Paličkovaná krajka jako společenský, sociální a ekonomický fenomén

Mgr. Petra Mertová, Ph.D.

Doctoral thesis

Bobbin Lace as a Community, Social and Economic Phenomenon

Abstract:

Anotace Disertační práce se zabývá paličkovanou krajkou užívanou v minulosti na lidových oděvních součástkách a bytovém textilu. Při poznávání krajkářské technologie a nuancí jednotlivých druhů je představena i historie samotné výroby v regionech naší vlasti. Tato činnost se odrazila i ve způsobu života místních lidí, kteří se krajkářství věnovali po velkou část dne. I když jsou krajky krásným a ušlechtilým příkladem textilního umění, nepřinášely pro své tvůrce příliš radosti. Krajkářství bylo spojeno s mnohahodinovou sedavou prací. Odměnou byly nízké výdělky, zejména v 19. a 20. století. Samozřejmostí bylo zapojení takřka celé rodiny, tedy ženy, dětí i muže při paličkování nebo přípravných pracích. Děti nezažily, co to je, mít volný čas, který by mohly vyplnit bezstarostnými hrami. Vedle školní docházky si musely najít chvíli na paličkování a pomoc v domácnosti nebo při zemědělských pracích. Krajkářství sice nebylo příliš výnosným zaměstnáním, přesto se k němu lidé stále uchylovali. Bylo tomu tak v krajích, kde chudoba a nedostatečné možnosti jiného výdělku nedovolovaly nalézt lepší zdroj příjmu k zabezpečení rodiny. Krajky byly výrobkem putujícím za svým uživatelem často na velké vzdálenosti. Po cestách a necestách je rozváželi a roznášeli velkopodnikatelé i podomní obchodníci. Tito lidé trávili velkou část roku na cestách a byli vystaveni nejen nebezpečí při možném přepadení a okradení, ale nesli též tíhu obchodního rizika. To oni určovali, jaké zboží se kde zhotovovalo a diktovali ceny, za které se krajky vykupovaly. Trasy obchodu s krajkou zatím není možné plně rekonstruovat. V předložené práci jsme se pokusili zrekapitulovat známé skutečnosti a poukázat blíže na situaci na Vamberecku. Zde jsme shledali nejen jména místních obchodníků, ale též jména cizích, kteří sem pravidelně nebo nepravidelně docházeli. Nalezli jsme v archivních pramenech několik jmen z Krušnohoří a ze Slovenska. Již ovšem nelze odpovědět na otázku, zda tito lidé krajky na Vamberecku vykupovali nebo je sem přinášeli. Pro odpověď se nedochovaly žádné podklady. K výzdobě lidového oděvu se na většině našeho území užívala krajka zakoupená u obchodníka a nepocházející z dané lokality. S krajkou se obchodovalo na velké vzdálenosti a tudíž není možné vždy spolehlivě identifikovat, odkud která krajka pocházela. Identifikaci navíc ztěžuje fakt, že řada druhů paličkovaných krajek byla zhotovována současně na několika místech. Nejen v českém a moravském prostředí ale také např. na Slovensku. Markantní je tato situace při studiu vláčkových krajek či v případě jednoduchých přezných krajek. Některé krajky k moravským krojům se dovážely z Vamberecka či Jižních Čech, jako např. vláčky či tzv. chorvátská. Další krajky putovaly ze Slovenska, kde se např. vláčky od konce 19. století produkovaly např. v okolí Piešťan. Jako prokazatelně slovenskou krajkářskou produkci užitou na moravském či českém lidovém textilu můžeme spolehlivě identifikovat pouze některé krajky, příkladně novomestské či gróbské (z okolí Nového Mesta nad Váhom a z oblasti Grobu). Vlastní identifikace krajek je složitá a základem musí být znalost produkce všech středisek v průběhu dějinného vývoje. Jedině tak lze vystopovat určité charakteristické rysy, které odhalují produkci z určitého střediska. Vždy není možné určit motivy používané na krajkách. Často jejich zažité názvy nemají nic společného s vlastním vzorem. Na základě znalosti historie krajky jsme se přesvědčili, že se výzdoba podřizovala dobovým estetickým kánonům. Proto jsme se setkali s řadou prvků takřka na celém prostoru Evropy. V lidovém prostředí pův

