaku. Ten je totiž v tradičním pojetí románové tvorby, stejně jako v běžné komunikaci, arbitrární, tzn. že forma znaku je k jeho obsahu přiřazena "uměle", pouze na základě konvence a domluvy mezi uživateli jazyka. Poezie tento vztah narušuje tím, že formu volí tak, aby se sama co nejvíce přibližovala realitě, obsahu. Jejím výchozím bodem je tedy označující. Tento princip prosazuje i Queneau, v čemž spočívá jeho originalita. Aplikovat postupy a pravidla poezie na román ovšem nestačí k tomu, aby román mohl překonat krizi, kterou prochází. Je třeba také změnit jazyk sám. Mluvená a psaná francouzština jsou totiž dva rozdílné jazyky. Zkostnatělost a konvencí zatížená psaná francouzština vůbec neodpovídá běžnému úzu mluvené francouzštiny. Queneau tvrdí, že psaná francouzština je mrtvý jazyk a že román musí být psaný jazykem, který odpovídá každodenní realitě. Proto navrhuje trojí reformu francouzštiny, která se týká fonetiky, slovní zásoby a syntaxe. Přejmout pravidla a postupy poezie a reformovat jazyk sám jsou tedy dva základní požadavky pro obnovu románu. Druhá část práce se věnuje samotnému rozboru románu. Jeho nejvýraznějším znakem jsou slovní hříčky, neologismy, románové rýmy (postav, časových údajů, vět, slov), aliterace. Queneau nakládá s jazykem zcela svobodně a bez jakýchkoli jazykových předsudků. Míchá slovní zásobu z nejrůznějších stylových vrstev, popisuje banální situace zcela nezvyklým způsobem, některé úseky zaznamenává fonetickým přepisem. Všemi těmito originálními postupy se Queneau vymyká klasickému ztvárnění románu a zpochybňuje vztah mezi formou a obsahem jazykového znaku.

Abstract:

The work presents "The Blue Flowers"(1965), novel by Raymond Queneau (1903-76), from its formal angle. It speaks about the authors conception of novel which must be built on the same principles and follow the same rules and techniques as the poetry does. Only the novel which is able to express the rythme and the music of everyday life can be considered as a true poetry. Because as Queneau suggest, there is no difference between a novel and a poem.

Klíčová slova

Reforma románu, rovnost románu a poezie, hudební aspekt románu- teorie neofrancouzštiny, slovní hříčky, netradiční manipulace s jazykem. The reform of the novel, equality of novel and poetry, musical aspect of the poetry, theory of neo-french, word games, unusual language manipulations.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 28. 4. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 12. 6. 2006
• Vedoucí: prof. PhDr. Petr Kyloušek, CSc.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Magisterský studijní program / obor:
Filologie / Francouzský jazyk a literatura