Teorie appeasementu: případová studie americké zahraniční politiky vůči Iránu a Severní Koreji

Bc. Blanka RICHTEROVÁ

Diplomová práce

The Theory of Appeasement - Case study of US foreign policy towards Iran and North Korea

Anotace:

Od sedmdesátých let rezonovalo v USA a jejich bezpečnostních strategiích napětí ze studené války a vypuknutí jaderného konfliktu. Spojené státy se snažily globálně projektovat svou moc, aby daly najevo svou sílu a převahu nad sovětským rivalem a jeho spojenci. V sedmdesátých letech se americká administrativa vytváří seznamu takzvaných pariah states. Takto se označovaly státy, které v důsledku svého špatného vládnutí nebyly schopné zajišťovat dimenzi vnitřní bezpečnosti pro své občany (Litwak 2000: 2-3). Tyto státy často neměly potřebu redistribuovat základní veřejné statky, nezajišťovaly potřeby obyvatelstva, mimo to se často stávalo, že část obyvatelstva padla v nemilost etnickým či kmenovým čistkám. V devadesátých letech se především s nástupem prezidenta Clintona začíná objevovat termín rouge states. Rogue states neboli zlobivé či darebné státy usilují o jaderné zbraně, a tím tak přímo ohrožují mezinárodní bezpečnost (Litwak 2000: 3, Henriksen 1999). Největším zlomem na poli americké zahraniční politiky a jejich chování vůči darebným státům můžeme označit událost 11. září roku 2001. Prezident Bush krátce po útocích vyhlásil celosvětovou válku proti terorismu. Podle něj vlády těchto zemí umožňují díky jejich slabým pravomocím a nedostatečnému dohledu nad celým státním územím, aby byly využívány jejich periferie jako základny teroristických skupin, které jsou najednou mezinárodní hrozbou. George W. Bush definoval takzvanou "Osu zla" (Axis of Evil), mezi něž patří Irák, Irán a Severní Korea, což jsou podle něj státy, které nejenže jsou přímo semeništěm mezinárodního terorismu, ale hlavně usilují o vyvinutí zbraní hromadného ničení, eventuálně jimi již disponují v rozporu s platnými normami mezinárodního práva. Od této chvíle se v každé Národní bezpečnostní strategii vytyčuje poslání boje proti teroristickým aktérům, kteří sebou nesou riziko i pro ostatní státy v mezinárodním systému a zastavení výzkumu o vyvinutí zbraní hromadného ničení u států, které se chovají nesystémově (NSS 2002: 13-17, NSS 2010: 19-24, NSS 2017: 28-32). V Bushově doktríně byly dokonce do kategorie rogue states označeny jmenovitě právě výše zmiňované státy, což tyto státy staví do role přímo typických příkladů, proti kterým Spojené státy hodlají uplatňovat zvláštní zahraničně-politikou strategii (NSS 2002: 14). S tímto nevyrovnaným a nesystémovým chováním států nastává však otázka: Jakou politickou strategii by měly USA proti těmto státům zastávat, aby dosáhli svého vitálního cíle, tedy aby darebné státy upustili od zbraní hromadného ničení a přestaly podporovat mezinárodní terorismus? Jako jedna z možných strategií, která se využívala, a dodnes i využívá, je takzvaná politika appeasementu. Appeasement neboli politika ústupků, je heslo, které se v mezinárodních vztazích často používá ať už akademiky nebo státníky -, nicméně jeho obsah je poměrně nejasný a bývá předmětem velmi odlišných interpretací. Zatímco jedna část autorů (Ripsman, Levy) jej převážně chápe v kontextu neúspěšné politiky Velké Británie v druhé polovině 30. let minulého století vůči nacistickému Německu, a z těchto pozic jej pak odsuzuje jako strategii chybnou či nemorální, jiná část autorů (např. Kennedy 1976, 1982, 2010; Stephen Rock 2002) appeasement považuje jako běžnou součást zahraniční politiky, kterou státy využívají, aby zabránily vypuknutí konfliktu nebo alespoň jeho eskalaci.

Abstract:

In my diploma thesis, I intend to write an empirical comparative case study of US foreign policy towards North Korea and Iran from 2001 to present days in case of implementation strategy of appeasement. The aim of this diploma thesis is then to find out if US appeasement policy towards the two rogue states, namely Iran and North Korea, is successful. This means if the tensions in relations with the US have been calmed down and whether these states have ceased to support international terrorism and to withdraw from the development or possession of nuclear weapons. As a measure of success, I consider, above all, whether these states managed to get rid of their nuclear arsenal. The work also provens causality between US foreign policy and the subsequent reaction of those countries. This means whether the change in the behavior of the selected states has been directly linked to the implementation of concessions and strategies by the United States, not by the involvement of other actors from international politics.

Klíčová slova

appeasement, strategie, zahraniční politika, ústupky, koncese, Írán, Severní Korea

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 30. 4. 2018

Zveřejnit od: 31. 12. 2999

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: PhDr. Pavel Hlaváček, Ph.D.

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

Fakulta filozofická

Magisterský studijní program / obor:
Politologie / Mezinárodní vztahy