Abstract:

odní motivy slohových krajek podléhaly rustikalizaci a po technické stránce i ve výrazovém projevu se u nich objevil sklon ke zjednodušení a schematizaci. Doklady stejného motivického uspořádání krajek z našeho i zahraničního teritoria přinesly také otázku jakým směrem vývoj probíhal. Dle našeho soudu se na našem území znalost krajkářské technologie rozšířila směrem z center krajkářské výroby na venkova díky šikovnosti domácích krajkářek a díky tradici domácí textilní výroby se krajkářky odpozorováním a zkoušením krajky naučily. V tradičních oblastech se znalost techniky a vzory krajek předávaly z generace na generaci. Příležitostně byla obohacena o nové vzory zásluhou podnikatelů a bezpochyby též samotných krajkářek a krajkářů. Prokazatelně byly vzory ovlivněny také slohovou produkcí. Pod rukama krajkářek však vzory získaly svou osobitou podobu. U řady krajek došlo k setření původní podoby výrobku. Motivy se zjednodušily či pomocí zkratky vkomponovaly na zúžený prostor. Vzhledem k tomu, že se paličkovalo hrubšími materiály výsledná krajka nebyla vždy podobná své předloze. Krajky zhotovované pro obchod nenesly výrazné regionální rysy. Dnes je těžké určit, z jakého výrobního centra ten který výrobek pocházel. Svět objevil krásu a jedinečnost lidové krajky z našeho prostředí až velmi pozdě, až na přelomu 19. a 20. století. Tato skutečnost již do vývoje lidového krajkářství příliš nezasáhla. Ačkoli zájem o krajky podnítil velkou vlnu sběratelství, odbyt nových výrobků se nezvedl. Krajky ustupovaly ze šatníků a domácností a současně se snižoval i počet krajkářek a krajkářů. Nivelizace krajkářské tradice byla uspíšena v posledních desetiletích 19. století a v prvních desetiletích 20. století poklesem výroby a zásluhou vzorníků propagovaných vídeňským krajkářských ústavem. Svérázové snahy se v případě oděvní tvorby ukázaly jako slepá cesta. Pokusili jsme se přiblížit, jak se krajka uplatnila na krojových součástkách. Shledali jsme masivní pronikání valencienských a vláčkových krajek do výzdoby tradičních lidových oděvních součástek na celém našem území, a to již od posledních desetiletí 18. století. Tato situace byla vyvolána vzrůstem obliby bílé výšivky a následně i dírkové na počátku 19. století. Obě techniky se uchytily v lidovém vyšívačském umění a přinesly s sebou potřebu výzdoby pomocí odpovídajících transparentních bílých a velmi jemných krajek. Takovému požadavku vyhovovaly bezezbytku právě valencienky a vláčkové krajky. V průběhu 19. století jsme svědky upadání estetické hodnoty lidových textilií zdobených krajkou a výšivkou. Bylo to vyvoláno několika faktory. Jednak se krajka stává dostupnější, jednak se od poloviny 19. století opakovaně objevovaly nové jednodušší textilní techniky jakými byly např. tenerifa nebo háčkovaná krajka. Výrazné obliby se dočkaly vyšívací příze v nových odstínech barvené pomocí chemických přípravků. Všechny uvedené faktory přispěly k vytěsnění tradiční výzdoby a tedy i krajky. V muzejních fondech je uchováno množstvím necitlivých kompozicí lidových textilií pocházejících právě z této doby. Paličkovaná krajka se natrvalo či přechodně nahradila