Druhové rozšíření a způsoby chovu agapornisů

Aneta Pazderová

Bakalářská práce

Generic extension and breeding methods of agapornis

Anotace:

Tato bakalářská práce se zabývá druhovým rozšířením a způsoby chovu agapornisů. Papoušci rodu Agapornis jsou zastoupeni v 9 druzích. Na Africkém kontinentě žije 8 druhů, kterými jsou: Agapornis fischeri, A. personatus, A. nigrigenis, A. lilianae, A. taranta, A. swindernianus, A. pullarius a A. roseicollis. Domovinou posledního druhu, kterým je Agapornis canus, je Madagaskar. Agapornisové jsou ptáci menšího vzrůstu s poměrně velkou hlavou a mohutným zobákem. Ocas je krátký a zakulacený, peří přiléhavé a pestře zbarvené podle druhu. Pohlaví je poměrně těžko rozpoznatelné. Výjimkou jsou druhy, u kterých je výrazný pohlavní dimorfismus (např. A. taranta, A. canus apod.). Ve svém přirozeném prostředí ptáci žijí v lesích, v korunách stromů i ve světlejších porostech, spatřeni mohou být i ve vyšších polohách. Jsou to ptáci velmi temperamentní. Po krajině přelétají v menších hejnech a šplhají po stromech. Pohyb po zemi je neobratný. Při vyrušení se ozývají ostrým křikem. V přírodě se živí různými semeny, ovocem, výhonky stromů i hmyzem. Chov tohoto druhu v lidské péči je dosti oblíbený. Druhy, jako např. A. fischeri, A. personatus apod., jsou vhodné i pro začínající chovatele. Chov je možný v klecích po jednotlivých párech či ve voliérách ve skupinách. Není vhodné chovat více druhů pohromadě, protože může dojít k mezidruhovému křížení. Na začátku chovné sezóny (přibližně začátkem dubna) se do voliéry či klece zavěšují hnízdní budky. V tuto dobu je nutné agapornisům dodávat dostatek větví, nejlépe vrbových, ze kterých si staví hnízdo. Samice snáší 4 až 6 vajec a inkubační doba je 21 až 23 dní. V lidské péči je možno krmit hotovými směsmi zrnin, které jsou běžně k dostání. Směsi nejčastěji obsahují proso, kardi, lněné semeno, lesknici, oves a pohanku. V období hnízdění je důležité přikrmovat vaječnou míchanicí kvůli zvýšené potřebě proteinů a vitaminů. Zkrmují se i naklíčená semena, která mají vyšší obsah živin než semena v suchém stavu. U agapornisů se mohou vyskytovat i různá onemocnění. Nejčastějšími jsou vnitřní a vnější paraziti, giardióza, tumory, ptačí tuberkulóza, onemocnění peří a zobáku (PBFD) a vytrhávání peří.

Abstract:

This bachelor thesis deals with generic extension and breeding methods of agapornis. Parrots of agapornis genus are represented by 9 species. In African continent live 8 species which are: Agapornis fischeri, A. personatus, A. nigrigenis, A. lilianae, A. taranta, A. swindernianus, A. pullarius and A. roseicollis. Homeland of the last specie, which is Agapornis canus, is Madagascar. Agapornis are birds of smaller stature with a quite big head and robust beak. The tale is short and rounded, the feather is tight and colorful according to the specie. The sex is quite hard distinguished. The exception are species which have significant sexual dimorphism (e.g. A. taranta, A. canus etc.) Their natural surroundings are forrests, treetops and also lighter undergrowths, they could be also seen in higher places. They are very lively birds. They flit in the landscape in smaller flocks and they climb the tree. The movement overland is clumsy. When they are disturbed, they are roaring with a harsh yowl. In the nature they are subsisting with seeds, fruit, sprouts and insect. Breeding of the specie is very popular with people. Species like e.g. A. fischeri, A. personatus etc. are suitable for beggining breeders. The breeding is suitable in cages in particular couples or in aviaries in groups. It is not good to breed more species together because of interspecie hybridization. The nesting boxes are hanged out at the beggining of the new season (about the beggining of April). At this time it is necessary to give to agapornis enough branches, the best are willow ones, which they use for building their nests. The female lays 4 to 6 eggs and the incubation times is 21 to 23 days. People could feed them with done mixtures of grain which are ordinaily available. The mixtures most often contain millet, kardi, linseed, canary, oat and buckwheat. In the term of nesting is important to feed supplementary with the egg concoction because of the higher need of proteins and vitamins. Sprouted seeds, which have higher content of nutrients against to the dry seeds, are also used as feed. Different illnesses can occure at agapornis. The most common are internal and external parasites, giardiasis, tumors, avian tuberculosis, illnesses of feathers and beak (PBFD) and extraction of feathers.

Klíčová slova

agapornis, chov, nemoci, krmení, odchov

Keywords

agapornis, breeding, illnesses, feeding, rearing

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 19. 4. 2017

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. Ing. Lukáš Zita, Ph.D.
• Oponent: Zdeněk Ledvinka, CSc.

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů

Bakalářský studijní program / obor:
Zootechnika / Speciální chovy