jinými výrobky, nejčastěji strojovou či háčkovanou krajkou, tylem s výšivkou či bez ní nebo se paličkovaná krajka užívá na oděvy a textilie, kde se dříve neuplatnila. Úsilí po nalezení nového uplatnění a odbytu ruční krajce, vedla ke snahám po zapojení krajky do slohového oděvu, a to již od čtyřicátých let 19. století. Pod vlivem svérázu se pokoušeli ve dvacátých letech 20. století výtvarníci o zapojení rustikálních krajkových motivů do výzdoby bytového textilu i oděvních doplňků. Estetiské kvality takových výrobků byly poměrně vysoké. Další vývoj módy však směřoval jiným směrem. Paličkovaná krajka se z lidového prostředí přesto nikdy nevytratila. Někde se jí dařilo dobře, někde se přesunula do role interiérové textilie (obrázky, dečky). Ohlédneme-li se zpět, vidíme bohatost typů a druhů krajkové výzdoby, která byla v našem lidovém prostředí v minulosti užívána. Při celkovém zhodnocení dynamiky vývoje krajkové výzdoby se domníváme, že je možné vytyčit v přístupu ke krajce několik vývojových stupňů. Tyto stupně odráží vztah nositele i tvůrce ke krajce. Dále se v nich zračí vzájemný vztah mezi podkladem a krajkovou, výšivkovou či další výzdobou textilie. A v poslední řadě korespondují s dobovými nároky na oděvní výzdobu a společenskou hodnotou krajky v dané době. Po seznámení s materiály ze zahraniční i domácí krajkářské produkce a s katalogy zahraničních i domácích sbírek vidíme úzkou provázanost české i slovenské krajky s krajkou evropskou. S vědomím této skutečnosti chápeme českou krajku jako produkt zlidovělý, krajkářství jako lidové umělecké řemeslo. Dotkli jsme se také otázky klasifikace paličkovaných krajek. Dle našeho soudu lze využívat členění pracující s dvěmi základními typy krajek – s páskovými a mnohopárovými. Toto základní členění je ještě hlouběji rozpracováno na druhy podle charakteru jednotlivých krajek bez ohledu na místo výroby. Místní názvy se sice při popisu krajek užívají, jedná se však o historická pojmenování, která vlastně charakterizující dané druhy krajek jako technologicky svébytné výrobky. Náš příspěvek nemohl celou problematiku identifikace paličkované krajky postihnout. Snažili jsme se přinést alespoň orientační body, které my sami při práci s kajkou využíváme a které by mohly být oporou i pro další kolegy, badatele a správce muzejních sbírek. Je škoda, že krajce není v naší odborné literatuře věnováno více místa. Domníváme se, že pro úplné vyhodnocení textilie je třeba pracovat s celkem, tedy s textilií a všemi výzdobnými technikami, s materiále, barevností, motivy a příběhem textilie samotné. Při vyhodnocování historického materiálu, v našem případě paličkované krajky na konkrétním oděvním či bytovém textilu, byla nutná práce také s archivními a ikonografickými prameny, s odbornou literaturou, technologickými příručkami a muzejními či galerijními sbírkami. Neopominutelným předpokladem pro práci s tímto typem textilního výrobku byla nutnost načerpání znalosti krajkářské technologie. Přesvědčili jsme se sami, že bez této výbavy by nebylo možné pochopit vývoj krajky a postřehnout proměny, k nimž dochází u krajek při přestupu ze slohového do lidového prostředí.

Abstract:

Bobbin Lace as a Community, Social and Economic Phenomenon. The submissed doctoral thesis is devoted to bobbin lace used on folk costume parts and home textiles in the past. Bobbin lace is considered a community, social and economic phenomenon which influenced the life of many inhabitants in our villages, and at the same time stood in the focus of the state authorities. The dissertation presents the lacemaking technique and the typology of bobbin lace in compliance with the latest knowledge. According to our opinion there can be used the division dealing with two basic lace types – with strip lace and multi–paired lace. This basic division is developed still more profoundly into types after the character of individual lace pieces regardless the place of origin. Local names, however, are used by describing the lace; yet they represent historical identification which actually characterises the particular lace types as technologically original products. On the basis of the study of domestic and foreign production it is clear that the Czech and Slovak manufacture is not separated from the development of the European lace–making. With the awareness of this fact one can assume that the Czech lace is a popularized product and lacemaking a folk handicraft. The following part of this thesis deals with the history of lace products, which is based on historic facts, as well as the evidence of eyewitnesses, female and male lacemakers, whose whole lives, or at least their parts, were connected with this craft. Even if lace is a beautiful and noble example of textile craft, it did not bring much joy to its authors. Lacemaking was connected with many hours´ sedentary work at the bobbin–lace pillow. The reward was low wages, especially in the 19th and 20th centuries. Involving almost all the family, namely the wife, children and the husband, in bobbin lacemaking or preparatory work, was a necessity. Children did not know what it meant to have a free time which could be spent with carefree playing. Besides school attendance they had to find time for bobbin lacemaking and household chores or help with fieldwork. Bobbin lacemaking, however, was not a very lucrative job; yet people used to resort to it. It was so in areas where poverty and lack of possibility of some other earnings did not allow to find a better source of income to secure the family needs. The next theme to which this dissertation was dedicated was the lace trade. Lace was the product wandering to their user often for long distances. It was distributed and peddled by manufacturers, factors, big businessmen, and also by hawkers and pedlars. These people spent a great part of the year on business trips, and not only did they incur the danger of possible mugging, but they bore the burden of the business risk as well. It was them who estimated which goods were made where and dictated the prices for which lace was bought up. The routes of lace trade have not been possible to be retraced fully yet. In the submissed thesis the situations in Vamberk and Zamberk regions are focused on. There are exemplified not only the names of local traders, but also of foreign ones who came regularly or irregularly there from Krusnohori region or from Slovakia. It is not possible, however, to answer the question whether these people bought up the lace or delivered it there. There has remained no evidence for this. The submissed doctoral thesis enables the view of bobbin lace used for decorating folk textiles in the most parts of our country. Due to the fact that lace was traded for great distances, it is not always possible to identify from where the particular lace came. The identification is made more difficult by the fact that a number of types of bobbin lace was made in several places paralelly; not only in Bohemian and Moravian regions, but also e.g. in Slovakia. Some lace for Moravian folk costumes was delivered from the Vamberk region or from South Bohemia, such as e.g. „vláčka“ o

Abstract:

r so called „chorvatská“. Further types of lace were peddlared from Slovakia, where e.g. „vláčka“ were produced in the near of e.g. Piestany from the end of the 19th century. It is possible to identify reliably only some lace made in Slovakia and used on Moravian or Bohemian folk textiles, for instance „novomestske“ or „grobske“ lace (from the region of Nove Mesto nad Vahom and from the region of Grob). During the 19th century the aesthetic value of folk textiles trimmed with lace and embroidery deteriorated. It was caused by several factors. On the one hand lace was becoming more available, on the other hand new simpler textile techniques used to appear from the middle of the 19 century („tenerifa“, crochetted lace); and embroidery threads delivered on market in new shades produced chemically enjoyed great popularity. In museum collections there are preserved many insensitive combinations of folk textiles originated exactly in those days. Bobbin lace was substituted permanently or temporarily by other products, most often by machine–made or crochetted lace, tulle with embroidery or without; or bobbin lace was used on garments and textiles where it had not been applied before. The ambition for finding new usage and market for hand–made lace led to the effort to apply lace on style garments. Under the influence of originality at the turn of the 20th century the artists tried to involve rustical lace motifs in decoration of home textiles and accessories as well.Those products were of rather high quality. The following development of fashion, however, led in a different direction. Lace withdrew from clothes and hoseholds, and together with it the number of lace–makers diminished. Bobbin lace, however, has never disappeared from folk environment. It flourished somewhere, its usage changed into the role of interior textiles (pictures, decorative cloths) somewhere else. If we look back, we can see the richness of types and kinds of lace decorations which were used in the folk environment in this country in the past. Taking into account the dynamics of the development of lace decorations, we can assume that it is possible to set several development stages connected with lace. These stages reflect the relationship of the user and the producer to lace. They further express the mutual relationship between base and lace, embroidery, or other trimming of the textiles. And lastly, they correspond with the demands for garment trimming and social value of lace in the given period.

Keywords

krajka, lace, bobbin lace, paličkovaná krajka, folk costume, lidový oděv, typology of bobbin lace, typologie paličkované krajky, trade, obchod, folk textiles, lidové textilie, móda, fashion, embroidery, výšivka

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 28. 1. 2008

Thesis defence

• Date of defence: 12. 2. 2008
• Supervisor: prof. PhDr. Alena Křížová, Ph.D.
• Reader: PhDr. Josef Jančář, CSc., doc. PhDr. Irena Štěpánová, CSc.

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / field:
Historical Sciences / Ethnology